PF 2012

Trpělivým čtenářům našeho blogu, přejeme krásné vánoce, a kdo nebude ve Vítkovicích, kde budeme pořádat závodnickou silvestrovskou hru, tak hodně zdraví a co nejméně stresu v roce 2012!

PF 2012

zZávodníci

Tiskové prohlášení Závodnického družstva

Zapsáno během pár minut v Žacléři, když nám na to svítil Havli venku baterkou :)
Velké změny v Závodnickém stylu již brzy na internetu!

    Rok 2012 bude velkým milníkem jak pro závodnické družstvo, tak pro závodnický blog. Abychom se přiblížili našim věrným fanouškům, výrazně měníme podmínky pro vstup do závodnického družstva. První zásadní změnou, budou snížené vstupní parametry pro vstup do družstva, které vyjdou později na blogu. Další změnou, bude aktualizovaný seznam restauračních zařízení, kde je možno za levný peníz, napojit a najíst.
    Další směr, kterým se bude závodnické družstvo v roce 2012 ubírat, je pořádání rozličných sportovních a kulturních akcí. Mezi ně můžeme zařadit dnes již legendární závod PK (rozuměj Polomský kanec-pozn. redakce), který se bude konat v  magickém, závodnickou energií nabitém příštím roce.
     Dále se závodníci zavazují, že budou pravidelně informovat své fanoušky o aktualitách v závodnickém družstvu. HOWG
Žacléř 22.10.2011 večer

Žacléř- revival „do sobotního dopoledne“

Letošní podzimní akce byla s organizací trochu chaotická, nicméně nakonec vše zdárně dopadlo. Odjezd byl kolem sedmé až půl osmé. Do Žacléře jsme přijeli těsně před devátou a již po cestě jsme se stihli se Závodníkem kvalitně upravit, lehce do zelena a poté do vajec. Po druhé půlce cesty začal Boban křičet něco o svléknutých teplácích, tudíž cesta získala další rozměr.
Po přivítání došlo ke gratulaci oslavencům, což byli shodou okolností zZávodníci. Po předání velkolepých darů(já jsem dostal OB kalendář a koninu) jsme začali hrát hru velmi podobnou Aktivitám a při jejím průběhu jsme se dál poupravovali. Po hře mám již časoprostorové údaje poněkud rozmazané a některé nejsou vůbec, ale prý jsem po přičichnutí ke klobásám volal Havliho.
Ráno jsem myslel, že jsem vstal brzo, nicméně opak byl pravdou. Můj dojem brzkých ranních hodin byl vytvořen zataženými roletami a slabší bolestí hlavy. Po probuzení jsem potěšil svou přítomností ostatní spící, kteří začali po chvíli vstávat.

Mořský mikrosvět

Katedra zoologie PřF UP Olomouc si dovoluje pozvat všechny zájemce na: Výstavu fotografií mořského planktonu – „Mořský mikrosvět“ Cílem výstavy je ukázat široké veřejnosti osobitou krásu mořského planktonu.
Fotografované organismy pocházejí ze Středozemního moře, které je velmi navštěvovanou lokalitou mnoha českých turistů. Proto pohled na mořský planktonní mikrosvět, může být pro každého rozhodně zážitkem. Mimo samotných organismů výstava prezentuje i moderní mikroskopické a mikrofotografické techniky využívané na PřF UP (fluorescenční mikroskopie, fázový kontrast apod.). Pozvánka přiložena zde.

Vernisáž výstavy proběhne za účasti autorů v pondělí 31.10.2011 od 17:00 ve 3.patře „nové budovy“ PřF na Tř.17.listopadu.

Marek Vojta a Evžen Tošenovský

Žacléř-revival

Zde můžete průběžně sledovat účast na podzimní akci Žacléř-revival.

