PF 2013

Všem čtenářům našeho blogu přejí zZávodníci hodně zdraví, štěstí, rodinné pohody a mnoho úspěchů v roce 2013.

Terénní cvičení z mořské biologie - VERUDA

Jako každoročně jsem se účastnil terénního cvičení z mořské biologie konaném na ostrově Veruda. Exkurze probíhala v době od 31.8. do 9.9. 2012. Letošní ročník byl zvláště vydařený, přihlédnu-li k faktu, že se s námi na pouť do jižních krajů vydaly tři sudy piva a pípa Míra.

Odjezd byl v odpoledních hodinách a jako každoročně nám časový harmonogram poněkud nevyšel. Z původně plánovaného odjezdu v 16:00 se vyvinul odjezd v 18:00, ale buďme rádi za šestou hodinu, z minulých ročníků si vzpomínám i na více zpožděné časy odjezdu.

V časných ranních hodinách jsme dorazili do přístavního městečka Pula, kde jsme začali vykládat zavazadla z autobusu a opět je nakládat do přistavené lodi, která nám věci odvážela na ostrov. Na Verudě jsme začali se stavbou tábora a osobních stanů. Ovšem, jak mívají někteří studenti na této exkurzi ve zvyku, postaví nejdříve osobní stany a poté pozorují pár jedinců, kteří staví "přednáškovou místnost" a stany pro vybavení. V den příjezdu také proběhne pod vedením zkušeného pedagoga Dr. Hekery přednáška o bezpečnostních rizicích na ostrově.

Další činnost na ostrově v průběhu týdne zahrnuje plnění jednotlivých povinností k zápočtu mezi které například patří roztloukání kamene a určování živočichů, kteří se v něm vyskytují. Dále rozbor organismů žijících v písku, a také denní a noční šnorchlování. Pro zájemce přikládám odkaz na jednotlivé protokoly, které musí studenti absolvující tento kurz vypracovat.

Noční šnorchlování

Další věcí, kterou na ostrově provozujeme je přístrojové potápění a sním spojený sběr živočišného materiálu na ukázku pro potřeby přednášek. Letošní ročník nás jako potápěčů bylo 11, z toho většina "staří mazáci" a pouze dvě nepříliš zkušené potápky. Pro případné zájemce uvádím odkaz na potápěčské centrum SUBAQUA Jirky Hrušky, kde se je možné kurz přístrojového potápění udělat.

Nemohu si nevzpomenout na hned první ponor, který rozhodně nebyl kritický, ale bude dobré se z něj pro příště poučit. Cílem ponoru byl sousední ostrov Fraškerič. Začátek ponoru nebyl ničím výjimečný, kromě toho, že jsme se docela těšili do vody. Ale pod vodou hned začaly problémy, a jelikož jsme šli ve skupině, a jak to ve větších skupinách bývá, jeden člen se nám ztratil. Je samozřejmé, že jsme byli dohodnuti, kdo si bude koho hlídat, avšak tento systém jsme museli z důvodu ztráty člena lehce upravit. Jistě každého čtenáře napadne myšlenka o vynoření a hledání ztraceného potápěče, ale řešení zahrnující vynoření nepadalo v úvahu, jelikož nad námi byl čilý lodní provoz. Po přeplavání úžiny jsme se vynořili u druhého ostrova a čekali na ztraceného člena skupiny. Potápěč se však stále neukazoval, a tudíž jsme pokračovali v ponoru do jeskyněk nacházejících se pod ostrovem Fraškerič. Při návratu na Verudu se nám ztratili, v důsledku proudu a našeho rychlého plavání další 4 členové. Chvíli jsme na ně s spolu s mým buddym čekali, a když se neobjevovali, doplavali jsme k Verudě s tím, že je budeme vyhlížet ze břehu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, první potápěč ponor absolvoval sám a čtyři ztracení potápěči byli strženi proudem a vynořili se z druhé strany ostrova.

Já si z této příhody vyvozuji tato poučení. Je lepší je plavat v menších skupinách (ideálně po dvou), a když se ztratím, začnu se ihned po svém buddym intenzivně shánět. A také se neustále ohlížet za sebe, aby se možnost případné ztráty potápěčů minimalizovala.

Pevnou součástí této exkurze je také výlet do Puly, kde společně navštívíme rybí trh a místní památky. Ryby a jiné tvory, které si nakoupíme na trhu pak týž den opékáme na grilech, které jsou součástí výbavy ostrova. Druhým výletem, který v průběhu exkurze absolvujeme je projížďka lodí na nejjižnější cíp poloostrova Istrie - Kamenjak. Pro šnorchlaře je zde zajímavé množství jeskyněk, které se dají proplavávat na nádech a pro alkoholiky a gurmány Safari bar, který oplývá rozsáhlou nabídkou nejrůznějšího pití a pochutin.

Poslední večer se pak oddáváme nezřízenému pití, zpěvu a někteří i tanci, kterým neoficiálně zakončíme exkurzi. Někteří také zapíjejí splněný a jiní nesplněný zápočet. Ráno následuje balení a v odpoledních hodinách odjezd zpět do ČR.

Prázdninové review

Jelikož bylo zZávodnické družstvo v době prázdninové velmi zaneprázdněno, tudíž byly naše písemné projevy na nulové úrovni. Avšak nyní bych rád náš publikační nešvar napravil. Článkem níže se pokusím shrnout aktivity zZávodnického družstva v letním období roku 2012.

První společnou akcí byl závod Merida Bike Adventure na Křivoklátsku. Letošní ročník mě rozhodně zaujal a kromě občas pochybného vyčítání a dost šíleného občerstvení v centru závodu se mi cyklistický víkend líbil. Celkově se závodu zúčastnilo 422 dvojic a počet týmů s názvem Klokan team se rovnal číslu šestnáct. zZávodnické družstvo se chtělo držet svých zásad, ale bohužel se toto předsevzetí v jednom případě příliš nevydařilo. Bobanovo krásné poslední místo obsazené spolu s Hankou, zahřálo každého zZávodníka u srdce. Ale umístění Pakiho a mě, ani zdaleka nedosahovalo kvalit Bobana a Hanky, takže do příštího roku je stále co vylepšovat. Možná, že příští roku zZávodníci utvoří team spolu, ovšem je zde reálná pochybnost o včasném návratu do cíle.

Na Bike Adventure navazovala akce, které jsem se ze studijních důvodů nemohl zúčastnit - KŘIVOKLÁTSKO na Emilovně. Bližší info rád poskytne Závodník, kterému tímto nechávám volný tvůrčí prostor. Tímto děkuji závodníkovi za prostor a doufám, že se příště zúčastní s námi :)

s Křivoklátem

s panem Proškem :) na přívozu

Akci musím hodnotit určitě pozitivně. Ubytko jsme měli zajištěné od lesů v apartmánech Emilovna uprostřed křivoklátských hvozdů, asi 3km od vésky Karlova Ves. Každý den jsme vyráželi na výlety na kole, lovili kešky, navštěvovali zajímavá místa a večer hráli společenské hry. Počasí sice bylo trošku proti nám, ale nakonec oproti předpovědi nám docela vyšlo, stačilo jen pár stupínků přidat na teplotě. Postupně jsme navštívili hrady Křivoklát, Točník a Žebrák. Odlovili kešu na ostrově Berounky, kam jsme se přesunuli přívozem Oty Pavla a kde jsme se asi 50m probojovávali ke kešce asi 2 metrovými kopřivami. Jak již jsem psal, tak večery jsme si zpříjemňovali hraním her a jednou z nich byla i pro nás nová Havliho desková hra na postřeh Jungle Speed. Jednou jsme se také pokusili navštívit Hypku na táboře.  Pobývá tam každé prázky a je to od Emilovny co by kamenem dohodil, ale bohužel byli zrovna na celotáborovém výletě. Fotky najdete u mě na rajčeti. Tímto předávám slovo opět závodníkovi.

