Vánoční soustředění ve Vítkovicích

Dva dny po Vánocích jsme vyrazili na každoroční, pro účastníky velmi oblíbené, zimní soustředění ve Vítkovicích v Krkonoších. Samotné balení a odjezd proběhly v mém případě velmi svižně a kromě zapomenutých zimních fuseklí to bylo bez problémů. Jediná věc, která k Závodníkovi do auta neprošla, byla tiskárna, čehož jsem celý pobyt nesmírně litoval. Cesta spolu s Verčou a Luďkem proběhla bez větších dopravních a jiných neshod.

Na místě jsme se rychle převlékli a vyrazili na Horní Mísečky.  Bohužel skibusy byly zrušeny, tudíž jsme museli celý pobyt používat místní linkové autobusy. Cena jedné jízdy nahoru byla 24 Kč, což zase není tak horentní suma, jakou by člověk čekal v Krkonoších. Nahoře jsme si lehce zajezdili a přes Piráta jsme mířili dolů. Sjezd po loukách kousek od rovinky byl vcelku stravitelný, ale čím se víc blížil Silvestr, tím byl víc o ústa. Naštěstí dva dny před Silvestrem napadlo, takže kvalita lučního sjezdu opět dramaticky vzrostla.

Večerní program se převážně sestával z pití piva a hraní deskových her pardon opačně, hraní deskových her a pití piva. Jeden večer nás dokonce navštívil rakouský myslivec, se kterým by byla legrace málem až do rána, kdyby mu ovšem nedošli zásoby lidových moudrostí a lihovin. Dalšího rakouského myslivce k nám již bohužel k naší mrzutosti neposlali.

Den před Silvestrem Jedla uspořádal, každoročně populární, lyžařské štafety. Krédo letošního ročníku bylo „Hlavně se neuštvi!“ Proto byla družstva složená z 5 náhodně vybraných účastníků soustředění.  Vítězné družstvo, myslím zcela skvěle nalosované ve složení Véna-Havli-Jiřík-Vorel-Kája, si zcela jednoznačně, velkou zásluhou Vény, jelo již od začátku pro vítězství, které nakonec potvrdilo.

Další sportovní i orientační aktivitou byla Zzávodnická silvestrovská hra o které velmi poutavě na tomto blogu referoval Boban.

Pravidelnou akcí naší treninkové skupiny na Silvestra je jízda na Möhwaldovu boudu. Já jsem se bohužel až na boudu nedostal, jelikož jsem se na Mísečkách potkal s Klapkama a s těmi jsem jel k oblíbenému posedu, kde jsme opekli pár buřtíků a popili nějaké pití pro zahřátí.  

           A konečně Silvestrovské oslavy byly celé v tanečním duchu, někteří účastníci tančili i na stole nebo na zábradlí. A jako největšího akrobat za celý večírek bych označil Míru S., který na zábradlí nevalných kvalit předváděl doslova valné artistické kousky. Jako sváteční jídlo podávala Hanka skvělé krůtí maso s omáčkou a rýží. Jako objev roku(spíše objev večera) bych označil Luďka, který ukázal, že ví, jak správně zapařit. Proto mu touto cestou uděluji zZávodnické vyznamenání a jeho jméno bude vyvěšeno na zZávodnické desce cti.