PF 2013

Všem čtenářům našeho blogu přejí zZávodníci hodně zdraví, štěstí, rodinné pohody a mnoho úspěchů v roce 2013.

Terénní cvičení z mořské biologie - VERUDA

Jako každoročně jsem se účastnil terénního cvičení z mořské biologie konaném na ostrově Veruda. Exkurze probíhala v době od 31.8. do 9.9. 2012. Letošní ročník byl zvláště vydařený, přihlédnu-li k faktu, že se s námi na pouť do jižních krajů vydaly tři sudy piva a pípa Míra.

Odjezd byl v odpoledních hodinách a jako každoročně nám časový harmonogram poněkud nevyšel. Z původně plánovaného odjezdu v 16:00 se vyvinul odjezd v 18:00, ale buďme rádi za šestou hodinu, z minulých ročníků si vzpomínám i na více zpožděné časy odjezdu.

V časných ranních hodinách jsme dorazili do přístavního městečka Pula, kde jsme začali vykládat zavazadla z autobusu a opět je nakládat do přistavené lodi, která nám věci odvážela na ostrov. Na Verudě jsme začali se stavbou tábora a osobních stanů. Ovšem, jak mívají někteří studenti na této exkurzi ve zvyku, postaví nejdříve osobní stany a poté pozorují pár jedinců, kteří staví "přednáškovou místnost" a stany pro vybavení. V den příjezdu také proběhne pod vedením zkušeného pedagoga Dr. Hekery přednáška o bezpečnostních rizicích na ostrově.

Další činnost na ostrově v průběhu týdne zahrnuje plnění jednotlivých povinností k zápočtu mezi které například patří roztloukání kamene a určování živočichů, kteří se v něm vyskytují. Dále rozbor organismů žijících v písku, a také denní a noční šnorchlování. Pro zájemce přikládám odkaz na jednotlivé protokoly, které musí studenti absolvující tento kurz vypracovat.

Noční šnorchlování

Další věcí, kterou na ostrově provozujeme je přístrojové potápění a sním spojený sběr živočišného materiálu na ukázku pro potřeby přednášek. Letošní ročník nás jako potápěčů bylo 11, z toho většina "staří mazáci" a pouze dvě nepříliš zkušené potápky. Pro případné zájemce uvádím odkaz na potápěčské centrum SUBAQUA Jirky Hrušky, kde se je možné kurz přístrojového potápění udělat.

Nemohu si nevzpomenout na hned první ponor, který rozhodně nebyl kritický, ale bude dobré se z něj pro příště poučit. Cílem ponoru byl sousední ostrov Fraškerič. Začátek ponoru nebyl ničím výjimečný, kromě toho, že jsme se docela těšili do vody. Ale pod vodou hned začaly problémy, a jelikož jsme šli ve skupině, a jak to ve větších skupinách bývá, jeden člen se nám ztratil. Je samozřejmé, že jsme byli dohodnuti, kdo si bude koho hlídat, avšak tento systém jsme museli z důvodu ztráty člena lehce upravit. Jistě každého čtenáře napadne myšlenka o vynoření a hledání ztraceného potápěče, ale řešení zahrnující vynoření nepadalo v úvahu, jelikož nad námi byl čilý lodní provoz. Po přeplavání úžiny jsme se vynořili u druhého ostrova a čekali na ztraceného člena skupiny. Potápěč se však stále neukazoval, a tudíž jsme pokračovali v ponoru do jeskyněk nacházejících se pod ostrovem Fraškerič. Při návratu na Verudu se nám ztratili, v důsledku proudu a našeho rychlého plavání další 4 členové. Chvíli jsme na ně s spolu s mým buddym čekali, a když se neobjevovali, doplavali jsme k Verudě s tím, že je budeme vyhlížet ze břehu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, první potápěč ponor absolvoval sám a čtyři ztracení potápěči byli strženi proudem a vynořili se z druhé strany ostrova.

Já si z této příhody vyvozuji tato poučení. Je lepší je plavat v menších skupinách (ideálně po dvou), a když se ztratím, začnu se ihned po svém buddym intenzivně shánět. A také se neustále ohlížet za sebe, aby se možnost případné ztráty potápěčů minimalizovala.

