Cena východních Čech

Poslední prázdninovou akcí zzdružstva byla CVČ na mapách z loňského JWOC.
Centrum bylo u Radvanic na stejné louce jako loňské semifinále a finále middlu na juniorském MS. Při pohledu na vybydlenou budou bývalého dolu Kateřina si vzpomenu, jak jsme tam čekali v roce 2001 v karenténě při MČR na klasice (mapa Závora) a připadalo mi to tam na ubytovnu vcelku slušně zařízené.
A když už jsme u té historie, tak si připomeneme, že tam Jedla vybojoval zlatou :) (odkaz na výsledky)

Páteční etapa proběhla na mapě Závor jih a slibovala luxusní zážitek :)

V sobotu jsme se autobusem přesunuli k věznici v Odolově, kde pokračovaly východky druhou etapou na mapě Kolčarka. Stavitel Junior se asi spletl a zapomněl, že nestaví MČR na klasice, ale druhou etapu třídenních (11.5km / 585m), takže z toho v mém podání byl spíše ultralong a pěkných 109minut v lese (plus 3.2km z cíle do centra)

V neděli jsme se naštěstí vrátili na Závoru (sever) a zakončili třídenní kratší klasikou.

Výsledky:
HE 24 Hepner David 39:13 8 108:04 36 65:33 22 212:50
T 5 Vojta Marek 68:32 5 100:14 8 89:02 7 257:48
H35 DNF Svoboda Ondřej 54:40 8 79:27 3 disk -

Oko pozorného čtenáře jistě postřehlo, že Boban byl stejně jako na klasice v roce 2001 disk :)

302. Malá cena Monaka

Tímto Bobanovi uděluji -5 zzbodů za neúčast na Monaku (jak slíbil), respektive neoběhnutí Modelu SHK pod padesát minut. Středeční účast na Monaku byla slabší, ale o to kvalitnější výkony padly. Filip zkušeně pod 40, Šába 40 a půl, Hop 37 a půl.

Poř. Kat. Příjmení a jméno Roč. Klub Čas
1    B 1 Kratochvíl Miloš75 Hvězda SKP Pardubice         35,29
2    A 1 Procházka Tomáš 91 Hvězda SKP Pardubice         36,58
3    B 2 Šutera Josef 79 Atletika Polička                37,16
4    A 2 Rohlík Václav 80 Spartak Slatiňany              37,27
5    B 3 Hepner David 76 Slavia OB Hradec Králové 37,33
6    B 4 Rokyta Pavel 70 Chvaletice                      38,08
7    B 5 Doucha Jiří 71 Hvězda SKP Pardubice             38,50
10   A 4 Lán Filip 80 Slavia OB Hradec Králové 39,18
18   A 6 Šabatka Zdeněk 89 Slavia OB Hradec Králové 40,26

kompletní výsledky

omluvte zhoršenou kvalitu fotografie, dvorního fotografa Hause skolila rýmička

PéPéčka 2014

Další prázdninovou akcí zzdružstva byly Pěkné prázdniny v Českém ráji pořádané trutnovským oddílem s centrem v Duo campu na Branžeži. Místa na stany nebylo mnoho, ale nějak se nám tam podařilo vměstnat (někteří skoro do předsíně místních karavanů :)
V sobotu proběhly dvě etapy (krátká a sprint) plus dopolední pochodové cvičení na start a z cíle (2.5+1.5km)
Zzávodníkům se vcelku dařilo:

H21E    9

Hepner David

SHK TJ Slavia Hradec Králové

42:44

+3:46

H21B  10

Remeš Petr

SHK TJ Slavia Hradec Králové

38:45

+4:02

H35    10

Svoboda Ondřej

SHK TJ Slavia Hradec Králové

44:58

+8:42

Doporučuji film "ze života kontroly číslo 32", kdo najde Hopa, má bod :)


Výsledky sprintu:

H21E   21

Hepner David

SHK TJ Slavia Hradec Králové

22:23

+5:32

H21B     7

Remeš Petr

SHK TJ Slavia Hradec Králové

19:36

+2:42

H35     18

Svoboda Ondřej

SHK TJ Slavia Hradec Králové

21:58

+7:12

Nedělní výsledky určitě nebyly poznamenány účastí na PP party :)

