středa 29. února 2012

Krakonošův trek - zimní část

Minulý víkend jsme se ve složení Vorel a Lenka Mechlová zúčastnili dvoudenního treku dvojic v Krkonoších. V pravidlech závodu byla povinná výbava, která obnášela spací pytel, přezůvky, venkovní boty, píšťalka aj. Spaní z pátku na sobotu bylo zařízeno pořadateli v tělocvičně ve škole ve Vrchlabí. Již v pátek jsme dostali k dispozici mapu s kontrolami na oba dva dny, nicméně pořadí nám bylo sděleno až po startu jednotlivých etap.

V pátek jsme se spolu se Staroušem a jeho Bárou vypravili do hospody pro řádné ladění formy, kde se k nám posléze přidala i Lenka. Pravda, Lenka věděla, kdy nás má včas opustit, tudíž se neúčastnila přesunu do druhé hospody, kde jsme se jako by náhodou setkali s Honzou Tojnarem a ostatními účastníky závodu. Naštěstí jsme si dali jedno “ poslední“ pivo a vyrazili směr ubikace, pravda Starouš se ještě chtěl stavit na již skutečně poslední pivo do jednoho podniku po cestě, nicméně potom co nám pustili na úrovni stolu reproduktor, a všechno co bylo na stole, bylo rázem pod stolem, jsme podnik ve spěchu opustili.

Ráno jsem vstával o půl a osmé začal se připravovat na závod, nicméně jsem si ještě šel pro papírové kapesníky, tudíž jsem se dostal do lehkého skluzu, který se posléze stával těžším a těžším, tak jsem nakonec zapomněl správnou čepici v tělocvičně a rukavice byly skoro na dně batohu. Nakonec jsem však překonal tyto lehké balící nesnáze a úspěšně jsme spolu s Lenkou, která mezi tím přišla do tělocvičny, nastoupili do autobusu, který nás odvážel na start první etapy. V místě startu v Černém dole jsme vyslechli slovo stavitele tratí Michala Klapky.

Závod byl odstartován asi v 9:40 a hned po startu jsme obdrželi pořadí kontrol na první etapu. Start proběhl po kompletně ledovaté cestě. Po chvíli jsme se přesunuly na cestu, na které bylo asi 2,5 m sněhu (přeháním, tolik ho tam nebylo, ale vyšlo by to skoro na stejno). Při postupu na první kontrolu jsem myslel, že lyže zahodím, ale naštěstí hluboký a mokrý sníh skončil a u Hoffmannovy boudy jsme se napojili na válcovanou cestu. Další kontrolu jsme měli ve svahu Černé hory a další na vrcholku u vysílače, kde byl naopak místo sněhu v podstatě jen led. Další dvě kontroly byly na Tippeltových boudách a pod Lučinami směrem na Pec pod Sněžkou. Z Lučin, kde jsme potkali závod musherů, jsme se vydali směrem na Tetřeví boudy a kousek nad nimi byla předposlední kontrola. Cestou jsme si mysleli, že jsme spíše někde v zadní části startovního pole, protože jsme potkávali dost jiných dvojic, které byly před námi. Poslední kontrola byl bufet na rozcestí a cíl ve Dvorské boudě. Při postupu na poslední kontrolu jsme potkali Skipiovy, kteří byli našimi soupeři a nakonec jsme je o chvilku předstihli. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme obsadili v kategorii MIX 30 první místo za etapu. Na Dvorskou boudu jsme dorazili těsně před 16. hodinou. Celkem jsme na trati strávili 6h a 18 min ujeli 28,3 km za první etapu.

Večer na Dvorské boudě probíhal v duchu společenské zábavy tvořené několika kvízy a skládáním puzzle na čas. Dalším prvkem společenské zábavy byl zpěv s Kukačkovou kapela The Kukíz, která hrála dokonce i s kapelníkem Kukačkou. Pro neznalé dodávám, že pan kapelník kukačka moc často na Krakonošově treku se svojí kapelou nehrál. Nicméně jelikož jsme nechtěli být ráno unaveni, tak jsme s Lenkou šli spát brzy. Ráno byla snídaně v 7:00 a handicapový start začínal v 7:30, kdy jsme my také startovali na první místě.

