Velikonoční soustředění

Ve dnech 2. – 5. 4. 2010 se zZávodnické družstvo v plném počtu zúčastnilo Velikonočního soustředění v Hrádku nad Nisou. Soustředění bylo opět zdařilé, až na mírně „zablešené“ ubytování a ne úplně chutný gothajský salám k snídani. Počasí v těchto dnech bych označil jako totální meteorologický omyl, jelikož z předpovídaného deště spadlo všehovšudy pár kapek. Ještě bych rád poděkoval všem, kteří stavěli tratě, jelikož bez nich by soustředění bylo zdaleka neúplné. V průběhu prvního dne soustředění byla založena na facebooku stránka (Anti)fanclub Havliho.

Vyjížděli jsme z Hradce v pátek v 7:30 jako vždy od lodi, za cesty se nestalo nic ,,zapsáníhodného“. Po cestě jsme absolvovali trénink na mapě Skaláček kousek od Hrubé Skály. Zdejší trénink byl hezký a až na zpracování výsledků, které bylo mírně časově náročnější, se mi líbil. Po příjezdu do penzionu Kristýna, jsme se ubytovali, najedli a chopili se přípravy na odpolední tréninkovou fázi. Ve tři byl odjezd na vrstevnicovku, ale já jsem vyrazil s Havlim na směrem na Luž, ovšem již cca 10 km od penzionu začal Havli hekat, jak ho bolí záda, svaly a nohy. Z Oybinu jsem již jel sám, ale ani na vrchol Luže jsem nedojel, poněvadž cca v půlce stoupání začala být cesta zasypaná sněhem. Když jsem sebou již dvakrát praštil o zem, otočil jsem se zpět, z důvodu vrozeného odporu mého kola k jarnímu sněhu. Cestou zpět jsem jel již přes Čechy. Na večeři, která byla od 19:00, jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním a mírně zbrocen bahnem. Celou trasu si můžete prohlédnout zde.

Po příjezdu jsem snědl dvě večeře a začali jsme připravovat vyčítání na sobotní krátkou trať, kterou byla stavěna Jedlou. Po dokončení sledů kontrol jsme si se Závodníkem dali několik Svijanských Mázů a šli na kutě.

Snídaně se konala v osm ráno a byl k ní vskutku výborný výše již zmiňovaný gothajský salám. Hned po snídani jsme se autobusem odebrali na start krátké trati. Trénink jsem absolvoval v kooperaci s Fandou a Havlim, kteří mě dostihli již na druhé kontrole, kde jsem se ztratil ve svahu. Po doběhnutí do cíle jsme všem vyčetli čipy a odebrali se spolu s Heppym a Marťou na kešky.

První keš jsme chvíli pohledali, ale nakonec jsme jí úspěšně odlovili. Druhá keška nám dala zabrat, jelikož si Hop opsal špatné souřadnice. Rozdíl byl sice jen jeden stupeň, ale poloha se lišila o 1 km. Nejlepší však bylo to, že místo imaginární kešky velmi odpovídalo nápovědě, tudíž jsme na inkriminovaném místě strávili asi hodinu, než se Heppy mrknul na geocaching.com a zjistil pravdu. V okamžiku oznámení zprávy jsme všichni ztuhli a po odeznění leknutí se vypravili směrem na skutečnou lokalizaci kešky. Po nalezení již výlet probíhal bez větších problémů, ušli jsme asi 13 km a celu trasu si můžete prohlédnout zde.

Do penzionu jsme dorazili kolem šesté a po večeři jsme se začali vytvářet oorgové soubory pro nadcházející štafety a trénink na volby postupů. Na volbách postupů jsem nebyl, ale prý se povedli. Já se však účastnil dopoledního tréninku, která pro bikery stavěl Ury, jeho délka byl cca 13 km a musím říci, že se povedl. Jediná potíž byla v tom, že mě asi o minutu dal Havli, za což jsem se hluboce styděl. Odpoledne byli oddílové štafety, naše štafeta byla ve složení Heppy, Hans, Já a Martina Thýnová a umístili jsme se na krásném sedmém místě. Závodníkovo družstvo ve složení Boban, Shaby, Eliška a Kuba Hájek zvolilo metodu, při které každý člen štafety krom Kuby H. šel dva úseky za sebou. Možná díky jejich progresivní metodě se umístili, bohužel ještě lépe než naše štafeta, na 4. místě.

V pondělí jsme nestihli vstát, tudíž nám všichni utekli při hledání holek. Naštěstí je vedl Havli podle GPS souřadnic, které ovšem do přístroje zadal ve špatném formátu, tudíž šli zcela na opačnou stranu. zZávodnické družstvo však získalo správné souřadnice a po přepočtu, jsme šli hledat dopis, který před námi už našel Hop. Společně jsme se vraceli zpět, a v kempu se k nám připojili ztracení koledníci a vysloužili jsme si sladkou koledu.

Po snídani se jelo na trénink, jenom bikerské družstvo, v sestavě Tuki, Já a Lukáš J., se vydalo do Zittau k umělému jezeru Olbersdorfer See. Jezero jsme objeli a vraceli se zpět. Celou cestu jsem vedl já a až na drobné kličky, jsem se neztratil, což považuji za svůj osobní soukromý úspěch.

V popoledních hodinách jsme odjížděli směr Hradec Králové s úsměvem a písní na rtech. V buse část cesty probíhala debata o pořádání VčP a skoro celou cestu jsme dělali se Závodníkem výsledky štafet.

Jako největší pozitivum soustředění bych rozhodně vyzdvihl krásné mapové terény a kvalitní společnost. Jako další pozitivum bych zmínil pivo Svijany, které v penzionu točili. Jediné, co mi skutečně hnulo žlučí byla první večeře, která se hlavně skládala z totálně hnusné a neslané rýže.