Jarní pohár jednotlivci + štafety

Jelikož se Hop k ničemu neměl, nezbývá mi, než abych o Jarním poháru napsal já. Již dlouho jsem nezažil dva po sobě jdoucí dny tak rozdílné počasí. V sobotu jsem si připadal jak v létě a málem jsem se jel koupat, naopak v neděli jsem nemusel nikam jezdit, jelikož se koupel dala realizovat kdekoliv venku. Nutno podotknout, že jsem se v lese málem utopil:-) Ale konec koupání, a jdu k vlastním závodům.

V sobotu byla dlouhá trať na mapě Borkovník v měřítku 1:15 000, autorem mapy je Miroslav Nožička. Nedá mi to, abych se nezmínil o kvalitě výše uvedené mapy. Pan Nožička mapuje zcela všechno, včetně absolutně neviditelných hustníčků nebo virtuální průseků. Jako pomyslná třešnička na dortu byla chybějící cesta takřka velikostí pro kamiony. Kromě toho jsem si v sobotu dovolil na několika místech, kde to nebylo jasné, krokovat a bohužel mi to situaci nijak neosvětlilo. Trať kategorie mojí kategorie H21C byla postavená formou motýlka a do některých častí mapy jsme se ani nepodívali. Celkový pocit ze závodu jsem měl dobrý, jenom ta délka byla lehce zdrcující. Celkový čas jsem měl cca 120 minut, ale dal jsem Lyžníka, který šel 130 minut stejnou trať.

Neděle byla však výrazně odlišná, lilo jako z konve a byla docela zima. Běželo se na mapě Korejtek v měřítku 1:10 000 od stejného mapaře. Štafetu jsem šel spolu s Otou a Fandou. Třetí úsek je sice krásný, ale ten déšť mi to čekání poněkud znechutil. Nakonec jsem startoval asi 2 minuty před hromadným startem. Závod jsem si ani moc neužil, jelikož jsem se těšil domů na oběd a hlavně do tepla. Celkově jsem obsadili krásné 53. místo z 55. Avšak Hop obsadil se svoji štafetou krásné 3. místo a tímto mu gratuluji.

Štafeta SHK na třetím místě (Hop, Vask a Eda)

Víkend bych hodnotil pozitivně jenom bych oddílu OK99 přál, aby vyměnili mapaře. Ještě přidám odkaz na stránku závodu.

Příští článek bude od Bobana, konkrétně o počítačovém zpracování závodů jednotlivců v OB, tudíž se máte opravdu na co těšit!

Jak jsem začal používat Linux...

Jsou tomu již přibližně dva roky, co jsem začal používat linux. Důvodem proč jsem se do takové věci pustil, je fakt že jsem byl zvědavý, jak vypadá jiný operační systém než Windows. Z takřka nepřeberného množství distribucí ve kterých jsem se moc neorientoval, jsem si zvolil Ubuntu. Nejdřív jsem Ubuntu zkoušel jako live verzi z flash disku a poté jsem si na na notebook nainstaloval Ubuntu (s grafickým prostředím Unity) jako druhý operační systém vedle Windows 7.

Ubuntu s Unity

Počáteční používání bylo poněkud strašlivé, s každou drobností jsem měl dosti zásadní problém a vše jsem musel hledat na internetu, což bylo velmi zdlouhavé. Musím říci, že jsem v té době byl rád, že se můžu přepnout do Win 7, protože chvílemi jsem byl z linuxu zoufalý. Nicméně postupem času jsem přicházel jednotlivým "linuxovým záhadám" na kloub, a vše bylo snazší. Moje myšlenka byla naučit se postup pro věci, které běžně provádím na PC přes Windows, pomocí Linuxu. Avšak přesto, že jsem již v mnoha věcech pokročil, stále jsem se při používání Ubuntu necítil "ve své kůži". Důvod proč jsem se "necítil" bylo nejspíš grafické prostředí Unity, které je na můj vkus zvláštní a hůře editovatelné. Když jsem byl jsem již v problematice Linuxu zběhlejší, začal hledat jiné distribuce.

