zZávodnické družstvo se opět rozrostlo o jednoho člena

Naši milí čtenáři, po komplikovaném rozhodování jsme do našeho družstva přijali nového člena Davida Hepnera. Na blogu o něm bude hovořeno jako o Hopovi/Heppym. Nechť mu jeho vstup a další působení v našem družstvu přináší jenom úspěchy.

AMČR v běhu na lyžích a děkovačka

Tak jak začít.
Asi od začátku, žejo.
Když mi poprvé přišlo na mysl (mozek spíš ne, po zkouškovém se pohyboval na půl cesty k ledu), že se vůbec koná něco takového, jako je ''Akáda'', téměř jsem tomu nevěřil. Jak je možné, že jsou schopní naplánovat závody doprostřed týdne, když má být volno? Do paměti jsem si tedy uložil 10.-13.2.2014 a Nové Město na Moravě k tomu.
Dobře, oficiální začátek byl už v pondělí, ale i tak to byl nezvyk a skutečným oříškem se stalo hledání propozic. Tuto první bitvu jsem však úspěšně vybojoval a s ní i zařizování všeho potřebného.
Pak nastal Den D.
Vlastně C, protože v to pondělí se ještě nezávodilo, ale v mém případě se pouze jednalo o přesun na pozice, a to za využití veřejné autobusové dopravy a následně i jilemnického přibližovadla, za což jsem jim vděčný a díky, díky. Pak jen ve zkratce, příjezd na Penzion Pegas na Třech Studních, ubytování v chatkách, večeře a očekávání závodů.
Hned v úterý bylo na programu 10 km klasicky s intervalovým startem, což je má oblíbená trať, ale spíš možná bývala - v letošním tréninkovém rozpoložení to pro mě byla cesta peklem a i když jsem statoval s osmičkou, do cíle jsem dokázal přijet asi desátý, nepochopitelné, já vím. Výsledek byl ještě o něco horší, konečné 14. místo však už patří do propadliště dějin. Nicméně bylo jasné, že takhle to dál nepůjde - byl tu konec lyžování, návrat na základnu a odpočinek... Ale na večer byla v plánu společenská prohlídka místního restauračního zařízení, což bylo naší skupinou kvitováno s povděkem (jako rozptýlení po i před závodem) a i přes dřívější návrat a zanechání některých členů výpravy téměř osamocené v Yukonu se večer hodně vydařil a můžeme říct, že to bylo fajn. Ale tímto programem se už zákonitě dostávám do středy, čímž se přiblížily i štafety a vlastně ten slavný den.
Po mnoha dohadech s naším vedoucím panem Bulířem jsme se usnesli na tom, že mým úkolem bude jet třetí úsek. Ale ne, co kecám, vždyť jsme měl jet ten první. Abych se nehádal sám se sebou, jel jsem oba. S úderem desáté hodiny dopolední jsem se se startovním číslem 4/1 a ''jmenovkou'' ČVUT Praha postavil k prvnímu pětikilometrovému klasickému úseku, na kterém jsem si dokonale spravil chuť a stihl předávat Šárce Zelenkové na průběžném druhém fleku, která byla spolu s finišmanem Honzou Čechem hlavním strůjcem výborné mázy. Děkuji vám, kamarádi.
A díky i za skvělý závod, následný třetí úsek za štafetu č. 22 jsem si spíš užil, než abych ho jel na celkový výsledek a tak jsem ani nemohl spatřit, jak si frčíme pro výsledné třetí místo. Konec závodu, následovala nepovinná společenská konverzace, vyhlášení a téměř nekonečné stahování a smývání lyží.
A jelikož jsem se již ve středu potřeboval vrátit do východních Čech, nezbývalo mi nic jiného, než opět využít tří autobusových spojů a společně s vakem na lyže procestovat půl republiky. Ještě štěstí, že jsou tak ochotní řidiči, že jsem měl ten vak dvakrát místo spolujezdce. Fakt díky.
Ale to už je konec, třeba i pohádky.

