Pozdravy ze Španělska

 Po dlouhé době můj další příspěvek, dopis pro zZávodníky od Terky Hypi.

San Marino & Venezia 2010

Už před týdnem jsem se zúčastnil zájezdu do San Marina a Benátek pod hlavičkou Haná orienteering, alias Brkem. Z našeho oddílu vyrazil ještě Šába, Eliška a Karel Haus. Odjezd byl naplánován na čtvrteční podvečer. Z ČR vyrážely dva autobusy, jeden z Prahy, kterým jela Eliška s Justinem a kteří se nenechali přemluvit na ten druhý bus, který vyrážel z Olmiku, přes Prostějov a Brno. Já si v poho po práci vyrazil mašinkou směr Olomouc, kde jsem ještě se závodníkem vyrazil na jedno do poslední patra místního přednádražního mrakodrapu, odkud je skvělý výhled na Olomouc, restaurace byla teda bohužel předělána na čínskou, ale pivko točili :) Po rychlém pivku jsem se přesunul přes ulici na odjezdní místo, kde už čekalo spousty orienťáků. Patrový autobus dorazil asi s 20 min zpožděním. Rychle jsem obsadil místo nahoře i pro Zdeňka, který nastupoval až v Brně. Cesta byla dlouhá a náročná. Takto daleko busem jsem nikdy necestoval a doufám, že zase chvíli nebudu. Na cestě jsme strávili celkem 16 hod. Pro zpestření byl nejdříve promítán úchylný film Doktor od jezera hrochů, poté pustili pěkný a zábavný film Ženy v pokušení, který končil okolo 2hod v noci, poté se šlo spát, nebo spíše zamhouřit oči. Kolem půl jedenácté jsme dorazili na hotel San Giuseppe, který se pyšní 4 hvězdičkami.

