Pro jarní část sezóny máme odpořádáno...

     Dnešním dnem pro mě a všechny ostatní oddílové kolegy skončila jarní část pořádácích povinností.Víkend se pro mě z pořadatelského hlediska vydařil na 100 %, a kromě několika drobných kolapsů závody proběhly bez problémů. Jako pozitivní zkušenost bych zmínil použití vysílaček pro spojení mezi jednotlivými úseky, za jejichž půjčení děkuji Standovi. Dále také děkuji ostatním oddílovým kolegům za skvělou spolupráci a přidávám odkaz na výsledky.

Hola Málaga, aneb Španělsko po 11 letech

     O předminulé středě jsem se s rodiči vydal na krátký výlet do Málagy, navštívit Piškota s Jančou. Pro naše to byl první let, já už byl proti nim zkušený borec. Akorát jsem ještě nikdy nepřestupoval až teď v Barceloně. To před 11 lety jsem cestoval vlakem, přes Paříž, Biarritz, Madrid, Gibraltar, Granadu, Barcelonu..

2001_Granada

 

Pohled na Málagu z hradu

     Letěli jsme z Prahy španělskou nízkonákladovkou Vueling, Terka bude určitě znát :) Za jeden den jsme prošli Malagu, včetně pevnosti Alcazaby, navštívili nádherné pláže (bohužel nedošlo na koupání) a mimo jiné pojedli v několika místních podnicích.  V jednom na náměstí, kousek od ubytka, mimochodem tam je rodný dům Pabla P., byl výřečný šéfčíšník, který nazval Janču Annie Lennox :D Málaga je také rodištěm malíře, kterého všichni znáte, Pabla Picassa. Další den byl v zapůjčeném Nisan micra naplánován výlet na Gibraltar za kolonií volně žijících makaků. Poslední sobotní den byl vyčleněn na návštěvu Granady s krásnou Alhambrou. Na neděli byl už jen v plánu brzký ranní odlet, který byl umocněn ještě změnou času. Páteční a sobotní noc, byla u nás kvůli sousedům docela rušná, ale já se díky špuntům vyspal :)
 
     Bohužel, zase až tolik nevyšlo počasí, protože sluníčko svítilo pouze první den, pak už se zatáhlo a vydrželo to až do neděle. Příště to bude chtít vyrazit trošku později a určitě na delší dobu!

Pár mých postřehů:

• Většina auta v Málaze je různě pobouchaných, parkování je tam totiž dost složité a auta parkují na sobě tak, že se mezi nimi nedá skoro projít, těch míst k parkování je také žalostně málo, zlaté naše sídliště..
• K jídlu si tam člověk může dát obědové menu o 6ti chodech, nebo na večer Tapas mix - 5 různých hrnečků (jak na dušičky:) s různým obsahem.. To bych uvítal i nás, ale zatím jsem na nic podobného bohužel neobjevil :(
• Překvapila nás místní čistota a upravenost ulic, parků a veřejných prostranství, asi jsme se pohybovali pořád v turistických zónách.
• Večer začíná být v ulicích rušno, hlavně v pátek a v sobotu, jsou ulice a zahrádky plné korzujících lidí, včetně kočárků. Také většina obchodů je otevřena a v neděli mají většinou zavřeno. To u nás večer je v ulicích ve městě klid, asi jsou lidé unaveni z nákupů v obchoďácích..

Tapas mix

tanky se San Miguelem přímo nad námi

Fotky na rajčeti: http://bob77.rajce.idnes.cz/12_03_22_Spanelsko/ a z cesty vlakem v roce 2001 zde.

Hodonínský víkend, aneb oslava narozenin Vendy a Marti

Minulý víkend jsem se zúčastnil velmi povedené dvojité oslavy narozenin v Hodoníně. Vendy jako velmi pozorná hostitelka nás pozvala k sobě domů již v pátek a bujaré oslavy trvaly až do neděle.

V pátek, v 9:01, jsme spolu s Jirkou vyrazili směr Hodonín, a asi hodinu po poledni jsme se dostali do cíle. Na nádraží na nás už čekala Vendul, jelikož jsme vezli cenný náklad, který rozhodně nesnesl přílišné drncání, jsme se spolu s nákladem vezli k Vendy domů autem. A jelikož již u Vendy doma byly Pája s Marťou, tak jsme mohli vyrazit na první atrakci – Hodonínskou ZOO. Jedna z nejmladších ZOO nás přivítala spolu se sympatickou paní průvodkyní, která se nás s mateřským citem ujala a ukojila naší zvědavost velmi zajímavým výkladem. Jako zajímavost bych rozhodně označil návštěvu v servisní chodbě u lvů berberských a prohlédnutí filtrace v mořských akváriích. Video z od lvů berberských je o příspěvěk níže.