Richard III. - divadelní hra

Tento měsíc jsme spolu ze Závodníkem navštívili divadelní hru Klicperova divadla v Hradci Králové Richard III. Já jsem se na tuto hru chystal již delší dobu, jelikož v ní roli jedno z andělů na kůru hraje můj kamarád Václav Táborský. Hru s námi měli navštívit ještě Míca s Pájou, ale nakonec se bohužel nezúčastnili a rozhodně k jejich škodě.

Richard III. (Pavlína Štorková) a "její" Fred (Jakub Tvrdík)

Richarda III. režíroval David Drábek, a tak bylo očekávané, že se nebude jednat o klasické zpracování, ale o něco neortodoxního. Mužské role ztvárňují ženy a naopak. V klasickém Shakespearovi rozhodně nenajdeme žáby ani ptáky, ale v tomto zpracování působí jako "komentátoři" dění na scéně, přičemž každý ze svého pohledu. Každá poprava je doprovázena řinutím krve z okapové roury Toweru a zvukem popravčího meče, který je jak z hororu. Ihned v úvodu nám vlající britská vlajka připomene, kde se nacházíme, tedy Anglii za doby vlády Yorků. Vlastní postava Richarda III. je ztvárněna Pavlínou Štorkovou a je dokonalá, včetně jejího plíživého pohybu po scéně a kradmých pohledů, abychom ihned poznali, že se jedná o mrzáka (ve všech významech). Hra je plná různých přirovnání a gagů, několikrát zopakované oslovení "fešáka" Buckinghama jako Beckhama, který s lordem Hastingsem rozebírá fotbal nebo vévodkyně z Yorku, která stále odchází zemřít. Ve hře se také vyskytují, kromě výše zmíněných zvířat, ještě koně. Jejich ztvárnění (hlavně toho černého) včetně jejich závěrečného tance je skvělé. Celou hru protkávají jako zlaté nitě hudební vložky od Queen, Enyi nebo Beatles realizované zástupci Českého chlapeckého sboru. V závěru hry je mravoučné kázání, které si diváci vyslechnou z úst hraběte Richmonda alias Jana Sklenáře.

hrabě Richmond (Jan Sklenář)

Premiéru hra měla 20. října 2012 a my jsem ji navštívili 475 dní po premiéře a musím říci, že rozhodně neztratila na na síle. Hru jsem shlédl jedním dechem a hodnotil bych ji na 100 %.

Saunovačka ve Vršovce

O víkendu se celé naše družstvo zúčastnilo Vršovské saunovačky, každoroční populární akce, pořádané rodinou Teplých. Letos jsem se kvůli mírné zimě rozhodl jet do Vršovky na kole. Cesta probíhala bez větších problémů, jenom bych ocenil slabší vítr. Celý večer probíhal velmi příjemně a teplota sauny byla velmi optimální.

Rád bych touto cestou poděkoval Teplíkům za poskytnutí azylu i občerstvení.

Kindle Paperwhite 2

Rád bych se s Vámi, naši milý čtenáři, podělil o několik zkušeností, které jsem nabyl, používáním čtečky Kindle Paperwhite 2. Jedná se o čtečku, která je nejnovějším přírůstkem do rodiny Kindle od Amazonu.

Nejdříve trocha popisných údajů, čtečka mám šesti palcovou obrazovku s nejnovějším typem E-ink displeje, rozměry zařízení jsou 168 × 117 mm (v × š) a hloubka je pouhých 9 mm. Hmotnost mé čtečky dosahuje úctyhodných 209 g, což je hmotnost, kterou při čtení ani nepocítíte. Na dolní straně zařízení je umístěn micro USB konektor. Čtečka má dotykový matný displej, který je podsvícený a nachází se na ní pouze jediné tlačítko, kterým čtečku probudíte a zase uspíte. Podsvícení displeje je rovnoměrné a lze číst i za úplné tmy, aniž by Vás po delší době bolely oči. Celkové zpracování čtečky je "festovní" a plastový obal se nikde neprohýbá.