Pevnou součástí této exkurze je také výlet do Puly, kde společně navštívíme rybí trh a místní památky. Ryby a jiné tvory, které si nakoupíme na trhu pak týž den opékáme na grilech, které jsou součástí výbavy ostrova. Druhým výletem, který v průběhu exkurze absolvujeme je projížďka lodí na nejjižnější cíp poloostrova Istrie - Kamenjak. Pro šnorchlaře je zde zajímavé množství jeskyněk, které se dají proplavávat na nádech a pro alkoholiky a gurmány Safari bar, který oplývá rozsáhlou nabídkou nejrůznějšího pití a pochutin.

Poslední večer se pak oddáváme nezřízenému pití, zpěvu a někteří i tanci, kterým neoficiálně zakončíme exkurzi. Někteří také zapíjejí splněný a jiní nesplněný zápočet. Ráno následuje balení a v odpoledních hodinách odjezd zpět do ČR.

Prázdninové review

Jelikož bylo zZávodnické družstvo v době prázdninové velmi zaneprázdněno, tudíž byly naše písemné projevy na nulové úrovni. Avšak nyní bych rád náš publikační nešvar napravil. Článkem níže se pokusím shrnout aktivity zZávodnického družstva v letním období roku 2012.

První společnou akcí byl závod Merida Bike Adventure na Křivoklátsku. Letošní ročník mě rozhodně zaujal a kromě občas pochybného vyčítání a dost šíleného občerstvení v centru závodu se mi cyklistický víkend líbil. Celkově se závodu zúčastnilo 422 dvojic a počet týmů s názvem Klokan team se rovnal číslu šestnáct. zZávodnické družstvo se chtělo držet svých zásad, ale bohužel se toto předsevzetí v jednom případě příliš nevydařilo. Bobanovo krásné poslední místo obsazené spolu s Hankou, zahřálo každého zZávodníka u srdce. Ale umístění Pakiho a mě, ani zdaleka nedosahovalo kvalit Bobana a Hanky, takže do příštího roku je stále co vylepšovat. Možná, že příští roku zZávodníci utvoří team spolu, ovšem je zde reálná pochybnost o včasném návratu do cíle.

Na Bike Adventure navazovala akce, které jsem se ze studijních důvodů nemohl zúčastnit - KŘIVOKLÁTSKO na Emilovně. Bližší info rád poskytne Závodník, kterému tímto nechávám volný tvůrčí prostor. Tímto děkuji závodníkovi za prostor a doufám, že se příště zúčastní s námi :)

s Křivoklátem

s panem Proškem :) na přívozu

Akci musím hodnotit určitě pozitivně. Ubytko jsme měli zajištěné od lesů v apartmánech Emilovna uprostřed křivoklátských hvozdů, asi 3km od vésky Karlova Ves. Každý den jsme vyráželi na výlety na kole, lovili kešky, navštěvovali zajímavá místa a večer hráli společenské hry. Počasí sice bylo trošku proti nám, ale nakonec oproti předpovědi nám docela vyšlo, stačilo jen pár stupínků přidat na teplotě. Postupně jsme navštívili hrady Křivoklát, Točník a Žebrák. Odlovili kešu na ostrově Berounky, kam jsme se přesunuli přívozem Oty Pavla a kde jsme se asi 50m probojovávali ke kešce asi 2 metrovými kopřivami. Jak již jsem psal, tak večery jsme si zpříjemňovali hraním her a jednou z nich byla i pro nás nová Havliho desková hra na postřeh Jungle Speed. Jednou jsme se také pokusili navštívit Hypku na táboře.  Pobývá tam každé prázky a je to od Emilovny co by kamenem dohodil, ale bohužel byli zrovna na celotáborovém výletě. Fotky najdete u mě na rajčeti. Tímto předávám slovo opět závodníkovi.

Začátkem srpna se také zZávodnické družstvo účastnilo a z 50% také pořádalo Havliho rozlučku se (S)svobodou. Akce to byla zcela jednoznačně povedená a krom toho, že jsem usnul v půlce věty, tak bych ji hodnotil takřka 100%. Všichni jsme se s Havlim loučili velmi dojatě a málem i slza ukápla. Snímek níže schématicky zobrazuje mé loučení s Havlíčkem.

