Zimní Hradubická liga - 6. kola - Dříteč

Minulý víkend jsme pořádali 6. kole ZHL v Dřítči. Neděle vzhledem k počasí měla být úžasná a myslím, že většina běžců byla spokojená. Avšak vyskytlo se nám několik nešvarů, které můj celkový dojem z pořádání lehce zkazily. Nevím, zdali je vhodné tyto věci probírat na internetu, nicméně myslím, že  by bylo dobré, kdyby si někteří uvědomili své chyby a příště se jich pokusili vyvarovat.

Golfové hřiště v Dřítči (foto je z Mícova blogu)

A aby si někdo nemyslel, že mám čistý štít, tak začnu u sebe. V důsledku špatného nastavené pořádacího softwaru OE2010 se u kategorií DE a HE vyskytovala chyba, která všechny závodníky diskvalifikovala. Nyní musím říci, že po několika vyměněných emailech s autorem programu, již umím tento problém řešit správně a pro příště už (snad) nebude problém. Chyba nastala v okamžiku, když jsem si ještě nepoužívanou funkci doma neodzkoušel a použil ji "na ostro" na závodech.

Další omyly, který se nám vyskytovaly, byly špatné sledy kontrol dodané stavitelem a v některých případech tiskové chyby na mapách. Prvořadým problémem dle mého názor byl fakt, že stavitel, hlavní rozhodčí a ředitel závodu byla jedna osoba. A druhý problém, že v některých okamžicích měl dotyčný člověk věci na háku a proto se chyby vyskytovaly. Nedávno jsem se s dotyčným bavil o rozdělení zodpovědnosti při pořádání závodů, nicméně v tomto případě byla zodpovědnost na jednom člověku a chvílemi to drhlo. Pro představu uvedu několik případů, když je hromadný start 10:00, tak nelze rozdávat mapy 9:59 a pak nestihnout běžce odstartovat a posouvat ho, toto se prostě stávat nemůže ani na ZHL. Další věcí je nastavení startovacích hodin. Pokud to neumím, tak si to zjistím a dobře sesynchronizuji s časem SI, navíc hodiny si není problém vzít domů a zkusit si je předem.

Pro některé jedince jsou toto naprosto nepodstatné detaily avšak, když se setkají v jeden den a v jednom závodě, tak to je problém a je nutné se z něj poučit. Tento příspěvek rozhodně nechci koncipovat jako pamflet, ale jako poučení pro výše jmenované jedince, že se u všeho musí dodržovat jistá pravidla a časová souslednost určitých činností; jakékoliv nedodržení se nám pak vrátí jako bumerang v den závodů.

zZávodnické družstvo se opět rozrostlo o jednoho člena

Naši milí čtenáři, po komplikovaném rozhodování jsme do našeho družstva přijali nového člena Davida Hepnera. Na blogu o něm bude hovořeno jako o Hopovi/Heppym. Nechť mu jeho vstup a další působení v našem družstvu přináší jenom úspěchy.