Na Kindlu je nainstalovaný velmi "osekaný" linux, který je solidně rychlý s minimálními záseky. Model, který mám je s integrovaným Wi-Fi adaptérem. Ze zajímavých funkcí bych zmínil slovník, možnost ukládání částí textu z čtených souborů a experimentální webový prohlížeč. Literaturu můžete do zařízení nahrávat buď přes freeware program Calibre nebo posílat mailem na Amazon a pote stahovat do čtečky. Do Kindlu je také možné posílat rozmanitý denní tisk. Při čtení knihy můžete sledovat na které straně se nacházíte, kolik procent knihy máte přečteno, kolik času zbývá do přečtení kapitoly a celé knihy. Amazon také umožňuje nákup knih přímo skrze čtečku, avšak tuto možnost jsem zatím nevyzkoušel.

Kindle Paperwhite 2 bych doporučil každému vášnivému čtenáři, který často cestuje a nechce s sebou vozit tlusté "bichle", ale i na čtení v posteli tato čtečka maximálně vhodná.

Malá cena Monaka number 295

     Dnes se dvě třetiny zZávodnického družstva zúčastnilo 295. Malé ceny Monaka. Moje už to byla 59 a Vorlova 2.

     Zpestřením cesty na závod bylo určitě to, že závodník již čekal na parkovišti, což bylo určitě tím, že jsme ještě museli babičce odvést oběd. Ovšem konec cesty byl nejzajímavější. Po cestě jsme volali Páju, aby nás přihlásila. Jaké však bylo naše překvapení po zaparkování, když vidíme teprve přijíždějící Páju s LenkouM. Zaparkovali ob auto od nás, ale i když vystoupili, tak nás neviděli. Dohodli jsme se, že budeme hrát mrtvé brouky a necháme se přihlásit a donést startovní čísla. Já se v autě schoval pod mikinu a Vorel pod triko. Myslel jsem, že mé auto s lampiónkem nás ihned odhalí, ale opak byl pravdou :) Tímto Páje děkujeme za přihlášení a donášku startovní čísel, přeci jen to tam bylo dost daleko a my neměli sil nazbyt. :)

     Trošku jsem se obával, že trať v tomto jarním počasí bude dosti blátivá, ale tak hrozné to nebylo. Bohužel jsem se oproti prosinci asi o půl míny pohoršil, ale asi to bylo tou rybou, co jsem před závodem poobědval. Minule jsem měl jen polévku.. Tento model startu po o, mi prostě nevyhovuje... Můžu se ale těšit na příští zimu, to prý dle Hause, už bude start na 10 hodinu dopolední, jak na Štědrý den. Za výkon musím veřejně pochválit závodníka, který si od minule polepšil čas o 3min a 16s!! Výsledky a Karlova fotogalerie.

Už zase skáču...

... přes kaluže? Ne, naštěstí už trochu mrzne, takže jak? No jak, na lyžích, ve stopě, ...

A vlastně i přes ty kaluže, spíš tedy jen v Praze, protože tu všude máme krásně, opravdu (to třeba Peking nám může hodně závidět - viz foto). I když by mi zas tak hej být nemělo, aspoň co se závodění apod. týče, jak už na to přišlo, MSJ nedopadlo.
A protože chybí i oficiální informace o této nominaci, snad ji osvětlím. Nakonec nás budou reprezentovat tito vyvolení: Šárka Jirásková, Péťa Hynčicová, Andrea Klementová a Anna Sixtová a za borce Petr Knop, Jacob Kordač, Kuba Antoš, Luděk Šeller a Michal Novák (podrobnější info a třeba klubovou příslušnost zjistěte sami). Za zmínku ovšem stojí to, že i přes vysokoškolské (totální) nasazení své kvality potvrdily dvě individua, Kuba a Péťa, což zasluhuje respekt.
Ale to bylo už jen tak mimo mě.
Vlastně ne, má to svůj důsledek. Proč to 'skákání' v titulku? Poněvadž je to pravda. Po ledovcovém závodění nějak nebyl čas na to, cestovat na sníh - ne, že by to zrovna umožňovaly sněhové podmínky, takže to zas tak nevadilo, ale nějakou souvislejší vrstvu námrazy (možná sníh) jsem zas viděl až teď. A po dlouhém a stále ještě trvajícím duševním vypětím, způsobeným zkouškovým obdobím, jsem měl z toho lyžování konečně radost.
Víš, taková stopa vyšlapaná od turistů, nic lepšího, ale byla to paráda. I to teplo, i ten déšť nevadil. Byla to čistá a místy ufuněná radost a tak bych si to chtěl i nechat, což se bohužel příliš neslučuje s tím úplně top class lyžováním/sportem a školou.
Klobouk dolů, kdo tohle zvládá, ale já už to asi přenechal jiným... Což neva, jsou jiné radosti, třeba zZávodění a o tom by to mělo být!