Linux Mint

Poměrně rychle jsem objevil Linux Mint, jedná se o derivát Ubuntu s grafickým prostředím Cinnamon (Mint existuje i s jinými grafickými prostředími). Nejdříve jsem měl tuto distribuci ve Virtual boxu a poté jsem si jí nainstaloval nejprve vedle Ubuntu a Win7, poté místo Ubuntu. Dnes již vím, že tento postup není rozhodně použitelný, jelikož se starý zavaděč se nepřepíše do nově nainstalovaného systému, ale zůstane v starém. A jeho převod jsem zatím nezvládl. Pro méně znalé uvádím, že při instalaci linuxu se vám přepíše zavaděč pro Windows a místo něj je GRUB, který zajistí zavedení zvoleného systému. Výhody zavaděče GRUB tkví v jeho možnostech editace funkcí a vzhledu. Ale zpátky k Mintu, hned jak jsem poprvé začal používat Mint, zcela jednoznačně jsem si ho zamiloval. "Přesně tohle chci !" A do této doby musím říci, že jsem stále maximálně spokojen. Nyní používám Windows spíše doplňkově a pracuji z velké části na Linuxu.

Linux Mint

Nemůžu se nevyjádřit ke srovnání Linuxu a Windows. Jedná se o dvě zcela rozdílné věc, kterém mají svoje výhody a nevýhody. Hlavní výhoda linuxu tkví v jeho otevřenosti, jiným slovy, pokud jste dostatečně šikovní "uděláte si" operační systém na míru. Mezi jeho další výhody patří na příklad nižší nároky na hardware než v případě Windows. Kdo se ještě nerozhodl, jestli zkusí něco jiného než Windows, tak ať neváhá, protože v Linuxu se dostanete do světa nekonečných možností. Další články z linuxové sféry budou brzy následovat.

Brutus kros

První letošní kontrolní měřený závod závodnického družstva proběhl na trati Brutus krosu (výsledky zde).

Za výkon nutno pochválit Bobana (asi přes zimu kvalitně potrénoval) a Vorla (za statečnost a odvahu běžet HE :)

Konečné výsledky kategorie: HE 8.8km 300m 3k

----------------------------------------------------------------------------------
  1.Šmehlík Eduard           SHK                  SHK8702 E     38.47  +      0.00
  2.Netuka Vojtěch           SHK                  SHK9701 A     42.28  +      3.41
  3.Balcar Aleš              PHK                  PHK8602 C     42.30  +      3.43
  4.Hepner David             SHK                  SHK7601 C     43.38  +      4.51
  5.Šabatka Zdeněk           PHK                  PHK8900 C     43.51  +      5.04
  6.Novotný Milan            PHK                  PHK6502       43.56  +      5.09
  7.Svoboda Ondřej           SHK                  SHK7605 C     44.29  +      5.42
  8.Koblížek Kamil           KUO                  KUO8001 C     45.27  +      6.40
  9.Pek Daniel               SHK                  SHK9803       45.31  +      6.44
 10.Mašata Roman             PHK                  PHK7107 C     48.02  +      9.15
 11.Hausvater Karel          SHK                  SHK5801 C     48.15  +      9.28
 12.Weiner Jakub             SHK                  SHK7911 C     52.15  +     13.28
 13.Tomalík Ondřej           SHK                  SHK8904 C     56.13  +     17.26
 14.Vojta Marek              SHK                  SHK8804 C     56.27  +     17.40
    Mašata Matěj             PHK                  PHK9601 A DISK              

P.S. Vorel byl natolik rychlý, že se ho nepodařilo zachytit na fotce :)

