Bežkařský víkend v Krkonoších

Sešel se týden s týdnem a část zZávodnického družstva (přesně 59,9 %) se zúčastnila lyžařského víkendu (20-21.2. 10) v Krkonoších s bydlením na Náchodské boudě. Počasí se celkem vyvedlo, až na mlhu, vítr a v neděli se k nim přidalo ještě husté sněžení.  Stopy byly celkem upravené, až na občasné ,,rozhamtání" od méně ohleduplných turistů bez lyží.

Vyrážel jsem v sobotu ráno autobusem s lyžařským kurzem GJKT. Již první problém nastal v okamžiku, kdy byl Černý důl zacpaný autobusy, a museli jsme čekat, až autobusy před námi vyloží nebo naloží další horské výpravy. Konečně po hodině jsme se dostali k vykládání věcí z autobusu a cca 4 km dlouhého výstupu na Náchodskou boudu. Již po prvním kilometru někteří studenti začali protestovat, že dál nejdou. Zaznamenal jsem i několik pokusů postavit iglú nebo rozdělat oheň na sněhu. Hned jak jsem byl na Náchodské boudě, jsem se převlékl a vyrazil na běžky směrem na Bufet Na Rozcestí. Když jsem se doplížil k Lyžařské boudě, moje plíce nácházeli cca u Lesní boudy, z toho důvodu jsem musel čekat, až mě dorazí. Poté již výstup probíhal celkem normálně, kdy si moje plíce udržovali standardní rozestup 50 m. Z Bufetu Na Rozcestí jsem dojel na pamatník obětem hor, kde jsem si viděl jenom špičky lyží a dál už jenom bílo. Tam jsem se otočil a vracel se na Bufet Na Rozcestí a k Dvorské boudě. Z ní jsem jel po zelené, kterou jsem po asi 200 m ztratil. Tudíž jsem jel intuitivně lesem, až jsem protnul svážnici. Ta byla hladká a široká, tudíž jsem neváhal a jel po ní až na Tetřeví boudy, odkud jsem jel na Lučiny a dále na Černou boudu. Odtud už přímo dolů na Náchodskou boudu. Večeřel jsem výborný gulášek s kolínky a zapil ho několika pivy.

Hned brzo ráno jsem vyrazil po svážnici až k odbočce na Strážné, kde cesta začala nebezpečně klesat a tak jsem vybruslil na Dvorskou boudu z ní tam a zpět na Výrovku a přes Liščí horu dolů. Při sjezdu z Liščí hory jsem si bláhově myslel, že mohu jet traverzem přes louku. Nutno podotknout, že ze začátku to šlo, ovšem až do doby, kdy mi zajeli lyže pod ledovou krustu, a já se zapíchl obličejem do sněhu. Poté jsem se poslušně vrátil na cestu a jel zpět na Náchodskou boudu, kde mě čekal výtečný oběd.

Po obědě jsem si dal šlofíka. Ve dvě hodiny odpoledne jsem odjel směrem na Černou horu nevyjel jsem ale až nahoru, jelikož už mě tlačil čas, tak jsem se na Václaváku otočil zpět dolů. Na Lučinách jsem potkal první družstvo, které mělo za cíl též Václavák. Ovšem výraz první družstvo byl spíše komický, protože každou chvíli se někdo válel po zemi a už na Kolínské boudě padaly návrhy k urychlenému návratu zpět na ubytování. Na lučinách jsem team number one minul s poznámkou šťastné cesty a pokračoval dolů do Pece pod Snežkou, kde mi jel přímý autobus do Hradec Králové.

Celkově bych krkonošský víkend označil za velmi zdařilý a předpokládám, že ještě jednou něco takového za tuto zimu vyvedu.

Ples Gybonu

Dne 11.2. 10 se zZávodnické družstvo zúčastnilo plesu gymnázia Boženy Němcové. Ještě před začátkem jsme navštívili hospodu U Sokolíka, kde jsme se občerstvili několika pivy z důvodu zlepšení nálady mužstva. Hned po příchodu do Aldisu nastal problém s paní šatnářkou, která odmítala připustit naši existenci, tudíž nás asi čtvrt hodiny nechala čekat. Konečně po čtvrt hodině nám oznámila, že má šatnu plnou a utrousila poznámku na téma těžký životní úděl šatnářek. Když jsme jí ukázali volný věšák s číslem 65, zkoušela nám namluvit, že se tam vejde pouze jeden kabát. Nakonec nám kabáty pověsila dva v důsledku neodolatelného zZávodnického šarmu:-) Po šarnářské eskapádě následovalo šerpování a maturitní videa, které už jsou dle mého už trochu ohraná. Když konečně chvíli po desáté hodině skončilo šerpování, začala hrát kapela EGO se kterou jsme s protančili přes půlnoc. Kolem druhé hodiny jsme odcházeli domů. Tuto akci bych rozhodně považoval za vydařenou, nicméně veřejně kárám Závodníka, který díky své totální nechuti k tanci netančil ani jednou. Uděluji mu -5 bodů do celoroční zZávodnické soutěže.