Minulý víkend jsem se zúčastnil velmi povedené dvojité oslavy narozenin v Hodoníně. Vendy jako velmi pozorná hostitelka nás pozvala k sobě domů již v pátek a bujaré oslavy trvaly až do neděle.
V pátek, v 9:01, jsme spolu s Jirkou vyrazili směr Hodonín, a asi hodinu po poledni jsme se dostali do cíle. Na nádraží na nás už čekala Vendul, jelikož jsme vezli cenný náklad, který rozhodně nesnesl přílišné drncání, jsme se spolu s nákladem vezli k Vendy domů autem. A jelikož již u Vendy doma byly Pája s Marťou, tak jsme mohli vyrazit na první atrakci –
Hodonínskou ZOO. Jedna z nejmladších ZOO nás přivítala spolu se sympatickou paní průvodkyní, která se nás s mateřským citem ujala a ukojila naší zvědavost velmi zajímavým výkladem. Jako zajímavost bych rozhodně označil návštěvu v servisní chodbě u lvů berberských a prohlédnutí filtrace v mořských akváriích. Video z od lvů berberských je o příspěvěk níže.
Po zcela jistě vydařené prohlídce ZOO, jsme šli zpět k Vendy domů, kde jsme se „nadlábli“ výborného segedínského guláše. Večer probíhal v alkoholicko-zábavném duchu a já jsem jako vždy zcela vytuhl. Jako zajímavost bych vyzdvihl, že jsem, ten večer poprvé pil hodonínského
Šviháka, který mně učaroval a doporučuji ho každému, kdo chce odzkoušet nové pivo a přitom nechce být zklamán. Zlatavý mok nám v hospodě natočili do džbánu, a jelikož Vendy bydlí na náměstí, tak ani nestihla spadnout pěna a už se pivo nalévalo do kryglů.
Ráno, těsně před obědem, jsme vyrazili do Mikulčic, abychom navezli jídlo do sklepa na večerní oslavu a také navštívili místní významné archeologické naleziště, místo působení slovanských věrozvěstů Cyrila a sv. Metoděje. Po archeologickém kochání jsme vyrazili na do přírodní rezervace Skařiny, ovšem opačným směreme, nicméně přesto jsme se rozhodně nenudili. Já jsem málem spadl do kanálu při lovení dokonale obroušených částí kůry určených k dekoraci, navíc jsme při procházce Lužním lesem viděli mnohé ptáky a také zkácené stromy od bobrů.
Zde je vyznačená trasa naší cesty.
Po návratu zpět do Hodonína, jsme grilovali na terase maso a klobásky a po lehkém „šlofíčku“ vyrazili vlakem do Mikulčic do Vinného sklepa. Na vlakové zastávce v Lužici, v Mikulčicích totiž vlak nestaví, jsme vystoupili a mířili směr vinný sklep spolu s Romanem, který čekal na zastávce. Majitel sklepa
Petr Marada nám nachystal vzkutku lahodná vína, která jistě oblažila nejedny chuťové pohárky na mnohých jazycích. Další důležitou částí večera byla gratulace oslavenkyním, předáním věcných darů a slavnostní přípitek růžovým vínem. Večírek se velmi přijemně rozjel a já jsem opět a definitvně zabrzdil hlavou o stůl. Ze sklípku nás zpět do Hodonína vezl taxík a moji kamarádi mě stihli ještě po příjezdu k Vendul pokreslit lihovými fixami, čehož jsem se ještě stále nezbavil, ač jsem vyvíjel mnohé mycí úsilí. Ráno jsme pomalu vstávali, naobědvali se a v odpoledních hodinách opustili Hodonín.
Akci bych hodnotil pozitivně a kromě zamračeného počasí, které nám ani v nejmenším nezkazilo krásně prožitý víkend, bych Vendy jako hostitelku ocenil na jedničku s hvězdičkou. Dále bych také rád Vendy a Jirkovi poděkoval, že se o nás tak krásně starali a doufám, že jsme je příliš neunavili. Oblast kolem Hodonína rozhodně doporučuji k návštěvě, hlavě kvůli botanicko – zoologickým raritám a také vinným sklípkům. Dále přidávám odkaz na
moje a
Vendiny fotky
