čtvrtek 20. května 2010

Nově otevřená plovárna v Hradci Králové

Dnes bylo oficiálně otevřeno nové Hradeckého Koupaliště Flošna*. Od zítřka je již plovárna v normálním v provozu. Otevírací doba bude od 9:00 do 21:00. Já jsem se na oficiální otevření dostal až po šesté hodině večerní, ale rozhodně nemohu říci, že by tam bylo mrtvo. Mně neznámá hudební skupina hrála pro pobavení, a kdo chtěl i k „tanci“. Hned u vchodu byla poměrně masivní fronty lidí, čekajících pravděpodobně na vstup do zastřešené části areálu, kde se také kromě restaurace a squashe nachází bazén, vířivky a další atrakce. Teplota venkovních vyhřívaných bazénů je 26 °C, což je dle mého názoru velmi příjemné. Voda ve venkovních bazénech se nezdála příliš chlorovaná, což bych označil za velké pozitivum. Jako pamlsek pro „adrenalinuchtivé“ bych zmínil skluzavku se skokánkem s dopadem do plachty.

Rozhodně v nejbližší době, ne-li zítra, do areálu jako koupající se návštěvník zavítám. Návštěvu též doporučuji všem, kteří ještě váhají. Na závěr přikládám odkaz na všechny pořízené fotografie z areálu.

*Co je to flošna?

pondělí 10. května 2010

Nedělní bike trip

Po sobotní krajáku jsem si trochu potřeboval vylepšit náladu a Karel provětrat svého celopérového opět nového bika, tak jsem se domluvili společně na kolo. Lákali jsme i jeho novou bikeadventure partnerku V , ale ta s díky odmítla.
Nakonec jako cíl cesty byla vybrána rozhledna Vrbice, z níž už není daleko do Potštejna. Abychom se moc nezdržovali, tak jsem vybral pouze jednu geozastávku a to Seykorovu Studánku, která je kousek za Kostelcem nad Orlicí. Nalezena byla vpohodě, nebyla potřeba ani gpska. Nedaleko je i pěkná chaloupka z roku 1895. Poté už to bylo kousíček na rozhlednu, ale do pěkného krpálu. Cesta zpět probíhala rychlým tempem, protože jsme chtěli ještě stihnout jedno pivko u Hušků :-) a to se nakonec vydařilo. Projížďka to byla super a těch 76km nám dalo na začátek sezóny docela zabrat. Cestu si můžete v náhledu prohlédnout.

MTBO - Blansko

Minulou sobotu jsem se účastnil třetího závodu MTBO Českého poháru v Blansku. Jako mistrovství na dlouhé trati pořádal závod oddíl KOB Start Blansko. Trať byla mapově lehčí a docela kopcovitá. Dopravu jsem si zajistil sám, jelikož jsem jel přímo od nás z chalupy. Startoval jsem asi ve čtvrt na jednu. Prostor závodu byl velmi rozbahněný, a tudíž kolo nebylo skoro pod nánosem bahna vidět. Dojel jsem s velmi odporným časem a Havli mi dal hned dvě klády. Při postupu na devátou kontrolu mi ruplo v bedně a vybušil jsem to na opačnou stranu údolí, k tomu skutečně není co dodat. Tudíž celý závod byl v pytli. Přikládám odkaz jak na výsledky ze soboty, tak i na výsledky z nedělního midlu, kde jsem se již neúčastnil. Dále zde dávám odkaz na stránky závodu, kvůli případným fotkám z lesa.

MTBO - Balatonfured*

V rámci toho, abych nezůstal pozadu za Závodníkem, a přišel se svou troškou (nebo se svým Troškou?) do mlýna, bych rád zmínil první dvě kola Českého poháru MTBO v Maďarsku.

Závody v Maďarsku se konaly ve dnech 24. – 25. 4. u břehů Blatenského jezera. Výprava se konala ve složení: Vorel (závodník), Zdeněk a Havli. Nejlepší výkon z naší sestavy podal Zdeněk, a to oba dva dny. V sobotu se umístil na krásném třetím místě a v neděli na ještě krásnějším místě druhém, tímto Zdeňkovi veřejně gratuluji.

