Funík král MAJÁLESU 2010 v HK

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Z jeho volebního programu: :D ...Mé jméno je Fuňas III. řečený Šílený a rád bych se stal ... http://www.stream.cz/video/458503-funas-kral-majalesu-2010
PS.jednou se Majálesu neúčastním a hnedle takováto událost.. :)

Proč jezdit na MČR železničářů

Zdravím všechny čtenáře zZávodnického blogu.
Dneska ve Zdechovicích proběhl 14.ročník mistrovství republiky železničářů v OB. Běželo se o květnový postup na tzv. malý USIC do Belgie. Na start se postavilo okolo 30 borců a borkyň v 5ti kategoriích, včetně mě a Hanky F. Šampionát hostil příjemný Penzion T ve Zdechvicích. Na start, kde byl i cíl to bylo pouhých 700m. Mno nebudu Vás už moc napínat :) ale objájil jsem zlato. Můj největší soupeř David, měl problémy že tam nebylo moc kopců a neměl se tak tradičně bez buzoly, dle čeho orientovat. Jinak Hanka, která před startem pořád prohlašovala, že 4 místo je také pěkné (na startu byly čtyři), tak nakonec také vyhrála!
Po cestě s cíle jsem si nalezl nedalekou kešu s pěkným výhledem na chvaletickou elektrárnu :) Po vyhlášení jsme museli trošku utužit partu na místní slunečné zahrádce :) Den se krásně vydařil a zítra vyrážíme vstříct horskému lesu na Šajtavě v Orlických horách . Vše o mistrovství najdete zde.

PS.jinak proč jezdit na MČRŽ najdete na fotce :)

Pořádání VčP

Tak je pro rok 2010 s pořádáním závodů konec. V sobotu odpoledne jsme odjeli z Brzic po, řekl bych dobře, uspořádaném závodu. Počasí bylo nakonec hezké, i když ráno byla jinovatka a moje štěstí bylo, že jsem jako pořádající člen IT teamu spal, řekl bych nad poměry v luxusním domečku, ve kterém jsme si to celkem slušně zadýchali.

V pátek jsme v centru závodu byli těsně po šesté a hned začali připravovat počítače a OORG na nadcházející závodu. Naštěstí se žádný zásadní problém nevyskytl, kromě několika nových chybových hlášek od OORGu. Když jsme vše úspěšně nastavili, tak nám zavřeli bufet s pivem, tudíž jsme šli spát.

Ráno jsme měli budík na 7:00, nicméně už před sedmu jsme byli vzhůru. Jelikož jsem už nevěděl, jak si mám lehnout a navíc nás přišel pan ředitel Karel potěšit tím, že nám v domečku vyvětral. Tudíž nezbývalo nic jiného než vstát a jít něco dělat. Dopoledne proběhlo poklidně s grilovanými klobásami a koláči různých druhů.

V odpoledním čase bylo jediné pozdvižení, kdy sběrač kontrol Fanda D. ztratil z vesty naši krabičku. Okamžitě byla vyslána skupina, která vedena pokyny Milana G. krabičku úspěšně našla a všichni včetně nepřítomného předsedy(předpokládám, že jako zkušený telepat se o oné šťastné události dozvědělJ) byli spokojení. Jméno konkrétního nálezce krabičky raději nezveřejňuji, aby nebyl zavalen dopisy od schůzkychtivých fanynek. Pokud by nálezce však zájem měl, rád jeho jméno zveřejním. V závěru bych chtěl říci, že většina běžců byla spokojena, kromě několika rýpalů, kteří se vyskytnou všude. Taktéž přikládám odkaz na Béďovo hodnocení našeho závodu a odkaz na oficiální výsledky.

Jak Havli o Živou vodu přišel

Jednoho krásného a mírně studného jarního večera seděl Havlíček na lesním palouku spolu se spřáteleným klanem lesních skřetů a pil jedno pivo za druhým. Zábava na palouku probíhala dlouho předlouho skoro do rozednění. V průběhu zábavy se zlí zlobři prolámali skrz okenici Havliho chýše a zmocnili se jeho utajovaných zásob Živé vody spolu se magickým dochucovadlem zvaným orinž-džůs. Jelikož zlobři jsou hrozně hamižní, vypili zásobu živé vody hned v chýši, a prázdnou čutoru naplnili vodou z blízkého pramene. Orinž-džůs však nechali poloprázdný, jelikož jak je známo, inteligence zlobrů není vysoká, tudíž si mysleli, že si Havli poloprázdné láhve s orinž-džůsem nevšimne.

V průběhu večírku na palouku si Havli domluvil s lesními skřety, že další večer navštíví oni jeho a ochutnají jeho skvělou Živou vodu. Hned po setmění skřeti přišli a Havli začal nalévat svoji výtečnou Živou vodu. Ovšem jaké bylo překvapení, když zjistili, že pijí jenom pramenitou vodu, nikoli Havliho vyhlášenou Živou vodu. Nechtěli však hostitele urazit, tak nic neříkali a pili dál. Na hostitele se již nedostalo, tudíž sám velkou zradu zlobrů nepoznal. Po chvíli řekli mírně rozladění skřeti, že již jdou domů, jelikož musí sbírat noční magické houby.

Když si Havli chtěl odchodu skřetů nalít magické dochucovadlo pro lepší spaní, všiml si úbytku orinž-džůsu, nicméně na stopy po zlobrech nenarazil. Po několika dnech však zradu objevil, když mu stromy v lese pošeptali o zlobří zradě. Celý týden byl potom Havli zavřený ve své chýši, jelikož se styděl, jak špatně pohostil své skřetí přátele a nechal se okrást od zlobrů.

Velikonoční soustředění

Ve dnech 2. – 5. 4. 2010 se zZávodnické družstvo v plném počtu zúčastnilo Velikonočního soustředění v Hrádku nad Nisou. Soustředění bylo opět zdařilé, až na mírně „zablešené“ ubytování a ne úplně chutný gothajský salám k snídani. Počasí v těchto dnech bych označil jako totální meteorologický omyl, jelikož z předpovídaného deště spadlo všehovšudy pár kapek. Ještě bych rád poděkoval všem, kteří stavěli tratě, jelikož bez nich by soustředění bylo zdaleka neúplné. V průběhu prvního dne soustředění byla založena na facebooku stránka (Anti)fanclub Havliho.

Vyjížděli jsme z Hradce v pátek v 7:30 jako vždy od lodi, za cesty se nestalo nic ,,zapsáníhodného“. Po cestě jsme absolvovali trénink na mapě Skaláček kousek od Hrubé Skály. Zdejší trénink byl hezký a až na zpracování výsledků, které bylo mírně časově náročnější, se mi líbil. Po příjezdu do penzionu Kristýna, jsme se ubytovali, najedli a chopili se přípravy na odpolední tréninkovou fázi. Ve tři byl odjezd na vrstevnicovku, ale já jsem vyrazil s Havlim na směrem na Luž, ovšem již cca 10 km od penzionu začal Havli hekat, jak ho bolí záda, svaly a nohy. Z Oybinu jsem již jel sám, ale ani na vrchol Luže jsem nedojel, poněvadž cca v půlce stoupání začala být cesta zasypaná sněhem. Když jsem sebou již dvakrát praštil o zem, otočil jsem se zpět, z důvodu vrozeného odporu mého kola k jarnímu sněhu. Cestou zpět jsem jel již přes Čechy. Na večeři, která byla od 19:00, jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním a mírně zbrocen bahnem. Celou trasu si můžete prohlédnout zde.

Po příjezdu jsem snědl dvě večeře a začali jsme připravovat vyčítání na sobotní krátkou trať, kterou byla stavěna Jedlou. Po dokončení sledů kontrol jsme si se Závodníkem dali několik Svijanských Mázů a šli na kutě.

Snídaně se konala v osm ráno a byl k ní vskutku výborný výše již zmiňovaný gothajský salám. Hned po snídani jsme se autobusem odebrali na start krátké trati. Trénink jsem absolvoval v kooperaci s Fandou a Havlim, kteří mě dostihli již na druhé kontrole, kde jsem se ztratil ve svahu. Po doběhnutí do cíle jsme všem vyčetli čipy a odebrali se spolu s Heppym a Marťou na kešky.

První keš jsme chvíli pohledali, ale nakonec jsme jí úspěšně odlovili. Druhá keška nám dala zabrat, jelikož si Hop opsal špatné souřadnice. Rozdíl byl sice jen jeden stupeň, ale poloha se lišila o 1 km. Nejlepší však bylo to, že místo imaginární kešky velmi odpovídalo nápovědě, tudíž jsme na inkriminovaném místě strávili asi hodinu, než se Heppy mrknul na geocaching.com a zjistil pravdu. V okamžiku oznámení zprávy jsme všichni ztuhli a po odeznění leknutí se vypravili směrem na skutečnou lokalizaci kešky. Po nalezení již výlet probíhal bez větších problémů, ušli jsme asi 13 km a celu trasu si můžete prohlédnout zde.

Do penzionu jsme dorazili kolem šesté a po večeři jsme se začali vytvářet oorgové soubory pro nadcházející štafety a trénink na volby postupů. Na volbách postupů jsem nebyl, ale prý se povedli. Já se však účastnil dopoledního tréninku, která pro bikery stavěl Ury, jeho délka byl cca 13 km a musím říci, že se povedl. Jediná potíž byla v tom, že mě asi o minutu dal Havli, za což jsem se hluboce styděl. Odpoledne byli oddílové štafety, naše štafeta byla ve složení Heppy, Hans, Já a Martina Thýnová a umístili jsme se na krásném sedmém místě. Závodníkovo družstvo ve složení Boban, Shaby, Eliška a Kuba Hájek zvolilo metodu, při které každý člen štafety krom Kuby H. šel dva úseky za sebou. Možná díky jejich progresivní metodě se umístili, bohužel ještě lépe než naše štafeta, na 4. místě.

V pondělí jsme nestihli vstát, tudíž nám všichni utekli při hledání holek. Naštěstí je vedl Havli podle GPS souřadnic, které ovšem do přístroje zadal ve špatném formátu, tudíž šli zcela na opačnou stranu. zZávodnické družstvo však získalo správné souřadnice a po přepočtu, jsme šli hledat dopis, který před námi už našel Hop. Společně jsme se vraceli zpět, a v kempu se k nám připojili ztracení koledníci a vysloužili jsme si sladkou koledu.

Po snídani se jelo na trénink, jenom bikerské družstvo, v sestavě Tuki, Já a Lukáš J., se vydalo do Zittau k umělému jezeru Olbersdorfer See. Jezero jsme objeli a vraceli se zpět. Celou cestu jsem vedl já a až na drobné kličky, jsem se neztratil, což považuji za svůj osobní soukromý úspěch.

V popoledních hodinách jsme odjížděli směr Hradec Králové s úsměvem a písní na rtech. V buse část cesty probíhala debata o pořádání VčP a skoro celou cestu jsme dělali se Závodníkem výsledky štafet.

Jako největší pozitivum soustředění bych rozhodně vyzdvihl krásné mapové terény a kvalitní společnost. Jako další pozitivum bych zmínil pivo Svijany, které v penzionu točili. Jediné, co mi skutečně hnulo žlučí byla první večeře, která se hlavně skládala z totálně hnusné a neslané rýže.

Koniklece

Dnes jsem se za větrného, ale celkem slunečného počasí vypravil do Grygova na kvetoucí koniklece(Pulsatilla sp.). Slunce mi přálo, takže jsem nafotil docela hodně vcelku ucházejících fotek. Při příležitosti návstěvy Grygova jsem odlovil jednu kešku přímo u rezervace, kde se koniklece nacházejí. Galerie k prohlédnutí je tady.

Narozeniny Chmelařových

V závěru soboty 20.3 2010 se zZávodnické družstvo zúčastnilo oslavy narozenin sourozenců Chmelařových. Oficiální zahájení se konalo v 19:00, nicméně já jsem dorazil až cca hodinu poté, jelikož čas nade mnou jako vždy zvítězil.




Když bylo zZávodnické družstvo kompletní proběhla gratulace a předání “věcných darů“ a zábava se začala rozjíždět na plné obrátky. Jako zdařilý kousek bych označil dárek pro Lukáše, který dostal sklenici s 2,5 l piva Stella Artois, avšak nejlepší na tom bylo, že zmíněná sklenice, byla zvětšená vinná sklenice.

Domů jsem dostal kolem druhé hodiny ranní a některé pasáže kolem půlnoci se mi trochu rozmazali.

Brněnská veselica

Ve dnech 12. 3. – 14. 3. 2010 se konala pod záštitou brněnského studijního celku akce, mnou již nazvána na rajčeti, Brněnská veselica. Celý víkend bylo počasí mírně mrazivé, párkrát mi i zima vlezla za nehty. Za hlavní přínos této akce bych jednoznačně označil seznámení s centrem jihomoravské metropole, návštěvy několika keší a stmelení kolektivu u Modré růže.

Já společně s Terkou Hypi jsme první dorazili do Havliho luxusní klícky kolem třetí hodiny odpolední, kde pobíhal mírně zjančený Havli se slovy „Já dnes vůbec nestíhám!“. Když jsme se usadili, pan domácí si vařil špagety a po počátečním stresu z našeho příjezdu si už spokojeně brumlal pod vousy. Chvíli po nás dorazila Verča, jež se cestou z nádraží k Havlimu mírně zamotala. Ale i přes počáteční nesnáze se k nám dostala včas. V té době už na palubě byl i Zdeněk a jenom jsme čekali na Michala, abychom mohli vyrazit na první etapu společného víkendu – sprint na mapě Kamenná kolonie.

Dle mého orientačně omezenějšího názoru bych označil sprintík za velmi zdařilý a velmi svižný. Na prvním místě se jednoznačně umístil Michal, na druhém Zdeněk, na třetím já, čtvrté místo obsadila Verča v těsném závěsu za mnou a poslední skončila Terka Hypi. Závodu se neúčastnili Závodník, který tou dobou rozjímal ve vlaku a TeTe, jejíž svalstvo na noze nebylo v tomto okamžiku schopné běhu. Po sprintíku jsme se přesunuli zpět na privát, kde probíhala příprava na druhou etapu, jejíž hlavní náplní bude pití piva.

Okolo sedmé večerní hodiny jsme se vykopali směrem steak bar Modrá růže, zZávodnické družstvo však ještě obešlo 3 keše, které se nacházeli po cestě, nutno podotknout, že kromě první kešky jsme zbytek obrazili vcelku obstojně a při dohledávkách se nevyskytl žádný větší problém. Problém nastal až v okamžiku, kdy jsme měli najít Modrou růži. V tom okamžiku jsme mírně zazmatkovali a chvíli jsme tápali v centru Brna.

Nakonec jsme však výše zmiňovaný podnik úspěšně našli a ponořili se do víru piva a slámy*. Když jsem snědl asi 1-1,5 talíř slámy, dali jsme si se Zdeňkem výborný banán v čokoládě s ruskou zmrzlinou a kotlem šlehačky. V průběhu celého večera jsme se všichni, každý dle svých možností, intenzivně napájeli pivem různých značek. Kolem cca půl druhé jsme se rozjeli pomocí rozjezdů** směr Sobotkova 40.

Hned ráno jsem začal komunikovat se svým okolím, a podle Havliho jsem řval na celé kolo, nicméně já si myslím, že můj hlasový projev moc prožíval v důsledku hojného požívání alkoholu večer předtím. Když se konečně všichni vykopali z postele, společně jsme posnídali chleba s medem nebo s meruňkovou marmeládou. V předobědních hodinách jsme vyrazili směrem na Brněnsku přehradu, kde jsme měli jako třetí etapu cíl doběhnout na hrad Veveří a zpět. Druhá skupina si však etapu zjednodušila tím, že jednu cestu chtěli jít pěšky a druhou jet autobusem.

Avšak již na zastávce nastal zádrhel s výherním jízdenkovým automatem, který odmítal přijímat mince a na závěr Verče a Terce ,,sežral“ 30 Kč, což u nich způsobilo nemalý přival zhoršené nálady. zZávodnické družstvo ale na výherní jízdenkový automat vyzrálo, tudíž nás jízdenka za 80 korun přišla každého na 25 korun. Já jsem si nemohl nechat ujít reakci holek, takže jsem se hned na Mendlově náměstí pochlubil výhodnou cenou jízdenky. Zbytek dne nás holky neoslovili jinak, než „Vy socky!“. Když jsme šalinou č. 1 dojeli k přehradě, kde na nás čekal Eda se Zdeňkem, vyrazili jsme směrem na přístaviště. U přístaviště měl Eda auto, kde si někteří z nás nechali věci a již na lehko v běžeckém jsme vyběhli na Veveří. Cestou jsme si mírně zaběhli, ale nakonec, po jednom přelézaní plotu, doběhli k hradu.

zZávodnické družstvo u hradu našlo 3 keše na výbornou. Po nalezení keší se zZávodnické družstvo začalo vracet zpátky, celou trasu si je možno prohlédnout zde. Zbytek běžců běžel zpět hned a keše s námi již nehledal. Po návratu k přístavu jsme se zastavili na jídlo v restauraci u přehrady, odkud jsme opět šalinou č. 1 odjeli na Mendlák a z Mendláku další šalinou na ubikaci.

Tam jsem si na chvíli odpočinul a díky Edově zavolání a mé touze si jít zaplavat, vyrazili s Havlim do bazénu, kde jsme měli sraz s Edou. Pravda, přišli jsme mírně pozdě, ale to již patří k našemu koloritu, takže z toho nikdo nedělal žádné pozdvižení.

Po lázních následoval Edou vedený výlet do údajné hospody, kde údajně dělají výborné hamburgery, avšak nenásledovala ani hospoda, natož hamburgery. Jediné, co mohu jistě potvrdit, je fakt, že lokalizace údajné hospody působila dojmem, že poslední hamburger dělali minulý rok v srpnu. Po určité době hledání jsme si nakonec sedli do restauračního zařízení v centru a každý se najedl dle chuti. Potom již přesně nevím co se dělo, jelikož jsem střídavě (v podstatě pořád) spal na stole. Jenom vím, že jsme se rozjezdem vrátili na ubikaci, kde jsem okamžitě a definitivně usnul.

Dopoledne v neděli jsme ještě obešli několik keší v centrum města včetně keší na Špilberku a rozjeli se do svých domovů (tedy jak kdo). Bohužel Verča s Hypkou nás opustili již v sobotu večer z důvodu nutných záležitostí.

Celkově bych akci označil za zdařilou a doufám, že ji ještě někdy buď na stejném, nebo jiném místě zopakujeme. Za veškeré nepřesnosti zmíněné v článku se předem omlouvám.

* Sláma jsou proužky chleba marinované v oleji s česnekem a solí. Poté se ony proužky osmaží na pánvičce a podávají se posypané čínským zelím spolu s kalíškem sýrové omáčky určené k namáčení oněch proužků.
** Každé město má svoji osobnost a rozjezdy patří do osobnosti města Brna. Každou hodinu asi od půlnoci jezdí autobusové linky, které Vás dopraví skoro kamkoliv po Brně chcete.

Bežkařský víkend v Krkonoších

Sešel se týden s týdnem a část zZávodnického družstva (přesně 59,9 %) se zúčastnila lyžařského víkendu (20-21.2. 10) v Krkonoších s bydlením na Náchodské boudě. Počasí se celkem vyvedlo, až na mlhu, vítr a v neděli se k nim přidalo ještě husté sněžení.  Stopy byly celkem upravené, až na občasné ,,rozhamtání" od méně ohleduplných turistů bez lyží.

