VČP - Šajtava

Za víkend jsem se nespokojil pouze s jedním závodem, tak jsem v sobotu ještě vyrazil do Zdobnice na další kolo východočeského poháru.
Cesta na závod probíhala v duchu krále Fuňase III. řečeného šílený, který se po nočním kralování nevrátil domů, jel jsem totiž s Fundovými autem. Všechno nakonec dobře dopadlo..
Shromaždiště bylo u chaty Šajtava, od parkoviště bylo vzdálené 800m kolmo do kopce. Bylo tam ale nádherně, hlavně díky suprovému počasí. Posnídal jsem výborné domácí pořadalské buchty za levný peníz, což ale už neplatilo o dalších jídlech. Po závodě chutná malá klobáska byla za "pouhých" 45kč.
Jinak závod byl pěkný a náročný. V lese byly zbytky sněhu a dosti náročná horská podmáčená podložka. Jinak závody pod taktovkou rychnovských se určitě líbily.
Ještě musím poznamenat, že moje partnerka na Bike Adventure Marťa si odběhla závod a hned odfrčela na kole domů. To já se vezl pěkně autobusem a na kolo jsem šel až dnes. Bika jsem nejdříve musel probudit ze zimního spánku a potom jsem ho mírně protáhl v hradecké rovině na pouhých 30km. Na cestě jsem odlovil pěknou drajv-in kešku kmotry lišky.

Funík král MAJÁLESU 2010 v HK

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Z jeho volebního programu: :D ...Mé jméno je Fuňas III. řečený Šílený a rád bych se stal ... http://www.stream.cz/video/458503-funas-kral-majalesu-2010
PS.jednou se Majálesu neúčastním a hnedle takováto událost.. :)

Proč jezdit na MČR železničářů

Zdravím všechny čtenáře zZávodnického blogu.
Dneska ve Zdechovicích proběhl 14.ročník mistrovství republiky železničářů v OB. Běželo se o květnový postup na tzv. malý USIC do Belgie. Na start se postavilo okolo 30 borců a borkyň v 5ti kategoriích, včetně mě a Hanky F. Šampionát hostil příjemný Penzion T ve Zdechvicích. Na start, kde byl i cíl to bylo pouhých 700m. Mno nebudu Vás už moc napínat :) ale objájil jsem zlato. Můj největší soupeř David, měl problémy že tam nebylo moc kopců a neměl se tak tradičně bez buzoly, dle čeho orientovat. Jinak Hanka, která před startem pořád prohlašovala, že 4 místo je také pěkné (na startu byly čtyři), tak nakonec také vyhrála!
Po cestě s cíle jsem si nalezl nedalekou kešu s pěkným výhledem na chvaletickou elektrárnu :) Po vyhlášení jsme museli trošku utužit partu na místní slunečné zahrádce :) Den se krásně vydařil a zítra vyrážíme vstříct horskému lesu na Šajtavě v Orlických horách . Vše o mistrovství najdete zde.

PS.jinak proč jezdit na MČRŽ najdete na fotce :)

Pořádání VčP

Tak je pro rok 2010 s pořádáním závodů konec. V sobotu odpoledne jsme odjeli z Brzic po, řekl bych dobře, uspořádaném závodu. Počasí bylo nakonec hezké, i když ráno byla jinovatka a moje štěstí bylo, že jsem jako pořádající člen IT teamu spal, řekl bych nad poměry v luxusním domečku, ve kterém jsme si to celkem slušně zadýchali.

V pátek jsme v centru závodu byli těsně po šesté a hned začali připravovat počítače a OORG na nadcházející závodu. Naštěstí se žádný zásadní problém nevyskytl, kromě několika nových chybových hlášek od OORGu. Když jsme vše úspěšně nastavili, tak nám zavřeli bufet s pivem, tudíž jsme šli spát.

Ráno jsme měli budík na 7:00, nicméně už před sedmu jsme byli vzhůru. Jelikož jsem už nevěděl, jak si mám lehnout a navíc nás přišel pan ředitel Karel potěšit tím, že nám v domečku vyvětral. Tudíž nezbývalo nic jiného než vstát a jít něco dělat. Dopoledne proběhlo poklidně s grilovanými klobásami a koláči různých druhů.