Do Maďarska jsem vyrážel kolem deváté z Hradce, ale věci kluků jsem měl již naložené od sedmé hodiny ranní v autě. Při vyzvedávání věcí mi pan Havlas potřásl pravicí s přáním šťastného dojetí, za což jsem slušně poděkoval a radu si vzal k srdci.

Z Hradce jsem jel sám, jelikož jsem kluky vyzvedával až Brně. Cesta do Brna proběhla bez větších problémů, až na menší orientační zásek v centru Brna, které působí dojmem rozbombardovaných Drážďan. Po příjezdu na Havliho privát, jsem s pobavením pozoroval, jak Havli hekticky balí. Pouze pro zajímavost zmiňuji, že průběhu asi 20 minut, co jsem u Havliho strávil, se stihl čtyřikrát převléknout a minimálně jednou vybalit celou již sbalenou tašku. Po Havli úspěšném nalodění jsme jeli pro Zdeňka, který už netrpělivě čekal před svými kolejemi. Zajímavé bylo, že domyslel celkem okamžitě, kdo byl příčinou zpoždění. Zřejmě necestoval s Havlim poprvé, že?

Zbytek cesty uplynul v pohodě, přičemž na Slovensku mě vystřídal Zdeněk v řízení a jel až k Balatonu. Asi 50 km od cíle začal Havli zkušeným geografickým okem hodnotit kvalitu naší automapy, jeho hodnocení bylo velmi záporné a skoro na každé stránce byla nějaká zcela zásadní chyba. V průběhu cesty jsme se Zdeňkem koukali po krajině a občas ohodnotili, ať už jmelí na stromech nebo hrad na kopci. Vždy po chvíli, co jsem já nebo Zdeněk okomentovali něco venku, se Havli „probudil“ a okomentoval přesně to samé. Havliho bleskové postřehy nás provázeli celý víkend.

Po příjezdu do Balatonfuredu* jsme se chvíli korzovali po promenádě na břehu jezera a čekali na Uryho, který nám měl dát čísla na kola a ubytovací pásky, kvůli identifikaci ubytovaných, která se nakonec vůbec nekonala. Pod Havliho vedením, jsme se v Balatonfuredu* mírně ztráceli, nicméně jakmile mapu vzal do ruky Zdeněk, Event centrum i tělocvičnu jsme rázem snadno našli. Po zabrání strategického místa u žebřin v tělocvičně jsme se odebrali do místní putyky na zasloužené pivečko.

Knajpa působila vcelku solidně, až na vrchní, kteří byli zřejmě profesionálně školeni na ignoraci svých zákazníků. Nutno podotknout, že v této činnosti byli nedostižní. První piva objednával Havli, paní krmila psa a odmítala se na něj podívat, pán zevloval do stropu. Konečně se po notné chvíli řítí rozzářený Havli i s natočenými pivy. Hned po jejich natočení se oba vrchní odebrali k automatu, kde si dali několik her pasiánsu a začali se tvářit jako hosté ve vlastní hospodě. Další příchozí bikeři si proto mysleli, že hospoda nemá obsluhu a měli se k odchodu. Naštěstí situaci zachránil nově příchozí vrchní, zřejmě majitel, který začal normálně obsluhovat, tudíž večer již probíhal bez větších „pivotočných“ výkyvů.

