PF 2014

Všem věrným čtenářům a podporovatelům našeho blogu jednoduše všem, přeje zZávodnické družstvo co nejvíce zdraví, štěstí, pohody, ležení :) prostě všeho :) v nadcházejícím roce 2014.

Hobit: Šmakova dračí poušť

Minulý víkend jsem spolu s tátou navštívil v pořadí již druhý (celkem budou tři) díl Hobita, konkrétně Šmakovu dračí poušť, v originálu The Hobbit: The Desolation of Smaug. Celková délka filmu byla 161 minut a hodnocená verze byla ve  3D.

Pro čtenáře, kteří film ani předlohu neznají, stručně popíši děj. Film sleduje pouť 13 trpaslíku, hobita Bilba a čaroděje Gandalfa k Osamělé hoře, kde se nachází ztracené trpasličí království Erebor. Uvádím ztracené, lepší by však bylo říci ukradené, jelikož trpaslíky z hory před asi 200 lety vyhnal drak Šmak. Vůdce trpasličí výpravy Thorin Pavéza, dědic onoho království, na radu Gandalfa angažoval do výpravy i Bilba jako lupiče. V této části jsou již dostanou do Osamělé hoře a předtím zažívají několik peripetií se skřety a pavouky. Pro detailnější seznámení s dějem navštivte Česko - Slovenskou filmovou databázi.

Pro začátek vlastního hodnocení musím říci, že digitální efekty byly naprosto dokonalé a nevytkl bych jim skoro nic, kromě občasných plastově vypadajících obličejů. Provedení 3D bylo precizní, jenom chvílemi byly zaostřené věci, které by normálně být ostré neměly. Na rozdíl od prvního dílu je celý film výrazně rychlejší a tím  se také zvýšilo množství akčních scén. Knižní předlohy se děj držel jen na úrovni základní kostry a některé dějové linie byly kompletně z fantasie tvůrců. Celá záležitost se skřety na mě působila poněkud vlezle a mám pocit, že kvalitě filmu rozhodně nepřidala. Chvílemi jsem si připadal jako v Hollywoodském blockbusteru a mezidruhový vztah tomu dal, jak se říká "korunu".  Nicméně musím říci, že drak Šmak moje počáteční rozpaky jednoznačně zahnal, protože jeho provedení i hlas byly prostě dokonalé. Nicméně jako celek bych film hodnotil na 80%, snižoval jsem hodnocení hlavně kvůli prvkům, které využívají v leckterých amerických thrillerech.

Malá cena Monaka

Minulou sobotu se celé zZávodnické družstvo zúčastnilo 293. Malé ceny Monaka. Oproti původní myšlence běžet 3,6 km jsem nakonec spolu s Mírou běželi trať 10 km. Rozhodně musím říci, že toto rozhodnutí bylo ku prospěchu. Boban obsadil krásné 18. místo s časem 42:31 a já o trochu méně hezčí 68. místo s časem 55:01. Z naší skupiny obsadil nejlepší umístění Micour s časem 37:59, kterého předběhl pouze jediný běžec. Pro další informace, navštivte stránky závodu.

Před touto akcí se zZávodnické družstvo zúčastnilo ještě Klokan krosu, kde bylo umístění podobně chválihodné.

Školení začinajících kartografů, ZDERAZ, 15 – 17. 11. 2013

     V rámci toho, že mě tvorba map vždy zajímala, ale bohužel, co se týče správného použití mapy při závodu jsem spíše tupějšího založení, upnula se moje pozornost na školení kartografů, které každoročně pořádá Český svaz orientačního běhu. Na školeni jsem chtěl získat základ pro další zlepšování schopností kolem tvorby a čtení OB map.

     Celá akce začala již v pátek v 11:00, nicméně v oblasti příjezdu došlo z mé strany k lehkému zpoždění, proto se celé auto řízené Micourem dostalo přibližně do dvaceti minutového „záseku“. Nicméně na mojí obranu musím říci, že jsme o nic nepřišli a byli mnozí, kteří přijeli i později. V průběhu celého víkendu jsme střídavě seděli na přednáškách nebo mapovali a kreslili. Program byl náročný vstávalo se již kolem sedmé hodiny ranní a spát jsme chodili kolem půlnoci. V pátek jsme obsáhli hrubý úvod mapování, abychom se již v sobotu mohli vrhnout na vlastní práci v terénu. Musím říci, že vytyčování polygonů pro mě bude ještě dlouhou dobu problém, ale aspoň základy již mám vštěpené. Sobotní večer byl věnován kresbě mapy, kterou přikládám pod článek. Zpočátku jsem propadal lehké panice, která se v průběhu tvorby mapy zvyšovala. V průběhu večera panika z vlastní neschopnosti klesala, nicméně nedělní dopoledne ukázalo několik věcí. Zaprvé, že nedostatků je v mém případě daleko více, já bych se nebál mluvit o velké většině, než dostatků neboli pozitiv. A zadruhé,  že se tento stavu bude časem velmi pomalu možná zlepšovat. Pro srovnání přikládám odkaz na Micourův článek včetně mapového výtvoru, který je více než lepší.

