Krkonoše místo klasiky

Na Sněžce

Start u mohyly

Jak už bývá bohužel tradicí, tak jsem se opět nevešel do 200místa v ranku a tak jsem přišel o možnost startovat na mistrovství. Místo toho jsme se s Karlem vydali na takový menší tréninkový výběh do Krkonoš. Jako dopravní prostředek jsme zvolili MHD, vlak a nakonec bus. MHD na nádraží, potom vláčkem s přestupem až do Jilemnice a nakonec busem s přestupem na Mísách a s cílem na Zlatém návrší 1400mnm. Tam jsme také započali svůj přeběh. Po nezbytném vyfotografování u mohyly jsme pokračovali na pramen Labe, Sněžné jámy, Mužské a Dívčí kameny, Špindlerovku, Slonecznik, výstup na přecpanou Sněžku, klopýtáním po schodech na Růžohorky a dolů po žluté do Velké Úpy. Celkem pěkných 28kilásků a 735m převýšení. Po cestě jsem měl v plánu ulovit nějakou tu kešku, ale nakonec na ně bohužel nedošlo, tu druhou jsme přeběhli asi o 4 km a nechtělo se nám samozřejmě vracet :-) Zpět jsme měli jet busem do Dvora a poté mašinkou do HK, na přestup jsme měli však pouhých 7 min. Autobus sice přijížděl do Úpy na čas, ale ještě měl zastavit v Peci a poté teprve vyrážet směrem na Trutnov a Dvůr. Z nezjištěných příčin přijel min. o 20min později a byl pěkně naprásknutej, tak jsme se s ním svezli pouze do Trutnova, kde jsme po asi hodinové návštěvou restaurace pokračovali mašinkou do Hradce. Jedna perlička z restaurace: měli 12 stupňového Krákoru za 18, kterému konkurovala Plzeň za 31. Akce byla povedená, doufám, že nebudu moc vyřízen na družstva, která si vystřihnu po 12km krajáku v Chocni. Fotky jsou tradičně na rajčeti.

Pohled ze Sněžky

Slovakia 2010 2.část - Západní Tatry - Roháče

Konečně vydávám slibovaný článek.. 
     Po náročných závodech jsme se hned v neděli přesouvali přes Poprad do termálníhoVrbova, přeci jen jsme se potřebovali trošku zregenerovat. Pán v kempu nám hned nabídl buňku s palandami, která byla asi o éčko dražší než vlastní stan a kde ve výbavě nechyběla ani lednička, tak jsme neodolali :) Večer jsme zbaštili klobásu zakoupenou v Hypošce a po krátkém čtenářském kroužku jsme ulehli a tentokrát i bez pivka :) Ráno jsme spali skoro do 10 a okolo 11hod. jsme se vyrazili koupat. Ve vrátnici v kempu nám paní nabídla, že si to můžeme koupit u ní a budeme mít asi 15% slevu na vstup. Vzali jsme si teda celodenní do zony "Thermal" se vstupem do všech bazénů. Vyšlo to na 9,8E místo (11,5E) a ještě jsme mohli 3x opustit areál. Od mé poslední návštěvy se toho v areálu koupaliště docela změnilo. Přibyla úplně nová vstupní hala s šatnami a i novým bazénem, který byl částečně v budově. Potom přibyl ještě jeden sedací bazén s 36C° vodou. Areál byl také pokryt wifinou, která se dala ještě chytit i v kempu. Asi po 4 hodinách koupačky, jsme se vydali na výklus. Museli jsme autem, protože les byl v nedohlednu a slunce vcelku hřálo. Ve vedlejší vesnici jsem zajel po polňačce až úplně do lesa, kde jsme si vcelku v kopcovitém terénu dali asi 40min klusu. Poté jsme se vrátili zpět do kempu a po večeři jsme se vrátili zpět do Termálek, kde jsme pobyli do zavíračky v deset hodin. Venku už moc teplo nebylo, tak se muselo být pořád v bazénu :) Po pivku v nedaleké restauraci se šlo na kutě.