O víkendu 10. - 12.8. 2012 se jako každoročně konal Piškot Kap. Pokud by Vás zajímal obšírný a poutavý popis této akce, tak ho zde nenaleznete, nicméně na stránkách pořadatele se takový (sebraný) spis nachází, tudíž Vás na něj mohu s klidným srdcem odkázat. Mým cílem je ale vzpomenout na akci ze zZávodnického úhlu pohledu.

Jako každoročně bylo zZávodnické družstvo z tratí, co nám připravil Piškot lehce zmatené, ale nakonec se se všemi nástrahami vcelku vypořádalo. Nemohu nevzpomenout na druhou etapu, ze které jsme si s Bobanem mysleli, že se do cíle nevrátíme. Avšak pizza v cíli zcela vyvážila všechny naše strasti na trati a po přetrpení újmy, která se stala převážně na naší pýše, jsme se již těšili na odpolední pivní etapu. Vítězem letošního ročníku byl Jiřík, a tím se nám i potvrdilo, že s léty přichází moudrost (a v případě Jiříka) i rychlost.

Závěrem bych chtěl říci, že prázdniny byly pro zZávodnické družstvo rozhodně zajímavé, výbušné, lehoulice opilé, veselé, ale hlavně, že vše bylo konáno v co nejužším sepětím se zZávodnickým desaterem.

MTBO Jedovnice

Minulý víkend jsem se zúčastnil 7. a 8. kola Českého poháru MTBO. Pro tento rok to byly moje první MTBO závody a rozhodně bych je označil za celkem zdařilé a celý víkend byl co týče počasí bezchybný.

V sobotu jsme vyráželi z Hradce chvíli před desátou spolu s Vénou, Tukim a Hopem směr Jedovnice. Cesta ubíhala dobře, kromě objetí jedné zácpy za Ostřetínem, při kterém jsme obhlédli „neprobádaná“ zákoutí jako stvořená pro cyklistiku. Do Jedovnice jsme dorazili kolem dvanácté, ubytovali se (někteří v chatce, jiní ve stanu nebo v autě) a začali se chystat na závod.

Sobotní krátká trať startovala ve 13:00 a pořadatalé si pro kategorii H21C připravili trať dlouhou 8,8 km se 120 m převýšení. Stavba tratí se mi líbila, ovšem kvalita mapy nikoliv. Mapař poněkud nesprávně klasifikoval hustníky a paseky, tak jsem si dost často říkal, k čemu je na mapě zakreslený hustník, když se ve skutečnosti jedná o paseku, nebo naopak. Ale nakonec po dojezdu do cíle převládaly spíše pozitivní pocity. Obsadil jsem docela pěkné 13. místo.

Po závodu jsme se šli koupat do rybníka Olšovce a poté na pivo do baru na pláži. Večer probíhal ve fotbalovém duchu, ale já jsem „vytuhl“ ještě před začátkem zápasu.

Nedělní ráno bylo trochu mátožné, ale jakmile jsem se probral, musel jsem se začít připravovat na závod. Pořadatelé si na nás připravili klasickou trať s délkou 13,3 km a převýšením 415 m. Trať bych hodnotil jako ucházející, ale poněkud bez nápadu a do cíle jsem přijel se smíšenými pocity. Kvalita mapy se sice mírně zlepšila, ale stále to nebylo to pravé. Navíc jsem na trati udělal dvě větší chyby, které mě posunuly ve výsledcích poněkud dozadu.

Víkend bych hodnotil vcelku pozitivně a pořadatelům z Blanska bych na příští závody doporučil více propracovat mapu, aby se takto nízká kvalita map nestala pro pořadatele MTBO závodů standardem. Dále bych chtěl vyzvednout dobrý pořadatelský bufet a trochu pokárat kvalitu točeného piva, která rozhodně nebyla na úrovni. Přidávám odkaz na výsledky ze soboty, neděle a na obpostupy.