Začátkem srpna se také zZávodnické družstvo účastnilo a z 50% také pořádalo Havliho rozlučku se (S)svobodou. Akce to byla zcela jednoznačně povedená a krom toho, že jsem usnul v půlce věty, tak bych ji hodnotil takřka 100%. Všichni jsme se s Havlim loučili velmi dojatě a málem i slza ukápla. Snímek níže schématicky zobrazuje mé loučení s Havlíčkem.

O víkendu 10. - 12.8. 2012 se jako každoročně konal Piškot Kap. Pokud by Vás zajímal obšírný a poutavý popis této akce, tak ho zde nenaleznete, nicméně na stránkách pořadatele se takový (sebraný) spis nachází, tudíž Vás na něj mohu s klidným srdcem odkázat. Mým cílem je ale vzpomenout na akci ze zZávodnického úhlu pohledu.

Jako každoročně bylo zZávodnické družstvo z tratí, co nám připravil Piškot lehce zmatené, ale nakonec se se všemi nástrahami vcelku vypořádalo. Nemohu nevzpomenout na druhou etapu, ze které jsme si s Bobanem mysleli, že se do cíle nevrátíme. Avšak pizza v cíli zcela vyvážila všechny naše strasti na trati a po přetrpení újmy, která se stala převážně na naší pýše, jsme se již těšili na odpolední pivní etapu. Vítězem letošního ročníku byl Jiřík, a tím se nám i potvrdilo, že s léty přichází moudrost (a v případě Jiříka) i rychlost.

Závěrem bych chtěl říci, že prázdniny byly pro zZávodnické družstvo rozhodně zajímavé, výbušné, lehoulice opilé, veselé, ale hlavně, že vše bylo konáno v co nejužším sepětím se zZávodnickým desaterem.

MTBO Jedovnice

Minulý víkend jsem se zúčastnil 7. a 8. kola Českého poháru MTBO. Pro tento rok to byly moje první MTBO závody a rozhodně bych je označil za celkem zdařilé a celý víkend byl co týče počasí bezchybný.

V sobotu jsme vyráželi z Hradce chvíli před desátou spolu s Vénou, Tukim a Hopem směr Jedovnice. Cesta ubíhala dobře, kromě objetí jedné zácpy za Ostřetínem, při kterém jsme obhlédli „neprobádaná“ zákoutí jako stvořená pro cyklistiku. Do Jedovnice jsme dorazili kolem dvanácté, ubytovali se (někteří v chatce, jiní ve stanu nebo v autě) a začali se chystat na závod.

Sobotní krátká trať startovala ve 13:00 a pořadatalé si pro kategorii H21C připravili trať dlouhou 8,8 km se 120 m převýšení. Stavba tratí se mi líbila, ovšem kvalita mapy nikoliv. Mapař poněkud nesprávně klasifikoval hustníky a paseky, tak jsem si dost často říkal, k čemu je na mapě zakreslený hustník, když se ve skutečnosti jedná o paseku, nebo naopak. Ale nakonec po dojezdu do cíle převládaly spíše pozitivní pocity. Obsadil jsem docela pěkné 13. místo.

Po závodu jsme se šli koupat do rybníka Olšovce a poté na pivo do baru na pláži. Večer probíhal ve fotbalovém duchu, ale já jsem „vytuhl“ ještě před začátkem zápasu.

Nedělní ráno bylo trochu mátožné, ale jakmile jsem se probral, musel jsem se začít připravovat na závod. Pořadatelé si na nás připravili klasickou trať s délkou 13,3 km a převýšením 415 m. Trať bych hodnotil jako ucházející, ale poněkud bez nápadu a do cíle jsem přijel se smíšenými pocity. Kvalita mapy se sice mírně zlepšila, ale stále to nebylo to pravé. Navíc jsem na trati udělal dvě větší chyby, které mě posunuly ve výsledcích poněkud dozadu.

Víkend bych hodnotil vcelku pozitivně a pořadatelům z Blanska bych na příští závody doporučil více propracovat mapu, aby se takto nízká kvalita map nestala pro pořadatele MTBO závodů standardem. Dále bych chtěl vyzvednout dobrý pořadatelský bufet a trochu pokárat kvalitu točeného piva, která rozhodně nebyla na úrovni. Přidávám odkaz na výsledky ze soboty, neděle a na obpostupy.

3-Länder Solothurn

     Minulý víkend byl ve znamení tří-utkání železničářů v orientačním běhu ve Švýcarsku. Zúčastnili jsme se ho společně s Belgičany a domácími Švýcary. Vše začalo v pátek, kdy se odjíždělo jak jinak než mašinkou :) Přímý vlak s lehátkovými a lůžkovými vozy Praha - Curych jel přes Děčín, kde se v Pátek konalo MČR ve sprintu, tak jsem toho jako jediný využil :) Dle hodnocení kontroverzní sprint, se mě fakt líbil, protože nebyl jen o tupém běhu, ale i o mapě.

Solothurn

     Ve 20:00 jsme s dalšími dvěma Děčíňáky přiskočili do vlaku za zbytkem výpravy a vyfásli jsme jedno kupéčko v lůžkovém voze Ostatní kupodivu měli pouze lehátka, kterých je v kupátku 6. Další výhodou lůžek je i sprcha na WC (kterou jsme si i ráno dali :), tak také ranní snídaně v ceně lůžka. Po ranní spršce jsme tedy okolo 9:30 byli v Zurychu, kde jsme přestupovali směr Solothurn. Po příjezdu jsme si s mapou vytištěnou z netu prošli staré město, kde za pěkného parna probíhaly trhy. Žádnou záludnost jsme neobjevili, tak jsme mohli vyrazit na zdravý oběd. Po obědě jsme vyrazili na procházku kolem řeky, kde se lidé za teplého počasí chladí skokem z mostu do řeky, oblíbená to kratochvíle ve Švýcarsku. Od nás to hned musel vyzkoušet Pedro. Na 18 hod. už byl připraven sprint po starém městě Solothurnském, pořád ještě pralo slunce, tak asi i z toho jsem vyrobil pár drobných chybek, které mě stály lepší výsledek, nevím teda na co se budu vymlouvat na kláse.. Večer a dlouho do noci to ve městě pěkně žilo, včetně na nábřeží před hostelem, ještě že jsem po zkušenostech ze Španěl měl připravené špuntíky :)

naše celá výprava

      Na sobotu byla připravena klasika 8.5km s asi 380m převýšení. Po ránu začalo pěkně pršet a přestalo až navečer, kdy jsme vyráželi kousek za město na farmu na sranda sprintík ve stylu alá Piškotkap a na závěrečný banket. Klasika proběhla v lese za městem, byl to takový zabušený neprůhledný zvlněný les. K výkonu se radši nebudu vyjadřovat, ten byl opravdu ostudný, nejdříve dlouhé hledání první kontroly, na 4k. jsem dostal klackem těsně vedle oka, to byl prostě slibný začátek :( Pak to bohužel ještě na dalších kontrolách a kdyby to nebylo do hodnocení národů ještě dvojnásobnými body, tak to asi nedokončím. Nebudu to protahovat, Švýcaři nás v mužích deklasovali, v ženách a vetoších to bylo lepší, tak jsme to uhráli na celkové druhé místo před Belgium friends. Na farmě na vyhlášení bylo dosti pivka, vínka, uzené kýty, zeleniny a i na desert došlo :)  

