Hostýnky 2012

Minulý týden se závodnické družstvo spolu dvojicemi Luděk + Verča, p. Divoký + Pája a Starouš + Bára zúčastnilo takřka „legendární“ akce Hostýnky 2012. Celá akce se nesla v alkoholicko, pardon, turisticko-alkoholickém duchu.

zZávodnické družstvo vyrazilo z Hradce již ve 12:30, cesta proběhla zcela bez záseku, až při vyzvedavání klíčů, došlo k lehkému zpomalení, protože revírník Kovář byl velmi řečný a vypadalo, že si s námi bude povídat velmi dlouho, nicméně po dlouhém a velmi přesném popisu chaty a příjezdu k ní nám svěřil klíče a popřál šťastnou cestu. Bylo zajímavé, že jak jsem se zmínil, že něco vím o lese, vše začal vykládat pouze mně a za chvíli už mi tykal a plácal mě přátelsky po rameni.

Na chatě ponořené v klínu Hostýnských vrchů jsme se Závodníkem byli první a příjezd jsme oslavili zatopením v kamnech a první z mnoha vypitých půlek slivovice. Již v notně poveselené náladě jsme se dozvěděli, že Luděk a spol. se někde ztratili. Pravda, po informaci, že nasazují sněhové řetězy, jsme si říkali, zdali trefili správné hory, protože příjezdová cesta, po které jsme jeli my, byla zcela suchá. Nicméně nakonec jsme pod chatou spatřili oslnivé reflektory Luďkova žihadla, které signalizovaly, že obtížná cesta byla přeci jen zdolána. Zajímavé bylo, kam všude lze u auta namotat sněhové řetězy, a ráno, když Luďek sněhové řetězy vymotával, částečně zakleslé do nápravy a částečně do motoru, působil dojmem člověka, který si debužíruje, když má ruce hustě potřené automobilovým mazivem. Škoda je, že večerní akci si příliš nepamatuji, protože jsme se spolu s Bobanem opili slivovicí a usnuli. Nutno podotknout, že část zZávodnického družstva ani nedošla do postele a usnula doslova za chodu na koberečku těsně před postelí.

Ráno se podle mých původních představ mělo nést v duchu přísloví „ranní ptáče dál doskáče“. Ovšem s takovou myšlenkou jsem byl jediný v chalupě, což mě rozhodně neodradilo a těsně po sedmé jsem Bobana vyklepal ze spacáku, uvařil mu čaj a pod pohrůžkou ranního panáka slivovice musel jít snídat. Za chvíli zZávodnického příkladu nasledovali i Verča s Luďkem a asi za tři hodiny i Pája s panem Divokým. Chvíli po desáté jsme se vyrazili na túru, jenže bohužel sněžnice jsme si vzali pouze já a Boban, protože ostatním se zdálo, že nahoře nebude sníh. Sníh nakonec nahoře byl, a i to byl možná jeden z důvodů, proč se ostatní otočili dříve a túru si významně zkrátili. Avšak zZávodnické družstvo na sněžnicích neohroženě zdolalo cestu na Troják, kde po výborném smaženém hermelínu a kuřecím řízečkům (pan Divoký může psát dokonce o řízcích romány i básně, v případě zájmu, prosím kontaktujte ho na jeho adrese). Cesta z Trojáku už byl jenom skok a byli jsme na chatě. Celková délka trasy byla asi 20 km, trasu si můžete prohlédnout níže.

Po našem příchodu na chatu už byl přítomen i Starouš s Bárou, kteří šli z Bystřice pod Hostýnem. Večer byl v duchu zpěvu a piva a skončil překvapivě brzy, asi kolem půlnoci, kdy Starouš a Bára náhle usnuli a všichni ostatní se pomalu vypařili. Nakonec zůstali pouze zZávodníci, kteří s příhlédnutím k faktu, že došlo pivo, šli také spát. Ráno jsme se pomalu zvedali z postelí, uspořádali syrečkovou snídani uklidili chalupu a chvíli po dvanácté hodině opustili objekt s pocitem parádního víkendu. Ještě před opuštěním chaty jsme s Bobanem uspořádali zZávodnickou hru, při které bylo úkolem dvojic sestavit z rozmístěných písmen po lese tajenku, která zněla – zZávodnický revír. Písmena v lese se musela sbírat za pomoci sněžnic, tudíž bylo o zábavu postaráno, v lese totiž nebylo příliš sněhu a někteří se na sněžnicích pohybovali spíše než chůzí nebo během přískoky.

Cestou domů jsme se ještě stavili v Litovli na pozdní oběd, kde jsme se potkali s Piškotem a Jančou. Celá cesta byla provoněná pivem, které Starouš na zadním sedle popíjel. Do Hradec jsme dorazili chvíli po půl sedmé.

Akce se opět zdařila především Bobanovou zásluhou a touto cestou bych mu rád poděkoval. Dále bych také chtěl poděkovat všem účastníkům, kteří se chtěli zúčastnit a nakonec se i zúčastnili. Ještě přikládám odkazy na Staroušovy, Bobanovy a Verčiny fotky. Další společnou akci bych viděl někdy na konec jara, začátek léta. Pokud by se někdo chtěl zúčastnit jejího kompletního zorganizování, budeme rozhodně rádi.