MTBO - Blansko

Minulou sobotu jsem se účastnil třetího závodu MTBO Českého poháru v Blansku. Jako mistrovství na dlouhé trati pořádal závod oddíl KOB Start Blansko. Trať byla mapově lehčí a docela kopcovitá. Dopravu jsem si zajistil sám, jelikož jsem jel přímo od nás z chalupy. Startoval jsem asi ve čtvrt na jednu. Prostor závodu byl velmi rozbahněný, a tudíž kolo nebylo skoro pod nánosem bahna vidět. Dojel jsem s velmi odporným časem a Havli mi dal hned dvě klády. Při postupu na devátou kontrolu mi ruplo v bedně a vybušil jsem to na opačnou stranu údolí, k tomu skutečně není co dodat. Tudíž celý závod byl v pytli. Přikládám odkaz jak na výsledky ze soboty, tak i na výsledky z nedělního midlu, kde jsem se již neúčastnil. Dále zde dávám odkaz na stránky závodu, kvůli případným fotkám z lesa.

MTBO - Balatonfured*

V rámci toho, abych nezůstal pozadu za Závodníkem, a přišel se svou troškou (nebo se svým Troškou?) do mlýna, bych rád zmínil první dvě kola Českého poháru MTBO v Maďarsku.

Závody v Maďarsku se konaly ve dnech 24. – 25. 4. u břehů Blatenského jezera. Výprava se konala ve složení: Vorel (závodník), Zdeněk a Havli. Nejlepší výkon z naší sestavy podal Zdeněk, a to oba dva dny. V sobotu se umístil na krásném třetím místě a v neděli na ještě krásnějším místě druhém, tímto Zdeňkovi veřejně gratuluji.

Do Maďarska jsem vyrážel kolem deváté z Hradce, ale věci kluků jsem měl již naložené od sedmé hodiny ranní v autě. Při vyzvedávání věcí mi pan Havlas potřásl pravicí s přáním šťastného dojetí, za což jsem slušně poděkoval a radu si vzal k srdci.

Z Hradce jsem jel sám, jelikož jsem kluky vyzvedával až Brně. Cesta do Brna proběhla bez větších problémů, až na menší orientační zásek v centru Brna, které působí dojmem rozbombardovaných Drážďan. Po příjezdu na Havliho privát, jsem s pobavením pozoroval, jak Havli hekticky balí. Pouze pro zajímavost zmiňuji, že průběhu asi 20 minut, co jsem u Havliho strávil, se stihl čtyřikrát převléknout a minimálně jednou vybalit celou již sbalenou tašku. Po Havli úspěšném nalodění jsme jeli pro Zdeňka, který už netrpělivě čekal před svými kolejemi. Zajímavé bylo, že domyslel celkem okamžitě, kdo byl příčinou zpoždění. Zřejmě necestoval s Havlim poprvé, že?

Zbytek cesty uplynul v pohodě, přičemž na Slovensku mě vystřídal Zdeněk v řízení a jel až k Balatonu. Asi 50 km od cíle začal Havli zkušeným geografickým okem hodnotit kvalitu naší automapy, jeho hodnocení bylo velmi záporné a skoro na každé stránce byla nějaká zcela zásadní chyba. V průběhu cesty jsme se Zdeňkem koukali po krajině a občas ohodnotili, ať už jmelí na stromech nebo hrad na kopci. Vždy po chvíli, co jsem já nebo Zdeněk okomentovali něco venku, se Havli „probudil“ a okomentoval přesně to samé. Havliho bleskové postřehy nás provázeli celý víkend.

Po příjezdu do Balatonfuredu* jsme se chvíli korzovali po promenádě na břehu jezera a čekali na Uryho, který nám měl dát čísla na kola a ubytovací pásky, kvůli identifikaci ubytovaných, která se nakonec vůbec nekonala. Pod Havliho vedením, jsme se v Balatonfuredu* mírně ztráceli, nicméně jakmile mapu vzal do ruky Zdeněk, Event centrum i tělocvičnu jsme rázem snadno našli. Po zabrání strategického místa u žebřin v tělocvičně jsme se odebrali do místní putyky na zasloužené pivečko.

