Už zase skáču...

... přes kaluže? Ne, naštěstí už trochu mrzne, takže jak? No jak, na lyžích, ve stopě, ...

A vlastně i přes ty kaluže, spíš tedy jen v Praze, protože tu všude máme krásně, opravdu (to třeba Peking nám může hodně závidět - viz foto). I když by mi zas tak hej být nemělo, aspoň co se závodění apod. týče, jak už na to přišlo, MSJ nedopadlo.
A protože chybí i oficiální informace o této nominaci, snad ji osvětlím. Nakonec nás budou reprezentovat tito vyvolení: Šárka Jirásková, Péťa Hynčicová, Andrea Klementová a Anna Sixtová a za borce Petr Knop, Jacob Kordač, Kuba Antoš, Luděk Šeller a Michal Novák (podrobnější info a třeba klubovou příslušnost zjistěte sami). Za zmínku ovšem stojí to, že i přes vysokoškolské (totální) nasazení své kvality potvrdily dvě individua, Kuba a Péťa, což zasluhuje respekt.
Ale to bylo už jen tak mimo mě.
Vlastně ne, má to svůj důsledek. Proč to 'skákání' v titulku? Poněvadž je to pravda. Po ledovcovém závodění nějak nebyl čas na to, cestovat na sníh - ne, že by to zrovna umožňovaly sněhové podmínky, takže to zas tak nevadilo, ale nějakou souvislejší vrstvu námrazy (možná sníh) jsem zas viděl až teď. A po dlouhém a stále ještě trvajícím duševním vypětím, způsobeným zkouškovým obdobím, jsem měl z toho lyžování konečně radost.
Víš, taková stopa vyšlapaná od turistů, nic lepšího, ale byla to paráda. I to teplo, i ten déšť nevadil. Byla to čistá a místy ufuněná radost a tak bych si to chtěl i nechat, což se bohužel příliš neslučuje s tím úplně top class lyžováním/sportem a školou.
Klobouk dolů, kdo tohle zvládá, ale já už to asi přenechal jiným... Což neva, jsou jiné radosti, třeba zZávodění a o tom by to mělo být!

Tak zase příště - třeba ve stopě, třeba v Praze.

Ohlédnutí za prozávoděným víkendem aneb výlet na ledovec v Čechách (na Moravě)

I v letošní zimě se dá závodit a i když to tak nevypadá, bylo to i na sněhu.

Ale pěkně popořádku.

Bylo nebylo, jednoho krásného jarního dne jsem skoro bez uvážení podepsal smlouvu. Nebyla to ovšem ledajaká smlouva, byla to smlouva reprezentační. Tato skutečnost mě jakýmsi způsobem udělala radost a já měl v kapse nejeden papír se svým podpisem, který je nyní zaarchivován i na vyšších místech. Ale proč ne, žejo, co dělat o prázdninách, než si hezky zatrénovat a do zimy jít s elánem.

Jenže čas nezastavíš a taky přišel podzim (života ještě ne, naštěstí, ale takový ten klasický, myslím roční období) a to znamená i čas nástupů do škol. V mém případě to byla vysokoškolská premiéra a můj harmonogram dále diktátorsky řídil pražský čas, sem tam narušený nějakým tím výcvikovým táborem. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si mě Praha nenárokovala i přes tyto týdny, když jsem byl pryč. Ve výsledku z toho byla pěkná kaše, která má místy černé svědomí.

Ale jak to souvisí s tématem, vždyť jsem úplně mimo.
Tak jo, já to vysvětlím.

Když se chceš zeptat, proč ty závody, tak odpověď bude: „Protože MSJ.“ Jestli to moc nechápeš, tak to jsi u zZávodníků špatně, ale byla taková idea, že bych se letos mohl zkusit opět poprat se světem. Místo toho jsem se pral spíš sám se sebou, což by jindy bylo v pohodě, ale tentokrát to nestačilo. Na novoměstském ledovci, za který pořadatelům v současných podmínkách patří absolutorium, jsem se v sobotním sprintu volně prohrabal kvalifikací na 35. místo, což na postup nestačilo, ale důležitější byla neděle. A proč? Jednoduše, protože byla klasika. Jela se patnáctka hromadně a já měl plány na lepší umístění, než předešlý den. Start ve 13:30 znamenal asi 6 stupňů Celsia a tak to bylo znát i na ostatních účastnících, u kterých byly k vidění i krátké rukávy - prostě lednová pohoda. Díky počasí byl ''natočený'' jen dvou a půl kilometrový okruh, takže nás jich čekalo celkem 6.