Postup na první kontrolu byl proveden bez chyby, nicméně na druhou jsme se nejdřív málo a pak hodně ztratili, tudíž nám náš náskok nebyl k ničemu, a museli jsme zbytek trati jet, jak rychle šlo, abychom neztratili náskok. Cíle, který byl ve Vrchlabí, jsme dosáhli čtvrtí, nicméně celkově jsme obsadili krásné druhé místo. První místo nám uniklo o kousek, protože jedna dvojice z kategorie MIX 50 si omylem vzala pořadí kontrol MIX 30 a pořadatelé je bohužel nediskvalifikovali a oni nás předjeli při postupu na kontrolu č. 2. Druhá etapa nám trvala 4 h 32 min a najeli jsme při ní 30 km.

Celkově bych trek rozhodně hodnotil pozitivně a doporučil bych ho každému, kdo si chce zkusit trochu jiné lyžování, než je na dobrých stopách, kdy lyžař nemá na zádech rozměrnější batoh. Dále bych chtěl poděkovat pořadatelům za skvělé závody a už se těším na Krakonošův trek - letní část. Další mé díky patří Lence za účast na takovém závodu se mnou a za její takřka bezchybné mapování. Nakonec přidávám odkaz na výsledky a fotografie ze závodu, jak od Lenky, tak od Starouše a mapu s postupy.

pondělí 27. února 2012

VT Polubný už po deváté?

     Po sobotních LOBech na Vysočině, jsem se v neděli vydal vstříc dobrodružství do Jizerek, neboť už běžela akce VT Polubný, jako již snad po deváté v řadě! Tentokráte jsem tam byl pouze do úterý. V Polubném nás přivítaly haldy sněhu, že se nedalo skoro ani zaparkovat, ještě že nám někdo uvolnil místo. Na začátek jsem si jako parťáka zvolil Lukeho, s kterým jsme vyrazili na Smědavu. U Václavíkovy studánky jsme se správně rozhodli pokračovat dál podél silnice směrem na Jizerku, neboť cesta byla právě projetá rolbou a knížecí byla pěkná hamtačka. Dál jsme pokračovali po promenádní, kde to k bunkru nebylo projeté, ale na Standu (rozuměj Řezáče) to šlo :) U bunkru jsme potkali zaparkovanou rolbu s přervaným pásem, dále to ale bylo naštěstí projeto. Na Smědavě jsem ihned pokračoval dále po knížecí z5. Závěr opravdu nebyl projetý, ale že to bylo většinou dolů, tak se to dalo. Nakonec z toho bylo pěkné 21km vyjetí po sobotních lobech.
Pohled na Jizeru
U Knejpy
Okolo Krásné Máří
 Na pondělí byla příznivá předpověď, tak jsme s Shabym a Luďou zvolili delší výlet okolo Holubníku. A musím říct, že to byla skvělá lýžovačka :) Za sluníčka a pěkně projeté stopy, hlavně z Krásné Máří do Kristiánova, tam to byl super manšestr. Nakonec to s námi jel i Jedla, který ale klasikou lehce ztrácel. Okolo Krásné Máří si to proti mně skejtovala Jeptiška v hábitu, Zdeněk jak se soustředil na cestu, tak ji úplně přehlédl. Já ji potkal pak ještě jednou, když si to ve vajíčku sjížděla proti nám do Kristiánova. Zdeněk si ji opět nevšiml, ale Jedlovi neunikla :) Prostě objížděla Holubník jako my :) Další den jí v Kristiánově potkala Zuzka a dokonce se s ní i vyfotila, aby tomu všichni věřili. Luke si potom večer dával nášupy, aby Jeptišce stačil, teda prý toto oslovení nemají rády, takže prý řádová setra, nebo tak nějak. Výlet pokračoval na Smědavě, kde jsme něco málo zakousli a skončil po pěkných 45km na chatě. Večer jsem potom s Lenkou vařil těstoviny se špenátem a slaninou. Původně byl ke mně přiřazen Zdeněk, ten ale nakonec vařil už s Luďou v sobotu, protože se nedostavila Verča, která měla ještě omrzliny z minulého víkendu, kdy lyžovali při -16. Nebýt vyhozených jističů u sporáku a pípy (u které to poznal Jedla), tak jsme i toto výborné jídlo uvařili včas. 
Orle
Naše ubytování
     V úterý jsme měli s Karlem naplánovaný tradiční výlet do Polska, nakonec se s námi svezli i Shaby s Pájou. Byl to takový odpočinkový výlet přes Jizerku do Orle, kde jsme se zastavili na hutnou polévku a já si dal opět piwo grzane, samozřejmě jako jediný, chyběla zraněná Lenka, která si loni se mnou dala dokonce 2 :) Cestu z5 jsem si malinko oproti ostatním prodloužil a dalo to nakonec 22km. Večer už jsem se bohužel vydal mašinkou dom.  Počasí se po mém odjezdu docela pokazilo, prý dokonce i dva dny pršelo, tak toho brzkého odjezdu zas ani tolik nelituji. Fotky z pondělí a úterý zde.