     Pondělí už bylo ve znamení odjezdu, kdy jsme celý den strávili nejdříve ve vlaku, poté po 2 hod. odpočinku v Mnichově jsme naskočili na autobusovou linku Deutche Bahn Mnichov-Praha a po 23 hod. jsem byl konečně v HK. Pár fotek z mého fotoaparátu najdete u mě na rajčeti.

klasika

sprint

Pro jarní část sezóny máme odpořádáno...

     Dnešním dnem pro mě a všechny ostatní oddílové kolegy skončila jarní část pořádácích povinností.Víkend se pro mě z pořadatelského hlediska vydařil na 100 %, a kromě několika drobných kolapsů závody proběhly bez problémů. Jako pozitivní zkušenost bych zmínil použití vysílaček pro spojení mezi jednotlivými úseky, za jejichž půjčení děkuji Standovi. Dále také děkuji ostatním oddílovým kolegům za skvělou spolupráci a přidávám odkaz na výsledky.

Hola Málaga, aneb Španělsko po 11 letech

     O předminulé středě jsem se s rodiči vydal na krátký výlet do Málagy, navštívit Piškota s Jančou. Pro naše to byl první let, já už byl proti nim zkušený borec. Akorát jsem ještě nikdy nepřestupoval až teď v Barceloně. To před 11 lety jsem cestoval vlakem, přes Paříž, Biarritz, Madrid, Gibraltar, Granadu, Barcelonu..

2001_Granada

 

Pohled na Málagu z hradu

     Letěli jsme z Prahy španělskou nízkonákladovkou Vueling, Terka bude určitě znát :) Za jeden den jsme prošli Malagu, včetně pevnosti Alcazaby, navštívili nádherné pláže (bohužel nedošlo na koupání) a mimo jiné pojedli v několika místních podnicích.  V jednom na náměstí, kousek od ubytka, mimochodem tam je rodný dům Pabla P., byl výřečný šéfčíšník, který nazval Janču Annie Lennox :D Málaga je také rodištěm malíře, kterého všichni znáte, Pabla Picassa. Další den byl v zapůjčeném Nisan micra naplánován výlet na Gibraltar za kolonií volně žijících makaků. Poslední sobotní den byl vyčleněn na návštěvu Granady s krásnou Alhambrou. Na neděli byl už jen v plánu brzký ranní odlet, který byl umocněn ještě změnou času. Páteční a sobotní noc, byla u nás kvůli sousedům docela rušná, ale já se díky špuntům vyspal :)
 
     Bohužel, zase až tolik nevyšlo počasí, protože sluníčko svítilo pouze první den, pak už se zatáhlo a vydrželo to až do neděle. Příště to bude chtít vyrazit trošku později a určitě na delší dobu!

Pár mých postřehů:

• Většina auta v Málaze je různě pobouchaných, parkování je tam totiž dost složité a auta parkují na sobě tak, že se mezi nimi nedá skoro projít, těch míst k parkování je také žalostně málo, zlaté naše sídliště..
• K jídlu si tam člověk může dát obědové menu o 6ti chodech, nebo na večer Tapas mix - 5 různých hrnečků (jak na dušičky:) s různým obsahem.. To bych uvítal i nás, ale zatím jsem na nic podobného bohužel neobjevil :(
• Překvapila nás místní čistota a upravenost ulic, parků a veřejných prostranství, asi jsme se pohybovali pořád v turistických zónách.
• Večer začíná být v ulicích rušno, hlavně v pátek a v sobotu, jsou ulice a zahrádky plné korzujících lidí, včetně kočárků. Také většina obchodů je otevřena a v neděli mají většinou zavřeno. To u nás večer je v ulicích ve městě klid, asi jsou lidé unaveni z nákupů v obchoďácích..

Tapas mix

tanky se San Miguelem přímo nad námi

Fotky na rajčeti: http://bob77.rajce.idnes.cz/12_03_22_Spanelsko/ a z cesty vlakem v roce 2001 zde.

Hodonínský víkend, aneb oslava narozenin Vendy a Marti

Minulý víkend jsem se zúčastnil velmi povedené dvojité oslavy narozenin v Hodoníně. Vendy jako velmi pozorná hostitelka nás pozvala k sobě domů již v pátek a bujaré oslavy trvaly až do neděle.

V pátek, v 9:01, jsme spolu s Jirkou vyrazili směr Hodonín, a asi hodinu po poledni jsme se dostali do cíle. Na nádraží na nás už čekala Vendul, jelikož jsme vezli cenný náklad, který rozhodně nesnesl přílišné drncání, jsme se spolu s nákladem vezli k Vendy domů autem. A jelikož již u Vendy doma byly Pája s Marťou, tak jsme mohli vyrazit na první atrakci – Hodonínskou ZOO. Jedna z nejmladších ZOO nás přivítala spolu se sympatickou paní průvodkyní, která se nás s mateřským citem ujala a ukojila naší zvědavost velmi zajímavým výkladem. Jako zajímavost bych rozhodně označil návštěvu v servisní chodbě u lvů berberských a prohlédnutí filtrace v mořských akváriích. Video z od lvů berberských je o příspěvěk níže.

Po zcela jistě vydařené prohlídce ZOO, jsme šli zpět k Vendy domů, kde jsme se „nadlábli“ výborného segedínského guláše. Večer probíhal v alkoholicko-zábavném duchu a já jsem jako vždy zcela vytuhl. Jako zajímavost bych vyzdvihl, že jsem, ten večer poprvé pil hodonínského Šviháka, který mně učaroval a doporučuji ho každému, kdo chce odzkoušet nové pivo a přitom nechce být zklamán. Zlatavý mok nám v hospodě natočili do džbánu, a jelikož Vendy bydlí na náměstí, tak ani nestihla spadnout pěna a už se pivo nalévalo do kryglů.
Ráno, těsně před obědem, jsme vyrazili do Mikulčic, abychom navezli jídlo do sklepa na večerní oslavu a také navštívili místní významné archeologické naleziště, místo působení slovanských věrozvěstů Cyrila a sv. Metoděje. Po archeologickém kochání jsme vyrazili na do přírodní rezervace Skařiny, ovšem opačným směreme, nicméně přesto jsme se rozhodně nenudili. Já jsem málem spadl do kanálu při lovení dokonale obroušených částí kůry určených k dekoraci, navíc jsme při procházce Lužním lesem viděli mnohé ptáky a také zkácené stromy od bobrů.Zde je vyznačená trasa naší cesty.

