Sněžnice v orličkách a narozeninové kvarteto ML(S)KL ve Vršovce

V pozadí zvedající se Vorel z hozeného tygra

      Jak již pomalu bývá tradicí na začátek roku, tak i letos se leďnáci a jedna únorka :) domluvili na společné narozeninové oslavě ve Vršovce. Tentokráte se odhodlala vyrazit i moravská sekce Piškot a Janča a byli to oni, kdo vymysleli sněžnicový výlet před akcí. Nejdříve jsem zkoušel zlanařit zástupkyni něžného pohlaví, ale jako obvykle jsem neuspěl, tak jako čtvrtý s námi vyrazil závodník. Za start byla vybrána Olešnice v Orlických horách. Obávali jsme se, že část cesty budeme muset bez sněžnic, ale po cestě směrem ke granici panstva (po necelých 2km) jsme je už nasadili. Nejdříve jsme na Panském vrchu zkoušeli hledat kešu, ale byla asi pod sněhem. Dále jsme prvovýstupem  pokračovali po hranici směrem na Čihalku. V sedle nad Čihalkou jsme narazili na první známku civilizace a to urolbovanou cestu, kde jsme se závodníkem museli zpod sněžnic odstranit namrzlé sněhové bakule, která se nám tam utvořila po návštěvě potoka. Asi po 300m jsme se z cesty odpojili zase na hranici. Kde jsme kousek od Vrchmezí potkali i 4 běžkaře v protisměru. Tam začala i pěkná hančovina trošku říznutá i vrbatou :) Začalo totiž docela přibývat prašanu a neustále sněžilo a na pár nechráněných úsecích i fučelo. Na Vrchmezí jsme kešu opět neobjevili, nejdříve nás legend trošku pohonil do kola, ale najít ji v těch smrkách obalených a namrzlých sněhem, to prostě nešlo. Dolů z Vrchmezí jsme to svištěli po červené a v čerstvém prašánku to bylo i zábavné. Vorel totiž v běhu co chvíli hodil nějakého tygra. Na sněžnicích jsme doputovali skoro až k autu, bylo to pěkných 11km (13 celkem). Na námku v Olešnici sme se zrovna zastavili na pozdní oběd, kdy si všichni dali Svijanského fandu - 11 % řezaného nefiltrovaného ležáka, já dostal do 0.3 sklínky kofoly čaj. K jídlu jsme si všichni kluci dali pavlišov, který závodník ještě zpestřil objednávkou tatarky, prý se zelím je obzvláště výborná :) 

 Závodníci pózují na Vrchmezí

     Poté jsme pokračovali do Vršovky, kam jsme dojeli mezi posledními. To jen v krátkosti: Karlův chutný gulášek a večerní steaky, Jiříkova krásně vytopená sauna (kterou jsem bohužel nevyzkoušel), krásně chladný venkovní bazének (ráno zamrzlý),  tančení při starých deskách linoucí se z gramofonu až do páté hodiny ranní (to už teda jen s Léňou a závodníkem). Akce byla zakončena po poledni, kdy jsem si pod zkušeným dohledem Léni a Vorla, konečně odbyl svoji premiéru na stěně! Dále s námi byl ještě Míra. Tož končím vyprávění o tomto povedeném víkendu, doufám, že závodník o tom také něco napíše! Fotky ze sněžnic jsou na mém rajčeti, dále je ještě pěkný článek a fotky u Piškota.