Světáci – hra, která stojí za zhlédnutí

Dne 16.9. 11 jsem s kamarádem Vaškem navštívil divadelníhru Světáci v provedení Klicperova divadla, nutno podotknout, že jsem v divadlo nebyl již hezky dlouhou dobu, a tak jsem vybral spíše něco veselého a lehkého. Můj výběr padl na Světáky hlavně proto, že jsem je měl od několika přátel doporučené a již námět této hry, film Světáci, považuji za velmi zdařilou filmovou komedii.

Ale abych nepředbíhal, představení začínalo v 10:00, což mělo své, především cenové, výhody ale i své nevýhody. Jako první nevýhodu bych zmínil, že jsme tam byli s jednou nebo více školami, které poněkud hlučeli Jako další negativum bych uvedl chrápající důchodce v naší řadě (do divadla nechodíme spát, natož chrápat, ale kulturně se vyžít, krom toho je to neslušné vůči hercům). Ve vlastní hře se prolínali pasáže z filmových Světáků proložené písničkami interpretované Golden Kids včetně Golden Kids(pochopitelně v obsazení). Hra měla délku 2:30 hod a obsahovala jednu přestávku. Její děj je de facto totožný s filmem Světáci. V druhé část se poněkud opakovala písnička Micro magic cirkus a stávala se lehce ohranou. Dlé mého názoru nejlepší pasáž celé hry byla scéna u stolu, kde jsou zedníci s lehkými děvami v restauraci a hrají si na intelektuály. Zábavné také při této scéně bylo, že představitelka Marty Kubišové, Marta Zaoralová se dusila smíchy v zadní části jeviště.

Vcelku bych inscenaci označil za povedenou a každému ji doporučil k návštěvě jako uvolňující a veselé divadelní představení. 

Potápění v Chorvatsku 2011

Letos jsem myslel, že ani do Chorvatska nedorazím, jelikož mi chyběla poslední zkouška, nicméně po počátečních neúspěších jsem přeci jenom složil a mohl si dovolit udělat výlet do Chorvatska. Již úterní odjezd z Olomouce byl provázen lehkým asi desetihodinovým zpožděním. Po vcelku úspěšné cestě s několika drobnými záseky jsme byli konečně na místě kolem poledne.

Na místě (ostrov Veruda) jsme byli, jak jinak než bujaře přivítání Milanem, vedoucím zájezdu. Po uvítacím pivu značky Favorit jsem začal stavět stan a hledat výstroj, jež byla rozmístěna poněkud chaoticky na hromadě s potápěčským vybavením. Již odpoledne jsem šel poprvé do vody a večer podruhé. První večerní ponor byl vcelku slušný až na omezenou viditelnost a občasné proudy. První večer byl ve znamení „dám si sedm rumů a jednu zelenou“, nutno podotknout že to nebylo vše. Ráno jsem se poněkud zpozdil, tudíž mi ujela loď, kterou jsme jeli na výlet. Nutno podotknout, že jsem nebyl sám, kdo loď nestihl. A vyplatilo se, jelikož bych na slunci a s opičkou na rameni výlet nejspíš ve zdraví nepřečkal. Odpoledne přijeli výletníci, včetně mé buddy potápěčky Báry, která dostala žihadlo od vosy ruka jí otekla natolik, že by mohla vystupovat v cirkuse jako žena obří rukou, nicméně to jí nezabránilo jít se mnou na noční ponor, který byl vcelku obvyklý. Další dny plynuly v obdobném charakteru, jenom bych chtěl zmínit poslední večer, kdy na ostrově jako každoročně byl volejbalový turnaj spojený s popíjením lihovin, který se opět nezapomenutelně vryl do mé paměti a jater.

Ráno následoval poslední ponor a odjezd domů. Autorem všech fotografií je ET.