V odpoledním čase bylo jediné pozdvižení, kdy sběrač kontrol Fanda D. ztratil z vesty naši krabičku. Okamžitě byla vyslána skupina, která vedena pokyny Milana G. krabičku úspěšně našla a všichni včetně nepřítomného předsedy(předpokládám, že jako zkušený telepat se o oné šťastné události dozvědělJ) byli spokojení. Jméno konkrétního nálezce krabičky raději nezveřejňuji, aby nebyl zavalen dopisy od schůzkychtivých fanynek. Pokud by nálezce však zájem měl, rád jeho jméno zveřejním. V závěru bych chtěl říci, že většina běžců byla spokojena, kromě několika rýpalů, kteří se vyskytnou všude. Taktéž přikládám odkaz na Béďovo hodnocení našeho závodu a odkaz na oficiální výsledky.

Jak Havli o Živou vodu přišel

Jednoho krásného a mírně studného jarního večera seděl Havlíček na lesním palouku spolu se spřáteleným klanem lesních skřetů a pil jedno pivo za druhým. Zábava na palouku probíhala dlouho předlouho skoro do rozednění. V průběhu zábavy se zlí zlobři prolámali skrz okenici Havliho chýše a zmocnili se jeho utajovaných zásob Živé vody spolu se magickým dochucovadlem zvaným orinž-džůs. Jelikož zlobři jsou hrozně hamižní, vypili zásobu živé vody hned v chýši, a prázdnou čutoru naplnili vodou z blízkého pramene. Orinž-džůs však nechali poloprázdný, jelikož jak je známo, inteligence zlobrů není vysoká, tudíž si mysleli, že si Havli poloprázdné láhve s orinž-džůsem nevšimne.

V průběhu večírku na palouku si Havli domluvil s lesními skřety, že další večer navštíví oni jeho a ochutnají jeho skvělou Živou vodu. Hned po setmění skřeti přišli a Havli začal nalévat svoji výtečnou Živou vodu. Ovšem jaké bylo překvapení, když zjistili, že pijí jenom pramenitou vodu, nikoli Havliho vyhlášenou Živou vodu. Nechtěli však hostitele urazit, tak nic neříkali a pili dál. Na hostitele se již nedostalo, tudíž sám velkou zradu zlobrů nepoznal. Po chvíli řekli mírně rozladění skřeti, že již jdou domů, jelikož musí sbírat noční magické houby.

Když si Havli chtěl odchodu skřetů nalít magické dochucovadlo pro lepší spaní, všiml si úbytku orinž-džůsu, nicméně na stopy po zlobrech nenarazil. Po několika dnech však zradu objevil, když mu stromy v lese pošeptali o zlobří zradě. Celý týden byl potom Havli zavřený ve své chýši, jelikož se styděl, jak špatně pohostil své skřetí přátele a nechal se okrást od zlobrů.

Velikonoční soustředění

Ve dnech 2. – 5. 4. 2010 se zZávodnické družstvo v plném počtu zúčastnilo Velikonočního soustředění v Hrádku nad Nisou. Soustředění bylo opět zdařilé, až na mírně „zablešené“ ubytování a ne úplně chutný gothajský salám k snídani. Počasí v těchto dnech bych označil jako totální meteorologický omyl, jelikož z předpovídaného deště spadlo všehovšudy pár kapek. Ještě bych rád poděkoval všem, kteří stavěli tratě, jelikož bez nich by soustředění bylo zdaleka neúplné. V průběhu prvního dne soustředění byla založena na facebooku stránka (Anti)fanclub Havliho.

Vyjížděli jsme z Hradce v pátek v 7:30 jako vždy od lodi, za cesty se nestalo nic ,,zapsáníhodného“. Po cestě jsme absolvovali trénink na mapě Skaláček kousek od Hrubé Skály. Zdejší trénink byl hezký a až na zpracování výsledků, které bylo mírně časově náročnější, se mi líbil. Po příjezdu do penzionu Kristýna, jsme se ubytovali, najedli a chopili se přípravy na odpolední tréninkovou fázi. Ve tři byl odjezd na vrstevnicovku, ale já jsem vyrazil s Havlim na směrem na Luž, ovšem již cca 10 km od penzionu začal Havli hekat, jak ho bolí záda, svaly a nohy. Z Oybinu jsem již jel sám, ale ani na vrchol Luže jsem nedojel, poněvadž cca v půlce stoupání začala být cesta zasypaná sněhem. Když jsem sebou již dvakrát praštil o zem, otočil jsem se zpět, z důvodu vrozeného odporu mého kola k jarnímu sněhu. Cestou zpět jsem jel již přes Čechy. Na večeři, která byla od 19:00, jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním a mírně zbrocen bahnem. Celou trasu si můžete prohlédnout zde.