Po zcela jistě vydařené prohlídce ZOO, jsme šli zpět k Vendy domů, kde jsme se „nadlábli“ výborného segedínského guláše. Večer probíhal v alkoholicko-zábavném duchu a já jsem jako vždy zcela vytuhl. Jako zajímavost bych vyzdvihl, že jsem, ten večer poprvé pil hodonínského Šviháka, který mně učaroval a doporučuji ho každému, kdo chce odzkoušet nové pivo a přitom nechce být zklamán. Zlatavý mok nám v hospodě natočili do džbánu, a jelikož Vendy bydlí na náměstí, tak ani nestihla spadnout pěna a už se pivo nalévalo do kryglů.
Ráno, těsně před obědem, jsme vyrazili do Mikulčic, abychom navezli jídlo do sklepa na večerní oslavu a také navštívili místní významné archeologické naleziště, místo působení slovanských věrozvěstů Cyrila a sv. Metoděje. Po archeologickém kochání jsme vyrazili na do přírodní rezervace Skařiny, ovšem opačným směreme, nicméně přesto jsme se rozhodně nenudili. Já jsem málem spadl do kanálu při lovení dokonale obroušených částí kůry určených k dekoraci, navíc jsme při procházce Lužním lesem viděli mnohé ptáky a také zkácené stromy od bobrů.Zde je vyznačená trasa naší cesty.

Po návratu zpět do Hodonína, jsme grilovali na terase maso a klobásky a po lehkém „šlofíčku“ vyrazili vlakem do Mikulčic do Vinného sklepa. Na vlakové zastávce v Lužici, v Mikulčicích totiž vlak nestaví, jsme vystoupili a mířili směr vinný sklep spolu s Romanem, který čekal na zastávce. Majitel sklepa Petr Marada nám nachystal vzkutku lahodná vína, která jistě oblažila nejedny chuťové pohárky na mnohých jazycích. Další důležitou částí večera byla gratulace oslavenkyním, předáním věcných darů a slavnostní přípitek růžovým vínem. Večírek se velmi přijemně rozjel a já jsem opět a definitvně zabrzdil hlavou o stůl. Ze sklípku nás zpět do Hodonína vezl taxík a moji kamarádi mě stihli ještě po příjezdu k Vendul pokreslit lihovými fixami, čehož jsem se ještě stále nezbavil, ač jsem vyvíjel mnohé mycí úsilí. Ráno jsme pomalu vstávali, naobědvali se a v odpoledních hodinách opustili Hodonín.

Akci bych hodnotil pozitivně a kromě zamračeného počasí, které nám ani v nejmenším nezkazilo krásně prožitý víkend, bych Vendy jako hostitelku ocenil na jedničku s hvězdičkou. Dále bych také rád Vendy a Jirkovi poděkoval, že se o nás tak krásně starali a doufám, že jsme je příliš neunavili. Oblast kolem Hodonína rozhodně doporučuji k návštěvě, hlavě kvůli botanicko – zoologickým raritám a také vinným sklípkům. Dále přidávám odkaz na moje a Vendiny fotky

Lehce rozladěná lvice

Tak takhle vypadá, když je jedna lvice trochu naštvaná. Záběry byly pořízené v ZOO Hodonín.

Hostýnky 2012

Minulý týden se závodnické družstvo spolu dvojicemi Luděk + Verča, p. Divoký + Pája a Starouš + Bára zúčastnilo takřka „legendární“ akce Hostýnky 2012. Celá akce se nesla v alkoholicko, pardon, turisticko-alkoholickém duchu.

zZávodnické družstvo vyrazilo z Hradce již ve 12:30, cesta proběhla zcela bez záseku, až při vyzvedavání klíčů, došlo k lehkému zpomalení, protože revírník Kovář byl velmi řečný a vypadalo, že si s námi bude povídat velmi dlouho, nicméně po dlouhém a velmi přesném popisu chaty a příjezdu k ní nám svěřil klíče a popřál šťastnou cestu. Bylo zajímavé, že jak jsem se zmínil, že něco vím o lese, vše začal vykládat pouze mně a za chvíli už mi tykal a plácal mě přátelsky po rameni.