Krátce fakta o San Marinu: 5 nejmenší stát na světě, rozloha 61km2, rozprostírá se na kopci Monte Titano a jeho úpatí, obklopen Itálií a leží nedaleko Rimini. Pravděpodobně nejstarší republika založená r 301. platí se eurem.
   Po ubytování jsme se vydali busem na krátkou prohlídku města, kde jsem odlovil nanokeš u Basilica di San Marino a odpoledne už se šlo na první závod. Běželo se v hodně zvlněném "lese" kde bylo dost pasek a pěkně trnitě zabušeného semiopenu. Trať H21 měřila 3km a 190m převýšení. Poměřili jsme se s takovými esy, jako NOR Osterbo, FRA Gonon a naši Pája Kubát a Tomáš Dlabaja. Při závodě jsme poprvé potkali Pražáky, kteří přijeli až přímo na závod a také Roberta s Myslivcovými, kteří dorazili po vlastní ose a byli ubytovaní v Rimini.  Ještě před véčou proběhlo rozdání pěkných crafťáckých procool triček s motivem zájezdu. Po dobré véče a kozlíku :-) nakoupeném v našem busu, se dobře usínalo už kolem 21 hod., prostě únava po cestě na sebe nenechala dlouho čekat. 
Po sobotní snídani pokračoval Adriatic meeting závodem přímo v srdci San Marina. Byl to nejtěžší sprint, co jsem kdy běžel, vždyť 2 km trať běžel NOR Osterbo 22:22min! Mapa zveřejněna v předchozím článku. Velmi pěkně zaběhl Shaby, o mém tristním výkonu radši pomlčím. Po závodě se šlo na vyhlášení, ale poté hlavně na pizzu s vínkem ;-) Já si dal FRUTTI DI MARE ostatní nějakou místní se salátem a šunkou. Zapíjeli jsme to místním vínkem za 13éček a říkali jsme si, jak jsme se rozšoupli, toto vínko jsem však večer v místním obchodě coop objevil za 2.75E :D Poté jsme si prolétli zbytek San Marina, včetně třetí věže, ke které jsme se nedostali předchozí den a frčeli do hotelu. S Martinkou jsme navštívili místní coop, kde si kupovala zásoby na večer (litrovku vína s uzávěrem jak od tatarky :D) a já vínko pro naše. Se Zdeňkem jsme také chtěli nakoupit zásoby na večer u řidiče, ale bohužel už bylo málo kozlíků, tak jsme zaběhli znovu do coopu, kde jsme nakoupili mix různých piv, které jsme si následně vychladili v hotelové miniledničce :) Před večeří se rozdávali čísla na Benátský závod. Večeře mě přišla o něco slabší než ta páteční, ale na druhou stranu nám k ní po celou dobu zpíval italský šoumen, různé odrhovačky :) Někteří z toho byli hrozně nadšeni, že Marti? :D Poté jsme trošku popili ve skupině s Eliškou, Justinem, Martinkou a dalšími, ale žádné dlouhé ponocování páč se v neděli už v 6:30 odjíždělo do Benátek. Ještě se musím zmínit o parťákovi Karla, kterého si vylosoval na pokoj a který prý spal pod svojí vlastní dekou a přicházel do pokoje k ránu a po celou tu dobu musel Karel nechat otevřený pokoj. Protože ke každému pokoji (dvoj i třílůžkovému), byla pouze jedna karta! Mno někteří už určitě Jéňu uhodli.. Posledním rozloučením se San Marinem byla snídaně, která se skládala z jednoho croissantu na osobu!
Nevím, kam se poděly ty další věci, které byly k dispozici předchozí den. Nakonec tam prý donesli aspoň nějakou rozmraženou veku, ale to už většina lidí dobalovala věci na pokojích. Tak jsem vzal za vděk ještě asi dvoum řízkům z čech, když už mě tak kručelo v břiše.. Po příjezdu do Benátek jsme se ihned přesunuli k lodi, která byla najata jen pro nás a která nás po moři dopravila rychle do centra závodů, které bylo ve sportovní hale a kde byl v blízkosti na nábřeží i cíl. Na start jsem šel společně Zdeňkem, který startoval 6 min po mně a kterého jsem na trati ani neviděl, protože jsem na trojku udělal trošku větší botu. Nakonec to tak úplně těžké nebylo, i když teda většina uliček byla stejných, úzkých jen dvě osoby a občas na zvýrazněné hnědé barvě se vyskytovalo těch turistů trošku více! Na mapě jsou pouze domy, ulice, pár náměstí, mosty přes kanály (na trati kolem 70) a studny, které byly jako dobré záchytné body. Prostě bylo to bludiště, jak se patří. Do toho také délka trati 9 km, u které mě GPS ukázala  úctyhodných 16km. Byl to nádherný závod, který jsem si také náležitě užil. Po závodě už nás čekala jen prohlídka města, kdy jsme procházeli de facto přes celou mapu směrem na parkoviště našeho busu. Po cestě jsme si mimo jiné koupili výbornou italskou zmrzku.
Na parkoviště jsme dorazili hodinu před časem odjezdu, který se bohužel ještě asi o půl hodinu posunul. Po skoro 2 hodinách strávených na parkovišti, jsme kolem 19hod. vyrazili nazpět dom. Shlédli jsme opět dva filmy, tentokrát legendární Kurva, hoši.. a jeden z úplně nejlepších snímků Forrest Gump. V Brně jsme byli už před pátou hodinou ranní a do práce jsem přijel v pondělí snad ještě dříve, než jezdím z HK. Tímto děkuji Haná orienteering za perfektně zorganizovanou akci!

San Marino & Venezia - zatím mapy a fotky

Prozatím zveřejňuji mapy a odkazy na fotky z minulého víkendu. Nějak není čas na velký článek, snad si najdu chvilku o víkendu.

páteční sprint v pěkné buši v San Marinu

sobotní super těžký sprint v San Marinu, na 2km, 200m převýšení!!

nedělní závod v Benátkách, na 9km trati jsem naměřil 16km!!

 

Fotky z velmi podařené akce najde na mém rajčeti a také spousty fotek u Justina .

Noční klokani

Včera jsem se zúčastnil tradičního nočního kufrování. Jak už bývá zvykem, jako centrum byl zvolen CC Lucie na Novém HK a závod pořádala UHK. Tentokráte jsem běžel s Eliškou, která vyfásla i jedinou mapu do dvojice. Kontrol jsme moc neposbírali, bohužel jsme ani nespočítali správně bonusovou kontrolu (na třinácti stromech, 13 matematických úkonů). Skončili jsme kolem 23 místa, ale v kategorii "orienťák" byli i horší :) Výborného výsledku dosáhl Míra a Jana Kroniková (Noční proud), kteří skončili druzí. Po nočáku následovala afterpárty, na které zahrála výborná kapela. Takže jako obvykle povedená akce.