Po návratu zpět do Hodonína, jsme grilovali na terase maso a klobásky a po lehkém „šlofíčku“ vyrazili vlakem do Mikulčic do Vinného sklepa. Na vlakové zastávce v Lužici, v Mikulčicích totiž vlak nestaví, jsme vystoupili a mířili směr vinný sklep spolu s Romanem, který čekal na zastávce. Majitel sklepa Petr Marada nám nachystal vzkutku lahodná vína, která jistě oblažila nejedny chuťové pohárky na mnohých jazycích. Další důležitou částí večera byla gratulace oslavenkyním, předáním věcných darů a slavnostní přípitek růžovým vínem. Večírek se velmi přijemně rozjel a já jsem opět a definitvně zabrzdil hlavou o stůl. Ze sklípku nás zpět do Hodonína vezl taxík a moji kamarádi mě stihli ještě po příjezdu k Vendul pokreslit lihovými fixami, čehož jsem se ještě stále nezbavil, ač jsem vyvíjel mnohé mycí úsilí. Ráno jsme pomalu vstávali, naobědvali se a v odpoledních hodinách opustili Hodonín.

Akci bych hodnotil pozitivně a kromě zamračeného počasí, které nám ani v nejmenším nezkazilo krásně prožitý víkend, bych Vendy jako hostitelku ocenil na jedničku s hvězdičkou. Dále bych také rád Vendy a Jirkovi poděkoval, že se o nás tak krásně starali a doufám, že jsme je příliš neunavili. Oblast kolem Hodonína rozhodně doporučuji k návštěvě, hlavě kvůli botanicko – zoologickým raritám a také vinným sklípkům. Dále přidávám odkaz na moje a Vendiny fotky

Lehce rozladěná lvice

Tak takhle vypadá, když je jedna lvice trochu naštvaná. Záběry byly pořízené v ZOO Hodonín.

Hostýnky 2012

Minulý týden se závodnické družstvo spolu dvojicemi Luděk + Verča, p. Divoký + Pája a Starouš + Bára zúčastnilo takřka „legendární“ akce Hostýnky 2012. Celá akce se nesla v alkoholicko, pardon, turisticko-alkoholickém duchu.

zZávodnické družstvo vyrazilo z Hradce již ve 12:30, cesta proběhla zcela bez záseku, až při vyzvedavání klíčů, došlo k lehkému zpomalení, protože revírník Kovář byl velmi řečný a vypadalo, že si s námi bude povídat velmi dlouho, nicméně po dlouhém a velmi přesném popisu chaty a příjezdu k ní nám svěřil klíče a popřál šťastnou cestu. Bylo zajímavé, že jak jsem se zmínil, že něco vím o lese, vše začal vykládat pouze mně a za chvíli už mi tykal a plácal mě přátelsky po rameni.

Na chatě ponořené v klínu Hostýnských vrchů jsme se Závodníkem byli první a příjezd jsme oslavili zatopením v kamnech a první z mnoha vypitých půlek slivovice. Již v notně poveselené náladě jsme se dozvěděli, že Luděk a spol. se někde ztratili. Pravda, po informaci, že nasazují sněhové řetězy, jsme si říkali, zdali trefili správné hory, protože příjezdová cesta, po které jsme jeli my, byla zcela suchá. Nicméně nakonec jsme pod chatou spatřili oslnivé reflektory Luďkova žihadla, které signalizovaly, že obtížná cesta byla přeci jen zdolána. Zajímavé bylo, kam všude lze u auta namotat sněhové řetězy, a ráno, když Luďek sněhové řetězy vymotával, částečně zakleslé do nápravy a částečně do motoru, působil dojmem člověka, který si debužíruje, když má ruce hustě potřené automobilovým mazivem. Škoda je, že večerní akci si příliš nepamatuji, protože jsme se spolu s Bobanem opili slivovicí a usnuli. Nutno podotknout, že část zZávodnického družstva ani nedošla do postele a usnula doslova za chodu na koberečku těsně před postelí.

Ráno se podle mých původních představ mělo nést v duchu přísloví „ranní ptáče dál doskáče“. Ovšem s takovou myšlenkou jsem byl jediný v chalupě, což mě rozhodně neodradilo a těsně po sedmé jsem Bobana vyklepal ze spacáku, uvařil mu čaj a pod pohrůžkou ranního panáka slivovice musel jít snídat. Za chvíli zZávodnického příkladu nasledovali i Verča s Luďkem a asi za tři hodiny i Pája s panem Divokým. Chvíli po desáté jsme se vyrazili na túru, jenže bohužel sněžnice jsme si vzali pouze já a Boban, protože ostatním se zdálo, že nahoře nebude sníh. Sníh nakonec nahoře byl, a i to byl možná jeden z důvodů, proč se ostatní otočili dříve a túru si významně zkrátili. Avšak zZávodnické družstvo na sněžnicích neohroženě zdolalo cestu na Troják, kde po výborném smaženém hermelínu a kuřecím řízečkům (pan Divoký může psát dokonce o řízcích romány i básně, v případě zájmu, prosím kontaktujte ho na jeho adrese). Cesta z Trojáku už byl jenom skok a byli jsme na chatě. Celková délka trasy byla asi 20 km, trasu si můžete prohlédnout níže.

Po našem příchodu na chatu už byl přítomen i Starouš s Bárou, kteří šli z Bystřice pod Hostýnem. Večer byl v duchu zpěvu a piva a skončil překvapivě brzy, asi kolem půlnoci, kdy Starouš a Bára náhle usnuli a všichni ostatní se pomalu vypařili. Nakonec zůstali pouze zZávodníci, kteří s příhlédnutím k faktu, že došlo pivo, šli také spát. Ráno jsme se pomalu zvedali z postelí, uspořádali syrečkovou snídani uklidili chalupu a chvíli po dvanácté hodině opustili objekt s pocitem parádního víkendu. Ještě před opuštěním chaty jsme s Bobanem uspořádali zZávodnickou hru, při které bylo úkolem dvojic sestavit z rozmístěných písmen po lese tajenku, která zněla – zZávodnický revír. Písmena v lese se musela sbírat za pomoci sněžnic, tudíž bylo o zábavu postaráno, v lese totiž nebylo příliš sněhu a někteří se na sněžnicích pohybovali spíše než chůzí nebo během přískoky.

Cestou domů jsme se ještě stavili v Litovli na pozdní oběd, kde jsme se potkali s Piškotem a Jančou. Celá cesta byla provoněná pivem, které Starouš na zadním sedle popíjel. Do Hradec jsme dorazili chvíli po půl sedmé.

Akce se opět zdařila především Bobanovou zásluhou a touto cestou bych mu rád poděkoval. Dále bych také chtěl poděkovat všem účastníkům, kteří se chtěli zúčastnit a nakonec se i zúčastnili. Ještě přikládám odkazy na Staroušovy, Bobanovy a Verčiny fotky. Další společnou akci bych viděl někdy na konec jara, začátek léta. Pokud by se někdo chtěl zúčastnit jejího kompletního zorganizování, budeme rozhodně rádi.

