Hradecký pohár

Tato zpráva se týká především všech, kteří mají rádi cyklistiku. Již od 5.1. 2012 se je možné hlásit na celoroční devíti závodový pohár pořádaný HSK Cycling teamem. První závod se koná již 10. dubna, tudíž se blíží mílovými kroky. Pro více informací a pro vyplnění přihlášky navštivte stránky Hradeckého poháru, kde se dozvíte veškeré informace.

Sněžnice v orličkách a narozeninové kvarteto ML(S)KL ve Vršovce

V pozadí zvedající se Vorel z hozeného tygra

      Jak již pomalu bývá tradicí na začátek roku, tak i letos se leďnáci a jedna únorka :) domluvili na společné narozeninové oslavě ve Vršovce. Tentokráte se odhodlala vyrazit i moravská sekce Piškot a Janča a byli to oni, kdo vymysleli sněžnicový výlet před akcí. Nejdříve jsem zkoušel zlanařit zástupkyni něžného pohlaví, ale jako obvykle jsem neuspěl, tak jako čtvrtý s námi vyrazil závodník. Za start byla vybrána Olešnice v Orlických horách. Obávali jsme se, že část cesty budeme muset bez sněžnic, ale po cestě směrem ke granici panstva (po necelých 2km) jsme je už nasadili. Nejdříve jsme na Panském vrchu zkoušeli hledat kešu, ale byla asi pod sněhem. Dále jsme prvovýstupem  pokračovali po hranici směrem na Čihalku. V sedle nad Čihalkou jsme narazili na první známku civilizace a to urolbovanou cestu, kde jsme se závodníkem museli zpod sněžnic odstranit namrzlé sněhové bakule, která se nám tam utvořila po návštěvě potoka. Asi po 300m jsme se z cesty odpojili zase na hranici. Kde jsme kousek od Vrchmezí potkali i 4 běžkaře v protisměru. Tam začala i pěkná hančovina trošku říznutá i vrbatou :) Začalo totiž docela přibývat prašanu a neustále sněžilo a na pár nechráněných úsecích i fučelo. Na Vrchmezí jsme kešu opět neobjevili, nejdříve nás legend trošku pohonil do kola, ale najít ji v těch smrkách obalených a namrzlých sněhem, to prostě nešlo. Dolů z Vrchmezí jsme to svištěli po červené a v čerstvém prašánku to bylo i zábavné. Vorel totiž v běhu co chvíli hodil nějakého tygra. Na sněžnicích jsme doputovali skoro až k autu, bylo to pěkných 11km (13 celkem). Na námku v Olešnici sme se zrovna zastavili na pozdní oběd, kdy si všichni dali Svijanského fandu - 11 % řezaného nefiltrovaného ležáka, já dostal do 0.3 sklínky kofoly čaj. K jídlu jsme si všichni kluci dali pavlišov, který závodník ještě zpestřil objednávkou tatarky, prý se zelím je obzvláště výborná :) 

 Závodníci pózují na Vrchmezí

     Poté jsme pokračovali do Vršovky, kam jsme dojeli mezi posledními. To jen v krátkosti: Karlův chutný gulášek a večerní steaky, Jiříkova krásně vytopená sauna (kterou jsem bohužel nevyzkoušel), krásně chladný venkovní bazének (ráno zamrzlý),  tančení při starých deskách linoucí se z gramofonu až do páté hodiny ranní (to už teda jen s Léňou a závodníkem). Akce byla zakončena po poledni, kdy jsem si pod zkušeným dohledem Léni a Vorla, konečně odbyl svoji premiéru na stěně! Dále s námi byl ještě Míra. Tož končím vyprávění o tomto povedeném víkendu, doufám, že závodník o tom také něco napíše! Fotky ze sněžnic jsou na mém rajčeti, dále je ještě pěkný článek a fotky u Piškota.

Novinky na blogu

Od ledna bude zZávodnické družstvo postupně aktualizovat novou část blogu - Seznam restauračních zařízení, aneb oblíbené hospody. Další novinkou je zZávodnická deska cti, na které bude naše družstvo vystavovat osoby, které se zachovali podle zZávodnických zásad a byly oceněny. Další změnou jsou nové aplikace umístěné po pravé straně blogu. Doufám, že tyto změny se budou líbit našim čtenářům a poslouží k přitažení čtenářů nových.

Vánoční soustředění ve Vítkovicích

Dva dny po Vánocích jsme vyrazili na každoroční, pro účastníky velmi oblíbené, zimní soustředění ve Vítkovicích v Krkonoších. Samotné balení a odjezd proběhly v mém případě velmi svižně a kromě zapomenutých zimních fuseklí to bylo bez problémů. Jediná věc, která k Závodníkovi do auta neprošla, byla tiskárna, čehož jsem celý pobyt nesmírně litoval. Cesta spolu s Verčou a Luďkem proběhla bez větších dopravních a jiných neshod.