HROB odkazy na garmin connect

Sobota je komplet, v neděli se běželo z Králík, hodinky jsem zapínal až při cestě na 3.kontrolu.
Sobota
Neděle

Hrob v Králíkách, aneb poprvé v téčkách

Jelikož nemáme s Karlem tolik natočeno (parametry HH v neděli 26,4km a 1440m převýšení) a do veteránů v Hrobu to máme daleko, tak jsme se letos Karlem přihlásili do příchozích (T). Letošní HROB byl pod taktovkou Magnusu, což bylo i trochu poznat. Např. kvalita mapy mohla být určitě lepší, to že chybělo spousty cest na to už je člověk zvyklý, ale když některé na mapě přebývají a v terénu nejsou to už je horší, nebo chyběly a přebývaly bunkry. Také mohli mít lépe zvládnuté občerstvovačky, vše z jídla bylo nakrájeno na droboulinké kousíčky, aby se toho asi tolik nesnědlo, čaj jsme měli v neděli úplně vařící a Hanka dneska byla na občerstvovačce mooc brzo, tak ještě neměli ani nic k pití, ještě že objevili termosku, v kterém měli kluci z občerstvovačky svůj čaj. 
Na sobotní závod se vyráželo busy do Mladkova, kde byl sobotní start. Z našich běžců tam kromě nás s Karlem, byli ještě Piškoti (T jen na sobotu), Hanka s Renatou (LPU) DD40, Zorka šla T s Míšou Bednářovou, Robert se Sukem HH40, Tomáš Myslivec HD sám (původně měl jít s Pavlou) a ještě počítám i Libušku s "adventuristkou" Zuzkou, která je zvyklá na několikadenní závody adventure race, běžící DD. V sobotu se začínalo klasicky hromadným startem, na začátek byl skorelauf asi 5 kontrol, které se povětšinou běželi "naší" variantou. S Karlem jsme se hned po startu zařadili mezi několik prvních T týmů. Většinu tratě jsme se míjeli s magnusem a jabloncem, nejtěžší kontrola byla asi ta na ohybu potoka v lesíku před Králíkama, kde někteří ztráceli i více než 10min, my jsme tam také trošku ztratili, ale nebylo to tak hrozné. Těsně před sběrkou na hrázi rybníka, jsme předběhli jablonečáky a rázem jsme byli na druhém místě za magnusem, náskok jsme postupně zvyšovali až do cíle. Myslím, že to byl z naší strany slušný výkon, sotva jsem ale chodil. V cíli jsme počkali na Piškoty a vyrazili na zasloužené jídlo. My s Karlem jsme se nejdříve šli ubytovat do ubytovny, která sídlila hned na náměstí. Jinak tělocvična pěkně narvaná a k tomu jedna sprcha..
Dostali jsme pokoj s výhledem na prázdné náměstí a ihned vyrazili do pizzerie U Chorvata, to byla jedna ze dvou možností se najíst, hlavně že Aljoša v pokynech sliboval, cituji: Do 500m náměstí s dostatkem restaurací - dokonce použil množné číslo, ale na náměstí byly pouze dva hotely a oba zavřené! Abych jenom nekritizoval, tak U Chorvata jsme si pochutnali na výborné pizze a zalili jsme ji pár škopky zlatavého moku s názvem Holba Šerák za pouhých 20Kč. Pizzerie se postupně plnila a plnila, a když jsme kolem sedmé odcházeli, tak už venku čekali další, až někdo opustí restauraci. To mě docela překvapilo, že to neměl Aljoša ošéfované, přeci jenom 300 hladových a žíznivých běžců..

V neděli se startovalo přímo z centra, my šli asi 30s za vedoucí dvojicí, ale nezvládli jsme hned jedničku, která byla ještě ve městě, tak jsme je ani neviděli. Poté totiž přišla chyba na trojku, kde jsme si přidali zhruba 100 výškových metrů navíc a bylo hotovo. Poté už jsme neudělali žádnou chybu, ostatní byli holt rychlejší, tak z toho nakonec bylo pěkné čtvrté místo. Za rok se HROB koná v Pasekách nad Jizerou, tak se snad znovu zúčastním.
Troška z mé historie účastí na HROBU: 1998 Jince HH s Karlem, 1999 Nové Hrady HH se Staroušem (v ne jsme pro Stardovo zranění nenastoupili), 2000 Ostrov u Tisé HH Starouš, 2002 Litvínov HH Starouš, 2004 Pecka HH Starouš a naposled 2006 Žacléř HH Vorel, 2010 Králíky T Karel a za rok 2011 Paseky nad Jizerou ??

Zakončení, aneb na Bělohrad!!