3-Länder Solothurn

     Minulý víkend byl ve znamení tří-utkání železničářů v orientačním běhu ve Švýcarsku. Zúčastnili jsme se ho společně s Belgičany a domácími Švýcary. Vše začalo v pátek, kdy se odjíždělo jak jinak než mašinkou :) Přímý vlak s lehátkovými a lůžkovými vozy Praha - Curych jel přes Děčín, kde se v Pátek konalo MČR ve sprintu, tak jsem toho jako jediný využil :) Dle hodnocení kontroverzní sprint, se mě fakt líbil, protože nebyl jen o tupém běhu, ale i o mapě.

Solothurn

     Ve 20:00 jsme s dalšími dvěma Děčíňáky přiskočili do vlaku za zbytkem výpravy a vyfásli jsme jedno kupéčko v lůžkovém voze Ostatní kupodivu měli pouze lehátka, kterých je v kupátku 6. Další výhodou lůžek je i sprcha na WC (kterou jsme si i ráno dali :), tak také ranní snídaně v ceně lůžka. Po ranní spršce jsme tedy okolo 9:30 byli v Zurychu, kde jsme přestupovali směr Solothurn. Po příjezdu jsme si s mapou vytištěnou z netu prošli staré město, kde za pěkného parna probíhaly trhy. Žádnou záludnost jsme neobjevili, tak jsme mohli vyrazit na zdravý oběd. Po obědě jsme vyrazili na procházku kolem řeky, kde se lidé za teplého počasí chladí skokem z mostu do řeky, oblíbená to kratochvíle ve Švýcarsku. Od nás to hned musel vyzkoušet Pedro. Na 18 hod. už byl připraven sprint po starém městě Solothurnském, pořád ještě pralo slunce, tak asi i z toho jsem vyrobil pár drobných chybek, které mě stály lepší výsledek, nevím teda na co se budu vymlouvat na kláse.. Večer a dlouho do noci to ve městě pěkně žilo, včetně na nábřeží před hostelem, ještě že jsem po zkušenostech ze Španěl měl připravené špuntíky :)

naše celá výprava

      Na sobotu byla připravena klasika 8.5km s asi 380m převýšení. Po ránu začalo pěkně pršet a přestalo až navečer, kdy jsme vyráželi kousek za město na farmu na sranda sprintík ve stylu alá Piškotkap a na závěrečný banket. Klasika proběhla v lese za městem, byl to takový zabušený neprůhledný zvlněný les. K výkonu se radši nebudu vyjadřovat, ten byl opravdu ostudný, nejdříve dlouhé hledání první kontroly, na 4k. jsem dostal klackem těsně vedle oka, to byl prostě slibný začátek :( Pak to bohužel ještě na dalších kontrolách a kdyby to nebylo do hodnocení národů ještě dvojnásobnými body, tak to asi nedokončím. Nebudu to protahovat, Švýcaři nás v mužích deklasovali, v ženách a vetoších to bylo lepší, tak jsme to uhráli na celkové druhé místo před Belgium friends. Na farmě na vyhlášení bylo dosti pivka, vínka, uzené kýty, zeleniny a i na desert došlo :)  

     Pondělí už bylo ve znamení odjezdu, kdy jsme celý den strávili nejdříve ve vlaku, poté po 2 hod. odpočinku v Mnichově jsme naskočili na autobusovou linku Deutche Bahn Mnichov-Praha a po 23 hod. jsem byl konečně v HK. Pár fotek z mého fotoaparátu najdete u mě na rajčeti.

klasika

sprint

Pro jarní část sezóny máme odpořádáno...

     Dnešním dnem pro mě a všechny ostatní oddílové kolegy skončila jarní část pořádácích povinností.Víkend se pro mě z pořadatelského hlediska vydařil na 100 %, a kromě několika drobných kolapsů závody proběhly bez problémů. Jako pozitivní zkušenost bych zmínil použití vysílaček pro spojení mezi jednotlivými úseky, za jejichž půjčení děkuji Standovi. Dále také děkuji ostatním oddílovým kolegům za skvělou spolupráci a přidávám odkaz na výsledky.