Mé 13té MČR železnice v OB

Rok se s rokem sešel a už jsme tu opět měli mistrovství na železnici, tentokráte i s rodinnými příslušníky. Jako trénink jsem zvolil sobotní závod východočeského poháru ve Vyhnanicích. Poprvé jsem se kvůli délce přihlásil, jak říká David z Boru, do staříků (H35C). Nakonec sem aspoň porazil všechny ze Slávie, Karla o pouhých 10s, což bylo povedeným závěrem. Všem nám to ale napálil loňský veteránský mistr světa H50 Ďuňďa. Dva moji nedělní největší soupeři, jeden z Boru a další z Jilemnice, si to rozdali v "mladících" H21C.

     V sobotu navečer jsme vyrazili s děvčaty od Fundů ;) (Honza dal přednost jiné akci), směr Choceň, kde se letos mistrovství konalo. Tentokrát se jednalo o postup na srpnový tzv. velký USIC (MS) do Dánska. Nedělní dopoledne probíhal závod na mapě z podzimního východočeského poháru Jedlince. Nalosován jsem byl dozadu, ale David, jeden z mých největších soupeřů, startoval 3 min. za mnou. Nebýt jeho skoro 4 min. chyby na dvojku, tak bych byl asi doběhnut. Nebudu Vás napínat :), nakonec jsem si o minutu doběhl pro vítězství v H21. Eliška také tvrdě zabojovala a pěkným výkonem, zaostala jen o 4min za vítězkou D21 Janou Knapovou, takže se může těšit z druhého místa a také postupu do Dánska. Šampionát byl zakončen vyhlášením a výbornou svíčkovou, která se podávala v restauraci naproti nádraží v Chocni. Vše o mistrovství se dozvíte na webu závodu, je to i včetně zakreslených postupů a fotek. Teď to chce trošku potrénovat, ať jim to v srpnu v Dánsku ukážem!!

Volte Vorla !

Štafety na Jarním poháru

Po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době jsem se zúčastnil pěšího orienťáku a to přímo štafet na Jarním poháru. K tomuto činu jsem byl lehce dotlačen Zdeňkem, kterému za to děkuji, jelikož si zcela jistě ještě na jaře něco zaběhnu. Počasí bylo podmračené, ale nepršelo, takže ucházející. Naše štafeta měla složení Shaby – Vorel – Bob – Havli. Já jsem běžel pochopitelně nejkratší úsek, zatímco Boban jako správný Závodník úsek nejdelší. Docela nás namíchl Havli, který přišel až na svůj úsek, místo toho, aby tam byl od začátku a fandil. Budiž mu přičteno k dobru, že aspoň podal slušný výkon na trati.

Výsledek mě uspokojil, jelikož jsme dali štafetu ve složení Míra – Smíťa – Karel – Paki. Jako kuriozitu bych uvedl, že někteří běžci si v průběhu závodu i zaplavali v potocích v lese, některá děvčata údajně měla mokrou i hlavu. Celkové výsledky jsou ke shlédnutí zde.

Akce Polom aneb titul Polomský kanec

Ve dnech 25.2 – 27.2 2011 se konala skoro již tradiční akce Polom. Letos jsem akci rozšířil o první (a doufám, že ne poslední) ročník dvouetapového závodu Polomský kanec. Účast byla velmi hojná, účastnilo se celkem 12 osob a to konkrétně já, Boban, Starouš, Míra, Havli, Zdeněk, Lenka, Lukáš, Piškot, Mica, Janča a Verča. První ročník Polomského kance měl též obstojný počet, 10 účastníků. Počasí nám celkem přálo, celý víkend bylo slunečno a obloha takřka bez mráčku.