Na zakončení letošní sezóny se jelo vláčkem do Bílé Třemešné, odtud se už šlapalo po svých a s plnou polní směr Lázně Bělohrad. Ještě pod Zvičinou jsme potkali Elišku (rozuměj psa) :), která nás doprovázela nakonec až do Bělohradu. Kousek před Zvičinou se měla nacházet keška Masarykova studánka, kterou jsme ani za pomocí dosti hledačů-klokanů neobjevili. Ze Zvičiny jsme zvolili delší a namáhavější variantu přes Kal, kde jsme si zvenku prohlédli barokní kovárnu a u které jsme se i naobědvali, bohužel teda vlastními zásobami, po hospě nebylo nikde ani slechu a když už se objevila, tak jsme se netrefili do otvíračky. Poté jsme pokračovali po zelené přes Valy (někteří včetně mě, Valy obešli "Eliščinou"cestou:) do Vřesníku a do Bělohradu. Naše přední skupinka opustila Elišku u fontány před hotelem a utekli jsme do cukrárny, ovšem děti, které šly v druhé vlně, ji opět přilákaly až před ubytovnu. Po 18km výšlapu následoval pěkný Kájin závod "poznej Bělohrad". Někteří jedinci ovšem podváděli, ale zakázáno to nebylo. Na ortofotu bylo zakresleno 8 kontrol ve stylu skorelauf, na kterých se nacházely otázky vztahující se k L. Bělohradu, většinou jsme museli to místo pro získání správné odpovědi nalézt. Díky Kájo! Po akcičce, ze které si toho moc nepamatuji :), došlo k příjemné změně času a tak jsme před nedělním krajákem měli o hodinu delší odpočinek. V neděli ráno se pro nás v Bělohradu zastavil bus a vyrazili jsme na poslední letošní kraják do Dřevěnic - fotky z VČP u voreluse. Fotky ze zakončení jsou na mém rajčeti. Později se objeví v novém albu i některá fota z večera :) .

Sváteční Týnišťská desítka

     Nebojte, nejedná se o pivní speciál týnišťského pivovaru, mimochodem pivovar v Týništi asi ani není :), ale o tradiční 10km běh na státní svátek 28.10. Jel pouze Hop, já, Míra a Marťa, která byla fotografkou a kešistkou :) Na tento běh jsem se chtěl už jednou před 4-5 lety podívat, ale s Filipem Lánem jsme dorazili k dubu a koupálku, kde nikdo nikde nebyl, netušili jsme, že tělocvična se zázemím je o pouhých pár ulic dále.. Trať se závodu pro orienťáka není nijak moc zajímavá, protože většina vede po lesní asfaltce bez převýšení. Běží se směrem na Třebechovice a po 5km je otáčka a běží se stejnou cestou zpět.
    Nebudu to prodlužovat, hlavní cíl běžet pod 40 jsem splnil (39:36) :), na trati byly značené kilometry a vždy jsem měl nějakou tu vteřinku pod 4 na kilák a v závěru tratě jsem předběhl i dvě baby, tak mě porazila pouze Táňa(35:25), která byla pouhou minutu za Hopem. Jinak Hop (34:14) skončil na suprovém druhém místě, za Kamilem Krunkou (32:55). Musím veřejně pochválit Míru, kterému jsem nadělil pouhou minutu, když to běžel pěkných 40:54! Ještě před vyhlášením jsme stačili ulovit multinu "památný dub". Marťa při focení na otočce našla ještě dvě tradiční. Hop nakonec vyhrál rychlovarku Professor, aby vyhrál koš s jídlem, tak musí být první, za rok ve vetoších se mu to může podařit :))  Fotky jsou na rajčeti u Marti.

