úterý 20. listopadu 2012

Terénní cvičení z mořské biologie - VERUDA

Jako každoročně jsem se účastnil terénního cvičení z mořské biologie konaném na ostrově Veruda. Exkurze probíhala v době od 31.8. do 9.9. 2012. Letošní ročník byl zvláště vydařený, přihlédnu-li k faktu, že se s námi na pouť do jižních krajů vydaly tři sudy piva a pípa Míra.

Odjezd byl v odpoledních hodinách a jako každoročně nám časový harmonogram poněkud nevyšel. Z původně plánovaného odjezdu v 16:00 se vyvinul odjezd v 18:00, ale buďme rádi za šestou hodinu, z minulých ročníků si vzpomínám i na více zpožděné časy odjezdu.

V časných ranních hodinách jsme dorazili do přístavního městečka Pula, kde jsme začali vykládat zavazadla z autobusu a opět je nakládat do přistavené lodi, která nám věci odvážela na ostrov. Na Verudě jsme začali se stavbou tábora a osobních stanů. Ovšem, jak mívají někteří studenti na této exkurzi ve zvyku, postaví nejdříve osobní stany a poté pozorují pár jedinců, kteří staví "přednáškovou místnost" a stany pro vybavení. V den příjezdu také proběhne pod vedením zkušeného pedagoga Dr. Hekery přednáška o bezpečnostních rizicích na ostrově.

Další činnost na ostrově v průběhu týdne zahrnuje plnění jednotlivých povinností k zápočtu mezi které například patří roztloukání kamene a určování živočichů, kteří se v něm vyskytují. Dále rozbor organismů žijících v písku, a také denní a noční šnorchlování. Pro zájemce přikládám odkaz na jednotlivé protokoly, které musí studenti absolvující tento kurz vypracovat.

Noční šnorchlování
Další věcí, kterou na ostrově provozujeme je přístrojové potápění a sním spojený sběr živočišného materiálu na ukázku pro potřeby přednášek. Letošní ročník nás jako potápěčů bylo 11, z toho většina "staří mazáci" a pouze dvě nepříliš zkušené potápky. Pro případné zájemce uvádím odkaz na potápěčské centrum SUBAQUA Jirky Hrušky, kde se je možné kurz přístrojového potápění udělat.

Nemohu si nevzpomenout na hned první ponor, který rozhodně nebyl kritický, ale bude dobré se z něj pro příště poučit. Cílem ponoru byl sousední ostrov Fraškerič. Začátek ponoru nebyl ničím výjimečný, kromě toho, že jsme se docela těšili do vody. Ale pod vodou hned začaly problémy, a jelikož jsme šli ve skupině, a jak to ve větších skupinách bývá, jeden člen se nám ztratil. Je samozřejmé, že jsme byli dohodnuti, kdo si bude koho hlídat, avšak tento systém jsme museli z důvodu ztráty člena lehce upravit. Jistě každého čtenáře napadne myšlenka o vynoření a hledání ztraceného potápěče, ale řešení zahrnující vynoření nepadalo v úvahu, jelikož nad námi byl čilý lodní provoz. Po přeplavání úžiny jsme se vynořili u druhého ostrova a čekali na ztraceného člena skupiny. Potápěč se však stále neukazoval, a tudíž jsme pokračovali v ponoru do jeskyněk nacházejících se pod ostrovem Fraškerič. Při návratu na Verudu se nám ztratili, v důsledku proudu a našeho rychlého plavání další 4 členové. Chvíli jsme na ně s spolu s mým buddym čekali, a když se neobjevovali, doplavali jsme k Verudě s tím, že je budeme vyhlížet ze břehu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, první potápěč ponor absolvoval sám a čtyři ztracení potápěči byli strženi proudem a vynořili se z druhé strany ostrova.

Já si z této příhody vyvozuji tato poučení. Je lepší je plavat v menších skupinách (ideálně po dvou), a když se ztratím, začnu se ihned po svém buddym intenzivně shánět. A také se neustále ohlížet za sebe, aby se možnost případné ztráty potápěčů minimalizovala.

Pevnou součástí této exkurze je také výlet do Puly, kde společně navštívíme rybí trh a místní památky. Ryby a jiné tvory, které si nakoupíme na trhu pak týž den opékáme na grilech, které jsou součástí výbavy ostrova. Druhým výletem, který v průběhu exkurze absolvujeme je projížďka lodí na nejjižnější cíp poloostrova Istrie - Kamenjak. Pro šnorchlaře je zde zajímavé množství jeskyněk, které se dají proplavávat na nádech a pro alkoholiky a gurmány Safari bar, který oplývá rozsáhlou nabídkou nejrůznějšího pití a pochutin.