VT Polubný - jarní lýžovačka

Na Kneipe

     Já jen doplním v krátkosti Hopa, také potřebuji nějaký nový článek jako sůl :) Ve čtvrtek jsem dal pěkných jarních 33km na běžkách a za sluníčka. Nástup do stopy byl pouze možný asi 300m za Václavíkovou studánkou, kde jsem si do lesa schoval maratónky, v kterých jsem přišel. Cesta byla na běžkách sjízdná pouze po téčko před Smědavou, poté 400m se muselo jít po kasárenské silnici pěšky a poté na Knejpu už to zase šlo. V některých místech se ale musely přenášet lyže, někde se to dalo bjet třeba příkopem. Z Knejpy byla pěkná cesta na Čihadla a kousek za Rozmezí. Potom už byl vidět pouze led. Cestou z5 jsem potkal do černa opáleného jedince, který proti mě jel na běžkách pouze v bermudech a bez trička :)

Vlasatec ToFa ček :)

     V pátek jsem s Marťou a dalšími absolvovali hodinovou exkurzi v továrně na hračky ToFa - Toy Factory, dnes Detoa - http://www.detoa.cz/  Kde jsme si prošli celým provozem. Z5 do Polubného jsme se Zuzkou běželi. A to pěkných 13km a 470m převýšení. Více na http://connect.garmin.com/activity/453118503 V pátek v podvečer a dnes před odjezdem jsme s Hankou navštívili dvě pěkné kešky. Ta včerejší a vzdálenější zubačka jizerský most a dnešní kamenný hřib . Doufám Hope, že jste tu u hřibu našli dnes také :) VT Polubný se jako vždy vydařilo, jen to chtělo trošku více sněhu..

VT Polubný 2014

První letošní soustředění probíhá jako každoročně v Polubném (22.2.-1.3.). Letos bohužel za zhoršených sněhových podmínek (=> 0 až max 10cm sněhu). Boban dorazil až ve středu, čímž účast zzávodnického družstva stoupla na 50% a bylo tedy ofiko zahájeno první letošní zzávodnické VT. Sníh mizí doslova před očima a např. cesta na Knajpu ještě dopoledne sjízdná se mohla do odpoledne změnit na asfalt :) Nazout lyže se dalo až cca 500m od Václavíkovy studánky, takže každá lyžařská fáze znamenala pochodové cvičení s lyžema v rukou. V pátek už slabší jedinci dali přednost návštěvě továrny na hračky v Jiřetíně pod Jedlovou, Boban ale natočené kilometry zachránil laufem zpět do Polubného přes Soušskou přehradu.

tady jedna ilustrační foto z Knajpy:

P.S. pitný režim také nepodceňujeme :)

Zimní Hradubická liga - 6. kola - Dříteč

Minulý víkend jsme pořádali 6. kole ZHL v Dřítči. Neděle vzhledem k počasí měla být úžasná a myslím, že většina běžců byla spokojená. Avšak vyskytlo se nám několik nešvarů, které můj celkový dojem z pořádání lehce zkazily. Nevím, zdali je vhodné tyto věci probírat na internetu, nicméně myslím, že  by bylo dobré, kdyby si někteří uvědomili své chyby a příště se jich pokusili vyvarovat.

Golfové hřiště v Dřítči (foto je z Mícova blogu)

A aby si někdo nemyslel, že mám čistý štít, tak začnu u sebe. V důsledku špatného nastavené pořádacího softwaru OE2010 se u kategorií DE a HE vyskytovala chyba, která všechny závodníky diskvalifikovala. Nyní musím říci, že po několika vyměněných emailech s autorem programu, již umím tento problém řešit správně a pro příště už (snad) nebude problém. Chyba nastala v okamžiku, když jsem si ještě nepoužívanou funkci doma neodzkoušel a použil ji "na ostro" na závodech.