Krakonošův trek - zimní část

Minulý víkend jsme se ve složení Vorel a Lenka Mechlová zúčastnili dvoudenního treku dvojic v Krkonoších. V pravidlech závodu byla povinná výbava, která obnášela spací pytel, přezůvky, venkovní boty, píšťalka aj. Spaní z pátku na sobotu bylo zařízeno pořadateli v tělocvičně ve škole ve Vrchlabí. Již v pátek jsme dostali k dispozici mapu s kontrolami na oba dva dny, nicméně pořadí nám bylo sděleno až po startu jednotlivých etap.

V pátek jsme se spolu se Staroušem a jeho Bárou vypravili do hospody pro řádné ladění formy, kde se k nám posléze přidala i Lenka. Pravda, Lenka věděla, kdy nás má včas opustit, tudíž se neúčastnila přesunu do druhé hospody, kde jsme se jako by náhodou setkali s Honzou Tojnarem a ostatními účastníky závodu. Naštěstí jsme si dali jedno “ poslední“ pivo a vyrazili směr ubikace, pravda Starouš se ještě chtěl stavit na již skutečně poslední pivo do jednoho podniku po cestě, nicméně potom co nám pustili na úrovni stolu reproduktor, a všechno co bylo na stole, bylo rázem pod stolem, jsme podnik ve spěchu opustili.

Ráno jsem vstával o půl a osmé začal se připravovat na závod, nicméně jsem si ještě šel pro papírové kapesníky, tudíž jsem se dostal do lehkého skluzu, který se posléze stával těžším a těžším, tak jsem nakonec zapomněl správnou čepici v tělocvičně a rukavice byly skoro na dně batohu. Nakonec jsem však překonal tyto lehké balící nesnáze a úspěšně jsme spolu s Lenkou, která mezi tím přišla do tělocvičny, nastoupili do autobusu, který nás odvážel na start první etapy. V místě startu v Černém dole jsme vyslechli slovo stavitele tratí Michala Klapky.

Závod byl odstartován asi v 9:40 a hned po startu jsme obdrželi pořadí kontrol na první etapu. Start proběhl po kompletně ledovaté cestě. Po chvíli jsme se přesunuly na cestu, na které bylo asi 2,5 m sněhu (přeháním, tolik ho tam nebylo, ale vyšlo by to skoro na stejno). Při postupu na první kontrolu jsem myslel, že lyže zahodím, ale naštěstí hluboký a mokrý sníh skončil a u Hoffmannovy boudy jsme se napojili na válcovanou cestu. Další kontrolu jsme měli ve svahu Černé hory a další na vrcholku u vysílače, kde byl naopak místo sněhu v podstatě jen led. Další dvě kontroly byly na Tippeltových boudách a pod Lučinami směrem na Pec pod Sněžkou. Z Lučin, kde jsme potkali závod musherů, jsme se vydali směrem na Tetřeví boudy a kousek nad nimi byla předposlední kontrola. Cestou jsme si mysleli, že jsme spíše někde v zadní části startovního pole, protože jsme potkávali dost jiných dvojic, které byly před námi. Poslední kontrola byl bufet na rozcestí a cíl ve Dvorské boudě. Při postupu na poslední kontrolu jsme potkali Skipiovy, kteří byli našimi soupeři a nakonec jsme je o chvilku předstihli. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme obsadili v kategorii MIX 30 první místo za etapu. Na Dvorskou boudu jsme dorazili těsně před 16. hodinou. Celkem jsme na trati strávili 6h a 18 min ujeli 28,3 km za první etapu.

Večer na Dvorské boudě probíhal v duchu společenské zábavy tvořené několika kvízy a skládáním puzzle na čas. Dalším prvkem společenské zábavy byl zpěv s Kukačkovou kapela The Kukíz, která hrála dokonce i s kapelníkem Kukačkou. Pro neznalé dodávám, že pan kapelník kukačka moc často na Krakonošově treku se svojí kapelou nehrál. Nicméně jelikož jsme nechtěli být ráno unaveni, tak jsme s Lenkou šli spát brzy. Ráno byla snídaně v 7:00 a handicapový start začínal v 7:30, kdy jsme my také startovali na první místě.

Postup na první kontrolu byl proveden bez chyby, nicméně na druhou jsme se nejdřív málo a pak hodně ztratili, tudíž nám náš náskok nebyl k ničemu, a museli jsme zbytek trati jet, jak rychle šlo, abychom neztratili náskok. Cíle, který byl ve Vrchlabí, jsme dosáhli čtvrtí, nicméně celkově jsme obsadili krásné druhé místo. První místo nám uniklo o kousek, protože jedna dvojice z kategorie MIX 50 si omylem vzala pořadí kontrol MIX 30 a pořadatelé je bohužel nediskvalifikovali a oni nás předjeli při postupu na kontrolu č. 2. Druhá etapa nám trvala 4 h 32 min a najeli jsme při ní 30 km.

Celkově bych trek rozhodně hodnotil pozitivně a doporučil bych ho každému, kdo si chce zkusit trochu jiné lyžování, než je na dobrých stopách, kdy lyžař nemá na zádech rozměrnější batoh. Dále bych chtěl poděkovat pořadatelům za skvělé závody a už se těším na Krakonošův trek - letní část. Další mé díky patří Lence za účast na takovém závodu se mnou a za její takřka bezchybné mapování. Nakonec přidávám odkaz na výsledky a fotografie ze závodu, jak od Lenky, tak od Starouše a mapu s postupy.

VT Polubný už po deváté?

     Po sobotních LOBech na Vysočině, jsem se v neděli vydal vstříc dobrodružství do Jizerek, neboť už běžela akce VT Polubný, jako již snad po deváté v řadě! Tentokráte jsem tam byl pouze do úterý. V Polubném nás přivítaly haldy sněhu, že se nedalo skoro ani zaparkovat, ještě že nám někdo uvolnil místo. Na začátek jsem si jako parťáka zvolil Lukeho, s kterým jsme vyrazili na Smědavu. U Václavíkovy studánky jsme se správně rozhodli pokračovat dál podél silnice směrem na Jizerku, neboť cesta byla právě projetá rolbou a knížecí byla pěkná hamtačka. Dál jsme pokračovali po promenádní, kde to k bunkru nebylo projeté, ale na Standu (rozuměj Řezáče) to šlo :) U bunkru jsme potkali zaparkovanou rolbu s přervaným pásem, dále to ale bylo naštěstí projeto. Na Smědavě jsem ihned pokračoval dále po knížecí z5. Závěr opravdu nebyl projetý, ale že to bylo většinou dolů, tak se to dalo. Nakonec z toho bylo pěkné 21km vyjetí po sobotních lobech.