Po příjezdu jsem snědl dvě večeře a začali jsme připravovat vyčítání na sobotní krátkou trať, kterou byla stavěna Jedlou. Po dokončení sledů kontrol jsme si se Závodníkem dali několik Svijanských Mázů a šli na kutě.

Snídaně se konala v osm ráno a byl k ní vskutku výborný výše již zmiňovaný gothajský salám. Hned po snídani jsme se autobusem odebrali na start krátké trati. Trénink jsem absolvoval v kooperaci s Fandou a Havlim, kteří mě dostihli již na druhé kontrole, kde jsem se ztratil ve svahu. Po doběhnutí do cíle jsme všem vyčetli čipy a odebrali se spolu s Heppym a Marťou na kešky.

První keš jsme chvíli pohledali, ale nakonec jsme jí úspěšně odlovili. Druhá keška nám dala zabrat, jelikož si Hop opsal špatné souřadnice. Rozdíl byl sice jen jeden stupeň, ale poloha se lišila o 1 km. Nejlepší však bylo to, že místo imaginární kešky velmi odpovídalo nápovědě, tudíž jsme na inkriminovaném místě strávili asi hodinu, než se Heppy mrknul na geocaching.com a zjistil pravdu. V okamžiku oznámení zprávy jsme všichni ztuhli a po odeznění leknutí se vypravili směrem na skutečnou lokalizaci kešky. Po nalezení již výlet probíhal bez větších problémů, ušli jsme asi 13 km a celu trasu si můžete prohlédnout zde.

Do penzionu jsme dorazili kolem šesté a po večeři jsme se začali vytvářet oorgové soubory pro nadcházející štafety a trénink na volby postupů. Na volbách postupů jsem nebyl, ale prý se povedli. Já se však účastnil dopoledního tréninku, která pro bikery stavěl Ury, jeho délka byl cca 13 km a musím říci, že se povedl. Jediná potíž byla v tom, že mě asi o minutu dal Havli, za což jsem se hluboce styděl. Odpoledne byli oddílové štafety, naše štafeta byla ve složení Heppy, Hans, Já a Martina Thýnová a umístili jsme se na krásném sedmém místě. Závodníkovo družstvo ve složení Boban, Shaby, Eliška a Kuba Hájek zvolilo metodu, při které každý člen štafety krom Kuby H. šel dva úseky za sebou. Možná díky jejich progresivní metodě se umístili, bohužel ještě lépe než naše štafeta, na 4. místě.

V pondělí jsme nestihli vstát, tudíž nám všichni utekli při hledání holek. Naštěstí je vedl Havli podle GPS souřadnic, které ovšem do přístroje zadal ve špatném formátu, tudíž šli zcela na opačnou stranu. zZávodnické družstvo však získalo správné souřadnice a po přepočtu, jsme šli hledat dopis, který před námi už našel Hop. Společně jsme se vraceli zpět, a v kempu se k nám připojili ztracení koledníci a vysloužili jsme si sladkou koledu.

Po snídani se jelo na trénink, jenom bikerské družstvo, v sestavě Tuki, Já a Lukáš J., se vydalo do Zittau k umělému jezeru Olbersdorfer See. Jezero jsme objeli a vraceli se zpět. Celou cestu jsem vedl já a až na drobné kličky, jsem se neztratil, což považuji za svůj osobní soukromý úspěch.

V popoledních hodinách jsme odjížděli směr Hradec Králové s úsměvem a písní na rtech. V buse část cesty probíhala debata o pořádání VčP a skoro celou cestu jsme dělali se Závodníkem výsledky štafet.

Jako největší pozitivum soustředění bych rozhodně vyzdvihl krásné mapové terény a kvalitní společnost. Jako další pozitivum bych zmínil pivo Svijany, které v penzionu točili. Jediné, co mi skutečně hnulo žlučí byla první večeře, která se hlavně skládala z totálně hnusné a neslané rýže.