Já v taneční kreaci

První auto ve složení Vorel, Mica, Havli, Lenka a Zdeněk dorazilo na místo chvíli po jedenácté. Hned po příjezdu jsem začal topit, aby bylo v chalupě večer aspoň trochu přijatelně. Na rozdíl od minulých let, kdy se Akce Polom odehrávala v chalupě u dědy, kde se teplota po dvou dnech topení pohybovala kolem 10°C, bylo zde teplo poměrně hned. Další přijetivší byli Verča s Lukášem, po nich Piškot s Jančou a nakonec Boban s Mírou a Staroušem. Chvíli po obědě jsem vytáhl taneční kobereček, který celé osazenstvo velmi zaujal, a skoro všichni včetně starých zelošlapapačů jako Havli a Bob, tančili jako Patrick Swayze v Hříšném tanci. Ještě stojí za zmínku, že několik trénujících jedinců (Mica a spol.) vyrazili v pátek, v době, kdy jsem roznášel kontroly, trénovat. Ihned po příjezdu posledních účastníků jsem zavelel k přípravám startu na první etapu Polomského kance. Etapa byla noční a běželo se na ortofotu(mapa je na Micově blogu). Etapu vyhrál Starda a hned za ním byli Shaby a Mica. Závod proběhl bez problémů, až na údajné stížnosti místních, které byli pouze vůči Havlimu, takže se zlehka vkrádá otázka, zdali je Havlíček něčím náhodou nevyprovokoval, třeba nevhodně mířenou poznámkou. Další večerní zábava probíhala v plném proudu a její průběh je velmi efektně zdokumentován na fotkách od Lenky a Závodníka, které není třeba dále komentovat.

Boban se svatozáří

Ráno jsme se pomalu vykopali z postele, já zatopil a roznesl zbytek kontrol pro druhou etapu . Start byl kolem desáté hodiny a běželo se podle ortofota a fotografií terénu. Na startu vše proběhlo hladce, až na vcelku obvyklé nejapné dotazy Havliho, pro kterého byl méně pochopitelný fakt, že na fotkách je různý, blíže nespecifikovaný, počet kontrol. Startovalo se handicapově a první doběhl opět Starda a za ním v těsném závěsu Piškot a Shaby. Oficiální výsledky jsou zde. Po závodě nás bohužel museli opustit Piškot s Jančou, jelikož měli další pařbu v Brně, holt někdo paří stále. My ostatní zůstávající jsme jeli auty do Bystřice NP, kde jsme si v restauraci Rozhledna dali výborný oběd. Zajímavá je rozhodně sklepní lokalizace výše zmiňované restaurace. Dále jsme navštívili Hrad Zubštejn a potom šli po turistické značce na Pyšolec, kde jsme se já a Závodník odpojili a šli zpět pro auta, zatímco ostatní pokračovali do obce Vír, kde jsme je nabírali. Odpoledne jsem pro změnu zase topil, rád bych poděkoval Micovi, který mi odpoledne posbíral kontroly. Další odpolední kratochvílí byla příprava večeře, což byla pečená krkovice a prý se mi podle názorů strávníků povedla. Večer se zpívalo spolu s kytarou a kytaristou Stardou, někdo i tančil a hlavně jsme krásně dopili sud, což byl jeden z hlavních cílů víkendu. Potom se hrál Macháček. Já si konec večírku opět nepamatuji, jelikož jsem i druhý večer, pro mě neočekávaně, usnul. Ráno jsme se nasnídali a z Nyklovic vyrazili směr rozhledna Horní les a poté zpět pěšky do Polome. Závodník s Havlim spěchali, takže nešli zpět do Polome, ale vraceli se k autu do Nyklovic. Na nás čekal v chalupě Starouš, překvapivě bez Ládi, který se sice zastavil, ale panáka nechtěl. Po příchodu následovalo uklízení a poté čekání, až domyje myčka nádobí. Cesta domů proběhla hladce a bez komplikací.

Hlavní cíl víkendu – vypití sudu jsme splnili bezezbytku, dále úspěšné odběhnutí Polomského kance také klaplo, hlavně díky účastníkům. Kulturně jsme také nezaostávali, i když se neúčastnila hlavní kulturní referentka. Titul Polomského kance získal Starda, ještě jednou gratuluji. Rád bych poděkoval všem, kteří přijeli a nedali mi košem. Doufám, že se tato akce, stejně jako předchozí, zařadila do série povedených Polomí. Další Polom bych viděl, pokud se dohodneme, někdy na prázdniny.