Na chatě ponořené v klínu Hostýnských vrchů jsme se Závodníkem byli první a příjezd jsme oslavili zatopením v kamnech a první z mnoha vypitých půlek slivovice. Již v notně poveselené náladě jsme se dozvěděli, že Luděk a spol. se někde ztratili. Pravda, po informaci, že nasazují sněhové řetězy, jsme si říkali, zdali trefili správné hory, protože příjezdová cesta, po které jsme jeli my, byla zcela suchá. Nicméně nakonec jsme pod chatou spatřili oslnivé reflektory Luďkova žihadla, které signalizovaly, že obtížná cesta byla přeci jen zdolána. Zajímavé bylo, kam všude lze u auta namotat sněhové řetězy, a ráno, když Luďek sněhové řetězy vymotával, částečně zakleslé do nápravy a částečně do motoru, působil dojmem člověka, který si debužíruje, když má ruce hustě potřené automobilovým mazivem. Škoda je, že večerní akci si příliš nepamatuji, protože jsme se spolu s Bobanem opili slivovicí a usnuli. Nutno podotknout, že část zZávodnického družstva ani nedošla do postele a usnula doslova za chodu na koberečku těsně před postelí.

Ráno se podle mých původních představ mělo nést v duchu přísloví „ranní ptáče dál doskáče“. Ovšem s takovou myšlenkou jsem byl jediný v chalupě, což mě rozhodně neodradilo a těsně po sedmé jsem Bobana vyklepal ze spacáku, uvařil mu čaj a pod pohrůžkou ranního panáka slivovice musel jít snídat. Za chvíli zZávodnického příkladu nasledovali i Verča s Luďkem a asi za tři hodiny i Pája s panem Divokým. Chvíli po desáté jsme se vyrazili na túru, jenže bohužel sněžnice jsme si vzali pouze já a Boban, protože ostatním se zdálo, že nahoře nebude sníh. Sníh nakonec nahoře byl, a i to byl možná jeden z důvodů, proč se ostatní otočili dříve a túru si významně zkrátili. Avšak zZávodnické družstvo na sněžnicích neohroženě zdolalo cestu na Troják, kde po výborném smaženém hermelínu a kuřecím řízečkům (pan Divoký může psát dokonce o řízcích romány i básně, v případě zájmu, prosím kontaktujte ho na jeho adrese). Cesta z Trojáku už byl jenom skok a byli jsme na chatě. Celková délka trasy byla asi 20 km, trasu si můžete prohlédnout níže.

Po našem příchodu na chatu už byl přítomen i Starouš s Bárou, kteří šli z Bystřice pod Hostýnem. Večer byl v duchu zpěvu a piva a skončil překvapivě brzy, asi kolem půlnoci, kdy Starouš a Bára náhle usnuli a všichni ostatní se pomalu vypařili. Nakonec zůstali pouze zZávodníci, kteří s příhlédnutím k faktu, že došlo pivo, šli také spát. Ráno jsme se pomalu zvedali z postelí, uspořádali syrečkovou snídani uklidili chalupu a chvíli po dvanácté hodině opustili objekt s pocitem parádního víkendu. Ještě před opuštěním chaty jsme s Bobanem uspořádali zZávodnickou hru, při které bylo úkolem dvojic sestavit z rozmístěných písmen po lese tajenku, která zněla – zZávodnický revír. Písmena v lese se musela sbírat za pomoci sněžnic, tudíž bylo o zábavu postaráno, v lese totiž nebylo příliš sněhu a někteří se na sněžnicích pohybovali spíše než chůzí nebo během přískoky.

Cestou domů jsme se ještě stavili v Litovli na pozdní oběd, kde jsme se potkali s Piškotem a Jančou. Celá cesta byla provoněná pivem, které Starouš na zadním sedle popíjel. Do Hradec jsme dorazili chvíli po půl sedmé.

Akce se opět zdařila především Bobanovou zásluhou a touto cestou bych mu rád poděkoval. Dále bych také chtěl poděkovat všem účastníkům, kteří se chtěli zúčastnit a nakonec se i zúčastnili. Ještě přikládám odkazy na Staroušovy, Bobanovy a Verčiny fotky. Další společnou akci bych viděl někdy na konec jara, začátek léta. Pokud by se někdo chtěl zúčastnit jejího kompletního zorganizování, budeme rozhodně rádi.