Pohled na Jizeru

U Knejpy

Okolo Krásné Máří

 Na pondělí byla příznivá předpověď, tak jsme s Shabym a Luďou zvolili delší výlet okolo Holubníku. A musím říct, že to byla skvělá lýžovačka :) Za sluníčka a pěkně projeté stopy, hlavně z Krásné Máří do Kristiánova, tam to byl super manšestr. Nakonec to s námi jel i Jedla, který ale klasikou lehce ztrácel. Okolo Krásné Máří si to proti mně skejtovala Jeptiška v hábitu, Zdeněk jak se soustředil na cestu, tak ji úplně přehlédl. Já ji potkal pak ještě jednou, když si to ve vajíčku sjížděla proti nám do Kristiánova. Zdeněk si ji opět nevšiml, ale Jedlovi neunikla :) Prostě objížděla Holubník jako my :) Další den jí v Kristiánově potkala Zuzka a dokonce se s ní i vyfotila, aby tomu všichni věřili. Luke si potom večer dával nášupy, aby Jeptišce stačil, teda prý toto oslovení nemají rády, takže prý řádová setra, nebo tak nějak. Výlet pokračoval na Smědavě, kde jsme něco málo zakousli a skončil po pěkných 45km na chatě. Večer jsem potom s Lenkou vařil těstoviny se špenátem a slaninou. Původně byl ke mně přiřazen Zdeněk, ten ale nakonec vařil už s Luďou v sobotu, protože se nedostavila Verča, která měla ještě omrzliny z minulého víkendu, kdy lyžovali při -16. Nebýt vyhozených jističů u sporáku a pípy (u které to poznal Jedla), tak jsme i toto výborné jídlo uvařili včas. 

Orle

Naše ubytování

     V úterý jsme měli s Karlem naplánovaný tradiční výlet do Polska, nakonec se s námi svezli i Shaby s Pájou. Byl to takový odpočinkový výlet přes Jizerku do Orle, kde jsme se zastavili na hutnou polévku a já si dal opět piwo grzane, samozřejmě jako jediný, chyběla zraněná Lenka, která si loni se mnou dala dokonce 2 :) Cestu z5 jsem si malinko oproti ostatním prodloužil a dalo to nakonec 22km. Večer už jsem se bohužel vydal mašinkou dom.  Počasí se po mém odjezdu docela pokazilo, prý dokonce i dva dny pršelo, tak toho brzkého odjezdu zas ani tolik nelituji. Fotky z pondělí a úterý zde.

LOBy po šesti

     Po šesti letech co jsem jel své první a na dlouhou dobu poslední LOBy, jsem byl osloven Zuzkou a Mírou, zda bych letos nejel s nimi místo Pavla. Jak jsem se dozvěděl, že se jede na Třech Studních, mimochodem jsem tam byl před těmi 6 lety a jede i Léňa, tak bylo rozhodnuto :) . Navíc jsem měl od Chmelaříků půjčen krásně velký Miry mapník, mimochodem asi tak dvakrát větší, než jsem půjčený od Prcka (ToKu) na svých legendárních prvních LOBech. Letos jsem se i na poslední LOBy v sezóně zaregistroval, protože jsem jel mistrovskou kategorii. Ráno mě měl Míra vyzvedávat už o půl sedmé, ale jelikož v 6:32 vstával tak jsme měli mírné zpožděníčko, které Míra hravě po cestě stáhnul a jako bonus nám pustil na mobilu pohádku :)

labyrint lob-show

     Na dopolko bylo naplánováno mistrovství na krátké trati a na odpoledne novinka v podobě mistrovství družstev a to dvoučlenných. Takže nejprve k dopoledni, start stejný jako před šesti lety, hned na jedničku jsem udělal pěknou botu, kdy mě zmátla krásně urolbovaná cesta, v mapě byla ale bohužel černou a ne zelenou barvou a tak jsem si vyjel až na louku a byla z toho ihned ztráta 7 minut :(. Aby toho nebylo málo, tak hned před druhou kontrolou mě z hůlky odpadl talíř a na té druhé byl dost chatrný a to už jsem věděl, že to v těch čárkách a ve spoustě prašanu nebude jednoduchý závod. Hůlky, hlavně teda ta jedna, se mně bořily o stošest, tak to bylo po zbytek závodu takové hamtání. Občas jsem se to snažil objíždět po plných, ale stejně to nebylo ono. No Míra mně v kategorii pětatřicátníků nadělil pěkných čtvrt hodiny a to jel na lyžích, co měl namazané ještě z LOBů v Jakuszycích, kde bylo mínus 20.
 

    Odpolko se jelo mistrovství dvoučlených družstev, kde jsme jeli my s Mírou v kategorii H70 a v D21 jako jedny z favoritek Léňa se Zuzkou. Míru jsem nechal začínat a já se šetřil na finiš :) U holek jako první naskočila do stopy Léňa. Zase tak jednoduché to nebylo, protože každý jel na střídačku 3 okruhy a na trati byl pro zpestření takový labyrint a lá lob-show :) Více uvidíte na mapě, nebo na fotce. My s Mírou vyfásli číslo 222 a já navíc jako 2,4 a 6 úsek, číslo 222/2 :) Děvčata nakonec vybojovala krásné 3 místo, jen 50s. za prvníma z Vrchlabí, tímto jim gratuluji. Můj cíl nebýt poslední se splnil i tentokrát, kdy jsme z Mírou vybojovali 3 místo, z kolika a jestli byl někdo disk, na to se historie už ptát nebude :) Více fotek se snad časem objeví u Zuzky. Stránku závodů najdete zde.

jedna z map na družstva

mčr KT H35

Nový webový atlas na stránkách katedry zoologie UP

Před nedávnem jsme oficiálně spustili webový atlas preparátů bezobratlých živočichů. Tento atlas bude především sloužit k výukovým účelů a bude se stále rozrůstat o nové položky, více zde. Pro zájemce uvádím adresu webových stránek - http://fab.zoologie.upol.cz/.

Kdo je skutečně na logu JWOC 2013 ?

Po drobných grafických úpravách je jíž běžec na fotce zcela zřejmý. A pokud by ještě někdo nevěděl, ať se podívá na čip, fragment obličeje a boty.

Maturitní ples Gymnázia Boženy Němcové

Minulý čtvrtek jsme se vypravili ve složení Vorel, Míra, Shaby, Pakoš a Léňa na maturitní ples GBN. Ples jsme zahájily U Sokolíka, kde jsme se naladili do správné nálady. Ples začal včas, ale bohužel šerpování bývalo mělo začít již dopoledne. Nečekal bych, že vlastní ceremonie, předávání šerp maturantům, může trvat tak dlouho. Celý ples plynul v příjemném, tanečně-popíjecím duchu. I letošní ples se neobešel bez zranění, tentokrát byla raněnou Kája. Nějaká slečna jí při tanci se mnou šlápla podpatkem na prst u nohy, a je velké štěstí, že ostré podpatky nenosím, protože jinak bych byl na vině jistě já se svým těžkopádným tanečním (pa)stylem. Letošní ples měl pro mě další privilegium a to sice, že jsem měl na povel sestru, která naštěstí nevyžadovala žádné služby, kromě tohom že jsem byl využit jako bankomat, a tudíž jsem se s ní nemusel zabývat a nutno podotknout, že zato byla ráda.
Závěrem bych ples zhodnotil velmi pozitivně a veřejně pokáral Závodníka za neúčast, která se mu podepíše na zZávodnických bodech.