Knajpa působila vcelku solidně, až na vrchní, kteří byli zřejmě profesionálně školeni na ignoraci svých zákazníků. Nutno podotknout, že v této činnosti byli nedostižní. První piva objednával Havli, paní krmila psa a odmítala se na něj podívat, pán zevloval do stropu. Konečně se po notné chvíli řítí rozzářený Havli i s natočenými pivy. Hned po jejich natočení se oba vrchní odebrali k automatu, kde si dali několik her pasiánsu a začali se tvářit jako hosté ve vlastní hospodě. Další příchozí bikeři si proto mysleli, že hospoda nemá obsluhu a měli se k odchodu. Naštěstí situaci zachránil nově příchozí vrchní, zřejmě majitel, který začal normálně obsluhovat, tudíž večer již probíhal bez větších „pivotočných“ výkyvů.

Další den jsme měli čas celé dopoledne a kousek odpoledne, jelikož jsme startovali až ve čtyři. Jako správní sportovci jsme neváhali a jeli se projet na poloostrov Tihany, na poloostrově se kromě stánku se zmrzlinou, který jsme navštívili, nalézala dvě jezera (možná rybníky) s rozkošnými názvy Belso-To* a Kulso-To*. Na poloostrově nakoupil Havli asi půl kila mleté papriky, z důvodu, že prý v Maďarsku nejlepší mletá paprika na světě. Cestou zpět do tělocvičny jsme jeli kolem jezera Belso-To*. Na jeho břehu se pásl Maďarský národní skot a hlídkovali syslové. Po příjezdu do tělocvičny jsme zjistili, že se při zpáteční cestě ztratil Havli. Nicméně jsme si z toho nic nedělali, jelikož Havli se sám lehce dohledá. Jak se blížila čtvrtá hodina, začali jsme se Zdeňkem připravovat na závod. Havli měl dost času, jelikož startoval až hodinu po nás. Celý závod se mi líbil, a fakt že jsem dal Havliho, mě zahřál u srdce. Při cestě zpět do tělocvičny, jsem s sebou sekl na asfaltu o zem a došlo k fyzické újmě (nebudu popisovat, případným zájemcům za poplatek předvedu naživo) i újmě na majetku (odření kola a ulomení držáku na tachometr). Večer jsme nejdřív navštívili restauraci na pobřeží, kde jsem si dal výborný řízek s hranolkami posypaný jistými chlupovitými věcmi a poté opět zavítali do onoho povedeného podniku, kde sice již obsluha fungovala, ale měli málo sklenic, tudíž pivo po vypití natočili do té samé, pochopitelně neumyté sklenice.

V neděli ráno panovala vyloženě líná nálada, tudíž padaly i návrhy: „ Pojďme to vzdát a projet se k jezeru!“. Autora radši neuvádím, ještě by tvrdil, že to neříkal. Avšak po počáteční ranní lenosti jsme se sbalili a již autem jeli na shromaždiště. Na shromaždišti jsem ještě vyměnil píchlou duši a začal se rozjíždět na nadcházející závod. Odstartoval jsem v klidu, ale cestou na druhou kontrolu jsem utrhl ramínko přehazovačky a tlačil kolo do cíle. Jediná výhoda urvaného ramínka byl fakt, že jsem aspoň nafotil nějaké fotky na divácké kontrole. Po příjezdu kluků do cíle jsme počkali na vyhlášení a hned po něm se vydali domů. Cestou jsem ještě nakoupil nějaké víno jako věcné dary pro rodiče. Kluky jsem vyložil opět v Brně a sám se vydal nejdřív do Starých Ždánic, kde jsem vykládal Zdeňkovi kolo s nějakým harampádím a potom v Třebši u Havliho, abych mu tam vyložil karimatku a spacák.

Celý víkend proběhl za teplého a velmi slunečného počasí, závody se mi jednoznačně líbili, až na nedělní technický defekt. Zde dávám odkazy na oficiální výsledky ze soboty a neděle. Fotografie se nacházejí přímo zde. Rozhodně bych Balaton a jeho okolí doporučil všem, kdo by měli chuť prožít zajímavou dovolenou.

* Přehlásky a jiná svinstva používat nebudu, takže si je každý čtenář musí domyslet.
PS: Tento článek není nijak zaměřen vůči Havlimu.