Krkonoše místo klasiky

Na Sněžce

Start u mohyly

Jak už bývá bohužel tradicí, tak jsem se opět nevešel do 200místa v ranku a tak jsem přišel o možnost startovat na mistrovství. Místo toho jsme se s Karlem vydali na takový menší tréninkový výběh do Krkonoš. Jako dopravní prostředek jsme zvolili MHD, vlak a nakonec bus. MHD na nádraží, potom vláčkem s přestupem až do Jilemnice a nakonec busem s přestupem na Mísách a s cílem na Zlatém návrší 1400mnm. Tam jsme také započali svůj přeběh. Po nezbytném vyfotografování u mohyly jsme pokračovali na pramen Labe, Sněžné jámy, Mužské a Dívčí kameny, Špindlerovku, Slonecznik, výstup na přecpanou Sněžku, klopýtáním po schodech na Růžohorky a dolů po žluté do Velké Úpy. Celkem pěkných 28kilásků a 735m převýšení. Po cestě jsem měl v plánu ulovit nějakou tu kešku, ale nakonec na ně bohužel nedošlo, tu druhou jsme přeběhli asi o 4 km a nechtělo se nám samozřejmě vracet :-) Zpět jsme měli jet busem do Dvora a poté mašinkou do HK, na přestup jsme měli však pouhých 7 min. Autobus sice přijížděl do Úpy na čas, ale ještě měl zastavit v Peci a poté teprve vyrážet směrem na Trutnov a Dvůr. Z nezjištěných příčin přijel min. o 20min později a byl pěkně naprásknutej, tak jsme se s ním svezli pouze do Trutnova, kde jsme po asi hodinové návštěvou restaurace pokračovali mašinkou do Hradce. Jedna perlička z restaurace: měli 12 stupňového Krákoru za 18, kterému konkurovala Plzeň za 31. Akce byla povedená, doufám, že nebudu moc vyřízen na družstva, která si vystřihnu po 12km krajáku v Chocni. Fotky jsou tradičně na rajčeti.

Pohled ze Sněžky

Slovakia 2010 2.část - Západní Tatry - Roháče

Konečně vydávám slibovaný článek.. 
     Po náročných závodech jsme se hned v neděli přesouvali přes Poprad do termálníhoVrbova, přeci jen jsme se potřebovali trošku zregenerovat. Pán v kempu nám hned nabídl buňku s palandami, která byla asi o éčko dražší než vlastní stan a kde ve výbavě nechyběla ani lednička, tak jsme neodolali :) Večer jsme zbaštili klobásu zakoupenou v Hypošce a po krátkém čtenářském kroužku jsme ulehli a tentokrát i bez pivka :) Ráno jsme spali skoro do 10 a okolo 11hod. jsme se vyrazili koupat. Ve vrátnici v kempu nám paní nabídla, že si to můžeme koupit u ní a budeme mít asi 15% slevu na vstup. Vzali jsme si teda celodenní do zony "Thermal" se vstupem do všech bazénů. Vyšlo to na 9,8E místo (11,5E) a ještě jsme mohli 3x opustit areál. Od mé poslední návštěvy se toho v areálu koupaliště docela změnilo. Přibyla úplně nová vstupní hala s šatnami a i novým bazénem, který byl částečně v budově. Potom přibyl ještě jeden sedací bazén s 36C° vodou. Areál byl také pokryt wifinou, která se dala ještě chytit i v kempu. Asi po 4 hodinách koupačky, jsme se vydali na výklus. Museli jsme autem, protože les byl v nedohlednu a slunce vcelku hřálo. Ve vedlejší vesnici jsem zajel po polňačce až úplně do lesa, kde jsme si vcelku v kopcovitém terénu dali asi 40min klusu. Poté jsme se vrátili zpět do kempu a po večeři jsme se vrátili zpět do Termálek, kde jsme pobyli do zavíračky v deset hodin. Venku už moc teplo nebylo, tak se muselo být pořád v bazénu :) Po pivku v nedaleké restauraci se šlo na kutě.

Kriváň 2494m

      V úterý, které bylo po ránu pošmourné, jsme vyrazili blíž k domovině. Naším cílem bylo zdolat 2494 m vysoký národní symbol Slovenska, Kriváň. Zvolili jsme zelenou turistickou z Třech studniček, kde jsme za dosti vysokou částku 4,70E, zaparkovali naše vozidlo. Výstup popíši pouze v bodech, velmi obšírně se cestě na Kriváň věnoval Míca na svém blogu. Není vidět vrchol, protože je v mlze, smutné stráně bez stromů po vichřici, nebo mrtvé stromy napadeny kůrovcem, odbočujeme k partyzánskému srubu, po projití klečí, již jen holo. Odspoda se valí mlha, asi po 2apůl hodinách končí zelená, k vrcholu vede modrá, značku místama ztrácíme, ale vždy se opět napojujeme, z mlhy vystupují plesa, potkáváme už sestupující Hořčičkovi (také byli na Karstkapu) a už stojíme na vrcholu, rychlé focení, začíná totiž pršet :), ještě v rychlosti nalézám kešku (řekl bych svoji nejvýše umístěnou) a rychle dolů, po klouzajících kamenech to moc nejde a je to nebezpečné, ani nejíme i když máme docela hlad, konečně jsme zase po zelené, tady už to nebude nebezpečné a cesta bude utíkat rychleji, dole ještě před parkovištěm se zastavujeme v přístřešku na jídlo, přestává pršet a odjíždíme směr Roháče, dokonce vylézá sluníčko :). Ze Třech studniček to do kempu v Ráčkově dolině nedaleko Pribyliny, není daleko (okolo 15km). Navečer probíhalo vaření večeře, plánování zítřejšího výběhu a večer jsme vyrazili na jednoho Šariša do místní restaurace.