Oslavička, Kořenov, Šnyclovna, Béďov

     Poslední lednový víkend začal třínásobnou páteční oslavičkou U Knihomola v Bedně, sobotním brzkým odjezdem do hor a tam lýžovačka až do neděle. Tak pěkně popořádku :) V pátek po tréninku jsme se pomalu sešli nakonec v hojném počtu, abychom oslavili Havliho, Shabyho a utajované narozeniny Lukáše zvaného Luďka :) .  Havli zvolil Bednu a nebyla to špatná volba, zase po roce jsme zavzpomínali na ztrátu závodníkovy peněženky :) . Dále jsme tam nabídli členství v Závodnickém družstvu jednomu nejmenovanému běžci, tak uvidíme, zda naší skvělou nabídku přijme.

Azuro a krásně urolbováno

     Tímto bych pokročil k dalšímu bodu víkendu a to k expedici basket YKREZIJ 2012, která začala už v pátek odjezdem první části výpravy do Kořenova. Druhá, zpoloviny pařící se vydala do Jizerek až v sobotu brzo ráno po pátečních akcích. Sobotní výlet jsme začali v Polubném u kostela, kde jsme nechali zadarmo dva naše vozy. Následovala cesta k Václavíkově studánce, kolem Smědavy na Knejpu, Čihadla, z5 na něco dobrého na Smědavu, na Předěl, Jizerku, kde jsme opět navštívili restaurační zařízení  a to příjemnou chatu nazývající se Pešákovna. Poté již podél silnice z5 ke kostelu. A to vše po pěkně urolbovaných cestách a za pěkného počasí. Mých 40km v žádném případě nemá na Kanárových skoro 70km! Ubytováni jsme byli na chatě Říp přímo v Kořenově. Součástí chaty byla dole umístěná restaurace Šnyclovna, která se jak již název napovídá, specializovala se na různé druhy řízků. Návštěvník si mohl vybrat např. jako já řízek camembert, který byl se zapečenými plátky hermelínu s brusinkovou omáčkou navrchu. Mohl si také zvolit, zda chce vepřový nebo kuřecí a dále gramáž 100g, 150g a 200g. Kdo nemusí smažené, mohl si dát takzvané nahaté řízky :) . Já jelikož jsem měl vcelku pěknou rýmičku, s troškou kašílku, jsem se večer léčil grogem, kdy po třetím jsem najednou ztratil hlas a vyluzoval jsem pouze jakési mutující skřeky, nebo jsem musel pouze šeptat.

Šnyclhaus

     V neděli to nebylo o moc lepší, ale počasí mě prostě nenechalo jen tak zahálet :) . Už od rána totiž svítilo slunko a bylo krásně azuro. Když se k tomu ještě připočetla teplota těsně pod nulou, tak to byly prostě ideální podmínky na lýžovačku. Věděl to také celý Jablonec a Liberec, který vyrazil lyžovat a tak po neúspěšném zaparkování v Habarticích, jsme museli zajet až do Béďova, kde jsme se chytli až na nějakém parkovišti pod vlekem, které bylo vzdáleno asi 2km od upravované stopy. Do upravené stopy jsme naskočili na Maliníku, pokračovali směrem na Hřebínek, já si to po potkání Novotných prodloužil o pěkný kopec dolů a zase výšlap nahoru po v mapě neznačené cestě.  Na Hřebínku  jsem potkal asi 8 mladších policajtů a po shledání se zbytkem expedice jsem pokračoval pod Holubníkem na Kristiánov a okolo přehrady Josefův Důl z5 do Bedřichova, tentokráte na stadion, kde jsme zakončili letošní expedici basket YKREZIJ 2012, která tentokráte proběhla za krásného slunečného počasí se spoustou urolbovaného sněhu. Bohužel jsme všichni zapomněli na foťák, tak je pár fotek z mobilu od Burdy a Filipa.

Sněžná rallye v Luisině údolí

Minulý čtvrtek jsme se Zdeňkem, Vendy a Jirkou vyrazili na lyže do Deštného v Orlických horách. Začátek se zdál velmi slibný, cestou bylo polojasno občas i slunečno, žádné velké zpoždění se nekonalo, tudíž jsme dorazili asi v 9:30 na Šerlich. Cestou jsme se ještě chtěli podívat na start Šediváčkova longu, ale bohužel jsme kvůli nedostatku parkovacích míst v Jedlové nezaparkovali a závodníky* viděli jenom na hřebenech.

Počasí na Šerlichu již nebylo tak růžové jak by se mohlo zdát, nicméně podmínky byly stále velmi ucházející. Když jsme vyrazili směr Pěticestí, zjistili jsme dvě věci, a ani jedna z nich nebyla dobrá. První věcí byl hodně tupý sníh ve spojení s našimi ne zrovna čerstvě namazanými lyžemi a druhou věcí bylo tempo Vendy a Jirky, které patřilo do kategorie pomalejší turistické. Na Pěticestí dorazil Zdeněk jako první, já jsem se opozdil, jelikož jsem jel pomaleji a navíc jsem pod Velkou Deštnou čekal na Jirku s Vendy, abych je informoval o cílu naší cesty. Cesta z Pěticestí plynula příjemně a chvíli po půl jedné jsme dorazili zpět na Šerlich.

Na Masarykově boudě jsme si dali „gáblík“ a čekali na Vendy s Jirkou. Po jídle a pití jsem dostal telefonickou zprávu, že Vendy již nemá sil dojet zpět, a že sjedou z Pod Homole do Zdobnice, kde je vyzvedneme. My jsme se po této zprávě zvedli z boudy, šli k autu, a jím směřovali do Zdobnice. Nicméně cesta, kterou jsme zvolili, byla více než špatná a kousek před chalupami v Luisině údolí jsme se zastavili v důsledku vrstvy sněhu na silnici. Navíc, aby toho nebylo málo, auto se nám bokem opřelo o závěj, tudíž jsme byli v pasti a nemohli jsme se hnout z místa. Po asi hodinovém odhazování sněhu rukama jsme mysleli, že pod kola dáme smrkové větve a po nich se rozjedeme. Tuto eventualitu jsme naštěstí nemuseli zkoušet, protože kolem jelo auto s místními, kteří mě s autem vytáhli na střed silnice, poté do mě strčili, a já se rozjel nahoru. Nahoře jsme se otočili a sjeli zpět do Deštného. Jirka s Vendy nakonec jeli autobusem do Rychnova n. K., kde jsme je nabrali.
Cesta domů již proběhla v pohodě a já jsem byl rád, že vše nakonec dobře dopadlo.

Dále ještě přidávám odkaz na fotky od Vendy a Jirky.

* Tito závodníci neměli se zZávodnickým družstvem nejmenší spojitost, jedná se pouze o shodu pojmenování.

Hradecký pohár

Tato zpráva se týká především všech, kteří mají rádi cyklistiku. Již od 5.1. 2012 se je možné hlásit na celoroční devíti závodový pohár pořádaný HSK Cycling teamem. První závod se koná již 10. dubna, tudíž se blíží mílovými kroky. Pro více informací a pro vyplnění přihlášky navštivte stránky Hradeckého poháru, kde se dozvíte veškeré informace.