Další den jsme měli čas celé dopoledne a kousek odpoledne, jelikož jsme startovali až ve čtyři. Jako správní sportovci jsme neváhali a jeli se projet na poloostrov Tihany, na poloostrově se kromě stánku se zmrzlinou, který jsme navštívili, nalézala dvě jezera (možná rybníky) s rozkošnými názvy Belso-To* a Kulso-To*. Na poloostrově nakoupil Havli asi půl kila mleté papriky, z důvodu, že prý v Maďarsku nejlepší mletá paprika na světě. Cestou zpět do tělocvičny jsme jeli kolem jezera Belso-To*. Na jeho břehu se pásl Maďarský národní skot a hlídkovali syslové. Po příjezdu do tělocvičny jsme zjistili, že se při zpáteční cestě ztratil Havli. Nicméně jsme si z toho nic nedělali, jelikož Havli se sám lehce dohledá. Jak se blížila čtvrtá hodina, začali jsme se Zdeňkem připravovat na závod. Havli měl dost času, jelikož startoval až hodinu po nás. Celý závod se mi líbil, a fakt že jsem dal Havliho, mě zahřál u srdce. Při cestě zpět do tělocvičny, jsem s sebou sekl na asfaltu o zem a došlo k fyzické újmě (nebudu popisovat, případným zájemcům za poplatek předvedu naživo) i újmě na majetku (odření kola a ulomení držáku na tachometr). Večer jsme nejdřív navštívili restauraci na pobřeží, kde jsem si dal výborný řízek s hranolkami posypaný jistými chlupovitými věcmi a poté opět zavítali do onoho povedeného podniku, kde sice již obsluha fungovala, ale měli málo sklenic, tudíž pivo po vypití natočili do té samé, pochopitelně neumyté sklenice.

V neděli ráno panovala vyloženě líná nálada, tudíž padaly i návrhy: „ Pojďme to vzdát a projet se k jezeru!“. Autora radši neuvádím, ještě by tvrdil, že to neříkal. Avšak po počáteční ranní lenosti jsme se sbalili a již autem jeli na shromaždiště. Na shromaždišti jsem ještě vyměnil píchlou duši a začal se rozjíždět na nadcházející závod. Odstartoval jsem v klidu, ale cestou na druhou kontrolu jsem utrhl ramínko přehazovačky a tlačil kolo do cíle. Jediná výhoda urvaného ramínka byl fakt, že jsem aspoň nafotil nějaké fotky na divácké kontrole. Po příjezdu kluků do cíle jsme počkali na vyhlášení a hned po něm se vydali domů. Cestou jsem ještě nakoupil nějaké víno jako věcné dary pro rodiče. Kluky jsem vyložil opět v Brně a sám se vydal nejdřív do Starých Ždánic, kde jsem vykládal Zdeňkovi kolo s nějakým harampádím a potom v Třebši u Havliho, abych mu tam vyložil karimatku a spacák.

Celý víkend proběhl za teplého a velmi slunečného počasí, závody se mi jednoznačně líbili, až na nedělní technický defekt. Zde dávám odkazy na oficiální výsledky ze soboty a neděle. Fotografie se nacházejí přímo zde. Rozhodně bych Balaton a jeho okolí doporučil všem, kdo by měli chuť prožít zajímavou dovolenou.

* Přehlásky a jiná svinstva používat nebudu, takže si je každý čtenář musí domyslet.
PS: Tento článek není nijak zaměřen vůči Havlimu.