     Školení bych hodnotil velmi dobře a rád bych poděkoval všem lektorům, kteří se nám příkladně věnovali a rady tu a tam upouštěli. Také bych rád poděkoval spřáteleným mapařům Honzovi L. , Micourovi, Staroušovi a Báře za příjemné strávení volných chvil.

Malý USIC v orienťáku

        V říjnu proběhlo ve Sloupu v Čechách mezinárodní klání železničářů v orientačním běhu. Na jaře byla národní kvalifikace v témže prostoru a Ti nejlepší mohli reprezentovat. Na startu se sešla konkurence v podobě běžců ze Švýcarska, Německa a jako vždy stejná parta Belgium friends :)

 

Trať sprintu

      Krátká trať, tedy spíše delší sprint, byl situován do blízkosti autodromu v Sosnové, v čistém lese plném skalek a lomů po těžbě… Moc se mi zde nezadařilo, kdy jsem udělal asi minutovou chybu na 3 kontrolu, což byla taková zbytečná chyba. Potom už závod probíhal bez většího zaváhání a nakonec z toho bylo slušné 5 místo. Lepší z Čechů byl David, který obsadil druhé místo za bezkonkurenčním Ingo Horstem z Německa. Shodou okolností tento borec v minulosti reprezentoval Německo na MS. V ženách jsme obsadili druhý a třetí flek, vetoška Martina vyhrála a vetoši se také neztratili. Tak po prvním dnu vcelku úspěch.

 

Trať Klasiky

      Další den byla na programu klasika ve Sloupu, kde už na jaře proběhla naše kvalifikace. Les byl plný skalek, skal a kopců, tak se vcelku vyplatilo obíhat. Večer před závodem jsem si dal předsevzetí, že budu lepší než na sprintu, ale podařilo se mi umístění pouze vyrovnat. Bodování do poháru národů je totiž na klasice dvojnásobné, oproti krátké trati. Davidovi se moc nedařilo a vyrobil "blbou" chybu. Šel místo deváté kontroly na třináctou, ale přesto mne porazil a obsadil čtvrtý flek. Já byl hned za ním, tj. na pátém místě. V mužích opět dominoval bývalý reproš Ingo Horst, který mi nadělil pěkných 11 minut. Vytáhli jsme se ale my vetoši! Celkově jsme obsadili první dvě místa, také Martina nezklamala a opět vyhrála.

vyhl. M21

Společná Sloup

 

češi společná

      Večer na slavnostním vyhlášení, jsme byli velmi úspěšní. Získali jsme spousty bednových míst, ale hlavně v bodování národů, nás nakonec nikdo neporazil! Druzí byli Němci a hned o bodík Švýcaři. Poté následovala pěkná párty s tancem, kde jsme se také jako Češi vytáhli :D . To takový Němci, nepařili snad vůbec. Opět to byla celkově velmi povedená akce, kterou jsme si v pěkných terénech náležitě užili. Za rok snad další malé mistrovství budou hostit Belgium friends :)

Odkazy: Lenka fotky , výsledky (zatím u Švýcarů)

Nezaspali jsme, stále bdíme!

Vážení přátelé, čtenářové našeho blogu i kolemjdoucí internetoví čmuchalové,

jistě jste si všimli, že frekvence publikování článků v poslední době povážlivě klesla. Možná jste si mysleli, že došlo k nějaké zZávodnické tragédii, např. že přestali vařit pivo nebo že se jeden nebo oba z nás odebrali na pravdu boží. Mohu Vás s klidným srdcem ujistit, že k ničemu takovému skutečně nedošlo. Naše družstvo mělo spoustu pořadatelsky - pracovních povinností. Jako příklad za všechny bych uvedl uspořádání JWOC Tour v IT sekci a Rozloučení se sezónou pro náš oddíl. O obou dvou akcí se jistě dočtete v přispěvcích, které budou tomuto následovat. Pro nedočkavější uvádím odkaz na Micourův blog, kde je Rozloučení se sezónou velmi pregnantně shrnuto. A nyní předávám slovo Závodníkovi, který se jistě u klávesnice již třese nedočkavostí...