neděle 26. února 2012

LOBy po šesti

     Po šesti letech co jsem jel své první a na dlouhou dobu poslední LOBy, jsem byl osloven Zuzkou a Mírou, zda bych letos nejel s nimi místo Pavla. Jak jsem se dozvěděl, že se jede na Třech Studních, mimochodem jsem tam byl před těmi 6 lety a jede i Léňa, tak bylo rozhodnuto :) . Navíc jsem měl od Chmelaříků půjčen krásně velký Miry mapník, mimochodem asi tak dvakrát větší, než jsem půjčený od Prcka (ToKu) na svých legendárních prvních LOBech. Letos jsem se i na poslední LOBy v sezóně zaregistroval, protože jsem jel mistrovskou kategorii. Ráno mě měl Míra vyzvedávat už o půl sedmé, ale jelikož v 6:32 vstával tak jsme měli mírné zpožděníčko, které Míra hravě po cestě stáhnul a jako bonus nám pustil na mobilu pohádku :)
labyrint lob-show





     Na dopolko bylo naplánováno mistrovství na krátké trati a na odpoledne novinka v podobě mistrovství družstev a to dvoučlenných. Takže nejprve k dopoledni, start stejný jako před šesti lety, hned na jedničku jsem udělal pěknou botu, kdy mě zmátla krásně urolbovaná cesta, v mapě byla ale bohužel černou a ne zelenou barvou a tak jsem si vyjel až na louku a byla z toho ihned ztráta 7 minut :(. Aby toho nebylo málo, tak hned před druhou kontrolou mě z hůlky odpadl talíř a na té druhé byl dost chatrný a to už jsem věděl, že to v těch čárkách a ve spoustě prašanu nebude jednoduchý závod. Hůlky, hlavně teda ta jedna, se mně bořily o stošest, tak to bylo po zbytek závodu takové hamtání. Občas jsem se to snažil objíždět po plných, ale stejně to nebylo ono. No Míra mně v kategorii pětatřicátníků nadělil pěkných čtvrt hodiny a to jel na lyžích, co měl namazané ještě z LOBů v Jakuszycích, kde bylo mínus 20.
 

    Odpolko se jelo mistrovství dvoučlených družstev, kde jsme jeli my s Mírou v kategorii H70 a v D21 jako jedny z favoritek Léňa se Zuzkou. Míru jsem nechal začínat a já se šetřil na finiš :) U holek jako první naskočila do stopy Léňa. Zase tak jednoduché to nebylo, protože každý jel na střídačku 3 okruhy a na trati byl pro zpestření takový labyrint a lá lob-show :) Více uvidíte na mapě, nebo na fotce. My s Mírou vyfásli číslo 222 a já navíc jako 2,4 a 6 úsek, číslo 222/2 :) Děvčata nakonec vybojovala krásné 3 místo, jen 50s. za prvníma z Vrchlabí, tímto jim gratuluji. Můj cíl nebýt poslední se splnil i tentokrát, kdy jsme z Mírou vybojovali 3 místo, z kolika a jestli byl někdo disk, na to se historie už ptát nebude :) Více fotek se snad časem objeví u Zuzky. Stránku závodů najdete zde.
jedna z map na družstva
mčr KT H35


středa 22. února 2012

Nový webový atlas na stránkách katedry zoologie UP

Před nedávnem jsme oficiálně spustili webový atlas preparátů bezobratlých živočichů. Tento atlas bude především sloužit k výukovým účelů a bude se stále rozrůstat o nové položky, více zde. Pro zájemce uvádím adresu webových stránek - http://fab.zoologie.upol.cz/.

sobota 18. února 2012

Kdo je skutečně na logu JWOC 2013 ?