Start! Tak vyrážíme, všude je strkanice o co nejlepší místo do výjezdu, zatáčka, pozor na ostatní i na své hole, zařadit se do stopy a nebláznit, teď to držet, tak, hezky, to půjde, do přechodu, ... No, první dvě kola jsem jel ještě schopně na konci prvního balíku, ve třetím pak na stadionu trochu došlo a ty 2-3 metry jsem ne a ne dotáhnout, no a když to zjednoduším, čím dál tím víc jsem se pak blížil výletnímu tempu, až jsem se nakonec doplahočil do cíle na celkovém 28. místě (6. v juniorech) i s nemalou ztrátou na vítěze.

Pozitivum dne pak byl onen závod, tedy spíš jeho dokončení a abych nestrávil víkend více méně trápením, byla u mě co největší snaha o osvětu dobrého jména zZávodníků.

A tím víkend skončil, takže zatím, SKOL!

P.S. Mimochodem, kdyby se někdo zajímal o výsledky podrobněji, tak největším drakem dne byl Kordy, který to dotáhl na 3. flek. Gratz!

VT Vítkovice 2013

        Tradiční soustředko bylo ve znamení nízké sněhové nadílky, netradičně volného pokoje a zZávodnické silvestrovské hry. Tak pěkně popořádku. :)

        Jelikož naposledy před vánoci sněžilo snad na začátku prosince, tak sněhu pomálu a slušně běžkovat se dalo pouze na svážnici a na 5km okruhu. Z toho snad nejlépe upravenou částí bylo vajíčko. :) Jednou došlo i na výstup na Zlaté návrší (Vrbatku). To když 30 od rána svítilo sluníčko :) a na parkoviště na Mísečkách a cestu směr Vrbatova bouda, proudily davy turistů. Sjezd z5 do Vítkovic přes Rovinku jsme absolvovali pouze jednou. Cesta nebyla vůbec (snad od začátku zimy) projetá rolbou a sjezd po loukách z nedostatku sněhu, také nebyl dost dobře možný.

Letos také poprvé nebyla možnost se zregenerovat v sauně, hotel Jasmín byl bohužel zavřený a stejně tak i škole blízký penzion Starý Mlýn. Místo sauny jsem se proto po dva večery vydal běhat a jednou jsme dokonce se závodníkem a Kajčou uskutečnili ranní rozcvičku!

I takto pěkně jsme měli :) Fotila Verča 30.12.

Nyní něco k silvestru: Tradiční silvestrovský výlet na Möhwaldovu boudu proběhl tentokráte trošku netradičně. Jedna a to největší skupina vyrážela z Vítkovic pěškobusem. Další „moje “skupina to pojala běžecky (Já, Filip a VojtaN). Jedla částečně na lyžích z Mís přes Žalý, konec musel doběhnout s lyžemi v náručí. Lenka ta jela busem z Jilemnice na Béno a odtud pěšky. A nakonec Míra, který tam dojel autem.   Gulášek měli tentokráte extra ochucený. :) Z5 naše běžecká skupina zvolila postup přes Rovinku, kde jsme po cestě navštívili závodníka, Stardu s rodinou a Klapkovi na tradiční silvestrovské akci u seníku. 

        Večer už potom byl ve znamení zZávodnické hry. Ubývají nám pořadatelé na silv. hru, tak jsme byli po 2 letech osloveni, abychom něco pěkného zase uspořádali. :) Vorel našel v archívu map mapu Vítkovice (stav narození Verči :) )  a bylo skoro hotovo. Jeden den jsme obešli mapu, vytipovali jsme možné objekty na 14 kontrol, které +- nějak sedí. Dále jsme vymysleli sousloví „Vagón s pokladem“, které bylo zašifrováno geocaching hint šifrou. Na každé kontrole bylo jedno písmeno. Rozlosované týmy o 4 lidech to měly co nejdříve rozluštit a najít poklad, bylo to však ztíženo paměťákem, tak se to moc nedařilo rozluštit. Jedlův tým však vyluštil písmenko G a Verča usoudila, že by to mohl být vagon :) a tak asi za 30min od startu získali poklad! Příště to musíme udělat jednodušší, ale doufám, že se toho snad letos ujme někdo jiný a my až zase za 2 roky. :D 

zZávodnícké družstvo se rozrostlo o jednoho člena

Včera v 15:20 SEČ jsme po pečlivém zvážení přijali do družstva nového člena. Jedná se o zkušeného lyžaře, který jezdí za juniorskou reprezentaci běžeckého lyžování. Jeho vstup do družstva pro něho bude jednoznačně přínosem a jistě se brzy na závodech ukáží jeho přednosti, které se vstupem ještě posílily. Petr bude na blogu vystupovat pod přezdívkou Lyžník. Nechť se mu ve všem, co bude konat daří! Vbrzku od Lyžníka můžete očekávat jeho první příspěvek.

