Nový webový atlas na stránkách katedry zoologie UP

Před nedávnem jsme oficiálně spustili webový atlas preparátů bezobratlých živočichů. Tento atlas bude především sloužit k výukovým účelů a bude se stále rozrůstat o nové položky, více zde. Pro zájemce uvádím adresu webových stránek - http://fab.zoologie.upol.cz/.

Kdo je skutečně na logu JWOC 2013 ?

Po drobných grafických úpravách je jíž běžec na fotce zcela zřejmý. A pokud by ještě někdo nevěděl, ať se podívá na čip, fragment obličeje a boty.

Maturitní ples Gymnázia Boženy Němcové

Minulý čtvrtek jsme se vypravili ve složení Vorel, Míra, Shaby, Pakoš a Léňa na maturitní ples GBN. Ples jsme zahájily U Sokolíka, kde jsme se naladili do správné nálady. Ples začal včas, ale bohužel šerpování bývalo mělo začít již dopoledne. Nečekal bych, že vlastní ceremonie, předávání šerp maturantům, může trvat tak dlouho. Celý ples plynul v příjemném, tanečně-popíjecím duchu. I letošní ples se neobešel bez zranění, tentokrát byla raněnou Kája. Nějaká slečna jí při tanci se mnou šlápla podpatkem na prst u nohy, a je velké štěstí, že ostré podpatky nenosím, protože jinak bych byl na vině jistě já se svým těžkopádným tanečním (pa)stylem. Letošní ples měl pro mě další privilegium a to sice, že jsem měl na povel sestru, která naštěstí nevyžadovala žádné služby, kromě tohom že jsem byl využit jako bankomat, a tudíž jsem se s ní nemusel zabývat a nutno podotknout, že zato byla ráda.
Závěrem bych ples zhodnotil velmi pozitivně a veřejně pokáral Závodníka za neúčast, která se mu podepíše na zZávodnických bodech.

Oslavička, Kořenov, Šnyclovna, Béďov

     Poslední lednový víkend začal třínásobnou páteční oslavičkou U Knihomola v Bedně, sobotním brzkým odjezdem do hor a tam lýžovačka až do neděle. Tak pěkně popořádku :) V pátek po tréninku jsme se pomalu sešli nakonec v hojném počtu, abychom oslavili Havliho, Shabyho a utajované narozeniny Lukáše zvaného Luďka :) .  Havli zvolil Bednu a nebyla to špatná volba, zase po roce jsme zavzpomínali na ztrátu závodníkovy peněženky :) . Dále jsme tam nabídli členství v Závodnickém družstvu jednomu nejmenovanému běžci, tak uvidíme, zda naší skvělou nabídku přijme.

Azuro a krásně urolbováno

     Tímto bych pokročil k dalšímu bodu víkendu a to k expedici basket YKREZIJ 2012, která začala už v pátek odjezdem první části výpravy do Kořenova. Druhá, zpoloviny pařící se vydala do Jizerek až v sobotu brzo ráno po pátečních akcích. Sobotní výlet jsme začali v Polubném u kostela, kde jsme nechali zadarmo dva naše vozy. Následovala cesta k Václavíkově studánce, kolem Smědavy na Knejpu, Čihadla, z5 na něco dobrého na Smědavu, na Předěl, Jizerku, kde jsme opět navštívili restaurační zařízení  a to příjemnou chatu nazývající se Pešákovna. Poté již podél silnice z5 ke kostelu. A to vše po pěkně urolbovaných cestách a za pěkného počasí. Mých 40km v žádném případě nemá na Kanárových skoro 70km! Ubytováni jsme byli na chatě Říp přímo v Kořenově. Součástí chaty byla dole umístěná restaurace Šnyclovna, která se jak již název napovídá, specializovala se na různé druhy řízků. Návštěvník si mohl vybrat např. jako já řízek camembert, který byl se zapečenými plátky hermelínu s brusinkovou omáčkou navrchu. Mohl si také zvolit, zda chce vepřový nebo kuřecí a dále gramáž 100g, 150g a 200g. Kdo nemusí smažené, mohl si dát takzvané nahaté řízky :) . Já jelikož jsem měl vcelku pěknou rýmičku, s troškou kašílku, jsem se večer léčil grogem, kdy po třetím jsem najednou ztratil hlas a vyluzoval jsem pouze jakési mutující skřeky, nebo jsem musel pouze šeptat.

