Blbost světem vládne…

Jistě se každému z Vás již stalo, že jste někdy něco ztratili, nebo někde zapomněli. Já jsem paradoxně nic neztratil, a přesto jsem se cítil, alespoň z počátku, okraden. Věci se seběhly jako vždy velmi jednoduše.

V pátek jsem jako každý pátek vyrážel do tělocvičny, avšak v důsledku zpoždění jsem přišel až na závěr, kdy se hrál florbal. Po tělocvičně jsme vyrazili do Knihomola, kde slavili narozeniny moji dva velmi dobří přátelé Zdeněk a Havli. Nutno podotknout, že ještě v tělocvičně jsem začal hledat světla na kolo, která, jak se ukázalo, byla v kapse u kalhot. Netušil jsem, že událost se světly je jenom rozběh pro další poněkud větší hledací aféru. Zábava v hospodě hezky plynula a v blíže neurčený popůlnoční čas jsme se chystali platit. Jaké překvapení mě však potkalo, když jsem chtěl platit a zjistil, že nemám peněženku. Následovalo šílené prohledávání všech mých věcí, pochopitelně peněženka nikde. Celý blud o ztracené peněžence nabyl na ještě větší věrohodnosti, když očitý svědek (Lukáš D.) tvrdil, že peněženku viděl položenou na stole. Já pod tlakem důkazů jsem začal zmatkovat a volal policii (ze Závodníkova telefonu, můj byl pro jistotu vybitý).  Hned po volání na policii jsem zablokoval své kreditní karty. Strážníci se dostavili asi do pěti minut, celou záležitost sepsali, vzali si na mě kontakt a chtěli mě odvézt domů, netuše že jsem na kole. Po vysvětlení nedopatření jsem vystoupil z jejich auta a šel zpět do hospody. Tam jsme se sbalili a vyrazili domů spolu se Zdeňkem. Doma jsem po ohlášení, že jsem byl okraden, vzbudil celou rodinu včetně sestry, která mi oznámila, že peněženku mám na stole. Peněženka tam pochopitelně byla…

Ráno jsem hned šel na policii, abych objasnil onu „ztrátu“. Naštěstí celou záležitost se mnou sepisoval příjemný policista, takže vysvětlení celé záležitosti bylo vcelku jednoduché. Když jsem přišel na policejní stanici, zrovna tam byl někdo kvůli vykradené garáži. Po mém vysvětlení, proč jsem zde, pan policista křikl na svého kolegu, ať se jede na vykradenou garáž podívat sám, zatímco on vyřeší „toho Vendelína“, který o nic nepřišel. Jenom jsem mu trochu obtížně vysvětloval, že peněženka byla viděna v hospodě a přitom byla doma. Zaujal mě fakt, že při mé výpovědi, která trvala asi půl minuty popsal rovné 2 strany velikosti A4. Zajímalo by mě, kolik toho policie popíše, jestli výpověď trvá třeba půl hodiny. Je velmi pravděpodobné, že výpověď takové délky by obsáhla jeden středně dlouhý román.  Na závěr konstatoval, že jsme museli být jako horny, a že se už nediví mému skelnému a lehce vypitému pohledu.

Ještě bych rád poděkoval všem zúčastněným, kteří mi pomohl při hledání. Hlavně bych chtěl vyzdvihnout Zdeňka a Bobana, že se mnou byli až do konce, půjčili mi mobil (Boban) a zaplatili za mě útratu (Zdeněk).