Zpráva o průběhu tréninkově-společenského pobytu ve Vítkovicích

Pro zZávodnické družstvo je toto soustředění rozhodně výzvou a zatím vypadá, že se jeho aktivity setkávají se všeobecným úspěchem. Příkladem za všechny může být včerejší přednáška o OCADu a OE 2010 vedená z části Jedlou a z části zZ družstvem. K mému velkému překvapení nás (myšleno zZ družstvo) nikdo nevypískal a dokonce někteří projevili až pozitivní emoce a diskuze se protáhla do pozdních večerních hodin. 

Další aktivitou našeho družstva je pořádání silvestrovské hry. Bohužel nemohu prozradit příliš, jenom snad tolik, že si všichni účastníci hru užijí až do morku kostí, a rozhodně nebudou litovat. Podmínky pro lyžování nejsou zcela optimální, avšak tratě na Horních Mísečkách jsou pro trénink rozhodně použitelné. 

Dnešek jsem nestrávil, jak by si mnozí mysleli na lyžích, ale na turistickém výletě s Jiříkem. Naše trasa zahrnovala Horní Mísečky, Dvoračky a Rezek. V průběhu jsme zaskočili do pár restauračních zařízení. 

Další příspěvek o tomto soustředění bude brzy následovat.

Lokalizace jedné kontroly z mnoha pro účely silvestrovské hry

PF 2014

Všem věrným čtenářům a podporovatelům našeho blogu jednoduše všem, přeje zZávodnické družstvo co nejvíce zdraví, štěstí, pohody, ležení :) prostě všeho :) v nadcházejícím roce 2014.

Hobit: Šmakova dračí poušť

Minulý víkend jsem spolu s tátou navštívil v pořadí již druhý (celkem budou tři) díl Hobita, konkrétně Šmakovu dračí poušť, v originálu The Hobbit: The Desolation of Smaug. Celková délka filmu byla 161 minut a hodnocená verze byla ve  3D.

Pro čtenáře, kteří film ani předlohu neznají, stručně popíši děj. Film sleduje pouť 13 trpaslíku, hobita Bilba a čaroděje Gandalfa k Osamělé hoře, kde se nachází ztracené trpasličí království Erebor. Uvádím ztracené, lepší by však bylo říci ukradené, jelikož trpaslíky z hory před asi 200 lety vyhnal drak Šmak. Vůdce trpasličí výpravy Thorin Pavéza, dědic onoho království, na radu Gandalfa angažoval do výpravy i Bilba jako lupiče. V této části jsou již dostanou do Osamělé hoře a předtím zažívají několik peripetií se skřety a pavouky. Pro detailnější seznámení s dějem navštivte Česko - Slovenskou filmovou databázi.

Pro začátek vlastního hodnocení musím říci, že digitální efekty byly naprosto dokonalé a nevytkl bych jim skoro nic, kromě občasných plastově vypadajících obličejů. Provedení 3D bylo precizní, jenom chvílemi byly zaostřené věci, které by normálně být ostré neměly. Na rozdíl od prvního dílu je celý film výrazně rychlejší a tím  se také zvýšilo množství akčních scén. Knižní předlohy se děj držel jen na úrovni základní kostry a některé dějové linie byly kompletně z fantasie tvůrců. Celá záležitost se skřety na mě působila poněkud vlezle a mám pocit, že kvalitě filmu rozhodně nepřidala. Chvílemi jsem si připadal jako v Hollywoodském blockbusteru a mezidruhový vztah tomu dal, jak se říká "korunu".  Nicméně musím říci, že drak Šmak moje počáteční rozpaky jednoznačně zahnal, protože jeho provedení i hlas byly prostě dokonalé. Nicméně jako celek bych film hodnotil na 80%, snižoval jsem hodnocení hlavně kvůli prvkům, které využívají v leckterých amerických thrillerech.

Malá cena Monaka

Minulou sobotu se celé zZávodnické družstvo zúčastnilo 293. Malé ceny Monaka. Oproti původní myšlence běžet 3,6 km jsem nakonec spolu s Mírou běželi trať 10 km. Rozhodně musím říci, že toto rozhodnutí bylo ku prospěchu. Boban obsadil krásné 18. místo s časem 42:31 a já o trochu méně hezčí 68. místo s časem 55:01. Z naší skupiny obsadil nejlepší umístění Micour s časem 37:59, kterého předběhl pouze jediný běžec. Pro další informace, navštivte stránky závodu.

Před touto akcí se zZávodnické družstvo zúčastnilo ještě Klokan krosu, kde bylo umístění podobně chválihodné.