Póza u Račkových ples

První výhled na vrcholky a ještě jsme všichni

Výhled na Bystrou

Na Hrubém vrchu 2137m

     Přichází středa a s ní výběh do hor, na tento den jsem se těšil nejvíce z celého pobytu. Vyráželi jsme z nějakých 900mnm. nalehko, pouze s kamilem :), vodou, oddílovkou a sůšou na ukojení největšího hladu a já se ještě navíc táhnul s foťákem. Šli jsme nejdříve po modré až na rozcestí Ráčkovi a Jamnické doliny. Poté jsme začali pozvolna stoupat Ráčkovou dolinou po žluté značce. Bez problémů se dalo běžet asi hodinu na rozcestí, kde odbočovala zelená směrem na Bystré sedlo a Bystrou (nejvyšší vrchol Roháčů 2248m) My jsme ale pokračovali dále Ráčkovou dolinou, po chvíli se oddělil Shaby, že už mu to jako stačí a ať jdem sami. Tam byl totiž krátký kamenitý úsek, v kterém se nedalo běžet a docela to i stoupalo, doufal jsem tedy, že na mě bude Míca čekat. Další pěknou zastávkou byly Ráčkové plesa, která s vrcholem Jakubiná, jsem hned začal fotit. Po pauze jsme začali stoupat do Ráčkového sedla, muselo se pěšo, byl to totiž pěkný zalamovák. Asi po čtvrt hodině jsme byli v sedle, odkud byly nádherné výhledy na většinou oblé a travnaté vrcholy Roháčů a i pěkný výhled do Polska, po hřebeni vede slovensko-polská hranice. Dole byly také krásně vidět Ráčkove plesa. Dále jsme pokračovali po hřebeni, kde se dalo zase pěkně běžet až na náš nejvyšší vrchol cesty Hrubý vrch 2137m, na který jsme dorazili asi po 92 minutách čistého času. Nahoře proběhlo focení, navlečení do bundy a do hada, protože docela studeně foukalo a hurá na sestup. První půlhodina sestupu probíhala bohužel chůzí, cesta byla kamenitá a prudce klesala. Šli jsme po zelené, a když se začal blížit les a Jamnická dolina s modrou turistickou značkou, tak se dalo konečně i běžet. Cesta to byla do kempu dlouhá, ale nakonec se po asi 3 hodinách čistého času objevil kemp. Měl jsem toho teda docela dost, myslím že nakonec i Míca. Škoda že jsem neměl garmiňácké hodinky, abych měl přesnější statistiku nastoupaných metrů. Po polívce jsme šli se Zdeňkem na jedno a Míca do spacáku :). Asi po 45min jsme ho vzbudili s tím, že jedeme do Pribylinského skanzenu a nemáme řidiče :) Moc se netvářil, ale nakonec jel. Ono to bylo asi jen 3km daleko.

Škola ve skanzenu

    Múzeum liptovskej dediny bylo pěkné, vstupné 3E na osobu, studenti polovic a Míca si dokoupil ještě za éčko fotografování. Většinu expozic si můžete prohlédnout sami, pouze zámek a dominantu skanzenu kostel, si prohlížíte s průvodcem. Nejvíce se mně asi líbila expozice vesnické školy. Po prohlédnutí většiny expozic a vyfotografování Kriváně ozářeného podvečerním sluncem, jsme se pomalu vydali do kempu, na přípravu véči a hned poté jsme se vydali trošku zahřát do hospůdky :) Jinak většina obyvatel kempu pálila ohně a tak byla hospůdka prázdná, možná také proto, že měli pěkně ledové pivko, které ani na přání Shabyho neohřáli.

Naše vozidlo s Kriváněm

     Ve čtvrtek už pouze hodinový výklus, odjezd domů a pouze krátká zastávka v nové kolibě "Koliba u dobrého pastiera" v Rožumberoku na vynikajících haluškách :-P Více fotek naleznete na mém rajčeti. Akce se dle mého povedla se vším všudy, další už bude snad s vyšší účastí. Howg :D