Po drobných grafických úpravách je jíž běžec na fotce zcela zřejmý. A pokud by ještě někdo nevěděl, ať se podívá na čip, fragment obličeje a boty.

středa 8. února 2012

Maturitní ples Gymnázia Boženy Němcové

Minulý čtvrtek jsme se vypravili ve složení Vorel, Míra, Shaby, Pakoš a Léňa na maturitní ples GBN. Ples jsme zahájily U Sokolíka, kde jsme se naladili do správné nálady. Ples začal včas, ale bohužel šerpování bývalo mělo začít již dopoledne. Nečekal bych, že vlastní ceremonie, předávání šerp maturantům, může trvat tak dlouho. Celý ples plynul v příjemném, tanečně-popíjecím duchu. I letošní ples se neobešel bez zranění, tentokrát byla raněnou Kája. Nějaká slečna jí při tanci se mnou šlápla podpatkem na prst u nohy, a je velké štěstí, že ostré podpatky nenosím, protože jinak bych byl na vině jistě já se svým těžkopádným tanečním (pa)stylem. Letošní ples měl pro mě další privilegium a to sice, že jsem měl na povel sestru, která naštěstí nevyžadovala žádné služby, kromě tohom že jsem byl využit jako bankomat, a tudíž jsem se s ní nemusel zabývat a nutno podotknout, že zato byla ráda.
Závěrem bych ples zhodnotil velmi pozitivně a veřejně pokáral Závodníka za neúčast, která se mu podepíše na zZávodnických bodech.

neděle 5. února 2012

Oslavička, Kořenov, Šnyclovna, Béďov

     Poslední lednový víkend začal třínásobnou páteční oslavičkou U Knihomola v Bedně, sobotním brzkým odjezdem do hor a tam lýžovačka až do neděle. Tak pěkně popořádku :) V pátek po tréninku jsme se pomalu sešli nakonec v hojném počtu, abychom oslavili Havliho, Shabyho a utajované narozeniny Lukáše zvaného Luďka :) .  Havli zvolil Bednu a nebyla to špatná volba, zase po roce jsme zavzpomínali na ztrátu závodníkovy peněženky :) . Dále jsme tam nabídli členství v Závodnickém družstvu jednomu nejmenovanému běžci, tak uvidíme, zda naší skvělou nabídku přijme.
Azuro a krásně urolbováno

     Tímto bych pokročil k dalšímu bodu víkendu a to k expedici basket YKREZIJ 2012, která začala už v pátek odjezdem první části výpravy do Kořenova. Druhá, zpoloviny pařící se vydala do Jizerek až v sobotu brzo ráno po pátečních akcích. Sobotní výlet jsme začali v Polubném u kostela, kde jsme nechali zadarmo dva naše vozy. Následovala cesta k Václavíkově studánce, kolem Smědavy na Knejpu, Čihadla, z5 na něco dobrého na Smědavu, na Předěl, Jizerku, kde jsme opět navštívili restaurační zařízení  a to příjemnou chatu nazývající se Pešákovna. Poté již podél silnice z5 ke kostelu. A to vše po pěkně urolbovaných cestách a za pěkného počasí. Mých 40km v žádném případě nemá na Kanárových skoro 70km! Ubytováni jsme byli na chatě Říp přímo v Kořenově. Součástí chaty byla dole umístěná restaurace Šnyclovna, která se jak již název napovídá, specializovala se na různé druhy řízků. Návštěvník si mohl vybrat např. jako já řízek camembert, který byl se zapečenými plátky hermelínu s brusinkovou omáčkou navrchu. Mohl si také zvolit, zda chce vepřový nebo kuřecí a dále gramáž 100g, 150g a 200g. Kdo nemusí smažené, mohl si dát takzvané nahaté řízky :) . Já jelikož jsem měl vcelku pěknou rýmičku, s troškou kašílku, jsem se večer léčil grogem, kdy po třetím jsem najednou ztratil hlas a vyluzoval jsem pouze jakési mutující skřeky, nebo jsem musel pouze šeptat.
Šnyclhaus
     V neděli to nebylo o moc lepší, ale počasí mě prostě nenechalo jen tak zahálet :) . Už od rána totiž svítilo slunko a bylo krásně azuro. Když se k tomu ještě připočetla teplota těsně pod nulou, tak to byly prostě ideální podmínky na lýžovačku. Věděl to také celý Jablonec a Liberec, který vyrazil lyžovat a tak po neúspěšném zaparkování v Habarticích, jsme museli zajet až do Béďova, kde jsme se chytli až na nějakém parkovišti pod vlekem, které bylo vzdáleno asi 2km od upravované stopy. Do upravené stopy jsme naskočili na Maliníku, pokračovali směrem na Hřebínek, já si to po potkání Novotných prodloužil o pěkný kopec dolů a zase výšlap nahoru po v mapě neznačené cestě.  Na Hřebínku  jsem potkal asi 8 mladších policajtů a po shledání se zbytkem expedice jsem pokračoval pod Holubníkem na Kristiánov a okolo přehrady Josefův Důl z5 do Bedřichova, tentokráte na stadion, kde jsme zakončili letošní expedici basket YKREZIJ 2012, která tentokráte proběhla za krásného slunečného počasí se spoustou urolbovaného sněhu. Bohužel jsme všichni zapomněli na foťák, tak je pár fotek z mobilu od Burdy a Filipa.