Vítkovice 2012

     Tradiční vánoční lyžařsko-společenská akce se opět konala ve Vítkovicích. Sice zpočátku to vypadalo, že nedáme do kupy dost lidí, ale nakonec se nás sešel dostatečný počet. Po dvou letech nás znovu navštívila olomoucká sekce a i několik nováčků jako např. Míša Bednářová a Zina alias Zuzanka.

vrchol sjezdovky Medvědín

     Jako obvykle se vyráželo nahoru na Mísy busem, občas pěkně nacpaným. Tak i cesta dolů byla tradiční přes Rovinku, Piráta a jednou i přes chatu Terezu. Terezu nám Funík a Matěj doporučovali kvůli vyvinutější obsluze. Obsluha byla z Budějovic, tak se tam obsluhovalo v místním kroji. Jinak se samozřejmě točilo na okruzích, několik slunečních dní někdo využil i pro výlet někam nad Vrbatku. Den před Silvestrem proběhly opět lyžařské štafety, tentokráte bez žádné újmy na lyžařském vybavení. Večer se závodnické družstvo s přispěním Staroušovi kytary snažilo slavit silvestra o den dříve :). Opět také po dva večery proběhly dvě fáze saunování, z čehož ta první měla příchuť jednoho nejmenovaného zvířátka v ochlazovacím bazénku.

     Na Silvestra se jako obvykle vyráželo na Möhwaldovu boudu. Někdo lyžařsky, někdo po svých. Druhá polovina zZávodnického družstva se účastnila „klapkovic akce“ kousek za Rovinkou u krmelce. Akce spočívala v setkání se známými s různých batůžkářských treků, spojenou s opékáním buřtíků a ochutnáváním nejrůznějších lihovin. Tentokráte jsem se této akce krátce zúčastnil i já, kdy jsme se Zuzankou a Hankou jeli z Möhwaldky ke krmelci vyzvednout tu druhou polovinu zZávodnického družstva Vorla. Poté jsme k sobě ještě na Rovince přibrali Jedlu a Hopa a začali jsme se postupně připravovat na Silvestra. Poté následoval přesun na základnu v absolutní tmě a to ještě novou cestou směrem na Béňo. Po návratu ihned následovala společná véča (plátek s kuskusem) po které přišla tradiční silvestrovská hra. Tentokráte si ji pro nás připravila Zuzka s Lukášem. Hra byla ve znamení získání spousty indicií a poté už jen v počítání a získání výsledného čísla. Když jsem viděl ten vzorec, do kterého se doplňovaly získané indicie, tak se mně udělalo docela mdlo a kdyby to bylo na mě, tak si jdu natočit pivo a už se tím nezabývám. Naštěstí v týmu byla Hanka, která se do toho s vervou pustila a spočetla. Hani díky :) Po náročné hře, závodníci chvíli odpočívali, aby byli připraveni na vrchol večera. Před půlnocí jsme trošku doplnili tekutiny při macháčkovi. Na půlnoc klasicky za školu, odpálit pár světlic, popít trošku šáňa a hlavně si popřát do Nového roku! Další aktivity už vidím trošku rozmazaně, tak třeba si na něco vzpomene zbytek zZávodnického družstva :D

Panorama nad Špindlerovým Mlýnem

     Na Nový rok jsme s Mícou, Filipem a Shabym podnikli novoroční výběh v okolí Vítkovic - http://connect.garmin.com/activity/257151848 Fotky u Stardy.

PF 2013

Všem čtenářům našeho blogu přejí zZávodníci hodně zdraví, štěstí, rodinné pohody a mnoho úspěchů v roce 2013.

Terénní cvičení z mořské biologie - VERUDA

Jako každoročně jsem se účastnil terénního cvičení z mořské biologie konaném na ostrově Veruda. Exkurze probíhala v době od 31.8. do 9.9. 2012. Letošní ročník byl zvláště vydařený, přihlédnu-li k faktu, že se s námi na pouť do jižních krajů vydaly tři sudy piva a pípa Míra.

Odjezd byl v odpoledních hodinách a jako každoročně nám časový harmonogram poněkud nevyšel. Z původně plánovaného odjezdu v 16:00 se vyvinul odjezd v 18:00, ale buďme rádi za šestou hodinu, z minulých ročníků si vzpomínám i na více zpožděné časy odjezdu.