Dvojzávod VČP Moravská Třebová

V sobotu 8.5. jsem se zúčastnil dvojzávodu (sprint a krátká) v M.Třebové pod taktovkou ASU, magnusu, neboli Aljoši.
Na úvod předesílám, že jsem mohl být při hodnocení ovlivněn mým prachbídným výkonem. Dopoledne byl na programu sprint v hist. centru M.Třebové a přilehlém lesoparku. Trať o délce 3,2km byla namotána pěkně, i když loňská áčka se mě líbila o něco více. Na 8 kontrolu jsem zvolil špatný postup a doběhl mě Vask, poté jsem až do cíle pokračoval za ním. Po opravdu dlouhém vyčítání, jsem z výsledků zjistil, že mě Míra porazil o 4s. :-( tak jsem se těšil že mu to oplatím na odp. krátké.
Mezi závody jsme si skočili s Karlem a Shabym do jedné ze dvou otevřených místních restaurací najíst. Nechápu že nedostaly od pořadatelů vědět, že zde budou probíhat nějaké závody, třeba by jich bylo otevřeno více a i třeba místní cukrárny kolem poledního zavíraly :-(( Tak jsem si na kafe musel dojít do automatu do Billy.. Jinak pořadatelé neměli bufet ani na sprintu a ani na krátké :-((
Po přejezdu do nedalekého Boršova nás čekala na shromaždišti vysoká tráva, zase málo záchodů bez toaleťáku, žádný bufet a dlouhá cesta na start bez občerstvení.. Takže samá pozitiva. Kategorie H21A, do které jsem se přihlásil, byla nelogicky nalosována na konec startovního pole. Na začátku, jsem udělal asi 1apůl min. chybu na jedničku, potom až do 3 kontroly ok, potom jsem udělal 7min botu na čtvrtou kontrolu a bylo vymalováno :( Po nalezení kontroly jsem měl dva plány: a) zabalit závod b) nějak to dojít Mno nakonec jsem říkal že pade na sud nedám, tak jsem v poklusu pokračoval dále. Cestou na 6 kontrolu se přes mne převalil Sosák s Mícou. Mícu jsem nakonec v pěkném krosovém závodě udržel až do cíle :) Škoda že startoval až 10min za mnou. V cíli mě mimo jiné čekala porážka od Míry, tentokráte o 4min :(
Znechucen po tomto výkonu, jsem se odhlásil ze sprintu v Brně, kde se budu těšit pouze na dvoudenní štáfle...

Slet ve Vršovce 2010

Jako již tradičně 30.dubna, byly tradičně na pořadu dne Čarodějnice. Tentokráte se pořadatelské štafety chopil Jiřík a Hanka v jejich Vršovce.
Jako dopravní prostředek bylo zvoleno kolo. Po asi 32km s Vorlem a Shabym v celku poklidném tempu, jsme stanuli na místě činu. Zdeňka jsme zanechali na místě a vyrazili ještě s Hopem ulovit kešku na Kraličáku. Od Jiříka to bylo pouhý kilometr. Po nalezení keše, jsme se mohli oddávat pivku, klobáskám a ženám. Mno vše dopadlo, jako obvykle..
Ještě bych úplně zapomněl na Mírův páteční zajímavý sprintík. Mapa byla velikostí popisů, pouze satelitní snímek, kontrol tam bylo zakresleno pouze 10. Všech 15 kontrol bylo obrázkově znázorněno na A4. Vítězkou se stala myslím Zuzka a druhá byla Kája.
Ráno se závodnické družstvo rozdělilo, neb závo vyrazil domů, pod vidinou jídla a oslavy mamčiných narozenin. Nebyl sám, opistila nás i Hypka s Verčou. Já jsem však zůstal s většinou. Po převážení všech na osobní váze, jsme vyrazili na cyklovýlet. Chvilku poté co nás Karel dohnal, došlo k drobnému incidentu s Kutlochem a Karel pěkně urval řidítka, jet se sice dalo, ale s uvolněným řízením, musel zvolit kratší variantu. Po nafutrování v bufetu v Pekle jsme dojeli v poklidu do Vršovky. Na mapu cesty se můžete podívat na mapě výše. Po výletě pokračovalo další fází dopíjení sudu :) Chvilku po chutné večeři (Vojckovi "lazáně", byly na poslední chvíli nahrazeny sekanou od Hanky) padlo poslední pivko. Jelikož už bylo docela dlouho, tak jsme se s Mírou rozhodli, že nakonec zůstaneme u Jiříka do nedělního rána. Večer už následovalo, sledování Fandy děvkaře v TV a popíjení místní lahodné vody.
Na nedělní ráno už zbývala jen lehká snídaně, Jiříkem doporučená, nakonec pěkně zabahněná zkratka přes Kraličák do Bohuslavic, kde jsme s Mírou museli jít i kus pěšky, protože se nám kola netočila. Hlavně že předchozí večer prošlo moje kolo wapkovou lázní.. Celkově to byla dosti povedená akcička. :-) Dost fotek naleznete u Fandy.