H21E  19

Hepner David

SHK TJ Slavia Hradec Králové

89:12

+20:43

H21B  16

Remeš Petr

SHK TJ Slavia Hradec Králové

78:34

+18:17

H35    10

Svoboda Ondřej

SHK TJ Slavia Hradec Králové

75:25

+18:35

Celkové výsledky:
17  Hepner David  42:44   9  22:23  21   89:12  19 154:19 +27:30
11  Remeš Petr    38:45  10  19:36   7   78:34  16 136:55 +25:01

11  Svoboda Ondrej44:58  10  21:58  18   75:25  10 142:21 +32:59


Etapy byly krátké a nenáročné, takže jsem v neděli odpoledne ještě 3hod obíhal lístečky mezi Šárovcovou Lhotou a Libínem, pořádáme totiž 13.9. ČPŠ, pokud váháte s příhláškou, tak máte šanci do neděle 31.8.

Piškot Kap č.19

Klasická prázdninová akce na klasickém místě (=Piškot Kap a chata u Bělče na Orlicí) proběhla se 100% účastí zzávodnického družstva. Program byl taky klasický, tedy v pátek nočák, v sobotu něco delšího (letos mtbo), odpoledne pivní, v neděli nějaká mapařinka cca na hodinu.
Detaily si případně nastudujte u Piškota.
Páteční večer byl ještě spojen s jednou menší oslavičkou (Kubo díky za perfektní načasování :)

příprava na start nočníku:

v cíli:

Oslava se trochu protáhla a rozhodně jsme se nešetřili, Vorel slavil opravdu naplno :)  

Tímto se mu omlouvám za tu nešťastnou a politování hodnou událost, naštěstí to nechalo následky jenom na mikině :)

V sobotu jsme se navlíkli do kalhot s plínou a vyrazili zkoumat okolí ze sedla kola:

kdo měl štěstí a nehledal hodinu ukradenou kontrolu, tak to stihnul za sucha, kdo si pohledal, tak kvalitně zmoknul.

K večeru se naštěstí vypršelo a tři kola pivního proběhla bez deště:

Vorla s pivem nemám, tak alespoň s Marečkem, ale nevypadá že by se mu to zas tak líbilo :)

Hop v cíli:

sobotní oslava Jiříkových kulatin:

Nedělní etapa proběhla v bývalém písníku:

a tady jedno hromadné foto na závěr

OH 90° a rozloučení s garminem

Někdo by mohl mít problém s rozklíčováním názvu, stačí ovšem nenechat se zmást. Přidejte trochu matematické gramatiky a špetku fantazie a z devadesáti stupňů vám vyskočí slovo kolmo, což už dohromady dává skoro lidový nadpis Orlické hory kolmo, rozuměj na kole. A protože se pohybujeme mezi zdatnými a udatnými účastníky Bike Adventure, mohu prozradit, že tato akce měla hodně blízko k BA Challenge, ovšem svým extrémním pojetím je úplně někde jinde.

Aspoň takhle jsem mohl strašit místně neznalého kolegu z (Fakulty) architektury, který se odhodlal a na konci července 2014 zamířil okusit orlické terény a vzduch. Slovensko, země jeho původu, nabízí mnoho přírodních krás a vyšších hor, ale zážitky a charakter, jaký nabízejí OH, jsou jedinečné.
A protože byly v plánu jen dva dny bajkování a hory jsou přeci jen hory, plánuji nabitý program. Sedám střídavě k mapě a počítači, vymýšlím varianty a pro inspiraci otevírám článek od kluků z trail-busters.cz. Hurá, cesty jsou naplánovány a program taky. Je páteční odpoledne, sedáme stroje a vyrážíme a s nákladem na zádech míříme do kopců.
Plán je jasný, hned po vyjetí nastoupat téměř maximum výškových metrů přes Šerlišský mlýn na Masarykovu boudu, což je rozcvička tak akorát a nahoře radši dáváme pauzu. Další cesta nás vede po technickém hřebenovém trailu, kopírujícím „čáru“, a to až na Vrchmezí, odkud sjíždíme k hraničnímu přechodu nad Čihalkou a poté míříme do Polska. Následuje Zielenec, další ztrátu nadmořské výšky pak představuje sjezd po mizerně značené zelené, ale jinak bychom se jen stěží dostali k našemu dnešnímu cíli, kterým je Přírodní rezervace Czarne Bagno/Topeliska. Pro střední Evropu atypická bažinatá krajina s převahou bříz a klečí, kde jsou na dosah ruky od chodníčku mraky borůvek, kde mají nedávno opravenou vyhlídkovou trasu a trochu překvapivě také rozhlednu. Návštěvu každopádně všem doporučuji.