Tak zase příště - třeba ve stopě, třeba v Praze.

Ohlédnutí za prozávoděným víkendem aneb výlet na ledovec v Čechách (na Moravě)

I v letošní zimě se dá závodit a i když to tak nevypadá, bylo to i na sněhu.

Ale pěkně popořádku.

Bylo nebylo, jednoho krásného jarního dne jsem skoro bez uvážení podepsal smlouvu. Nebyla to ovšem ledajaká smlouva, byla to smlouva reprezentační. Tato skutečnost mě jakýmsi způsobem udělala radost a já měl v kapse nejeden papír se svým podpisem, který je nyní zaarchivován i na vyšších místech. Ale proč ne, žejo, co dělat o prázdninách, než si hezky zatrénovat a do zimy jít s elánem.

Jenže čas nezastavíš a taky přišel podzim (života ještě ne, naštěstí, ale takový ten klasický, myslím roční období) a to znamená i čas nástupů do škol. V mém případě to byla vysokoškolská premiéra a můj harmonogram dále diktátorsky řídil pražský čas, sem tam narušený nějakým tím výcvikovým táborem. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si mě Praha nenárokovala i přes tyto týdny, když jsem byl pryč. Ve výsledku z toho byla pěkná kaše, která má místy černé svědomí.

Ale jak to souvisí s tématem, vždyť jsem úplně mimo.
Tak jo, já to vysvětlím.

Když se chceš zeptat, proč ty závody, tak odpověď bude: „Protože MSJ.“ Jestli to moc nechápeš, tak to jsi u zZávodníků špatně, ale byla taková idea, že bych se letos mohl zkusit opět poprat se světem. Místo toho jsem se pral spíš sám se sebou, což by jindy bylo v pohodě, ale tentokrát to nestačilo. Na novoměstském ledovci, za který pořadatelům v současných podmínkách patří absolutorium, jsem se v sobotním sprintu volně prohrabal kvalifikací na 35. místo, což na postup nestačilo, ale důležitější byla neděle. A proč? Jednoduše, protože byla klasika. Jela se patnáctka hromadně a já měl plány na lepší umístění, než předešlý den. Start ve 13:30 znamenal asi 6 stupňů Celsia a tak to bylo znát i na ostatních účastnících, u kterých byly k vidění i krátké rukávy - prostě lednová pohoda. Díky počasí byl ''natočený'' jen dvou a půl kilometrový okruh, takže nás jich čekalo celkem 6.

Start! Tak vyrážíme, všude je strkanice o co nejlepší místo do výjezdu, zatáčka, pozor na ostatní i na své hole, zařadit se do stopy a nebláznit, teď to držet, tak, hezky, to půjde, do přechodu, ... No, první dvě kola jsem jel ještě schopně na konci prvního balíku, ve třetím pak na stadionu trochu došlo a ty 2-3 metry jsem ne a ne dotáhnout, no a když to zjednoduším, čím dál tím víc jsem se pak blížil výletnímu tempu, až jsem se nakonec doplahočil do cíle na celkovém 28. místě (6. v juniorech) i s nemalou ztrátou na vítěze.

Pozitivum dne pak byl onen závod, tedy spíš jeho dokončení a abych nestrávil víkend více méně trápením, byla u mě co největší snaha o osvětu dobrého jména zZávodníků.

