MTBO - Balatonfured*

V rámci toho, abych nezůstal pozadu za Závodníkem, a přišel se svou troškou (nebo se svým Troškou?) do mlýna, bych rád zmínil první dvě kola Českého poháru MTBO v Maďarsku.

Závody v Maďarsku se konaly ve dnech 24. – 25. 4. u břehů Blatenského jezera. Výprava se konala ve složení: Vorel (závodník), Zdeněk a Havli. Nejlepší výkon z naší sestavy podal Zdeněk, a to oba dva dny. V sobotu se umístil na krásném třetím místě a v neděli na ještě krásnějším místě druhém, tímto Zdeňkovi veřejně gratuluji.

Do Maďarska jsem vyrážel kolem deváté z Hradce, ale věci kluků jsem měl již naložené od sedmé hodiny ranní v autě. Při vyzvedávání věcí mi pan Havlas potřásl pravicí s přáním šťastného dojetí, za což jsem slušně poděkoval a radu si vzal k srdci.

Z Hradce jsem jel sám, jelikož jsem kluky vyzvedával až Brně. Cesta do Brna proběhla bez větších problémů, až na menší orientační zásek v centru Brna, které působí dojmem rozbombardovaných Drážďan. Po příjezdu na Havliho privát, jsem s pobavením pozoroval, jak Havli hekticky balí. Pouze pro zajímavost zmiňuji, že průběhu asi 20 minut, co jsem u Havliho strávil, se stihl čtyřikrát převléknout a minimálně jednou vybalit celou již sbalenou tašku. Po Havli úspěšném nalodění jsme jeli pro Zdeňka, který už netrpělivě čekal před svými kolejemi. Zajímavé bylo, že domyslel celkem okamžitě, kdo byl příčinou zpoždění. Zřejmě necestoval s Havlim poprvé, že?

Zbytek cesty uplynul v pohodě, přičemž na Slovensku mě vystřídal Zdeněk v řízení a jel až k Balatonu. Asi 50 km od cíle začal Havli zkušeným geografickým okem hodnotit kvalitu naší automapy, jeho hodnocení bylo velmi záporné a skoro na každé stránce byla nějaká zcela zásadní chyba. V průběhu cesty jsme se Zdeňkem koukali po krajině a občas ohodnotili, ať už jmelí na stromech nebo hrad na kopci. Vždy po chvíli, co jsem já nebo Zdeněk okomentovali něco venku, se Havli „probudil“ a okomentoval přesně to samé. Havliho bleskové postřehy nás provázeli celý víkend.

Po příjezdu do Balatonfuredu* jsme se chvíli korzovali po promenádě na břehu jezera a čekali na Uryho, který nám měl dát čísla na kola a ubytovací pásky, kvůli identifikaci ubytovaných, která se nakonec vůbec nekonala. Pod Havliho vedením, jsme se v Balatonfuredu* mírně ztráceli, nicméně jakmile mapu vzal do ruky Zdeněk, Event centrum i tělocvičnu jsme rázem snadno našli. Po zabrání strategického místa u žebřin v tělocvičně jsme se odebrali do místní putyky na zasloužené pivečko.

Knajpa působila vcelku solidně, až na vrchní, kteří byli zřejmě profesionálně školeni na ignoraci svých zákazníků. Nutno podotknout, že v této činnosti byli nedostižní. První piva objednával Havli, paní krmila psa a odmítala se na něj podívat, pán zevloval do stropu. Konečně se po notné chvíli řítí rozzářený Havli i s natočenými pivy. Hned po jejich natočení se oba vrchní odebrali k automatu, kde si dali několik her pasiánsu a začali se tvářit jako hosté ve vlastní hospodě. Další příchozí bikeři si proto mysleli, že hospoda nemá obsluhu a měli se k odchodu. Naštěstí situaci zachránil nově příchozí vrchní, zřejmě majitel, který začal normálně obsluhovat, tudíž večer již probíhal bez větších „pivotočných“ výkyvů.

Další den jsme měli čas celé dopoledne a kousek odpoledne, jelikož jsme startovali až ve čtyři. Jako správní sportovci jsme neváhali a jeli se projet na poloostrov Tihany, na poloostrově se kromě stánku se zmrzlinou, který jsme navštívili, nalézala dvě jezera (možná rybníky) s rozkošnými názvy Belso-To* a Kulso-To*. Na poloostrově nakoupil Havli asi půl kila mleté papriky, z důvodu, že prý v Maďarsku nejlepší mletá paprika na světě. Cestou zpět do tělocvičny jsme jeli kolem jezera Belso-To*. Na jeho břehu se pásl Maďarský národní skot a hlídkovali syslové. Po příjezdu do tělocvičny jsme zjistili, že se při zpáteční cestě ztratil Havli. Nicméně jsme si z toho nic nedělali, jelikož Havli se sám lehce dohledá. Jak se blížila čtvrtá hodina, začali jsme se Zdeňkem připravovat na závod. Havli měl dost času, jelikož startoval až hodinu po nás. Celý závod se mi líbil, a fakt že jsem dal Havliho, mě zahřál u srdce. Při cestě zpět do tělocvičny, jsem s sebou sekl na asfaltu o zem a došlo k fyzické újmě (nebudu popisovat, případným zájemcům za poplatek předvedu naživo) i újmě na majetku (odření kola a ulomení držáku na tachometr). Večer jsme nejdřív navštívili restauraci na pobřeží, kde jsem si dal výborný řízek s hranolkami posypaný jistými chlupovitými věcmi a poté opět zavítali do onoho povedeného podniku, kde sice již obsluha fungovala, ale měli málo sklenic, tudíž pivo po vypití natočili do té samé, pochopitelně neumyté sklenice.

V neděli ráno panovala vyloženě líná nálada, tudíž padaly i návrhy: „ Pojďme to vzdát a projet se k jezeru!“. Autora radši neuvádím, ještě by tvrdil, že to neříkal. Avšak po počáteční ranní lenosti jsme se sbalili a již autem jeli na shromaždiště. Na shromaždišti jsem ještě vyměnil píchlou duši a začal se rozjíždět na nadcházející závod. Odstartoval jsem v klidu, ale cestou na druhou kontrolu jsem utrhl ramínko přehazovačky a tlačil kolo do cíle. Jediná výhoda urvaného ramínka byl fakt, že jsem aspoň nafotil nějaké fotky na divácké kontrole. Po příjezdu kluků do cíle jsme počkali na vyhlášení a hned po něm se vydali domů. Cestou jsem ještě nakoupil nějaké víno jako věcné dary pro rodiče. Kluky jsem vyložil opět v Brně a sám se vydal nejdřív do Starých Ždánic, kde jsem vykládal Zdeňkovi kolo s nějakým harampádím a potom v Třebši u Havliho, abych mu tam vyložil karimatku a spacák.

Celý víkend proběhl za teplého a velmi slunečného počasí, závody se mi jednoznačně líbili, až na nedělní technický defekt. Zde dávám odkazy na oficiální výsledky ze soboty a neděle. Fotografie se nacházejí přímo zde. Rozhodně bych Balaton a jeho okolí doporučil všem, kdo by měli chuť prožít zajímavou dovolenou.

* Přehlásky a jiná svinstva používat nebudu, takže si je každý čtenář musí domyslet.
PS: Tento článek není nijak zaměřen vůči Havlimu.