Šnyclhaus

     V neděli to nebylo o moc lepší, ale počasí mě prostě nenechalo jen tak zahálet :) . Už od rána totiž svítilo slunko a bylo krásně azuro. Když se k tomu ještě připočetla teplota těsně pod nulou, tak to byly prostě ideální podmínky na lýžovačku. Věděl to také celý Jablonec a Liberec, který vyrazil lyžovat a tak po neúspěšném zaparkování v Habarticích, jsme museli zajet až do Béďova, kde jsme se chytli až na nějakém parkovišti pod vlekem, které bylo vzdáleno asi 2km od upravované stopy. Do upravené stopy jsme naskočili na Maliníku, pokračovali směrem na Hřebínek, já si to po potkání Novotných prodloužil o pěkný kopec dolů a zase výšlap nahoru po v mapě neznačené cestě.  Na Hřebínku  jsem potkal asi 8 mladších policajtů a po shledání se zbytkem expedice jsem pokračoval pod Holubníkem na Kristiánov a okolo přehrady Josefův Důl z5 do Bedřichova, tentokráte na stadion, kde jsme zakončili letošní expedici basket YKREZIJ 2012, která tentokráte proběhla za krásného slunečného počasí se spoustou urolbovaného sněhu. Bohužel jsme všichni zapomněli na foťák, tak je pár fotek z mobilu od Burdy a Filipa.

Sněžná rallye v Luisině údolí

Minulý čtvrtek jsme se Zdeňkem, Vendy a Jirkou vyrazili na lyže do Deštného v Orlických horách. Začátek se zdál velmi slibný, cestou bylo polojasno občas i slunečno, žádné velké zpoždění se nekonalo, tudíž jsme dorazili asi v 9:30 na Šerlich. Cestou jsme se ještě chtěli podívat na start Šediváčkova longu, ale bohužel jsme kvůli nedostatku parkovacích míst v Jedlové nezaparkovali a závodníky* viděli jenom na hřebenech.

Počasí na Šerlichu již nebylo tak růžové jak by se mohlo zdát, nicméně podmínky byly stále velmi ucházející. Když jsme vyrazili směr Pěticestí, zjistili jsme dvě věci, a ani jedna z nich nebyla dobrá. První věcí byl hodně tupý sníh ve spojení s našimi ne zrovna čerstvě namazanými lyžemi a druhou věcí bylo tempo Vendy a Jirky, které patřilo do kategorie pomalejší turistické. Na Pěticestí dorazil Zdeněk jako první, já jsem se opozdil, jelikož jsem jel pomaleji a navíc jsem pod Velkou Deštnou čekal na Jirku s Vendy, abych je informoval o cílu naší cesty. Cesta z Pěticestí plynula příjemně a chvíli po půl jedné jsme dorazili zpět na Šerlich.

Na Masarykově boudě jsme si dali „gáblík“ a čekali na Vendy s Jirkou. Po jídle a pití jsem dostal telefonickou zprávu, že Vendy již nemá sil dojet zpět, a že sjedou z Pod Homole do Zdobnice, kde je vyzvedneme. My jsme se po této zprávě zvedli z boudy, šli k autu, a jím směřovali do Zdobnice. Nicméně cesta, kterou jsme zvolili, byla více než špatná a kousek před chalupami v Luisině údolí jsme se zastavili v důsledku vrstvy sněhu na silnici. Navíc, aby toho nebylo málo, auto se nám bokem opřelo o závěj, tudíž jsme byli v pasti a nemohli jsme se hnout z místa. Po asi hodinovém odhazování sněhu rukama jsme mysleli, že pod kola dáme smrkové větve a po nich se rozjedeme. Tuto eventualitu jsme naštěstí nemuseli zkoušet, protože kolem jelo auto s místními, kteří mě s autem vytáhli na střed silnice, poté do mě strčili, a já se rozjel nahoru. Nahoře jsme se otočili a sjeli zpět do Deštného. Jirka s Vendy nakonec jeli autobusem do Rychnova n. K., kde jsme je nabrali.
Cesta domů již proběhla v pohodě a já jsem byl rád, že vše nakonec dobře dopadlo.

Dále ještě přidávám odkaz na fotky od Vendy a Jirky.

* Tito závodníci neměli se zZávodnickým družstvem nejmenší spojitost, jedná se pouze o shodu pojmenování.

Hradecký pohár

Tato zpráva se týká především všech, kteří mají rádi cyklistiku. Již od 5.1. 2012 se je možné hlásit na celoroční devíti závodový pohár pořádaný HSK Cycling teamem. První závod se koná již 10. dubna, tudíž se blíží mílovými kroky. Pro více informací a pro vyplnění přihlášky navštivte stránky Hradeckého poháru, kde se dozvíte veškeré informace.