Na místě jsme se rychle převlékli a vyrazili na Horní Mísečky.  Bohužel skibusy byly zrušeny, tudíž jsme museli celý pobyt používat místní linkové autobusy. Cena jedné jízdy nahoru byla 24 Kč, což zase není tak horentní suma, jakou by člověk čekal v Krkonoších. Nahoře jsme si lehce zajezdili a přes Piráta jsme mířili dolů. Sjezd po loukách kousek od rovinky byl vcelku stravitelný, ale čím se víc blížil Silvestr, tím byl víc o ústa. Naštěstí dva dny před Silvestrem napadlo, takže kvalita lučního sjezdu opět dramaticky vzrostla.

Večerní program se převážně sestával z pití piva a hraní deskových her pardon opačně, hraní deskových her a pití piva. Jeden večer nás dokonce navštívil rakouský myslivec, se kterým by byla legrace málem až do rána, kdyby mu ovšem nedošli zásoby lidových moudrostí a lihovin. Dalšího rakouského myslivce k nám již bohužel k naší mrzutosti neposlali.

Den před Silvestrem Jedla uspořádal, každoročně populární, lyžařské štafety. Krédo letošního ročníku bylo „Hlavně se neuštvi!“ Proto byla družstva složená z 5 náhodně vybraných účastníků soustředění.  Vítězné družstvo, myslím zcela skvěle nalosované ve složení Véna-Havli-Jiřík-Vorel-Kája, si zcela jednoznačně, velkou zásluhou Vény, jelo již od začátku pro vítězství, které nakonec potvrdilo.

Další sportovní i orientační aktivitou byla Zzávodnická silvestrovská hra o které velmi poutavě na tomto blogu referoval Boban.

Pravidelnou akcí naší treninkové skupiny na Silvestra je jízda na Möhwaldovu boudu. Já jsem se bohužel až na boudu nedostal, jelikož jsem se na Mísečkách potkal s Klapkama a s těmi jsem jel k oblíbenému posedu, kde jsme opekli pár buřtíků a popili nějaké pití pro zahřátí.  

           A konečně Silvestrovské oslavy byly celé v tanečním duchu, někteří účastníci tančili i na stole nebo na zábradlí. A jako největšího akrobat za celý večírek bych označil Míru S., který na zábradlí nevalných kvalit předváděl doslova valné artistické kousky. Jako sváteční jídlo podávala Hanka skvělé krůtí maso s omáčkou a rýží. Jako objev roku(spíše objev večera) bych označil Luďka, který ukázal, že ví, jak správně zapařit. Proto mu touto cestou uděluji zZávodnické vyznamenání a jeho jméno bude vyvěšeno na zZávodnické desce cti.

Silvestr 2011 aneb Zzávodnická hra

     Letošní tradiční Vítkovice se nesly v duchu Zzávodnické hry skoro už od samého počátku. Copak to na nás ty "čerchmanti" závodnický asi připraví :) Všechny kontroly jsme si nejdříve prošli, zaměřili finálku a poté jsme je museli ještě jít rozmístit. Na 3 kontrole jsme byli pozváni od jedné slečny na rum, který jsme samozřejmě neodmítli :) Vytáhla ze sněhu celý kanystr Jindřichohradeckého stáčeného. Kluci tam pracovali na pěkném ledovém baru a na další den plánovali urobení velkého sněhového penisu, asi na přilákání nějakých slečen, kterých se jim asi nedostávalo. Jak to nakonec splnili, můžete vidět v mém  albu na rajčeti. Na kontrole číslo 1, kterou jsme roznášely až s finálkou 31.12 navečer, byla skupinka prkýnkářů, z nichž jeden zrovna něco kutil na sloupu od lanovky, na který jsme chtěli dát kontrolu. Kontrolu poté prý schovali a nabízeli až za napití se rumu :) Nakonec se obávaná hra stala kořistí Jedla teamu už za 40min. Přesně takto odhadl čas Vorel.
     Asi Vás také určitě zajímá z čeho se hra skládala. Bylo to vcelku jednoduché, lidé byli zZávodníky vylosováni do 4 teamů, kde vždy jeden byl znalý GPS a jeden běžec, k nim se přiřadil zbytek tak nějak rovnoměrně :). Každé družstvo bylo přiděleno k jednomu z počítačů s prezentací, byl přidělen GPS přístroj a také dostali jedno ortofoto s 3 kontrolami a jednu vrstevnicovku s jednou kontrolou. V prezentaci byly všechny kontroly vyfoceny, z toho byly 4 kontroly na mapách a dvě kontroly měly poznat jen podle snímků. Na každé z kontrol byla část z GPS souřadnic, kde se ukrývala finálka (zelený poklad:)
     Hra se vcelku líbila, teda kromě Havliho, který by si doufám měl vykoledovat uspořádání hry na příští rok :)  Fotogalerii s kompletním zněním hry najdete na mém rajčeti, kde jsou fota i z roznášení a některé i z novoročního sbírání. Další fotky jsou u Starouše a nejen ze zZávodnické hry.