VČP - Šajtava

Za víkend jsem se nespokojil pouze s jedním závodem, tak jsem v sobotu ještě vyrazil do Zdobnice na další kolo východočeského poháru.
Cesta na závod probíhala v duchu krále Fuňase III. řečeného šílený, který se po nočním kralování nevrátil domů, jel jsem totiž s Fundovými autem. Všechno nakonec dobře dopadlo..
Shromaždiště bylo u chaty Šajtava, od parkoviště bylo vzdálené 800m kolmo do kopce. Bylo tam ale nádherně, hlavně díky suprovému počasí. Posnídal jsem výborné domácí pořadalské buchty za levný peníz, což ale už neplatilo o dalších jídlech. Po závodě chutná malá klobáska byla za "pouhých" 45kč.
Jinak závod byl pěkný a náročný. V lese byly zbytky sněhu a dosti náročná horská podmáčená podložka. Jinak závody pod taktovkou rychnovských se určitě líbily.
Ještě musím poznamenat, že moje partnerka na Bike Adventure Marťa si odběhla závod a hned odfrčela na kole domů. To já se vezl pěkně autobusem a na kolo jsem šel až dnes. Bika jsem nejdříve musel probudit ze zimního spánku a potom jsem ho mírně protáhl v hradecké rovině na pouhých 30km. Na cestě jsem odlovil pěknou drajv-in kešku kmotry lišky.

Funík král MAJÁLESU 2010 v HK

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Z jeho volebního programu: :D ...Mé jméno je Fuňas III. řečený Šílený a rád bych se stal ... http://www.stream.cz/video/458503-funas-kral-majalesu-2010
PS.jednou se Majálesu neúčastním a hnedle takováto událost.. :)

Proč jezdit na MČR železničářů

Zdravím všechny čtenáře zZávodnického blogu.
Dneska ve Zdechovicích proběhl 14.ročník mistrovství republiky železničářů v OB. Běželo se o květnový postup na tzv. malý USIC do Belgie. Na start se postavilo okolo 30 borců a borkyň v 5ti kategoriích, včetně mě a Hanky F. Šampionát hostil příjemný Penzion T ve Zdechvicích. Na start, kde byl i cíl to bylo pouhých 700m. Mno nebudu Vás už moc napínat :) ale objájil jsem zlato. Můj největší soupeř David, měl problémy že tam nebylo moc kopců a neměl se tak tradičně bez buzoly, dle čeho orientovat. Jinak Hanka, která před startem pořád prohlašovala, že 4 místo je také pěkné (na startu byly čtyři), tak nakonec také vyhrála!
Po cestě s cíle jsem si nalezl nedalekou kešu s pěkným výhledem na chvaletickou elektrárnu :) Po vyhlášení jsme museli trošku utužit partu na místní slunečné zahrádce :) Den se krásně vydařil a zítra vyrážíme vstříct horskému lesu na Šajtavě v Orlických horách . Vše o mistrovství najdete zde.

PS.jinak proč jezdit na MČRŽ najdete na fotce :)

Pořádání VčP

Tak je pro rok 2010 s pořádáním závodů konec. V sobotu odpoledne jsme odjeli z Brzic po, řekl bych dobře, uspořádaném závodu. Počasí bylo nakonec hezké, i když ráno byla jinovatka a moje štěstí bylo, že jsem jako pořádající člen IT teamu spal, řekl bych nad poměry v luxusním domečku, ve kterém jsme si to celkem slušně zadýchali.

V pátek jsme v centru závodu byli těsně po šesté a hned začali připravovat počítače a OORG na nadcházející závodu. Naštěstí se žádný zásadní problém nevyskytl, kromě několika nových chybových hlášek od OORGu. Když jsme vše úspěšně nastavili, tak nám zavřeli bufet s pivem, tudíž jsme šli spát.

Ráno jsme měli budík na 7:00, nicméně už před sedmu jsme byli vzhůru. Jelikož jsem už nevěděl, jak si mám lehnout a navíc nás přišel pan ředitel Karel potěšit tím, že nám v domečku vyvětral. Tudíž nezbývalo nic jiného než vstát a jít něco dělat. Dopoledne proběhlo poklidně s grilovanými klobásami a koláči různých druhů.