Kriváň 2494m

      V úterý, které bylo po ránu pošmourné, jsme vyrazili blíž k domovině. Naším cílem bylo zdolat 2494 m vysoký národní symbol Slovenska, Kriváň. Zvolili jsme zelenou turistickou z Třech studniček, kde jsme za dosti vysokou částku 4,70E, zaparkovali naše vozidlo. Výstup popíši pouze v bodech, velmi obšírně se cestě na Kriváň věnoval Míca na svém blogu. Není vidět vrchol, protože je v mlze, smutné stráně bez stromů po vichřici, nebo mrtvé stromy napadeny kůrovcem, odbočujeme k partyzánskému srubu, po projití klečí, již jen holo. Odspoda se valí mlha, asi po 2apůl hodinách končí zelená, k vrcholu vede modrá, značku místama ztrácíme, ale vždy se opět napojujeme, z mlhy vystupují plesa, potkáváme už sestupující Hořčičkovi (také byli na Karstkapu) a už stojíme na vrcholu, rychlé focení, začíná totiž pršet :), ještě v rychlosti nalézám kešku (řekl bych svoji nejvýše umístěnou) a rychle dolů, po klouzajících kamenech to moc nejde a je to nebezpečné, ani nejíme i když máme docela hlad, konečně jsme zase po zelené, tady už to nebude nebezpečné a cesta bude utíkat rychleji, dole ještě před parkovištěm se zastavujeme v přístřešku na jídlo, přestává pršet a odjíždíme směr Roháče, dokonce vylézá sluníčko :). Ze Třech studniček to do kempu v Ráčkově dolině nedaleko Pribyliny, není daleko (okolo 15km). Navečer probíhalo vaření večeře, plánování zítřejšího výběhu a večer jsme vyrazili na jednoho Šariša do místní restaurace.

Póza u Račkových ples

První výhled na vrcholky a ještě jsme všichni

Výhled na Bystrou

Na Hrubém vrchu 2137m

     Přichází středa a s ní výběh do hor, na tento den jsem se těšil nejvíce z celého pobytu. Vyráželi jsme z nějakých 900mnm. nalehko, pouze s kamilem :), vodou, oddílovkou a sůšou na ukojení největšího hladu a já se ještě navíc táhnul s foťákem. Šli jsme nejdříve po modré až na rozcestí Ráčkovi a Jamnické doliny. Poté jsme začali pozvolna stoupat Ráčkovou dolinou po žluté značce. Bez problémů se dalo běžet asi hodinu na rozcestí, kde odbočovala zelená směrem na Bystré sedlo a Bystrou (nejvyšší vrchol Roháčů 2248m) My jsme ale pokračovali dále Ráčkovou dolinou, po chvíli se oddělil Shaby, že už mu to jako stačí a ať jdem sami. Tam byl totiž krátký kamenitý úsek, v kterém se nedalo běžet a docela to i stoupalo, doufal jsem tedy, že na mě bude Míca čekat. Další pěknou zastávkou byly Ráčkové plesa, která s vrcholem Jakubiná, jsem hned začal fotit. Po pauze jsme začali stoupat do Ráčkového sedla, muselo se pěšo, byl to totiž pěkný zalamovák. Asi po čtvrt hodině jsme byli v sedle, odkud byly nádherné výhledy na většinou oblé a travnaté vrcholy Roháčů a i pěkný výhled do Polska, po hřebeni vede slovensko-polská hranice. Dole byly také krásně vidět Ráčkove plesa. Dále jsme pokračovali po hřebeni, kde se dalo zase pěkně běžet až na náš nejvyšší vrchol cesty Hrubý vrch 2137m, na který jsme dorazili asi po 92 minutách čistého času. Nahoře proběhlo focení, navlečení do bundy a do hada, protože docela studeně foukalo a hurá na sestup. První půlhodina sestupu probíhala bohužel chůzí, cesta byla kamenitá a prudce klesala. Šli jsme po zelené, a když se začal blížit les a Jamnická dolina s modrou turistickou značkou, tak se dalo konečně i běžet. Cesta to byla do kempu dlouhá, ale nakonec se po asi 3 hodinách čistého času objevil kemp. Měl jsem toho teda docela dost, myslím že nakonec i Míca. Škoda že jsem neměl garmiňácké hodinky, abych měl přesnější statistiku nastoupaných metrů. Po polívce jsme šli se Zdeňkem na jedno a Míca do spacáku :). Asi po 45min jsme ho vzbudili s tím, že jedeme do Pribylinského skanzenu a nemáme řidiče :) Moc se netvářil, ale nakonec jel. Ono to bylo asi jen 3km daleko.

Škola ve skanzenu

    Múzeum liptovskej dediny bylo pěkné, vstupné 3E na osobu, studenti polovic a Míca si dokoupil ještě za éčko fotografování. Většinu expozic si můžete prohlédnout sami, pouze zámek a dominantu skanzenu kostel, si prohlížíte s průvodcem. Nejvíce se mně asi líbila expozice vesnické školy. Po prohlédnutí většiny expozic a vyfotografování Kriváně ozářeného podvečerním sluncem, jsme se pomalu vydali do kempu, na přípravu véči a hned poté jsme se vydali trošku zahřát do hospůdky :) Jinak většina obyvatel kempu pálila ohně a tak byla hospůdka prázdná, možná také proto, že měli pěkně ledové pivko, které ani na přání Shabyho neohřáli.

Naše vozidlo s Kriváněm

     Ve čtvrtek už pouze hodinový výklus, odjezd domů a pouze krátká zastávka v nové kolibě "Koliba u dobrého pastiera" v Rožumberoku na vynikajících haluškách :-P Více fotek naleznete na mém rajčeti. Akce se dle mého povedla se vším všudy, další už bude snad s vyšší účastí. Howg :D