Jednoho krásného a mírně studného jarního večera seděl Havlíček na lesním palouku spolu se spřáteleným klanem lesních skřetů a pil jedno pivo za druhým. Zábava na palouku probíhala dlouho předlouho skoro do rozednění. V průběhu zábavy se zlí zlobři prolámali skrz okenici Havliho chýše a zmocnili se jeho utajovaných zásob Živé vody spolu se magickým dochucovadlem zvaným orinž-džůs. Jelikož zlobři jsou hrozně hamižní, vypili zásobu živé vody hned v chýši, a prázdnou čutoru naplnili vodou z blízkého pramene. Orinž-džůs však nechali poloprázdný, jelikož jak je známo, inteligence zlobrů není vysoká, tudíž si mysleli, že si Havli poloprázdné láhve s orinž-džůsem nevšimne.
V průběhu večírku na palouku si Havli domluvil s lesními skřety, že další večer navštíví oni jeho a ochutnají jeho skvělou Živou vodu. Hned po setmění skřeti přišli a Havli začal nalévat svoji výtečnou Živou vodu. Ovšem jaké bylo překvapení, když zjistili, že pijí jenom pramenitou vodu, nikoli Havliho vyhlášenou Živou vodu. Nechtěli však hostitele urazit, tak nic neříkali a pili dál. Na hostitele se již nedostalo, tudíž sám velkou zradu zlobrů nepoznal. Po chvíli řekli mírně rozladění skřeti, že již jdou domů, jelikož musí sbírat noční magické houby.
Když si Havli chtěl odchodu skřetů nalít magické dochucovadlo pro lepší spaní, všiml si úbytku orinž-džůsu, nicméně na stopy po zlobrech nenarazil. Po několika dnech však zradu objevil, když mu stromy v lese pošeptali o zlobří zradě. Celý týden byl potom Havli zavřený ve své chýši, jelikož se styděl, jak špatně pohostil své skřetí přátele a nechal se okrást od zlobrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat