Brněnská veselica

Ve dnech 12. 3. – 14. 3. 2010 se konala pod záštitou brněnského studijního celku akce, mnou již nazvána na rajčeti, Brněnská veselica. Celý víkend bylo počasí mírně mrazivé, párkrát mi i zima vlezla za nehty. Za hlavní přínos této akce bych jednoznačně označil seznámení s centrem jihomoravské metropole, návštěvy několika keší a stmelení kolektivu u Modré růže.

Já společně s Terkou Hypi jsme první dorazili do Havliho luxusní klícky kolem třetí hodiny odpolední, kde pobíhal mírně zjančený Havli se slovy „Já dnes vůbec nestíhám!“. Když jsme se usadili, pan domácí si vařil špagety a po počátečním stresu z našeho příjezdu si už spokojeně brumlal pod vousy. Chvíli po nás dorazila Verča, jež se cestou z nádraží k Havlimu mírně zamotala. Ale i přes počáteční nesnáze se k nám dostala včas. V té době už na palubě byl i Zdeněk a jenom jsme čekali na Michala, abychom mohli vyrazit na první etapu společného víkendu – sprint na mapě Kamenná kolonie.

Dle mého orientačně omezenějšího názoru bych označil sprintík za velmi zdařilý a velmi svižný. Na prvním místě se jednoznačně umístil Michal, na druhém Zdeněk, na třetím já, čtvrté místo obsadila Verča v těsném závěsu za mnou a poslední skončila Terka Hypi. Závodu se neúčastnili Závodník, který tou dobou rozjímal ve vlaku a TeTe, jejíž svalstvo na noze nebylo v tomto okamžiku schopné běhu. Po sprintíku jsme se přesunuli zpět na privát, kde probíhala příprava na druhou etapu, jejíž hlavní náplní bude pití piva.

Okolo sedmé večerní hodiny jsme se vykopali směrem steak bar Modrá růže, zZávodnické družstvo však ještě obešlo 3 keše, které se nacházeli po cestě, nutno podotknout, že kromě první kešky jsme zbytek obrazili vcelku obstojně a při dohledávkách se nevyskytl žádný větší problém. Problém nastal až v okamžiku, kdy jsme měli najít Modrou růži. V tom okamžiku jsme mírně zazmatkovali a chvíli jsme tápali v centru Brna.

Nakonec jsme však výše zmiňovaný podnik úspěšně našli a ponořili se do víru piva a slámy*. Když jsem snědl asi 1-1,5 talíř slámy, dali jsme si se Zdeňkem výborný banán v čokoládě s ruskou zmrzlinou a kotlem šlehačky. V průběhu celého večera jsme se všichni, každý dle svých možností, intenzivně napájeli pivem různých značek. Kolem cca půl druhé jsme se rozjeli pomocí rozjezdů** směr Sobotkova 40.

Hned ráno jsem začal komunikovat se svým okolím, a podle Havliho jsem řval na celé kolo, nicméně já si myslím, že můj hlasový projev moc prožíval v důsledku hojného požívání alkoholu večer předtím. Když se konečně všichni vykopali z postele, společně jsme posnídali chleba s medem nebo s meruňkovou marmeládou. V předobědních hodinách jsme vyrazili směrem na Brněnsku přehradu, kde jsme měli jako třetí etapu cíl doběhnout na hrad Veveří a zpět. Druhá skupina si však etapu zjednodušila tím, že jednu cestu chtěli jít pěšky a druhou jet autobusem.

Avšak již na zastávce nastal zádrhel s výherním jízdenkovým automatem, který odmítal přijímat mince a na závěr Verče a Terce ,,sežral“ 30 Kč, což u nich způsobilo nemalý přival zhoršené nálady. zZávodnické družstvo ale na výherní jízdenkový automat vyzrálo, tudíž nás jízdenka za 80 korun přišla každého na 25 korun. Já jsem si nemohl nechat ujít reakci holek, takže jsem se hned na Mendlově náměstí pochlubil výhodnou cenou jízdenky. Zbytek dne nás holky neoslovili jinak, než „Vy socky!“. Když jsme šalinou č. 1 dojeli k přehradě, kde na nás čekal Eda se Zdeňkem, vyrazili jsme směrem na přístaviště. U přístaviště měl Eda auto, kde si někteří z nás nechali věci a již na lehko v běžeckém jsme vyběhli na Veveří. Cestou jsme si mírně zaběhli, ale nakonec, po jednom přelézaní plotu, doběhli k hradu.

zZávodnické družstvo u hradu našlo 3 keše na výbornou. Po nalezení keší se zZávodnické družstvo začalo vracet zpátky, celou trasu si je možno prohlédnout zde. Zbytek běžců běžel zpět hned a keše s námi již nehledal. Po návratu k přístavu jsme se zastavili na jídlo v restauraci u přehrady, odkud jsme opět šalinou č. 1 odjeli na Mendlák a z Mendláku další šalinou na ubikaci.

Tam jsem si na chvíli odpočinul a díky Edově zavolání a mé touze si jít zaplavat, vyrazili s Havlim do bazénu, kde jsme měli sraz s Edou. Pravda, přišli jsme mírně pozdě, ale to již patří k našemu koloritu, takže z toho nikdo nedělal žádné pozdvižení.

Po lázních následoval Edou vedený výlet do údajné hospody, kde údajně dělají výborné hamburgery, avšak nenásledovala ani hospoda, natož hamburgery. Jediné, co mohu jistě potvrdit, je fakt, že lokalizace údajné hospody působila dojmem, že poslední hamburger dělali minulý rok v srpnu. Po určité době hledání jsme si nakonec sedli do restauračního zařízení v centru a každý se najedl dle chuti. Potom již přesně nevím co se dělo, jelikož jsem střídavě (v podstatě pořád) spal na stole. Jenom vím, že jsme se rozjezdem vrátili na ubikaci, kde jsem okamžitě a definitivně usnul.

Dopoledne v neděli jsme ještě obešli několik keší v centrum města včetně keší na Špilberku a rozjeli se do svých domovů (tedy jak kdo). Bohužel Verča s Hypkou nás opustili již v sobotu večer z důvodu nutných záležitostí.

Celkově bych akci označil za zdařilou a doufám, že ji ještě někdy buď na stejném, nebo jiném místě zopakujeme. Za veškeré nepřesnosti zmíněné v článku se předem omlouvám.

* Sláma jsou proužky chleba marinované v oleji s česnekem a solí. Poté se ony proužky osmaží na pánvičce a podávají se posypané čínským zelím spolu s kalíškem sýrové omáčky určené k namáčení oněch proužků.
** Každé město má svoji osobnost a rozjezdy patří do osobnosti města Brna. Každou hodinu asi od půlnoci jezdí autobusové linky, které Vás dopraví skoro kamkoliv po Brně chcete.