Další omyly, který se nám vyskytovaly, byly špatné sledy kontrol dodané stavitelem a v některých případech tiskové chyby na mapách. Prvořadým problémem dle mého názor byl fakt, že stavitel, hlavní rozhodčí a ředitel závodu byla jedna osoba. A druhý problém, že v některých okamžicích měl dotyčný člověk věci na háku a proto se chyby vyskytovaly. Nedávno jsem se s dotyčným bavil o rozdělení zodpovědnosti při pořádání závodů, nicméně v tomto případě byla zodpovědnost na jednom člověku a chvílemi to drhlo. Pro představu uvedu několik případů, když je hromadný start 10:00, tak nelze rozdávat mapy 9:59 a pak nestihnout běžce odstartovat a posouvat ho, toto se prostě stávat nemůže ani na ZHL. Další věcí je nastavení startovacích hodin. Pokud to neumím, tak si to zjistím a dobře sesynchronizuji s časem SI, navíc hodiny si není problém vzít domů a zkusit si je předem.

Pro některé jedince jsou toto naprosto nepodstatné detaily avšak, když se setkají v jeden den a v jednom závodě, tak to je problém a je nutné se z něj poučit. Tento příspěvek rozhodně nechci koncipovat jako pamflet, ale jako poučení pro výše jmenované jedince, že se u všeho musí dodržovat jistá pravidla a časová souslednost určitých činností; jakékoliv nedodržení se nám pak vrátí jako bumerang v den závodů.

zZávodnické družstvo se opět rozrostlo o jednoho člena

Naši milí čtenáři, po komplikovaném rozhodování jsme do našeho družstva přijali nového člena Davida Hepnera. Na blogu o něm bude hovořeno jako o Hopovi/Heppym. Nechť mu jeho vstup a další působení v našem družstvu přináší jenom úspěchy.

AMČR v běhu na lyžích a děkovačka

Tak jak začít.
Asi od začátku, žejo.
Když mi poprvé přišlo na mysl (mozek spíš ne, po zkouškovém se pohyboval na půl cesty k ledu), že se vůbec koná něco takového, jako je ''Akáda'', téměř jsem tomu nevěřil. Jak je možné, že jsou schopní naplánovat závody doprostřed týdne, když má být volno? Do paměti jsem si tedy uložil 10.-13.2.2014 a Nové Město na Moravě k tomu.
Dobře, oficiální začátek byl už v pondělí, ale i tak to byl nezvyk a skutečným oříškem se stalo hledání propozic. Tuto první bitvu jsem však úspěšně vybojoval a s ní i zařizování všeho potřebného.
Pak nastal Den D.
Vlastně C, protože v to pondělí se ještě nezávodilo, ale v mém případě se pouze jednalo o přesun na pozice, a to za využití veřejné autobusové dopravy a následně i jilemnického přibližovadla, za což jsem jim vděčný a díky, díky. Pak jen ve zkratce, příjezd na Penzion Pegas na Třech Studních, ubytování v chatkách, večeře a očekávání závodů.
Hned v úterý bylo na programu 10 km klasicky s intervalovým startem, což je má oblíbená trať, ale spíš možná bývala - v letošním tréninkovém rozpoložení to pro mě byla cesta peklem a i když jsem statoval s osmičkou, do cíle jsem dokázal přijet asi desátý, nepochopitelné, já vím. Výsledek byl ještě o něco horší, konečné 14. místo však už patří do propadliště dějin. Nicméně bylo jasné, že takhle to dál nepůjde - byl tu konec lyžování, návrat na základnu a odpočinek... Ale na večer byla v plánu společenská prohlídka místního restauračního zařízení, což bylo naší skupinou kvitováno s povděkem (jako rozptýlení po i před závodem) a i přes dřívější návrat a zanechání některých členů výpravy téměř osamocené v Yukonu se večer hodně vydařil a můžeme říct, že to bylo fajn. Ale tímto programem se už zákonitě dostávám do středy, čímž se přiblížily i štafety a vlastně ten slavný den.
Po mnoha dohadech s naším vedoucím panem Bulířem jsme se usnesli na tom, že mým úkolem bude jet třetí úsek. Ale ne, co kecám, vždyť jsme měl jet ten první. Abych se nehádal sám se sebou, jel jsem oba. S úderem desáté hodiny dopolední jsem se se startovním číslem 4/1 a ''jmenovkou'' ČVUT Praha postavil k prvnímu pětikilometrovému klasickému úseku, na kterém jsem si dokonale spravil chuť a stihl předávat Šárce Zelenkové na průběžném druhém fleku, která byla spolu s finišmanem Honzou Čechem hlavním strůjcem výborné mázy. Děkuji vám, kamarádi.
A díky i za skvělý závod, následný třetí úsek za štafetu č. 22 jsem si spíš užil, než abych ho jel na celkový výsledek a tak jsem ani nemohl spatřit, jak si frčíme pro výsledné třetí místo. Konec závodu, následovala nepovinná společenská konverzace, vyhlášení a téměř nekonečné stahování a smývání lyží.
A jelikož jsem se již ve středu potřeboval vrátit do východních Čech, nezbývalo mi nic jiného, než opět využít tří autobusových spojů a společně s vakem na lyže procestovat půl republiky. Ještě štěstí, že jsou tak ochotní řidiči, že jsem měl ten vak dvakrát místo spolujezdce. Fakt díky.
Ale to už je konec, třeba i pohádky.