V odpoledním čase bylo jediné pozdvižení, kdy sběrač kontrol Fanda D. ztratil z vesty naši krabičku. Okamžitě byla vyslána skupina, která vedena pokyny Milana G. krabičku úspěšně našla a všichni včetně nepřítomného předsedy(předpokládám, že jako zkušený telepat se o oné šťastné události dozvědělJ) byli spokojení. Jméno konkrétního nálezce krabičky raději nezveřejňuji, aby nebyl zavalen dopisy od schůzkychtivých fanynek. Pokud by nálezce však zájem měl, rád jeho jméno zveřejním. V závěru bych chtěl říci, že většina běžců byla spokojena, kromě několika rýpalů, kteří se vyskytnou všude. Taktéž přikládám odkaz na Béďovo hodnocení našeho závodu a odkaz na oficiální výsledky.

Jak Havli o Živou vodu přišel

Jednoho krásného a mírně studného jarního večera seděl Havlíček na lesním palouku spolu se spřáteleným klanem lesních skřetů a pil jedno pivo za druhým. Zábava na palouku probíhala dlouho předlouho skoro do rozednění. V průběhu zábavy se zlí zlobři prolámali skrz okenici Havliho chýše a zmocnili se jeho utajovaných zásob Živé vody spolu se magickým dochucovadlem zvaným orinž-džůs. Jelikož zlobři jsou hrozně hamižní, vypili zásobu živé vody hned v chýši, a prázdnou čutoru naplnili vodou z blízkého pramene. Orinž-džůs však nechali poloprázdný, jelikož jak je známo, inteligence zlobrů není vysoká, tudíž si mysleli, že si Havli poloprázdné láhve s orinž-džůsem nevšimne.

V průběhu večírku na palouku si Havli domluvil s lesními skřety, že další večer navštíví oni jeho a ochutnají jeho skvělou Živou vodu. Hned po setmění skřeti přišli a Havli začal nalévat svoji výtečnou Živou vodu. Ovšem jaké bylo překvapení, když zjistili, že pijí jenom pramenitou vodu, nikoli Havliho vyhlášenou Živou vodu. Nechtěli však hostitele urazit, tak nic neříkali a pili dál. Na hostitele se již nedostalo, tudíž sám velkou zradu zlobrů nepoznal. Po chvíli řekli mírně rozladění skřeti, že již jdou domů, jelikož musí sbírat noční magické houby.

Když si Havli chtěl odchodu skřetů nalít magické dochucovadlo pro lepší spaní, všiml si úbytku orinž-džůsu, nicméně na stopy po zlobrech nenarazil. Po několika dnech však zradu objevil, když mu stromy v lese pošeptali o zlobří zradě. Celý týden byl potom Havli zavřený ve své chýši, jelikož se styděl, jak špatně pohostil své skřetí přátele a nechal se okrást od zlobrů.

Velikonoční soustředění

Ve dnech 2. – 5. 4. 2010 se zZávodnické družstvo v plném počtu zúčastnilo Velikonočního soustředění v Hrádku nad Nisou. Soustředění bylo opět zdařilé, až na mírně „zablešené“ ubytování a ne úplně chutný gothajský salám k snídani. Počasí v těchto dnech bych označil jako totální meteorologický omyl, jelikož z předpovídaného deště spadlo všehovšudy pár kapek. Ještě bych rád poděkoval všem, kteří stavěli tratě, jelikož bez nich by soustředění bylo zdaleka neúplné. V průběhu prvního dne soustředění byla založena na facebooku stránka (Anti)fanclub Havliho.

Vyjížděli jsme z Hradce v pátek v 7:30 jako vždy od lodi, za cesty se nestalo nic ,,zapsáníhodného“. Po cestě jsme absolvovali trénink na mapě Skaláček kousek od Hrubé Skály. Zdejší trénink byl hezký a až na zpracování výsledků, které bylo mírně časově náročnější, se mi líbil. Po příjezdu do penzionu Kristýna, jsme se ubytovali, najedli a chopili se přípravy na odpolední tréninkovou fázi. Ve tři byl odjezd na vrstevnicovku, ale já jsem vyrazil s Havlim na směrem na Luž, ovšem již cca 10 km od penzionu začal Havli hekat, jak ho bolí záda, svaly a nohy. Z Oybinu jsem již jel sám, ale ani na vrchol Luže jsem nedojel, poněvadž cca v půlce stoupání začala být cesta zasypaná sněhem. Když jsem sebou již dvakrát praštil o zem, otočil jsem se zpět, z důvodu vrozeného odporu mého kola k jarnímu sněhu. Cestou zpět jsem jel již přes Čechy. Na večeři, která byla od 19:00, jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním a mírně zbrocen bahnem. Celou trasu si můžete prohlédnout zde.