V časných ranních hodinách jsme dorazili do přístavního městečka Pula, kde jsme začali vykládat zavazadla z autobusu a opět je nakládat do přistavené lodi, která nám věci odvážela na ostrov. Na Verudě jsme začali se stavbou tábora a osobních stanů. Ovšem, jak mívají někteří studenti na této exkurzi ve zvyku, postaví nejdříve osobní stany a poté pozorují pár jedinců, kteří staví "přednáškovou místnost" a stany pro vybavení. V den příjezdu také proběhne pod vedením zkušeného pedagoga Dr. Hekery přednáška o bezpečnostních rizicích na ostrově.

Další činnost na ostrově v průběhu týdne zahrnuje plnění jednotlivých povinností k zápočtu mezi které například patří roztloukání kamene a určování živočichů, kteří se v něm vyskytují. Dále rozbor organismů žijících v písku, a také denní a noční šnorchlování. Pro zájemce přikládám odkaz na jednotlivé protokoly, které musí studenti absolvující tento kurz vypracovat.

Noční šnorchlování

Další věcí, kterou na ostrově provozujeme je přístrojové potápění a sním spojený sběr živočišného materiálu na ukázku pro potřeby přednášek. Letošní ročník nás jako potápěčů bylo 11, z toho většina "staří mazáci" a pouze dvě nepříliš zkušené potápky. Pro případné zájemce uvádím odkaz na potápěčské centrum SUBAQUA Jirky Hrušky, kde se je možné kurz přístrojového potápění udělat.

Nemohu si nevzpomenout na hned první ponor, který rozhodně nebyl kritický, ale bude dobré se z něj pro příště poučit. Cílem ponoru byl sousední ostrov Fraškerič. Začátek ponoru nebyl ničím výjimečný, kromě toho, že jsme se docela těšili do vody. Ale pod vodou hned začaly problémy, a jelikož jsme šli ve skupině, a jak to ve větších skupinách bývá, jeden člen se nám ztratil. Je samozřejmé, že jsme byli dohodnuti, kdo si bude koho hlídat, avšak tento systém jsme museli z důvodu ztráty člena lehce upravit. Jistě každého čtenáře napadne myšlenka o vynoření a hledání ztraceného potápěče, ale řešení zahrnující vynoření nepadalo v úvahu, jelikož nad námi byl čilý lodní provoz. Po přeplavání úžiny jsme se vynořili u druhého ostrova a čekali na ztraceného člena skupiny. Potápěč se však stále neukazoval, a tudíž jsme pokračovali v ponoru do jeskyněk nacházejících se pod ostrovem Fraškerič. Při návratu na Verudu se nám ztratili, v důsledku proudu a našeho rychlého plavání další 4 členové. Chvíli jsme na ně s spolu s mým buddym čekali, a když se neobjevovali, doplavali jsme k Verudě s tím, že je budeme vyhlížet ze břehu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, první potápěč ponor absolvoval sám a čtyři ztracení potápěči byli strženi proudem a vynořili se z druhé strany ostrova.

Já si z této příhody vyvozuji tato poučení. Je lepší je plavat v menších skupinách (ideálně po dvou), a když se ztratím, začnu se ihned po svém buddym intenzivně shánět. A také se neustále ohlížet za sebe, aby se možnost případné ztráty potápěčů minimalizovala.

Pevnou součástí této exkurze je také výlet do Puly, kde společně navštívíme rybí trh a místní památky. Ryby a jiné tvory, které si nakoupíme na trhu pak týž den opékáme na grilech, které jsou součástí výbavy ostrova. Druhým výletem, který v průběhu exkurze absolvujeme je projížďka lodí na nejjižnější cíp poloostrova Istrie - Kamenjak. Pro šnorchlaře je zde zajímavé množství jeskyněk, které se dají proplavávat na nádech a pro alkoholiky a gurmány Safari bar, který oplývá rozsáhlou nabídkou nejrůznějšího pití a pochutin.

Poslední večer se pak oddáváme nezřízenému pití, zpěvu a někteří i tanci, kterým neoficiálně zakončíme exkurzi. Někteří také zapíjejí splněný a jiní nesplněný zápočet. Ráno následuje balení a v odpoledních hodinách odjezd zpět do ČR.