Školení začinajících kartografů, ZDERAZ, 15 – 17. 11. 2013

     V rámci toho, že mě tvorba map vždy zajímala, ale bohužel, co se týče správného použití mapy při závodu jsem spíše tupějšího založení, upnula se moje pozornost na školení kartografů, které každoročně pořádá Český svaz orientačního běhu. Na školeni jsem chtěl získat základ pro další zlepšování schopností kolem tvorby a čtení OB map.

     Celá akce začala již v pátek v 11:00, nicméně v oblasti příjezdu došlo z mé strany k lehkému zpoždění, proto se celé auto řízené Micourem dostalo přibližně do dvaceti minutového „záseku“. Nicméně na mojí obranu musím říci, že jsme o nic nepřišli a byli mnozí, kteří přijeli i později. V průběhu celého víkendu jsme střídavě seděli na přednáškách nebo mapovali a kreslili. Program byl náročný vstávalo se již kolem sedmé hodiny ranní a spát jsme chodili kolem půlnoci. V pátek jsme obsáhli hrubý úvod mapování, abychom se již v sobotu mohli vrhnout na vlastní práci v terénu. Musím říci, že vytyčování polygonů pro mě bude ještě dlouhou dobu problém, ale aspoň základy již mám vštěpené. Sobotní večer byl věnován kresbě mapy, kterou přikládám pod článek. Zpočátku jsem propadal lehké panice, která se v průběhu tvorby mapy zvyšovala. V průběhu večera panika z vlastní neschopnosti klesala, nicméně nedělní dopoledne ukázalo několik věcí. Zaprvé, že nedostatků je v mém případě daleko více, já bych se nebál mluvit o velké většině, než dostatků neboli pozitiv. A zadruhé,  že se tento stavu bude časem velmi pomalu možná zlepšovat. Pro srovnání přikládám odkaz na Micourův článek včetně mapového výtvoru, který je více než lepší.

     Školení bych hodnotil velmi dobře a rád bych poděkoval všem lektorům, kteří se nám příkladně věnovali a rady tu a tam upouštěli. Také bych rád poděkoval spřáteleným mapařům Honzovi L. , Micourovi, Staroušovi a Báře za příjemné strávení volných chvil.

Malý USIC v orienťáku

        V říjnu proběhlo ve Sloupu v Čechách mezinárodní klání železničářů v orientačním běhu. Na jaře byla národní kvalifikace v témže prostoru a Ti nejlepší mohli reprezentovat. Na startu se sešla konkurence v podobě běžců ze Švýcarska, Německa a jako vždy stejná parta Belgium friends :)

 

Trať sprintu

      Krátká trať, tedy spíše delší sprint, byl situován do blízkosti autodromu v Sosnové, v čistém lese plném skalek a lomů po těžbě… Moc se mi zde nezadařilo, kdy jsem udělal asi minutovou chybu na 3 kontrolu, což byla taková zbytečná chyba. Potom už závod probíhal bez většího zaváhání a nakonec z toho bylo slušné 5 místo. Lepší z Čechů byl David, který obsadil druhé místo za bezkonkurenčním Ingo Horstem z Německa. Shodou okolností tento borec v minulosti reprezentoval Německo na MS. V ženách jsme obsadili druhý a třetí flek, vetoška Martina vyhrála a vetoši se také neztratili. Tak po prvním dnu vcelku úspěch.

 

Trať Klasiky

      Další den byla na programu klasika ve Sloupu, kde už na jaře proběhla naše kvalifikace. Les byl plný skalek, skal a kopců, tak se vcelku vyplatilo obíhat. Večer před závodem jsem si dal předsevzetí, že budu lepší než na sprintu, ale podařilo se mi umístění pouze vyrovnat. Bodování do poháru národů je totiž na klasice dvojnásobné, oproti krátké trati. Davidovi se moc nedařilo a vyrobil "blbou" chybu. Šel místo deváté kontroly na třináctou, ale přesto mne porazil a obsadil čtvrtý flek. Já byl hned za ním, tj. na pátém místě. V mužích opět dominoval bývalý reproš Ingo Horst, který mi nadělil pěkných 11 minut. Vytáhli jsme se ale my vetoši! Celkově jsme obsadili první dvě místa, také Martina nezklamala a opět vyhrála.

vyhl. M21

Společná Sloup

 

češi společná

      Večer na slavnostním vyhlášení, jsme byli velmi úspěšní. Získali jsme spousty bednových míst, ale hlavně v bodování národů, nás nakonec nikdo neporazil! Druzí byli Němci a hned o bodík Švýcaři. Poté následovala pěkná párty s tancem, kde jsme se také jako Češi vytáhli :D . To takový Němci, nepařili snad vůbec. Opět to byla celkově velmi povedená akce, kterou jsme si v pěkných terénech náležitě užili. Za rok snad další malé mistrovství budou hostit Belgium friends :)

Odkazy: Lenka fotky , výsledky (zatím u Švýcarů)