Hola Málaga, aneb Španělsko po 11 letech

     O předminulé středě jsem se s rodiči vydal na krátký výlet do Málagy, navštívit Piškota s Jančou. Pro naše to byl první let, já už byl proti nim zkušený borec. Akorát jsem ještě nikdy nepřestupoval až teď v Barceloně. To před 11 lety jsem cestoval vlakem, přes Paříž, Biarritz, Madrid, Gibraltar, Granadu, Barcelonu..

2001_Granada

 

Pohled na Málagu z hradu

     Letěli jsme z Prahy španělskou nízkonákladovkou Vueling, Terka bude určitě znát :) Za jeden den jsme prošli Malagu, včetně pevnosti Alcazaby, navštívili nádherné pláže (bohužel nedošlo na koupání) a mimo jiné pojedli v několika místních podnicích.  V jednom na náměstí, kousek od ubytka, mimochodem tam je rodný dům Pabla P., byl výřečný šéfčíšník, který nazval Janču Annie Lennox :D Málaga je také rodištěm malíře, kterého všichni znáte, Pabla Picassa. Další den byl v zapůjčeném Nisan micra naplánován výlet na Gibraltar za kolonií volně žijících makaků. Poslední sobotní den byl vyčleněn na návštěvu Granady s krásnou Alhambrou. Na neděli byl už jen v plánu brzký ranní odlet, který byl umocněn ještě změnou času. Páteční a sobotní noc, byla u nás kvůli sousedům docela rušná, ale já se díky špuntům vyspal :)
 
     Bohužel, zase až tolik nevyšlo počasí, protože sluníčko svítilo pouze první den, pak už se zatáhlo a vydrželo to až do neděle. Příště to bude chtít vyrazit trošku později a určitě na delší dobu!

Pár mých postřehů:

• Většina auta v Málaze je různě pobouchaných, parkování je tam totiž dost složité a auta parkují na sobě tak, že se mezi nimi nedá skoro projít, těch míst k parkování je také žalostně málo, zlaté naše sídliště..
• K jídlu si tam člověk může dát obědové menu o 6ti chodech, nebo na večer Tapas mix - 5 různých hrnečků (jak na dušičky:) s různým obsahem.. To bych uvítal i nás, ale zatím jsem na nic podobného bohužel neobjevil :(
• Překvapila nás místní čistota a upravenost ulic, parků a veřejných prostranství, asi jsme se pohybovali pořád v turistických zónách.
• Večer začíná být v ulicích rušno, hlavně v pátek a v sobotu, jsou ulice a zahrádky plné korzujících lidí, včetně kočárků. Také většina obchodů je otevřena a v neděli mají většinou zavřeno. To u nás večer je v ulicích ve městě klid, asi jsou lidé unaveni z nákupů v obchoďácích..

Tapas mix

tanky se San Miguelem přímo nad námi

Fotky na rajčeti: http://bob77.rajce.idnes.cz/12_03_22_Spanelsko/ a z cesty vlakem v roce 2001 zde.

Hodonínský víkend, aneb oslava narozenin Vendy a Marti

Minulý víkend jsem se zúčastnil velmi povedené dvojité oslavy narozenin v Hodoníně. Vendy jako velmi pozorná hostitelka nás pozvala k sobě domů již v pátek a bujaré oslavy trvaly až do neděle.

V pátek, v 9:01, jsme spolu s Jirkou vyrazili směr Hodonín, a asi hodinu po poledni jsme se dostali do cíle. Na nádraží na nás už čekala Vendul, jelikož jsme vezli cenný náklad, který rozhodně nesnesl přílišné drncání, jsme se spolu s nákladem vezli k Vendy domů autem. A jelikož již u Vendy doma byly Pája s Marťou, tak jsme mohli vyrazit na první atrakci – Hodonínskou ZOO. Jedna z nejmladších ZOO nás přivítala spolu se sympatickou paní průvodkyní, která se nás s mateřským citem ujala a ukojila naší zvědavost velmi zajímavým výkladem. Jako zajímavost bych rozhodně označil návštěvu v servisní chodbě u lvů berberských a prohlédnutí filtrace v mořských akváriích. Video z od lvů berberských je o příspěvěk níže.