neděle 9. května 2010

Dvojzávod VČP Moravská Třebová

V sobotu 8.5. jsem se zúčastnil dvojzávodu (sprint a krátká) v M.Třebové pod taktovkou ASU, magnusu, neboli Aljoši.
Na úvod předesílám, že jsem mohl být při hodnocení ovlivněn mým prachbídným výkonem. Dopoledne byl na programu sprint v hist. centru M.Třebové a přilehlém lesoparku. Trať o délce 3,2km byla namotána pěkně, i když loňská áčka se mě líbila o něco více. Na 8 kontrolu jsem zvolil špatný postup a doběhl mě Vask, poté jsem až do cíle pokračoval za ním. Po opravdu dlouhém vyčítání, jsem z výsledků zjistil, že mě Míra porazil o 4s. :-( tak jsem se těšil že mu to oplatím na odp. krátké.
Mezi závody jsme si skočili s Karlem a Shabym do jedné ze dvou otevřených místních restaurací najíst. Nechápu že nedostaly od pořadatelů vědět, že zde budou probíhat nějaké závody, třeba by jich bylo otevřeno více a i třeba místní cukrárny kolem poledního zavíraly :-(( Tak jsem si na kafe musel dojít do automatu do Billy.. Jinak pořadatelé neměli bufet ani na sprintu a ani na krátké :-((
Po přejezdu do nedalekého Boršova nás čekala na shromaždišti vysoká tráva, zase málo záchodů bez toaleťáku, žádný bufet a dlouhá cesta na start bez občerstvení.. Takže samá pozitiva. Kategorie H21A, do které jsem se přihlásil, byla nelogicky nalosována na konec startovního pole. Na začátku, jsem udělal asi 1apůl min. chybu na jedničku, potom až do 3 kontroly ok, potom jsem udělal 7min botu na čtvrtou kontrolu a bylo vymalováno :( Po nalezení kontroly jsem měl dva plány: a) zabalit závod b) nějak to dojít Mno nakonec jsem říkal že pade na sud nedám, tak jsem v poklusu pokračoval dále. Cestou na 6 kontrolu se přes mne převalil Sosák s Mícou. Mícu jsem nakonec v pěkném krosovém závodě udržel až do cíle :) Škoda že startoval až 10min za mnou. V cíli mě mimo jiné čekala porážka od Míry, tentokráte o 4min :(
Znechucen po tomto výkonu, jsem se odhlásil ze sprintu v Brně, kde se budu těšit pouze na dvoudenní štáfle...

úterý 4. května 2010

Slet ve Vršovce 2010


Jako již tradičně 30.dubna, byly tradičně na pořadu dne Čarodějnice. Tentokráte se pořadatelské štafety chopil Jiřík a Hanka v jejich Vršovce.
Jako dopravní prostředek bylo zvoleno kolo. Po asi 32km s Vorlem a Shabym v celku poklidném tempu, jsme stanuli na místě činu. Zdeňka jsme zanechali na místě a vyrazili ještě s Hopem ulovit kešku na Kraličáku. Od Jiříka to bylo pouhý kilometr. Po nalezení keše, jsme se mohli oddávat pivku, klobáskám a ženám. Mno vše dopadlo, jako obvykle..
Ještě bych úplně zapomněl na Mírův páteční zajímavý sprintík. Mapa byla velikostí popisů, pouze satelitní snímek, kontrol tam bylo zakresleno pouze 10. Všech 15 kontrol bylo obrázkově znázorněno na A4. Vítězkou se stala myslím Zuzka a druhá byla Kája.
Ráno se závodnické družstvo rozdělilo, neb závo vyrazil domů, pod vidinou jídla a oslavy mamčiných narozenin. Nebyl sám, opistila nás i Hypka s Verčou. Já jsem však zůstal s většinou. Po převážení všech na osobní váze, jsme vyrazili na cyklovýlet. Chvilku poté co nás Karel dohnal, došlo k drobnému incidentu s Kutlochem a Karel pěkně urval řidítka, jet se sice dalo, ale s uvolněným řízením, musel zvolit kratší variantu. Po nafutrování v bufetu v Pekle jsme dojeli v poklidu do Vršovky. Na mapu cesty se můžete podívat na mapě výše. Po výletě pokračovalo další fází dopíjení sudu :) Chvilku po chutné večeři (Vojckovi "lazáně", byly na poslední chvíli nahrazeny sekanou od Hanky) padlo poslední pivko. Jelikož už bylo docela dlouho, tak jsme se s Mírou rozhodli, že nakonec zůstaneme u Jiříka do nedělního rána. Večer už následovalo, sledování Fandy děvkaře v TV a popíjení místní lahodné vody.
Na nedělní ráno už zbývala jen lehká snídaně, Jiříkem doporučená, nakonec pěkně zabahněná zkratka přes Kraličák do Bohuslavic, kde jsme s Mírou museli jít i kus pěšky, protože se nám kola netočila. Hlavně že předchozí večer prošlo moje kolo wapkovou lázní.. Celkově to byla dosti povedená akcička. :-) Dost fotek naleznete u Fandy.