Sněžnice v orličkách a narozeninové kvarteto ML(S)KL ve Vršovce

V pozadí zvedající se Vorel z hozeného tygra

      Jak již pomalu bývá tradicí na začátek roku, tak i letos se leďnáci a jedna únorka :) domluvili na společné narozeninové oslavě ve Vršovce. Tentokráte se odhodlala vyrazit i moravská sekce Piškot a Janča a byli to oni, kdo vymysleli sněžnicový výlet před akcí. Nejdříve jsem zkoušel zlanařit zástupkyni něžného pohlaví, ale jako obvykle jsem neuspěl, tak jako čtvrtý s námi vyrazil závodník. Za start byla vybrána Olešnice v Orlických horách. Obávali jsme se, že část cesty budeme muset bez sněžnic, ale po cestě směrem ke granici panstva (po necelých 2km) jsme je už nasadili. Nejdříve jsme na Panském vrchu zkoušeli hledat kešu, ale byla asi pod sněhem. Dále jsme prvovýstupem  pokračovali po hranici směrem na Čihalku. V sedle nad Čihalkou jsme narazili na první známku civilizace a to urolbovanou cestu, kde jsme se závodníkem museli zpod sněžnic odstranit namrzlé sněhové bakule, která se nám tam utvořila po návštěvě potoka. Asi po 300m jsme se z cesty odpojili zase na hranici. Kde jsme kousek od Vrchmezí potkali i 4 běžkaře v protisměru. Tam začala i pěkná hančovina trošku říznutá i vrbatou :) Začalo totiž docela přibývat prašanu a neustále sněžilo a na pár nechráněných úsecích i fučelo. Na Vrchmezí jsme kešu opět neobjevili, nejdříve nás legend trošku pohonil do kola, ale najít ji v těch smrkách obalených a namrzlých sněhem, to prostě nešlo. Dolů z Vrchmezí jsme to svištěli po červené a v čerstvém prašánku to bylo i zábavné. Vorel totiž v běhu co chvíli hodil nějakého tygra. Na sněžnicích jsme doputovali skoro až k autu, bylo to pěkných 11km (13 celkem). Na námku v Olešnici sme se zrovna zastavili na pozdní oběd, kdy si všichni dali Svijanského fandu - 11 % řezaného nefiltrovaného ležáka, já dostal do 0.3 sklínky kofoly čaj. K jídlu jsme si všichni kluci dali pavlišov, který závodník ještě zpestřil objednávkou tatarky, prý se zelím je obzvláště výborná :) 

 Závodníci pózují na Vrchmezí

     Poté jsme pokračovali do Vršovky, kam jsme dojeli mezi posledními. To jen v krátkosti: Karlův chutný gulášek a večerní steaky, Jiříkova krásně vytopená sauna (kterou jsem bohužel nevyzkoušel), krásně chladný venkovní bazének (ráno zamrzlý),  tančení při starých deskách linoucí se z gramofonu až do páté hodiny ranní (to už teda jen s Léňou a závodníkem). Akce byla zakončena po poledni, kdy jsem si pod zkušeným dohledem Léni a Vorla, konečně odbyl svoji premiéru na stěně! Dále s námi byl ještě Míra. Tož končím vyprávění o tomto povedeném víkendu, doufám, že závodník o tom také něco napíše! Fotky ze sněžnic jsou na mém rajčeti, dále je ještě pěkný článek a fotky u Piškota.

Novinky na blogu

Od ledna bude zZávodnické družstvo postupně aktualizovat novou část blogu - Seznam restauračních zařízení, aneb oblíbené hospody. Další novinkou je zZávodnická deska cti, na které bude naše družstvo vystavovat osoby, které se zachovali podle zZávodnických zásad a byly oceněny. Další změnou jsou nové aplikace umístěné po pravé straně blogu. Doufám, že tyto změny se budou líbit našim čtenářům a poslouží k přitažení čtenářů nových.

Vánoční soustředění ve Vítkovicích

Dva dny po Vánocích jsme vyrazili na každoroční, pro účastníky velmi oblíbené, zimní soustředění ve Vítkovicích v Krkonoších. Samotné balení a odjezd proběhly v mém případě velmi svižně a kromě zapomenutých zimních fuseklí to bylo bez problémů. Jediná věc, která k Závodníkovi do auta neprošla, byla tiskárna, čehož jsem celý pobyt nesmírně litoval. Cesta spolu s Verčou a Luďkem proběhla bez větších dopravních a jiných neshod.

Na místě jsme se rychle převlékli a vyrazili na Horní Mísečky.  Bohužel skibusy byly zrušeny, tudíž jsme museli celý pobyt používat místní linkové autobusy. Cena jedné jízdy nahoru byla 24 Kč, což zase není tak horentní suma, jakou by člověk čekal v Krkonoších. Nahoře jsme si lehce zajezdili a přes Piráta jsme mířili dolů. Sjezd po loukách kousek od rovinky byl vcelku stravitelný, ale čím se víc blížil Silvestr, tím byl víc o ústa. Naštěstí dva dny před Silvestrem napadlo, takže kvalita lučního sjezdu opět dramaticky vzrostla.

Večerní program se převážně sestával z pití piva a hraní deskových her pardon opačně, hraní deskových her a pití piva. Jeden večer nás dokonce navštívil rakouský myslivec, se kterým by byla legrace málem až do rána, kdyby mu ovšem nedošli zásoby lidových moudrostí a lihovin. Dalšího rakouského myslivce k nám již bohužel k naší mrzutosti neposlali.

Den před Silvestrem Jedla uspořádal, každoročně populární, lyžařské štafety. Krédo letošního ročníku bylo „Hlavně se neuštvi!“ Proto byla družstva složená z 5 náhodně vybraných účastníků soustředění.  Vítězné družstvo, myslím zcela skvěle nalosované ve složení Véna-Havli-Jiřík-Vorel-Kája, si zcela jednoznačně, velkou zásluhou Vény, jelo již od začátku pro vítězství, které nakonec potvrdilo.

Další sportovní i orientační aktivitou byla Zzávodnická silvestrovská hra o které velmi poutavě na tomto blogu referoval Boban.

Pravidelnou akcí naší treninkové skupiny na Silvestra je jízda na Möhwaldovu boudu. Já jsem se bohužel až na boudu nedostal, jelikož jsem se na Mísečkách potkal s Klapkama a s těmi jsem jel k oblíbenému posedu, kde jsme opekli pár buřtíků a popili nějaké pití pro zahřátí.  

           A konečně Silvestrovské oslavy byly celé v tanečním duchu, někteří účastníci tančili i na stole nebo na zábradlí. A jako největšího akrobat za celý večírek bych označil Míru S., který na zábradlí nevalných kvalit předváděl doslova valné artistické kousky. Jako sváteční jídlo podávala Hanka skvělé krůtí maso s omáčkou a rýží. Jako objev roku(spíše objev večera) bych označil Luďka, který ukázal, že ví, jak správně zapařit. Proto mu touto cestou uděluji zZávodnické vyznamenání a jeho jméno bude vyvěšeno na zZávodnické desce cti.