Přírodní rezervace Czarne Bagno, Polsko. (http://instagram.com/theremi)

Po intenzivním vizuálním zážitku přírodního charakteru následoval neméně intenzivní výjezd téměř až do nebe, chvilku jsme jeli po silnici a pak modrou na sedlo na Šerlichu, kde se nezastavovalo, ale zamířili jsme až na Velkou Deštnou, královnu Orlických hor. Vzhledem k strategickému umístění (nedaleko studánka) zde byl vybrán terén pro bivak. Téměř okamžitě po zalehnutí jsem pak usnul.

Západ slunce z Velké Deštné. (http://instagram.com/theremi)

Je ráno, budí nás slunce, snídáme, balíme věci a vyrážíme. Opět přes studánku, ale to již napovídá, že jedeme na druhou stranu, na východ. Velkým překvapením pak je spousta lidí, která se tu takhle poránu vyskytuje, ale až poději mi to dojde. Právě totiž probíhá pěší ultramaraton Týnišťské šlápoty. My nicméně necháváme tyto šílence za námi a nevracíme se na hřebenovou asfaltku, místo toho volíme příjemnou vrstevnicovku na jižním úbočí, jejíž závěr si však bohužel moc nepohlídám a tak dojde na tlačení kol lesem. Ale jsme Pod Homolí, to je hlavní. Zatímco většina cykloturistů by volila pohodlnější variantu zpevněné cesty, my vybíráme opět tu náročnější a pouštíme se do ní. Jedeme nahoru, dolů, nahoru, prohlížíme Kunštátskou kapli, profrčíme přes Pěticestí a míříme stále dál za hlavním tahákem - opevněním ze 30. let. A protože na Slovensku takového nic moc není, je co ukazovat - cestou zastavujeme u několika řopíků, ale příliš štěstí nemáme, bývají zamčené, lepší to je u Srubu Průsek a ještě lepší na Anenském vrchu, kde nejenže vystoupáme na vrchol, ale také slezeme do podzemního patra bunkru, kde se náramně hodí o-čelovka. Nezbývá však tolik času a tak opět v sedlech míříme až na Haničku, kde nám jen těsně unikne možnost prohlídky a tak vezmeme zavděk vystavenou vojenskou technikou, občerstvením a chystáme se to točit domů. Volíme nejkratší trasu Říčky - Zdobnice - Deštné a už by to vypadalo na pohodlnou jízdu, když vtom musíme píchnout. Oprava defektu pak vyzkoušela naše znalosti a neznalosti o problematice lepení prasklé duše, už však jen vystoupáme na Luisino údolí a poslední sjezd je náš a je hotovo, konec, OH máme celé v malíčku (tedy skoro).

Jiráskova horská cesta, značená červeně. (http://instagram.com/theremi)

Tady pak končí to dvoudenní putování, čím kratší, tím intenzivnější, nabízím však každému, aby sám přijel a vyzkoušel, co je na tom pravdy.


A proč loučení s garminem? Protože jsem skončil s reprezentací a původní avizovaná možnost odkupu pak nebyla možná, chtěl jsem ten sporttester ještě jednou vytáhnout a trochu ho u nás provětrat. První den jsem bez problémů změřil, avšak na druhý mi příznačně vypověděl službu a baterku jsem jen tak sám od sebe dobít nedokázal. A aby toho nebylo málo, poslední záznamy k dispozici nemám, já jsem na ně totiž zapomněl. Škoda, nechť je tedy Svaz využije důsledněji.