Sněžnice v orličkách a narozeninové kvarteto ML(S)KL ve Vršovce

V pozadí zvedající se Vorel z hozeného tygra

      Jak již pomalu bývá tradicí na začátek roku, tak i letos se leďnáci a jedna únorka :) domluvili na společné narozeninové oslavě ve Vršovce. Tentokráte se odhodlala vyrazit i moravská sekce Piškot a Janča a byli to oni, kdo vymysleli sněžnicový výlet před akcí. Nejdříve jsem zkoušel zlanařit zástupkyni něžného pohlaví, ale jako obvykle jsem neuspěl, tak jako čtvrtý s námi vyrazil závodník. Za start byla vybrána Olešnice v Orlických horách. Obávali jsme se, že část cesty budeme muset bez sněžnic, ale po cestě směrem ke granici panstva (po necelých 2km) jsme je už nasadili. Nejdříve jsme na Panském vrchu zkoušeli hledat kešu, ale byla asi pod sněhem. Dále jsme prvovýstupem  pokračovali po hranici směrem na Čihalku. V sedle nad Čihalkou jsme narazili na první známku civilizace a to urolbovanou cestu, kde jsme se závodníkem museli zpod sněžnic odstranit namrzlé sněhové bakule, která se nám tam utvořila po návštěvě potoka. Asi po 300m jsme se z cesty odpojili zase na hranici. Kde jsme kousek od Vrchmezí potkali i 4 běžkaře v protisměru. Tam začala i pěkná hančovina trošku říznutá i vrbatou :) Začalo totiž docela přibývat prašanu a neustále sněžilo a na pár nechráněných úsecích i fučelo. Na Vrchmezí jsme kešu opět neobjevili, nejdříve nás legend trošku pohonil do kola, ale najít ji v těch smrkách obalených a namrzlých sněhem, to prostě nešlo. Dolů z Vrchmezí jsme to svištěli po červené a v čerstvém prašánku to bylo i zábavné. Vorel totiž v běhu co chvíli hodil nějakého tygra. Na sněžnicích jsme doputovali skoro až k autu, bylo to pěkných 11km (13 celkem). Na námku v Olešnici sme se zrovna zastavili na pozdní oběd, kdy si všichni dali Svijanského fandu - 11 % řezaného nefiltrovaného ležáka, já dostal do 0.3 sklínky kofoly čaj. K jídlu jsme si všichni kluci dali pavlišov, který závodník ještě zpestřil objednávkou tatarky, prý se zelím je obzvláště výborná :) 

 Závodníci pózují na Vrchmezí

     Poté jsme pokračovali do Vršovky, kam jsme dojeli mezi posledními. To jen v krátkosti: Karlův chutný gulášek a večerní steaky, Jiříkova krásně vytopená sauna (kterou jsem bohužel nevyzkoušel), krásně chladný venkovní bazének (ráno zamrzlý),  tančení při starých deskách linoucí se z gramofonu až do páté hodiny ranní (to už teda jen s Léňou a závodníkem). Akce byla zakončena po poledni, kdy jsem si pod zkušeným dohledem Léni a Vorla, konečně odbyl svoji premiéru na stěně! Dále s námi byl ještě Míra. Tož končím vyprávění o tomto povedeném víkendu, doufám, že závodník o tom také něco napíše! Fotky ze sněžnic jsou na mém rajčeti, dále je ještě pěkný článek a fotky u Piškota.

Novinky na blogu

Od ledna bude zZávodnické družstvo postupně aktualizovat novou část blogu - Seznam restauračních zařízení, aneb oblíbené hospody. Další novinkou je zZávodnická deska cti, na které bude naše družstvo vystavovat osoby, které se zachovali podle zZávodnických zásad a byly oceněny. Další změnou jsou nové aplikace umístěné po pravé straně blogu. Doufám, že tyto změny se budou líbit našim čtenářům a poslouží k přitažení čtenářů nových.

Vánoční soustředění ve Vítkovicích

Dva dny po Vánocích jsme vyrazili na každoroční, pro účastníky velmi oblíbené, zimní soustředění ve Vítkovicích v Krkonoších. Samotné balení a odjezd proběhly v mém případě velmi svižně a kromě zapomenutých zimních fuseklí to bylo bez problémů. Jediná věc, která k Závodníkovi do auta neprošla, byla tiskárna, čehož jsem celý pobyt nesmírně litoval. Cesta spolu s Verčou a Luďkem proběhla bez větších dopravních a jiných neshod.

Na místě jsme se rychle převlékli a vyrazili na Horní Mísečky.  Bohužel skibusy byly zrušeny, tudíž jsme museli celý pobyt používat místní linkové autobusy. Cena jedné jízdy nahoru byla 24 Kč, což zase není tak horentní suma, jakou by člověk čekal v Krkonoších. Nahoře jsme si lehce zajezdili a přes Piráta jsme mířili dolů. Sjezd po loukách kousek od rovinky byl vcelku stravitelný, ale čím se víc blížil Silvestr, tím byl víc o ústa. Naštěstí dva dny před Silvestrem napadlo, takže kvalita lučního sjezdu opět dramaticky vzrostla.