středa 1. února 2012

Sněžná rallye v Luisině údolí

Minulý čtvrtek jsme se Zdeňkem, Vendy a Jirkou vyrazili na lyže do Deštného v Orlických horách. Začátek se zdál velmi slibný, cestou bylo polojasno občas i slunečno, žádné velké zpoždění se nekonalo, tudíž jsme dorazili asi v 9:30 na Šerlich. Cestou jsme se ještě chtěli podívat na start Šediváčkova longu, ale bohužel jsme kvůli nedostatku parkovacích míst v Jedlové nezaparkovali a závodníky* viděli jenom na hřebenech.

Počasí na Šerlichu již nebylo tak růžové jak by se mohlo zdát, nicméně podmínky byly stále velmi ucházející. Když jsme vyrazili směr Pěticestí, zjistili jsme dvě věci, a ani jedna z nich nebyla dobrá. První věcí byl hodně tupý sníh ve spojení s našimi ne zrovna čerstvě namazanými lyžemi a druhou věcí bylo tempo Vendy a Jirky, které patřilo do kategorie pomalejší turistické. Na Pěticestí dorazil Zdeněk jako první, já jsem se opozdil, jelikož jsem jel pomaleji a navíc jsem pod Velkou Deštnou čekal na Jirku s Vendy, abych je informoval o cílu naší cesty. Cesta z Pěticestí plynula příjemně a chvíli po půl jedné jsme dorazili zpět na Šerlich.

Na Masarykově boudě jsme si dali „gáblík“ a čekali na Vendy s Jirkou. Po jídle a pití jsem dostal telefonickou zprávu, že Vendy již nemá sil dojet zpět, a že sjedou z Pod Homole do Zdobnice, kde je vyzvedneme. My jsme se po této zprávě zvedli z boudy, šli k autu, a jím směřovali do Zdobnice. Nicméně cesta, kterou jsme zvolili, byla více než špatná a kousek před chalupami v Luisině údolí jsme se zastavili v důsledku vrstvy sněhu na silnici. Navíc, aby toho nebylo málo, auto se nám bokem opřelo o závěj, tudíž jsme byli v pasti a nemohli jsme se hnout z místa. Po asi hodinovém odhazování sněhu rukama jsme mysleli, že pod kola dáme smrkové větve a po nich se rozjedeme. Tuto eventualitu jsme naštěstí nemuseli zkoušet, protože kolem jelo auto s místními, kteří mě s autem vytáhli na střed silnice, poté do mě strčili, a já se rozjel nahoru. Nahoře jsme se otočili a sjeli zpět do Deštného. Jirka s Vendy nakonec jeli autobusem do Rychnova n. K., kde jsme je nabrali.
Cesta domů již proběhla v pohodě a já jsem byl rád, že vše nakonec dobře dopadlo.

Dále ještě přidávám odkaz na fotky od Vendy a Jirky.

* Tito závodníci neměli se zZávodnickým družstvem nejmenší spojitost, jedná se pouze o shodu pojmenování.