Po příjezdu jsem snědl dvě večeře a začali jsme připravovat vyčítání na sobotní krátkou trať, kterou byla stavěna Jedlou. Po dokončení sledů kontrol jsme si se Závodníkem dali několik Svijanských Mázů a šli na kutě.

Snídaně se konala v osm ráno a byl k ní vskutku výborný výše již zmiňovaný gothajský salám. Hned po snídani jsme se autobusem odebrali na start krátké trati. Trénink jsem absolvoval v kooperaci s Fandou a Havlim, kteří mě dostihli již na druhé kontrole, kde jsem se ztratil ve svahu. Po doběhnutí do cíle jsme všem vyčetli čipy a odebrali se spolu s Heppym a Marťou na kešky.

První keš jsme chvíli pohledali, ale nakonec jsme jí úspěšně odlovili. Druhá keška nám dala zabrat, jelikož si Hop opsal špatné souřadnice. Rozdíl byl sice jen jeden stupeň, ale poloha se lišila o 1 km. Nejlepší však bylo to, že místo imaginární kešky velmi odpovídalo nápovědě, tudíž jsme na inkriminovaném místě strávili asi hodinu, než se Heppy mrknul na geocaching.com a zjistil pravdu. V okamžiku oznámení zprávy jsme všichni ztuhli a po odeznění leknutí se vypravili směrem na skutečnou lokalizaci kešky. Po nalezení již výlet probíhal bez větších problémů, ušli jsme asi 13 km a celu trasu si můžete prohlédnout zde.

Do penzionu jsme dorazili kolem šesté a po večeři jsme se začali vytvářet oorgové soubory pro nadcházející štafety a trénink na volby postupů. Na volbách postupů jsem nebyl, ale prý se povedli. Já se však účastnil dopoledního tréninku, která pro bikery stavěl Ury, jeho délka byl cca 13 km a musím říci, že se povedl. Jediná potíž byla v tom, že mě asi o minutu dal Havli, za což jsem se hluboce styděl. Odpoledne byli oddílové štafety, naše štafeta byla ve složení Heppy, Hans, Já a Martina Thýnová a umístili jsme se na krásném sedmém místě. Závodníkovo družstvo ve složení Boban, Shaby, Eliška a Kuba Hájek zvolilo metodu, při které každý člen štafety krom Kuby H. šel dva úseky za sebou. Možná díky jejich progresivní metodě se umístili, bohužel ještě lépe než naše štafeta, na 4. místě.

V pondělí jsme nestihli vstát, tudíž nám všichni utekli při hledání holek. Naštěstí je vedl Havli podle GPS souřadnic, které ovšem do přístroje zadal ve špatném formátu, tudíž šli zcela na opačnou stranu. zZávodnické družstvo však získalo správné souřadnice a po přepočtu, jsme šli hledat dopis, který před námi už našel Hop. Společně jsme se vraceli zpět, a v kempu se k nám připojili ztracení koledníci a vysloužili jsme si sladkou koledu.

Po snídani se jelo na trénink, jenom bikerské družstvo, v sestavě Tuki, Já a Lukáš J., se vydalo do Zittau k umělému jezeru Olbersdorfer See. Jezero jsme objeli a vraceli se zpět. Celou cestu jsem vedl já a až na drobné kličky, jsem se neztratil, což považuji za svůj osobní soukromý úspěch.

V popoledních hodinách jsme odjížděli směr Hradec Králové s úsměvem a písní na rtech. V buse část cesty probíhala debata o pořádání VčP a skoro celou cestu jsme dělali se Závodníkem výsledky štafet.

Jako největší pozitivum soustředění bych rozhodně vyzdvihl krásné mapové terény a kvalitní společnost. Jako další pozitivum bych zmínil pivo Svijany, které v penzionu točili. Jediné, co mi skutečně hnulo žlučí byla první večeře, která se hlavně skládala z totálně hnusné a neslané rýže.