Večerní program se převážně sestával z pití piva a hraní deskových her pardon opačně, hraní deskových her a pití piva. Jeden večer nás dokonce navštívil rakouský myslivec, se kterým by byla legrace málem až do rána, kdyby mu ovšem nedošli zásoby lidových moudrostí a lihovin. Dalšího rakouského myslivce k nám již bohužel k naší mrzutosti neposlali.

Den před Silvestrem Jedla uspořádal, každoročně populární, lyžařské štafety. Krédo letošního ročníku bylo „Hlavně se neuštvi!“ Proto byla družstva složená z 5 náhodně vybraných účastníků soustředění.  Vítězné družstvo, myslím zcela skvěle nalosované ve složení Véna-Havli-Jiřík-Vorel-Kája, si zcela jednoznačně, velkou zásluhou Vény, jelo již od začátku pro vítězství, které nakonec potvrdilo.

Další sportovní i orientační aktivitou byla Zzávodnická silvestrovská hra o které velmi poutavě na tomto blogu referoval Boban.

Pravidelnou akcí naší treninkové skupiny na Silvestra je jízda na Möhwaldovu boudu. Já jsem se bohužel až na boudu nedostal, jelikož jsem se na Mísečkách potkal s Klapkama a s těmi jsem jel k oblíbenému posedu, kde jsme opekli pár buřtíků a popili nějaké pití pro zahřátí.  

           A konečně Silvestrovské oslavy byly celé v tanečním duchu, někteří účastníci tančili i na stole nebo na zábradlí. A jako největšího akrobat za celý večírek bych označil Míru S., který na zábradlí nevalných kvalit předváděl doslova valné artistické kousky. Jako sváteční jídlo podávala Hanka skvělé krůtí maso s omáčkou a rýží. Jako objev roku(spíše objev večera) bych označil Luďka, který ukázal, že ví, jak správně zapařit. Proto mu touto cestou uděluji zZávodnické vyznamenání a jeho jméno bude vyvěšeno na zZávodnické desce cti.

Silvestr 2011 aneb Zzávodnická hra

     Letošní tradiční Vítkovice se nesly v duchu Zzávodnické hry skoro už od samého počátku. Copak to na nás ty "čerchmanti" závodnický asi připraví :) Všechny kontroly jsme si nejdříve prošli, zaměřili finálku a poté jsme je museli ještě jít rozmístit. Na 3 kontrole jsme byli pozváni od jedné slečny na rum, který jsme samozřejmě neodmítli :) Vytáhla ze sněhu celý kanystr Jindřichohradeckého stáčeného. Kluci tam pracovali na pěkném ledovém baru a na další den plánovali urobení velkého sněhového penisu, asi na přilákání nějakých slečen, kterých se jim asi nedostávalo. Jak to nakonec splnili, můžete vidět v mém  albu na rajčeti. Na kontrole číslo 1, kterou jsme roznášely až s finálkou 31.12 navečer, byla skupinka prkýnkářů, z nichž jeden zrovna něco kutil na sloupu od lanovky, na který jsme chtěli dát kontrolu. Kontrolu poté prý schovali a nabízeli až za napití se rumu :) Nakonec se obávaná hra stala kořistí Jedla teamu už za 40min. Přesně takto odhadl čas Vorel.
     Asi Vás také určitě zajímá z čeho se hra skládala. Bylo to vcelku jednoduché, lidé byli zZávodníky vylosováni do 4 teamů, kde vždy jeden byl znalý GPS a jeden běžec, k nim se přiřadil zbytek tak nějak rovnoměrně :). Každé družstvo bylo přiděleno k jednomu z počítačů s prezentací, byl přidělen GPS přístroj a také dostali jedno ortofoto s 3 kontrolami a jednu vrstevnicovku s jednou kontrolou. V prezentaci byly všechny kontroly vyfoceny, z toho byly 4 kontroly na mapách a dvě kontroly měly poznat jen podle snímků. Na každé z kontrol byla část z GPS souřadnic, kde se ukrývala finálka (zelený poklad:)
     Hra se vcelku líbila, teda kromě Havliho, který by si doufám měl vykoledovat uspořádání hry na příští rok :)  Fotogalerii s kompletním zněním hry najdete na mém rajčeti, kde jsou fota i z roznášení a některé i z novoročního sbírání. Další fotky jsou u Starouše a nejen ze zZávodnické hry.