Prázdninové review

Jelikož bylo zZávodnické družstvo v době prázdninové velmi zaneprázdněno, tudíž byly naše písemné projevy na nulové úrovni. Avšak nyní bych rád náš publikační nešvar napravil. Článkem níže se pokusím shrnout aktivity zZávodnického družstva v letním období roku 2012.

První společnou akcí byl závod Merida Bike Adventure na Křivoklátsku. Letošní ročník mě rozhodně zaujal a kromě občas pochybného vyčítání a dost šíleného občerstvení v centru závodu se mi cyklistický víkend líbil. Celkově se závodu zúčastnilo 422 dvojic a počet týmů s názvem Klokan team se rovnal číslu šestnáct. zZávodnické družstvo se chtělo držet svých zásad, ale bohužel se toto předsevzetí v jednom případě příliš nevydařilo. Bobanovo krásné poslední místo obsazené spolu s Hankou, zahřálo každého zZávodníka u srdce. Ale umístění Pakiho a mě, ani zdaleka nedosahovalo kvalit Bobana a Hanky, takže do příštího roku je stále co vylepšovat. Možná, že příští roku zZávodníci utvoří team spolu, ovšem je zde reálná pochybnost o včasném návratu do cíle.

Na Bike Adventure navazovala akce, které jsem se ze studijních důvodů nemohl zúčastnit - KŘIVOKLÁTSKO na Emilovně. Bližší info rád poskytne Závodník, kterému tímto nechávám volný tvůrčí prostor. Tímto děkuji závodníkovi za prostor a doufám, že se příště zúčastní s námi :)

s Křivoklátem

s panem Proškem :) na přívozu

Akci musím hodnotit určitě pozitivně. Ubytko jsme měli zajištěné od lesů v apartmánech Emilovna uprostřed křivoklátských hvozdů, asi 3km od vésky Karlova Ves. Každý den jsme vyráželi na výlety na kole, lovili kešky, navštěvovali zajímavá místa a večer hráli společenské hry. Počasí sice bylo trošku proti nám, ale nakonec oproti předpovědi nám docela vyšlo, stačilo jen pár stupínků přidat na teplotě. Postupně jsme navštívili hrady Křivoklát, Točník a Žebrák. Odlovili kešu na ostrově Berounky, kam jsme se přesunuli přívozem Oty Pavla a kde jsme se asi 50m probojovávali ke kešce asi 2 metrovými kopřivami. Jak již jsem psal, tak večery jsme si zpříjemňovali hraním her a jednou z nich byla i pro nás nová Havliho desková hra na postřeh Jungle Speed. Jednou jsme se také pokusili navštívit Hypku na táboře.  Pobývá tam každé prázky a je to od Emilovny co by kamenem dohodil, ale bohužel byli zrovna na celotáborovém výletě. Fotky najdete u mě na rajčeti. Tímto předávám slovo opět závodníkovi.

Začátkem srpna se také zZávodnické družstvo účastnilo a z 50% také pořádalo Havliho rozlučku se (S)svobodou. Akce to byla zcela jednoznačně povedená a krom toho, že jsem usnul v půlce věty, tak bych ji hodnotil takřka 100%. Všichni jsme se s Havlim loučili velmi dojatě a málem i slza ukápla. Snímek níže schématicky zobrazuje mé loučení s Havlíčkem.

O víkendu 10. - 12.8. 2012 se jako každoročně konal Piškot Kap. Pokud by Vás zajímal obšírný a poutavý popis této akce, tak ho zde nenaleznete, nicméně na stránkách pořadatele se takový (sebraný) spis nachází, tudíž Vás na něj mohu s klidným srdcem odkázat. Mým cílem je ale vzpomenout na akci ze zZávodnického úhlu pohledu.

Jako každoročně bylo zZávodnické družstvo z tratí, co nám připravil Piškot lehce zmatené, ale nakonec se se všemi nástrahami vcelku vypořádalo. Nemohu nevzpomenout na druhou etapu, ze které jsme si s Bobanem mysleli, že se do cíle nevrátíme. Avšak pizza v cíli zcela vyvážila všechny naše strasti na trati a po přetrpení újmy, která se stala převážně na naší pýše, jsme se již těšili na odpolední pivní etapu. Vítězem letošního ročníku byl Jiřík, a tím se nám i potvrdilo, že s léty přichází moudrost (a v případě Jiříka) i rychlost.

Závěrem bych chtěl říci, že prázdniny byly pro zZávodnické družstvo rozhodně zajímavé, výbušné, lehoulice opilé, veselé, ale hlavně, že vše bylo konáno v co nejužším sepětím se zZávodnickým desaterem.