AMČR v běhu na lyžích a děkovačka

Tak jak začít.
Asi od začátku, žejo.
Když mi poprvé přišlo na mysl (mozek spíš ne, po zkouškovém se pohyboval na půl cesty k ledu), že se vůbec koná něco takového, jako je ''Akáda'', téměř jsem tomu nevěřil. Jak je možné, že jsou schopní naplánovat závody doprostřed týdne, když má být volno? Do paměti jsem si tedy uložil 10.-13.2.2014 a Nové Město na Moravě k tomu.
Dobře, oficiální začátek byl už v pondělí, ale i tak to byl nezvyk a skutečným oříškem se stalo hledání propozic. Tuto první bitvu jsem však úspěšně vybojoval a s ní i zařizování všeho potřebného.
Pak nastal Den D.
Vlastně C, protože v to pondělí se ještě nezávodilo, ale v mém případě se pouze jednalo o přesun na pozice, a to za využití veřejné autobusové dopravy a následně i jilemnického přibližovadla, za což jsem jim vděčný a díky, díky. Pak jen ve zkratce, příjezd na Penzion Pegas na Třech Studních, ubytování v chatkách, večeře a očekávání závodů.
Hned v úterý bylo na programu 10 km klasicky s intervalovým startem, což je má oblíbená trať, ale spíš možná bývala - v letošním tréninkovém rozpoložení to pro mě byla cesta peklem a i když jsem statoval s osmičkou, do cíle jsem dokázal přijet asi desátý, nepochopitelné, já vím. Výsledek byl ještě o něco horší, konečné 14. místo však už patří do propadliště dějin. Nicméně bylo jasné, že takhle to dál nepůjde - byl tu konec lyžování, návrat na základnu a odpočinek... Ale na večer byla v plánu společenská prohlídka místního restauračního zařízení, což bylo naší skupinou kvitováno s povděkem (jako rozptýlení po i před závodem) a i přes dřívější návrat a zanechání některých členů výpravy téměř osamocené v Yukonu se večer hodně vydařil a můžeme říct, že to bylo fajn. Ale tímto programem se už zákonitě dostávám do středy, čímž se přiblížily i štafety a vlastně ten slavný den.
Po mnoha dohadech s naším vedoucím panem Bulířem jsme se usnesli na tom, že mým úkolem bude jet třetí úsek. Ale ne, co kecám, vždyť jsme měl jet ten první. Abych se nehádal sám se sebou, jel jsem oba. S úderem desáté hodiny dopolední jsem se se startovním číslem 4/1 a ''jmenovkou'' ČVUT Praha postavil k prvnímu pětikilometrovému klasickému úseku, na kterém jsem si dokonale spravil chuť a stihl předávat Šárce Zelenkové na průběžném druhém fleku, která byla spolu s finišmanem Honzou Čechem hlavním strůjcem výborné mázy. Děkuji vám, kamarádi.
A díky i za skvělý závod, následný třetí úsek za štafetu č. 22 jsem si spíš užil, než abych ho jel na celkový výsledek a tak jsem ani nemohl spatřit, jak si frčíme pro výsledné třetí místo. Konec závodu, následovala nepovinná společenská konverzace, vyhlášení a téměř nekonečné stahování a smývání lyží.
A jelikož jsem se již ve středu potřeboval vrátit do východních Čech, nezbývalo mi nic jiného, než opět využít tří autobusových spojů a společně s vakem na lyže procestovat půl republiky. Ještě štěstí, že jsou tak ochotní řidiči, že jsem měl ten vak dvakrát místo spolujezdce. Fakt díky.
Ale to už je konec, třeba i pohádky.

Richard III. - divadelní hra

Tento měsíc jsme spolu ze Závodníkem navštívili divadelní hru Klicperova divadla v Hradci Králové Richard III. Já jsem se na tuto hru chystal již delší dobu, jelikož v ní roli jedno z andělů na kůru hraje můj kamarád Václav Táborský. Hru s námi měli navštívit ještě Míca s Pájou, ale nakonec se bohužel nezúčastnili a rozhodně k jejich škodě.

Richard III. (Pavlína Štorková) a "její" Fred (Jakub Tvrdík)

Richarda III. režíroval David Drábek, a tak bylo očekávané, že se nebude jednat o klasické zpracování, ale o něco neortodoxního. Mužské role ztvárňují ženy a naopak. V klasickém Shakespearovi rozhodně nenajdeme žáby ani ptáky, ale v tomto zpracování působí jako "komentátoři" dění na scéně, přičemž každý ze svého pohledu. Každá poprava je doprovázena řinutím krve z okapové roury Toweru a zvukem popravčího meče, který je jak z hororu. Ihned v úvodu nám vlající britská vlajka připomene, kde se nacházíme, tedy Anglii za doby vlády Yorků. Vlastní postava Richarda III. je ztvárněna Pavlínou Štorkovou a je dokonalá, včetně jejího plíživého pohybu po scéně a kradmých pohledů, abychom ihned poznali, že se jedná o mrzáka (ve všech významech). Hra je plná různých přirovnání a gagů, několikrát zopakované oslovení "fešáka" Buckinghama jako Beckhama, který s lordem Hastingsem rozebírá fotbal nebo vévodkyně z Yorku, která stále odchází zemřít. Ve hře se také vyskytují, kromě výše zmíněných zvířat, ještě koně. Jejich ztvárnění (hlavně toho černého) včetně jejich závěrečného tance je skvělé. Celou hru protkávají jako zlaté nitě hudební vložky od Queen, Enyi nebo Beatles realizované zástupci Českého chlapeckého sboru. V závěru hry je mravoučné kázání, které si diváci vyslechnou z úst hraběte Richmonda alias Jana Sklenáře.

hrabě Richmond (Jan Sklenář)

Premiéru hra měla 20. října 2012 a my jsem ji navštívili 475 dní po premiéře a musím říci, že rozhodně neztratila na na síle. Hru jsem shlédl jedním dechem a hodnotil bych ji na 100 %.

Saunovačka ve Vršovce

O víkendu se celé naše družstvo zúčastnilo Vršovské saunovačky, každoroční populární akce, pořádané rodinou Teplých. Letos jsem se kvůli mírné zimě rozhodl jet do Vršovky na kole. Cesta probíhala bez větších problémů, jenom bych ocenil slabší vítr. Celý večer probíhal velmi příjemně a teplota sauny byla velmi optimální.

Rád bych touto cestou poděkoval Teplíkům za poskytnutí azylu i občerstvení.