Vyrážel jsem v sobotu ráno autobusem s lyžařským kurzem GJKT. Již první problém nastal v okamžiku, kdy byl Černý důl zacpaný autobusy, a museli jsme čekat, až autobusy před námi vyloží nebo naloží další horské výpravy. Konečně po hodině jsme se dostali k vykládání věcí z autobusu a cca 4 km dlouhého výstupu na Náchodskou boudu. Již po prvním kilometru někteří studenti začali protestovat, že dál nejdou. Zaznamenal jsem i několik pokusů postavit iglú nebo rozdělat oheň na sněhu. Hned jak jsem byl na Náchodské boudě, jsem se převlékl a vyrazil na běžky směrem na Bufet Na Rozcestí. Když jsem se doplížil k Lyžařské boudě, moje plíce nácházeli cca u Lesní boudy, z toho důvodu jsem musel čekat, až mě dorazí. Poté již výstup probíhal celkem normálně, kdy si moje plíce udržovali standardní rozestup 50 m. Z Bufetu Na Rozcestí jsem dojel na pamatník obětem hor, kde jsem si viděl jenom špičky lyží a dál už jenom bílo. Tam jsem se otočil a vracel se na Bufet Na Rozcestí a k Dvorské boudě. Z ní jsem jel po zelené, kterou jsem po asi 200 m ztratil. Tudíž jsem jel intuitivně lesem, až jsem protnul svážnici. Ta byla hladká a široká, tudíž jsem neváhal a jel po ní až na Tetřeví boudy, odkud jsem jel na Lučiny a dále na Černou boudu. Odtud už přímo dolů na Náchodskou boudu. Večeřel jsem výborný gulášek s kolínky a zapil ho několika pivy.

Hned brzo ráno jsem vyrazil po svážnici až k odbočce na Strážné, kde cesta začala nebezpečně klesat a tak jsem vybruslil na Dvorskou boudu z ní tam a zpět na Výrovku a přes Liščí horu dolů. Při sjezdu z Liščí hory jsem si bláhově myslel, že mohu jet traverzem přes louku. Nutno podotknout, že ze začátku to šlo, ovšem až do doby, kdy mi zajeli lyže pod ledovou krustu, a já se zapíchl obličejem do sněhu. Poté jsem se poslušně vrátil na cestu a jel zpět na Náchodskou boudu, kde mě čekal výtečný oběd.

Po obědě jsem si dal šlofíka. Ve dvě hodiny odpoledne jsem odjel směrem na Černou horu nevyjel jsem ale až nahoru, jelikož už mě tlačil čas, tak jsem se na Václaváku otočil zpět dolů. Na Lučinách jsem potkal první družstvo, které mělo za cíl též Václavák. Ovšem výraz první družstvo byl spíše komický, protože každou chvíli se někdo válel po zemi a už na Kolínské boudě padaly návrhy k urychlenému návratu zpět na ubytování. Na lučinách jsem team number one minul s poznámkou šťastné cesty a pokračoval dolů do Pece pod Snežkou, kde mi jel přímý autobus do Hradec Králové.

Celkově bych krkonošský víkend označil za velmi zdařilý a předpokládám, že ještě jednou něco takového za tuto zimu vyvedu.

Ples Gybonu

Dne 11.2. 10 se zZávodnické družstvo zúčastnilo plesu gymnázia Boženy Němcové. Ještě před začátkem jsme navštívili hospodu U Sokolíka, kde jsme se občerstvili několika pivy z důvodu zlepšení nálady mužstva. Hned po příchodu do Aldisu nastal problém s paní šatnářkou, která odmítala připustit naši existenci, tudíž nás asi čtvrt hodiny nechala čekat. Konečně po čtvrt hodině nám oznámila, že má šatnu plnou a utrousila poznámku na téma těžký životní úděl šatnářek. Když jsme jí ukázali volný věšák s číslem 65, zkoušela nám namluvit, že se tam vejde pouze jeden kabát. Nakonec nám kabáty pověsila dva v důsledku neodolatelného zZávodnického šarmu:-) Po šarnářské eskapádě následovalo šerpování a maturitní videa, které už jsou dle mého už trochu ohraná. Když konečně chvíli po desáté hodině skončilo šerpování, začala hrát kapela EGO se kterou jsme s protančili přes půlnoc. Kolem druhé hodiny jsme odcházeli domů. Tuto akci bych rozhodně považoval za vydařenou, nicméně veřejně kárám Závodníka, který díky své totální nechuti k tanci netančil ani jednou. Uděluji mu -5 bodů do celoroční zZávodnické soutěže.