Krakonošův trek - zimní část

Minulý víkend jsme se ve složení Vorel a Lenka Mechlová zúčastnili dvoudenního treku dvojic v Krkonoších. V pravidlech závodu byla povinná výbava, která obnášela spací pytel, přezůvky, venkovní boty, píšťalka aj. Spaní z pátku na sobotu bylo zařízeno pořadateli v tělocvičně ve škole ve Vrchlabí. Již v pátek jsme dostali k dispozici mapu s kontrolami na oba dva dny, nicméně pořadí nám bylo sděleno až po startu jednotlivých etap.

V pátek jsme se spolu se Staroušem a jeho Bárou vypravili do hospody pro řádné ladění formy, kde se k nám posléze přidala i Lenka. Pravda, Lenka věděla, kdy nás má včas opustit, tudíž se neúčastnila přesunu do druhé hospody, kde jsme se jako by náhodou setkali s Honzou Tojnarem a ostatními účastníky závodu. Naštěstí jsme si dali jedno “ poslední“ pivo a vyrazili směr ubikace, pravda Starouš se ještě chtěl stavit na již skutečně poslední pivo do jednoho podniku po cestě, nicméně potom co nám pustili na úrovni stolu reproduktor, a všechno co bylo na stole, bylo rázem pod stolem, jsme podnik ve spěchu opustili.

Ráno jsem vstával o půl a osmé začal se připravovat na závod, nicméně jsem si ještě šel pro papírové kapesníky, tudíž jsem se dostal do lehkého skluzu, který se posléze stával těžším a těžším, tak jsem nakonec zapomněl správnou čepici v tělocvičně a rukavice byly skoro na dně batohu. Nakonec jsem však překonal tyto lehké balící nesnáze a úspěšně jsme spolu s Lenkou, která mezi tím přišla do tělocvičny, nastoupili do autobusu, který nás odvážel na start první etapy. V místě startu v Černém dole jsme vyslechli slovo stavitele tratí Michala Klapky.

Závod byl odstartován asi v 9:40 a hned po startu jsme obdrželi pořadí kontrol na první etapu. Start proběhl po kompletně ledovaté cestě. Po chvíli jsme se přesunuly na cestu, na které bylo asi 2,5 m sněhu (přeháním, tolik ho tam nebylo, ale vyšlo by to skoro na stejno). Při postupu na první kontrolu jsem myslel, že lyže zahodím, ale naštěstí hluboký a mokrý sníh skončil a u Hoffmannovy boudy jsme se napojili na válcovanou cestu. Další kontrolu jsme měli ve svahu Černé hory a další na vrcholku u vysílače, kde byl naopak místo sněhu v podstatě jen led. Další dvě kontroly byly na Tippeltových boudách a pod Lučinami směrem na Pec pod Sněžkou. Z Lučin, kde jsme potkali závod musherů, jsme se vydali směrem na Tetřeví boudy a kousek nad nimi byla předposlední kontrola. Cestou jsme si mysleli, že jsme spíše někde v zadní části startovního pole, protože jsme potkávali dost jiných dvojic, které byly před námi. Poslední kontrola byl bufet na rozcestí a cíl ve Dvorské boudě. Při postupu na poslední kontrolu jsme potkali Skipiovy, kteří byli našimi soupeři a nakonec jsme je o chvilku předstihli. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme obsadili v kategorii MIX 30 první místo za etapu. Na Dvorskou boudu jsme dorazili těsně před 16. hodinou. Celkem jsme na trati strávili 6h a 18 min ujeli 28,3 km za první etapu.

Večer na Dvorské boudě probíhal v duchu společenské zábavy tvořené několika kvízy a skládáním puzzle na čas. Dalším prvkem společenské zábavy byl zpěv s Kukačkovou kapela The Kukíz, která hrála dokonce i s kapelníkem Kukačkou. Pro neznalé dodávám, že pan kapelník kukačka moc často na Krakonošově treku se svojí kapelou nehrál. Nicméně jelikož jsme nechtěli být ráno unaveni, tak jsme s Lenkou šli spát brzy. Ráno byla snídaně v 7:00 a handicapový start začínal v 7:30, kdy jsme my také startovali na první místě.

