Nábor nových členů do zZávodnického družstva

Na vědomost se dává všem, kdo by se chtěli stát členy elitního zZávodnického družstva, že v době od 22.2 do 31.3 2011 je možní posílat přihlášky s přiloženým strukturovaným životopisem. Od potenciální účastníků výběrového řízení požadujeme, aby souhlasili se zZávodnickým desaterem, měli smysl pro humor a trvale dobrou náladu. Nabízíme možnost (povinnost) přispívat na zZávodnický blog, účast na společných akcích a další    významné výhody. Přihlášky přidávejte jako komentáře k tomuto článku spolu s kontaktem na Vás a strukturovaným životopisem.

Polom 2011 - přihlášky

Tady můžete sledovat online přihlášky na nadcházející akci v Polomi.

Běžkování v Jizerkách

Jak již bývá v únoru tradicí, letos opět jsem se zúčastnil akce v Polubném. Letos nově k 12 místům přibyl propojený apartmán o 5ti ložích, který obývala Toužilovic školka :D O pobyt byl vcelku zájem, ale naštěstí jsem se přihlásil včas.Vyrazili jsme v sobotu před polednem, asi o dvě hoďky před ostatními, protože jsem potřeboval jet přes Liberec, kde jsem nechal u Nyče svojí zlomenou salamonku, jsem zvědav, jak se mu to podaří spravit.

   Došlo i na kratší výlet, protože v sobotu bylo fakt nádherné čásko. V neděli už tak pěkně nebylo, ale vzhledem ke krásně umrzlé trati, na které to nádherně fičelo, došlo k objetí Holubníku zprava a tím i k mé největší, 43 km dlouhé porci, které jsem zdolal společně s Piškotem. To takový Míca byl jiný kabrňák, který dokázal v neděli objet obdivuhodných 70km! V pondělí dopadlo asi 5čísel nového sněhu a bylo to znát. Bohužel to ráno neprojeli a tak jsme se hned zkraje trápili. Piškot to u Václavíkovy studánky otočil pro klasičky, já jsem však neměl na výběr. Po chvíli jsem potkal trápícího se Karla s Lukinem na lyžokočáře :) Naštěstí po asi 2 km se to najednou rozjelo, skoro jako předchozí den. Po odlovení keše kousek od zimního kiosku na promenádní cestě u Smědavy, jsem si obkroužil Předěl a poté zakempoval na Smědavě. Úterý bylo ve znamení odpoledního výletu k našim sousedům do Polska, a jelikož jsem měl ráno čas, vyrazil jsem s Edou odlovit nějakou kešku v Kořenově. Nejbližší keš Kamenný hřib, se nám bohužel nepodařilo nalézt, ale s polubenskou zubačkou už jsme byli úspěšní.

polský vláček v Kořenově, směr Jakuszyce

V 13:59 nám s Kořenova společně s Karlem a Lenkou odjížděl vláček do Jakuszyc. Byl to snad jediný přímý vlak, jinak se musí přestupovat v Harachově. Vlak se skládal ze dvou polských nových pěkných vozů a byl zpoloviny zaplněn, především poláky. Za 20 minut jízdy jsme zaplatili Viamontu pouhých 13 korun. Horší by bylo, kdybychom jeli opačně, to bychom museli platit polákům ve zlotých. Vláček nás vyhodil přímo u tratí, na kraji stadiónu v Jakuszycích. Do krásně upravené stopy jsme to měli asi z vlaku asi 20m. Do Orle jsme vyrazili kousek oklikou, ale stejně to bylo pouhých 9km V Orle jsme si s Lenkou dali každý dvě grzane piwa a okolo čtvrté vyrazili zpět přes Jizerku do Polubného. Středa byla pro mě dnem odjezdu, tak už jsem s Piškotem pouze dojel na Kneipu a zpět. 

naše útulna :)

západ slunce nad Jizerkou

Blbost světem vládne…

Jistě se každému z Vás již stalo, že jste někdy něco ztratili, nebo někde zapomněli. Já jsem paradoxně nic neztratil, a přesto jsem se cítil, alespoň z počátku, okraden. Věci se seběhly jako vždy velmi jednoduše.

V pátek jsem jako každý pátek vyrážel do tělocvičny, avšak v důsledku zpoždění jsem přišel až na závěr, kdy se hrál florbal. Po tělocvičně jsme vyrazili do Knihomola, kde slavili narozeniny moji dva velmi dobří přátelé Zdeněk a Havli. Nutno podotknout, že ještě v tělocvičně jsem začal hledat světla na kolo, která, jak se ukázalo, byla v kapse u kalhot. Netušil jsem, že událost se světly je jenom rozběh pro další poněkud větší hledací aféru. Zábava v hospodě hezky plynula a v blíže neurčený popůlnoční čas jsme se chystali platit. Jaké překvapení mě však potkalo, když jsem chtěl platit a zjistil, že nemám peněženku. Následovalo šílené prohledávání všech mých věcí, pochopitelně peněženka nikde. Celý blud o ztracené peněžence nabyl na ještě větší věrohodnosti, když očitý svědek (Lukáš D.) tvrdil, že peněženku viděl položenou na stole. Já pod tlakem důkazů jsem začal zmatkovat a volal policii (ze Závodníkova telefonu, můj byl pro jistotu vybitý).  Hned po volání na policii jsem zablokoval své kreditní karty. Strážníci se dostavili asi do pěti minut, celou záležitost sepsali, vzali si na mě kontakt a chtěli mě odvézt domů, netuše že jsem na kole. Po vysvětlení nedopatření jsem vystoupil z jejich auta a šel zpět do hospody. Tam jsme se sbalili a vyrazili domů spolu se Zdeňkem. Doma jsem po ohlášení, že jsem byl okraden, vzbudil celou rodinu včetně sestry, která mi oznámila, že peněženku mám na stole. Peněženka tam pochopitelně byla…

Ráno jsem hned šel na policii, abych objasnil onu „ztrátu“. Naštěstí celou záležitost se mnou sepisoval příjemný policista, takže vysvětlení celé záležitosti bylo vcelku jednoduché. Když jsem přišel na policejní stanici, zrovna tam byl někdo kvůli vykradené garáži. Po mém vysvětlení, proč jsem zde, pan policista křikl na svého kolegu, ať se jede na vykradenou garáž podívat sám, zatímco on vyřeší „toho Vendelína“, který o nic nepřišel. Jenom jsem mu trochu obtížně vysvětloval, že peněženka byla viděna v hospodě a přitom byla doma. Zaujal mě fakt, že při mé výpovědi, která trvala asi půl minuty popsal rovné 2 strany velikosti A4. Zajímalo by mě, kolik toho policie popíše, jestli výpověď trvá třeba půl hodiny. Je velmi pravděpodobné, že výpověď takové délky by obsáhla jeden středně dlouhý román.  Na závěr konstatoval, že jsme museli být jako horny, a že se už nediví mému skelnému a lehce vypitému pohledu.

Ještě bych rád poděkoval všem zúčastněným, kteří mi pomohl při hledání. Hlavně bych chtěl vyzdvihnout Zdeňka a Bobana, že se mnou byli až do konce, půjčili mi mobil (Boban) a zaplatili za mě útratu (Zdeněk).