Po zcela jistě vydařené prohlídce ZOO, jsme šli zpět k Vendy domů, kde jsme se „nadlábli“ výborného segedínského guláše. Večer probíhal v alkoholicko-zábavném duchu a já jsem jako vždy zcela vytuhl. Jako zajímavost bych vyzdvihl, že jsem, ten večer poprvé pil hodonínského Šviháka, který mně učaroval a doporučuji ho každému, kdo chce odzkoušet nové pivo a přitom nechce být zklamán. Zlatavý mok nám v hospodě natočili do džbánu, a jelikož Vendy bydlí na náměstí, tak ani nestihla spadnout pěna a už se pivo nalévalo do kryglů.
Ráno, těsně před obědem, jsme vyrazili do Mikulčic, abychom navezli jídlo do sklepa na večerní oslavu a také navštívili místní významné archeologické naleziště, místo působení slovanských věrozvěstů Cyrila a sv. Metoděje. Po archeologickém kochání jsme vyrazili na do přírodní rezervace Skařiny, ovšem opačným směreme, nicméně přesto jsme se rozhodně nenudili. Já jsem málem spadl do kanálu při lovení dokonale obroušených částí kůry určených k dekoraci, navíc jsme při procházce Lužním lesem viděli mnohé ptáky a také zkácené stromy od bobrů.Zde je vyznačená trasa naší cesty.

Po návratu zpět do Hodonína, jsme grilovali na terase maso a klobásky a po lehkém „šlofíčku“ vyrazili vlakem do Mikulčic do Vinného sklepa. Na vlakové zastávce v Lužici, v Mikulčicích totiž vlak nestaví, jsme vystoupili a mířili směr vinný sklep spolu s Romanem, který čekal na zastávce. Majitel sklepa Petr Marada nám nachystal vzkutku lahodná vína, která jistě oblažila nejedny chuťové pohárky na mnohých jazycích. Další důležitou částí večera byla gratulace oslavenkyním, předáním věcných darů a slavnostní přípitek růžovým vínem. Večírek se velmi přijemně rozjel a já jsem opět a definitvně zabrzdil hlavou o stůl. Ze sklípku nás zpět do Hodonína vezl taxík a moji kamarádi mě stihli ještě po příjezdu k Vendul pokreslit lihovými fixami, čehož jsem se ještě stále nezbavil, ač jsem vyvíjel mnohé mycí úsilí. Ráno jsme pomalu vstávali, naobědvali se a v odpoledních hodinách opustili Hodonín.

Akci bych hodnotil pozitivně a kromě zamračeného počasí, které nám ani v nejmenším nezkazilo krásně prožitý víkend, bych Vendy jako hostitelku ocenil na jedničku s hvězdičkou. Dále bych také rád Vendy a Jirkovi poděkoval, že se o nás tak krásně starali a doufám, že jsme je příliš neunavili. Oblast kolem Hodonína rozhodně doporučuji k návštěvě, hlavě kvůli botanicko – zoologickým raritám a také vinným sklípkům. Dále přidávám odkaz na moje a Vendiny fotky

Lehce rozladěná lvice

Tak takhle vypadá, když je jedna lvice trochu naštvaná. Záběry byly pořízené v ZOO Hodonín.

Hostýnky 2012

Minulý týden se závodnické družstvo spolu dvojicemi Luděk + Verča, p. Divoký + Pája a Starouš + Bára zúčastnilo takřka „legendární“ akce Hostýnky 2012. Celá akce se nesla v alkoholicko, pardon, turisticko-alkoholickém duchu.

zZávodnické družstvo vyrazilo z Hradce již ve 12:30, cesta proběhla zcela bez záseku, až při vyzvedavání klíčů, došlo k lehkému zpomalení, protože revírník Kovář byl velmi řečný a vypadalo, že si s námi bude povídat velmi dlouho, nicméně po dlouhém a velmi přesném popisu chaty a příjezdu k ní nám svěřil klíče a popřál šťastnou cestu. Bylo zajímavé, že jak jsem se zmínil, že něco vím o lese, vše začal vykládat pouze mně a za chvíli už mi tykal a plácal mě přátelsky po rameni.