Poslední večer se pak oddáváme nezřízenému pití, zpěvu a někteří i tanci, kterým neoficiálně zakončíme exkurzi. Někteří také zapíjejí splněný a jiní nesplněný zápočet. Ráno následuje balení a v odpoledních hodinách odjezd zpět do ČR.



Prázdninové review

Jelikož bylo zZávodnické družstvo v době prázdninové velmi zaneprázdněno, tudíž byly naše písemné projevy na nulové úrovni. Avšak nyní bych rád náš publikační nešvar napravil. Článkem níže se pokusím shrnout aktivity zZávodnického družstva v letním období roku 2012.

První společnou akcí byl závod Merida Bike Adventure na Křivoklátsku. Letošní ročník mě rozhodně zaujal a kromě občas pochybného vyčítání a dost šíleného občerstvení v centru závodu se mi cyklistický víkend líbil. Celkově se závodu zúčastnilo 422 dvojic a počet týmů s názvem Klokan team se rovnal číslu šestnáct. zZávodnické družstvo se chtělo držet svých zásad, ale bohužel se toto předsevzetí v jednom případě příliš nevydařilo. Bobanovo krásné poslední místo obsazené spolu s Hankou, zahřálo každého zZávodníka u srdce. Ale umístění Pakiho a mě, ani zdaleka nedosahovalo kvalit Bobana a Hanky, takže do příštího roku je stále co vylepšovat. Možná, že příští roku zZávodníci utvoří team spolu, ovšem je zde reálná pochybnost o včasném návratu do cíle.



Na Bike Adventure navazovala akce, které jsem se ze studijních důvodů nemohl zúčastnit - KŘIVOKLÁTSKO na Emilovně. Bližší info rád poskytne Závodník, kterému tímto nechávám volný tvůrčí prostor. Tímto děkuji závodníkovi za prostor a doufám, že se příště zúčastní s námi :)

s Křivoklátem
s panem Proškem :) na přívozu
Akci musím hodnotit určitě pozitivně. Ubytko jsme měli zajištěné od lesů v apartmánech Emilovna uprostřed křivoklátských hvozdů, asi 3km od vésky Karlova Ves. Každý den jsme vyráželi na výlety na kole, lovili kešky, navštěvovali zajímavá místa a večer hráli společenské hry. Počasí sice bylo trošku proti nám, ale nakonec oproti předpovědi nám docela vyšlo, stačilo jen pár stupínků přidat na teplotě. Postupně jsme navštívili hrady Křivoklát, Točník a Žebrák. Odlovili kešu na ostrově Berounky, kam jsme se přesunuli přívozem Oty Pavla a kde jsme se asi 50m probojovávali ke kešce asi 2 metrovými kopřivami. Jak již jsem psal, tak večery jsme si zpříjemňovali hraním her a jednou z nich byla i pro nás nová Havliho desková hra na postřeh Jungle Speed. Jednou jsme se také pokusili navštívit Hypku na táboře.  Pobývá tam každé prázky a je to od Emilovny co by kamenem dohodil, ale bohužel byli zrovna na celotáborovém výletě. Fotky najdete u mě na rajčeti. Tímto předávám slovo opět závodníkovi.


Začátkem srpna se také zZávodnické družstvo účastnilo a z 50% také pořádalo Havliho rozlučku se (S)svobodou. Akce to byla zcela jednoznačně povedená a krom toho, že jsem usnul v půlce věty, tak bych ji hodnotil takřka 100%. Všichni jsme se s Havlim loučili velmi dojatě a málem i slza ukápla. Snímek níže schématicky zobrazuje mé loučení s Havlíčkem.



O víkendu 10. - 12.8. 2012 se jako každoročně konal Piškot Kap. Pokud by Vás zajímal obšírný a poutavý popis této akce, tak ho zde nenaleznete, nicméně na stránkách pořadatele se takový (sebraný) spis nachází, tudíž Vás na něj mohu s klidným srdcem odkázat. Mým cílem je ale vzpomenout na akci ze zZávodnického úhlu pohledu.
Jako každoročně bylo zZávodnické družstvo z tratí, co nám připravil Piškot lehce zmatené, ale nakonec se se všemi nástrahami vcelku vypořádalo. Nemohu nevzpomenout na druhou etapu, ze které jsme si s Bobanem mysleli, že se do cíle nevrátíme. Avšak pizza v cíli zcela vyvážila všechny naše strasti na trati a po přetrpení újmy, která se stala převážně na naší pýše, jsme se již těšili na odpolední pivní etapu. Vítězem letošního ročníku byl Jiřík, a tím se nám i potvrdilo, že s léty přichází moudrost (a v případě Jiříka) i rychlost.


Závěrem bych chtěl říci, že prázdniny byly pro zZávodnické družstvo rozhodně zajímavé, výbušné, lehoulice opilé, veselé, ale hlavně, že vše bylo konáno v co nejužším sepětím se zZávodnickým desaterem.