Postup na první kontrolu byl proveden bez chyby, nicméně na druhou jsme se nejdřív málo a pak hodně ztratili, tudíž nám náš náskok nebyl k ničemu, a museli jsme zbytek trati jet, jak rychle šlo, abychom neztratili náskok. Cíle, který byl ve Vrchlabí, jsme dosáhli čtvrtí, nicméně celkově jsme obsadili krásné druhé místo. První místo nám uniklo o kousek, protože jedna dvojice z kategorie MIX 50 si omylem vzala pořadí kontrol MIX 30 a pořadatelé je bohužel nediskvalifikovali a oni nás předjeli při postupu na kontrolu č. 2. Druhá etapa nám trvala 4 h 32 min a najeli jsme při ní 30 km.

Celkově bych trek rozhodně hodnotil pozitivně a doporučil bych ho každému, kdo si chce zkusit trochu jiné lyžování, než je na dobrých stopách, kdy lyžař nemá na zádech rozměrnější batoh. Dále bych chtěl poděkovat pořadatelům za skvělé závody a už se těším na Krakonošův trek - letní část. Další mé díky patří Lence za účast na takovém závodu se mnou a za její takřka bezchybné mapování. Nakonec přidávám odkaz na výsledky a fotografie ze závodu, jak od Lenky, tak od Starouše a mapu s postupy.

VT Polubný už po deváté?

     Po sobotních LOBech na Vysočině, jsem se v neděli vydal vstříc dobrodružství do Jizerek, neboť už běžela akce VT Polubný, jako již snad po deváté v řadě! Tentokráte jsem tam byl pouze do úterý. V Polubném nás přivítaly haldy sněhu, že se nedalo skoro ani zaparkovat, ještě že nám někdo uvolnil místo. Na začátek jsem si jako parťáka zvolil Lukeho, s kterým jsme vyrazili na Smědavu. U Václavíkovy studánky jsme se správně rozhodli pokračovat dál podél silnice směrem na Jizerku, neboť cesta byla právě projetá rolbou a knížecí byla pěkná hamtačka. Dál jsme pokračovali po promenádní, kde to k bunkru nebylo projeté, ale na Standu (rozuměj Řezáče) to šlo :) U bunkru jsme potkali zaparkovanou rolbu s přervaným pásem, dále to ale bylo naštěstí projeto. Na Smědavě jsem ihned pokračoval dále po knížecí z5. Závěr opravdu nebyl projetý, ale že to bylo většinou dolů, tak se to dalo. Nakonec z toho bylo pěkné 21km vyjetí po sobotních lobech.

Pohled na Jizeru

U Knejpy

Okolo Krásné Máří

 Na pondělí byla příznivá předpověď, tak jsme s Shabym a Luďou zvolili delší výlet okolo Holubníku. A musím říct, že to byla skvělá lýžovačka :) Za sluníčka a pěkně projeté stopy, hlavně z Krásné Máří do Kristiánova, tam to byl super manšestr. Nakonec to s námi jel i Jedla, který ale klasikou lehce ztrácel. Okolo Krásné Máří si to proti mně skejtovala Jeptiška v hábitu, Zdeněk jak se soustředil na cestu, tak ji úplně přehlédl. Já ji potkal pak ještě jednou, když si to ve vajíčku sjížděla proti nám do Kristiánova. Zdeněk si ji opět nevšiml, ale Jedlovi neunikla :) Prostě objížděla Holubník jako my :) Další den jí v Kristiánově potkala Zuzka a dokonce se s ní i vyfotila, aby tomu všichni věřili. Luke si potom večer dával nášupy, aby Jeptišce stačil, teda prý toto oslovení nemají rády, takže prý řádová setra, nebo tak nějak. Výlet pokračoval na Smědavě, kde jsme něco málo zakousli a skončil po pěkných 45km na chatě. Večer jsem potom s Lenkou vařil těstoviny se špenátem a slaninou. Původně byl ke mně přiřazen Zdeněk, ten ale nakonec vařil už s Luďou v sobotu, protože se nedostavila Verča, která měla ještě omrzliny z minulého víkendu, kdy lyžovali při -16. Nebýt vyhozených jističů u sporáku a pípy (u které to poznal Jedla), tak jsme i toto výborné jídlo uvařili včas. 