Richard III. - divadelní hra

Tento měsíc jsme spolu ze Závodníkem navštívili divadelní hru Klicperova divadla v Hradci Králové Richard III. Já jsem se na tuto hru chystal již delší dobu, jelikož v ní roli jedno z andělů na kůru hraje můj kamarád Václav Táborský. Hru s námi měli navštívit ještě Míca s Pájou, ale nakonec se bohužel nezúčastnili a rozhodně k jejich škodě.

Richard III. (Pavlína Štorková) a "její" Fred (Jakub Tvrdík)

Richarda III. režíroval David Drábek, a tak bylo očekávané, že se nebude jednat o klasické zpracování, ale o něco neortodoxního. Mužské role ztvárňují ženy a naopak. V klasickém Shakespearovi rozhodně nenajdeme žáby ani ptáky, ale v tomto zpracování působí jako "komentátoři" dění na scéně, přičemž každý ze svého pohledu. Každá poprava je doprovázena řinutím krve z okapové roury Toweru a zvukem popravčího meče, který je jak z hororu. Ihned v úvodu nám vlající britská vlajka připomene, kde se nacházíme, tedy Anglii za doby vlády Yorků. Vlastní postava Richarda III. je ztvárněna Pavlínou Štorkovou a je dokonalá, včetně jejího plíživého pohybu po scéně a kradmých pohledů, abychom ihned poznali, že se jedná o mrzáka (ve všech významech). Hra je plná různých přirovnání a gagů, několikrát zopakované oslovení "fešáka" Buckinghama jako Beckhama, který s lordem Hastingsem rozebírá fotbal nebo vévodkyně z Yorku, která stále odchází zemřít. Ve hře se také vyskytují, kromě výše zmíněných zvířat, ještě koně. Jejich ztvárnění (hlavně toho černého) včetně jejich závěrečného tance je skvělé. Celou hru protkávají jako zlaté nitě hudební vložky od Queen, Enyi nebo Beatles realizované zástupci Českého chlapeckého sboru. V závěru hry je mravoučné kázání, které si diváci vyslechnou z úst hraběte Richmonda alias Jana Sklenáře.

hrabě Richmond (Jan Sklenář)

Premiéru hra měla 20. října 2012 a my jsem ji navštívili 475 dní po premiéře a musím říci, že rozhodně neztratila na na síle. Hru jsem shlédl jedním dechem a hodnotil bych ji na 100 %.

Saunovačka ve Vršovce

O víkendu se celé naše družstvo zúčastnilo Vršovské saunovačky, každoroční populární akce, pořádané rodinou Teplých. Letos jsem se kvůli mírné zimě rozhodl jet do Vršovky na kole. Cesta probíhala bez větších problémů, jenom bych ocenil slabší vítr. Celý večer probíhal velmi příjemně a teplota sauny byla velmi optimální.

Rád bych touto cestou poděkoval Teplíkům za poskytnutí azylu i občerstvení.