Na chatě ponořené v klínu Hostýnských vrchů jsme se Závodníkem byli první a příjezd jsme oslavili zatopením v kamnech a první z mnoha vypitých půlek slivovice. Již v notně poveselené náladě jsme se dozvěděli, že Luděk a spol. se někde ztratili. Pravda, po informaci, že nasazují sněhové řetězy, jsme si říkali, zdali trefili správné hory, protože příjezdová cesta, po které jsme jeli my, byla zcela suchá. Nicméně nakonec jsme pod chatou spatřili oslnivé reflektory Luďkova žihadla, které signalizovaly, že obtížná cesta byla přeci jen zdolána. Zajímavé bylo, kam všude lze u auta namotat sněhové řetězy, a ráno, když Luďek sněhové řetězy vymotával, částečně zakleslé do nápravy a částečně do motoru, působil dojmem člověka, který si debužíruje, když má ruce hustě potřené automobilovým mazivem. Škoda je, že večerní akci si příliš nepamatuji, protože jsme se spolu s Bobanem opili slivovicí a usnuli. Nutno podotknout, že část zZávodnického družstva ani nedošla do postele a usnula doslova za chodu na koberečku těsně před postelí.

Ráno se podle mých původních představ mělo nést v duchu přísloví „ranní ptáče dál doskáče“. Ovšem s takovou myšlenkou jsem byl jediný v chalupě, což mě rozhodně neodradilo a těsně po sedmé jsem Bobana vyklepal ze spacáku, uvařil mu čaj a pod pohrůžkou ranního panáka slivovice musel jít snídat. Za chvíli zZávodnického příkladu nasledovali i Verča s Luďkem a asi za tři hodiny i Pája s panem Divokým. Chvíli po desáté jsme se vyrazili na túru, jenže bohužel sněžnice jsme si vzali pouze já a Boban, protože ostatním se zdálo, že nahoře nebude sníh. Sníh nakonec nahoře byl, a i to byl možná jeden z důvodů, proč se ostatní otočili dříve a túru si významně zkrátili. Avšak zZávodnické družstvo na sněžnicích neohroženě zdolalo cestu na Troják, kde po výborném smaženém hermelínu a kuřecím řízečkům (pan Divoký může psát dokonce o řízcích romány i básně, v případě zájmu, prosím kontaktujte ho na jeho adrese). Cesta z Trojáku už byl jenom skok a byli jsme na chatě. Celková délka trasy byla asi 20 km, trasu si můžete prohlédnout níže.

Po našem příchodu na chatu už byl přítomen i Starouš s Bárou, kteří šli z Bystřice pod Hostýnem. Večer byl v duchu zpěvu a piva a skončil překvapivě brzy, asi kolem půlnoci, kdy Starouš a Bára náhle usnuli a všichni ostatní se pomalu vypařili. Nakonec zůstali pouze zZávodníci, kteří s příhlédnutím k faktu, že došlo pivo, šli také spát. Ráno jsme se pomalu zvedali z postelí, uspořádali syrečkovou snídani uklidili chalupu a chvíli po dvanácté hodině opustili objekt s pocitem parádního víkendu. Ještě před opuštěním chaty jsme s Bobanem uspořádali zZávodnickou hru, při které bylo úkolem dvojic sestavit z rozmístěných písmen po lese tajenku, která zněla – zZávodnický revír. Písmena v lese se musela sbírat za pomoci sněžnic, tudíž bylo o zábavu postaráno, v lese totiž nebylo příliš sněhu a někteří se na sněžnicích pohybovali spíše než chůzí nebo během přískoky.

Cestou domů jsme se ještě stavili v Litovli na pozdní oběd, kde jsme se potkali s Piškotem a Jančou. Celá cesta byla provoněná pivem, které Starouš na zadním sedle popíjel. Do Hradec jsme dorazili chvíli po půl sedmé.

Akce se opět zdařila především Bobanovou zásluhou a touto cestou bych mu rád poděkoval. Dále bych také chtěl poděkovat všem účastníkům, kteří se chtěli zúčastnit a nakonec se i zúčastnili. Ještě přikládám odkazy na Staroušovy, Bobanovy a Verčiny fotky. Další společnou akci bych viděl někdy na konec jara, začátek léta. Pokud by se někdo chtěl zúčastnit jejího kompletního zorganizování, budeme rozhodně rádi.