Světáci – hra, která stojí za zhlédnutí

Dne 16.9. 11 jsem s kamarádem Vaškem navštívil divadelníhru Světáci v provedení Klicperova divadla, nutno podotknout, že jsem v divadlo nebyl již hezky dlouhou dobu, a tak jsem vybral spíše něco veselého a lehkého. Můj výběr padl na Světáky hlavně proto, že jsem je měl od několika přátel doporučené a již námět této hry, film Světáci, považuji za velmi zdařilou filmovou komedii.

Ale abych nepředbíhal, představení začínalo v 10:00, což mělo své, především cenové, výhody ale i své nevýhody. Jako první nevýhodu bych zmínil, že jsme tam byli s jednou nebo více školami, které poněkud hlučeli Jako další negativum bych uvedl chrápající důchodce v naší řadě (do divadla nechodíme spát, natož chrápat, ale kulturně se vyžít, krom toho je to neslušné vůči hercům). Ve vlastní hře se prolínali pasáže z filmových Světáků proložené písničkami interpretované Golden Kids včetně Golden Kids(pochopitelně v obsazení). Hra měla délku 2:30 hod a obsahovala jednu přestávku. Její děj je de facto totožný s filmem Světáci. V druhé část se poněkud opakovala písnička Micro magic cirkus a stávala se lehce ohranou. Dlé mého názoru nejlepší pasáž celé hry byla scéna u stolu, kde jsou zedníci s lehkými děvami v restauraci a hrají si na intelektuály. Zábavné také při této scéně bylo, že představitelka Marty Kubišové, Marta Zaoralová se dusila smíchy v zadní části jeviště.

Vcelku bych inscenaci označil za povedenou a každému ji doporučil k návštěvě jako uvolňující a veselé divadelní představení. 

Potápění v Chorvatsku 2011

Letos jsem myslel, že ani do Chorvatska nedorazím, jelikož mi chyběla poslední zkouška, nicméně po počátečních neúspěších jsem přeci jenom složil a mohl si dovolit udělat výlet do Chorvatska. Již úterní odjezd z Olomouce byl provázen lehkým asi desetihodinovým zpožděním. Po vcelku úspěšné cestě s několika drobnými záseky jsme byli konečně na místě kolem poledne.

Na místě (ostrov Veruda) jsme byli, jak jinak než bujaře přivítání Milanem, vedoucím zájezdu. Po uvítacím pivu značky Favorit jsem začal stavět stan a hledat výstroj, jež byla rozmístěna poněkud chaoticky na hromadě s potápěčským vybavením. Již odpoledne jsem šel poprvé do vody a večer podruhé. První večerní ponor byl vcelku slušný až na omezenou viditelnost a občasné proudy. První večer byl ve znamení „dám si sedm rumů a jednu zelenou“, nutno podotknout že to nebylo vše. Ráno jsem se poněkud zpozdil, tudíž mi ujela loď, kterou jsme jeli na výlet. Nutno podotknout, že jsem nebyl sám, kdo loď nestihl. A vyplatilo se, jelikož bych na slunci a s opičkou na rameni výlet nejspíš ve zdraví nepřečkal. Odpoledne přijeli výletníci, včetně mé buddy potápěčky Báry, která dostala žihadlo od vosy ruka jí otekla natolik, že by mohla vystupovat v cirkuse jako žena obří rukou, nicméně to jí nezabránilo jít se mnou na noční ponor, který byl vcelku obvyklý. Další dny plynuly v obdobném charakteru, jenom bych chtěl zmínit poslední večer, kdy na ostrově jako každoročně byl volejbalový turnaj spojený s popíjením lihovin, který se opět nezapomenutelně vryl do mé paměti a jater.

Ráno následoval poslední ponor a odjezd domů. Autorem všech fotografií je ET.