Orle

Naše ubytování

     V úterý jsme měli s Karlem naplánovaný tradiční výlet do Polska, nakonec se s námi svezli i Shaby s Pájou. Byl to takový odpočinkový výlet přes Jizerku do Orle, kde jsme se zastavili na hutnou polévku a já si dal opět piwo grzane, samozřejmě jako jediný, chyběla zraněná Lenka, která si loni se mnou dala dokonce 2 :) Cestu z5 jsem si malinko oproti ostatním prodloužil a dalo to nakonec 22km. Večer už jsem se bohužel vydal mašinkou dom.  Počasí se po mém odjezdu docela pokazilo, prý dokonce i dva dny pršelo, tak toho brzkého odjezdu zas ani tolik nelituji. Fotky z pondělí a úterý zde.

LOBy po šesti

     Po šesti letech co jsem jel své první a na dlouhou dobu poslední LOBy, jsem byl osloven Zuzkou a Mírou, zda bych letos nejel s nimi místo Pavla. Jak jsem se dozvěděl, že se jede na Třech Studních, mimochodem jsem tam byl před těmi 6 lety a jede i Léňa, tak bylo rozhodnuto :) . Navíc jsem měl od Chmelaříků půjčen krásně velký Miry mapník, mimochodem asi tak dvakrát větší, než jsem půjčený od Prcka (ToKu) na svých legendárních prvních LOBech. Letos jsem se i na poslední LOBy v sezóně zaregistroval, protože jsem jel mistrovskou kategorii. Ráno mě měl Míra vyzvedávat už o půl sedmé, ale jelikož v 6:32 vstával tak jsme měli mírné zpožděníčko, které Míra hravě po cestě stáhnul a jako bonus nám pustil na mobilu pohádku :)

labyrint lob-show

     Na dopolko bylo naplánováno mistrovství na krátké trati a na odpoledne novinka v podobě mistrovství družstev a to dvoučlenných. Takže nejprve k dopoledni, start stejný jako před šesti lety, hned na jedničku jsem udělal pěknou botu, kdy mě zmátla krásně urolbovaná cesta, v mapě byla ale bohužel černou a ne zelenou barvou a tak jsem si vyjel až na louku a byla z toho ihned ztráta 7 minut :(. Aby toho nebylo málo, tak hned před druhou kontrolou mě z hůlky odpadl talíř a na té druhé byl dost chatrný a to už jsem věděl, že to v těch čárkách a ve spoustě prašanu nebude jednoduchý závod. Hůlky, hlavně teda ta jedna, se mně bořily o stošest, tak to bylo po zbytek závodu takové hamtání. Občas jsem se to snažil objíždět po plných, ale stejně to nebylo ono. No Míra mně v kategorii pětatřicátníků nadělil pěkných čtvrt hodiny a to jel na lyžích, co měl namazané ještě z LOBů v Jakuszycích, kde bylo mínus 20.
 

    Odpolko se jelo mistrovství dvoučlených družstev, kde jsme jeli my s Mírou v kategorii H70 a v D21 jako jedny z favoritek Léňa se Zuzkou. Míru jsem nechal začínat a já se šetřil na finiš :) U holek jako první naskočila do stopy Léňa. Zase tak jednoduché to nebylo, protože každý jel na střídačku 3 okruhy a na trati byl pro zpestření takový labyrint a lá lob-show :) Více uvidíte na mapě, nebo na fotce. My s Mírou vyfásli číslo 222 a já navíc jako 2,4 a 6 úsek, číslo 222/2 :) Děvčata nakonec vybojovala krásné 3 místo, jen 50s. za prvníma z Vrchlabí, tímto jim gratuluji. Můj cíl nebýt poslední se splnil i tentokrát, kdy jsme z Mírou vybojovali 3 místo, z kolika a jestli byl někdo disk, na to se historie už ptát nebude :) Více fotek se snad časem objeví u Zuzky. Stránku závodů najdete zde.

jedna z map na družstva

mčr KT H35

Nový webový atlas na stránkách katedry zoologie UP

Před nedávnem jsme oficiálně spustili webový atlas preparátů bezobratlých živočichů. Tento atlas bude především sloužit k výukovým účelů a bude se stále rozrůstat o nové položky, více zde. Pro zájemce uvádím adresu webových stránek - http://fab.zoologie.upol.cz/.

Kdo je skutečně na logu JWOC 2013 ?

Po drobných grafických úpravách je jíž běžec na fotce zcela zřejmý. A pokud by ještě někdo nevěděl, ať se podívá na čip, fragment obličeje a boty.