A tím víkend skončil, takže zatím, SKOL!

P.S. Mimochodem, kdyby se někdo zajímal o výsledky podrobněji, tak největším drakem dne byl Kordy, který to dotáhl na 3. flek. Gratz!

VT Vítkovice 2013

        Tradiční soustředko bylo ve znamení nízké sněhové nadílky, netradičně volného pokoje a zZávodnické silvestrovské hry. Tak pěkně popořádku. :)

        Jelikož naposledy před vánoci sněžilo snad na začátku prosince, tak sněhu pomálu a slušně běžkovat se dalo pouze na svážnici a na 5km okruhu. Z toho snad nejlépe upravenou částí bylo vajíčko. :) Jednou došlo i na výstup na Zlaté návrší (Vrbatku). To když 30 od rána svítilo sluníčko :) a na parkoviště na Mísečkách a cestu směr Vrbatova bouda, proudily davy turistů. Sjezd z5 do Vítkovic přes Rovinku jsme absolvovali pouze jednou. Cesta nebyla vůbec (snad od začátku zimy) projetá rolbou a sjezd po loukách z nedostatku sněhu, také nebyl dost dobře možný.

Letos také poprvé nebyla možnost se zregenerovat v sauně, hotel Jasmín byl bohužel zavřený a stejně tak i škole blízký penzion Starý Mlýn. Místo sauny jsem se proto po dva večery vydal běhat a jednou jsme dokonce se závodníkem a Kajčou uskutečnili ranní rozcvičku!

I takto pěkně jsme měli :) Fotila Verča 30.12.

Nyní něco k silvestru: Tradiční silvestrovský výlet na Möhwaldovu boudu proběhl tentokráte trošku netradičně. Jedna a to největší skupina vyrážela z Vítkovic pěškobusem. Další „moje “skupina to pojala běžecky (Já, Filip a VojtaN). Jedla částečně na lyžích z Mís přes Žalý, konec musel doběhnout s lyžemi v náručí. Lenka ta jela busem z Jilemnice na Béno a odtud pěšky. A nakonec Míra, který tam dojel autem.   Gulášek měli tentokráte extra ochucený. :) Z5 naše běžecká skupina zvolila postup přes Rovinku, kde jsme po cestě navštívili závodníka, Stardu s rodinou a Klapkovi na tradiční silvestrovské akci u seníku. 

        Večer už potom byl ve znamení zZávodnické hry. Ubývají nám pořadatelé na silv. hru, tak jsme byli po 2 letech osloveni, abychom něco pěkného zase uspořádali. :) Vorel našel v archívu map mapu Vítkovice (stav narození Verči :) )  a bylo skoro hotovo. Jeden den jsme obešli mapu, vytipovali jsme možné objekty na 14 kontrol, které +- nějak sedí. Dále jsme vymysleli sousloví „Vagón s pokladem“, které bylo zašifrováno geocaching hint šifrou. Na každé kontrole bylo jedno písmeno. Rozlosované týmy o 4 lidech to měly co nejdříve rozluštit a najít poklad, bylo to však ztíženo paměťákem, tak se to moc nedařilo rozluštit. Jedlův tým však vyluštil písmenko G a Verča usoudila, že by to mohl být vagon :) a tak asi za 30min od startu získali poklad! Příště to musíme udělat jednodušší, ale doufám, že se toho snad letos ujme někdo jiný a my až zase za 2 roky. :D 

zZávodnícké družstvo se rozrostlo o jednoho člena

Včera v 15:20 SEČ jsme po pečlivém zvážení přijali do družstva nového člena. Jedná se o zkušeného lyžaře, který jezdí za juniorskou reprezentaci běžeckého lyžování. Jeho vstup do družstva pro něho bude jednoznačně přínosem a jistě se brzy na závodech ukáží jeho přednosti, které se vstupem ještě posílily. Petr bude na blogu vystupovat pod přezdívkou Lyžník. Nechť se mu ve všem, co bude konat daří! Vbrzku od Lyžníka můžete očekávat jeho první příspěvek.