Víkend s Léňou, Mírou a Lenkou

Začalo to v pátek 4.března, kdy se zase po roce konala v Lucii výroční oddílová schůze. Letos byla poschůzová akce poklidná a skončila už okolo půlnoci. Někteří se sice ještě přesouvali Pod Stráň, ale já s vidinou sobotní výletu, jsem se šel radši vyspat.

    Na sobotu Míra naplánoval výlet do Adršpašsko-teplických skal.Vyráželo se v 10 hodin vlakem do Teplic nad Metují, ve složení Míra (kominík:), já (ajzboňák:), Léňa (nejlepší juniorka:) a Lenka (doktorka). Po cestě jsme hráli různé varianty prší a zkonzumovali tekuté tiramisu. Po přestupu ve Starkoči na regionovu, jsme se přesně dle jízdního řádu dostali do Teplic nad Metují. Vyrazili jsme po žluté směrem ke zřícenině hradu Skály. Po cestě jsme navštívili Hubertovu studánku, kde jsme se neúspěšně pokoušeli najít kešku. Poté následovalo horolezení Léňi a Míry, když se pokoušeli zdolat okno hradu Skály. Na vršku jsme se pokochali výhledem a po společném fotu, jsme sklouzali dolů z hradu, bylo tam ještě docela dost sněhu. Dole přes zamrzlé Černé jezírko nějací borci natahovali pásku na slackline. Pokračovali jsme směrem na Čáp, ale po chvíli jsme to vzali zajímavou zkratku skrz skály, částečně po horolezecké stezce směrem na zelenou turistickou. Místama to bylo díky sněhu docela zajímavé. Do Teplic jsme na vlak dorazili asi s hodinovým předstihem a začalo hledání otevřené hospody. V Rybárně zavřeno, tak jsme to šli vyzkoušet směrem do centra, kde jsme v rodinném domku nakoupili domácí tříletou medovinku a já si také koupil sklenku medu. V další hospodě byl sraz zahrádkářů, tak jsme se chytli až na místním náměstí, nedaleko žel. stanice Teplice město, odkud jsme si při zpáteční cestě nestihli ani koupit lístek, protože na hlavním nádraží jsme přestupovali a odtud už jsme měli zpáteční jízdenku. Po cestě došlo na litránek medovinky, který nám tak zachutnal, že už do hodiny nebyl :) Děkuji Mírovi za pěkný výlet. Spousty fotek najdete na mém rajčeti a také u Léni.
    A aby toho nebylo málo, tak ještě večer došlo na další společenskou-sportovní událost a to byl bowling. Propagace na netu byla naprosto neúčinná a sešlo se nás 5 borců, z výletní sestavy jsme vyměnili Lenku za Janu a přibrali kamaráda Léni. Asi nejlépe házela Léňa, ale nejvíce hodil myslím Míra a to 148.
    V neděli jsme se ještě potkali na pardubickém 14km(kat.H) Kuňka krosu, kde byla v plánu sázka v kategorii H o 10 pivek mezi pány B, L, S a M. Tímto děkuji Shabymu a Mírovi :D Lukáš v drsném finiši o prsa přefinišoval Shabyho a tím byl ze sázky venku.

Nábor nových členů do zZávodnického družstva

Na vědomost se dává všem, kdo by se chtěli stát členy elitního zZávodnického družstva, že v době od 22.2 do 31.3 2011 je možní posílat přihlášky s přiloženým strukturovaným životopisem. Od potenciální účastníků výběrového řízení požadujeme, aby souhlasili se zZávodnickým desaterem, měli smysl pro humor a trvale dobrou náladu. Nabízíme možnost (povinnost) přispívat na zZávodnický blog, účast na společných akcích a další    významné výhody. Přihlášky přidávejte jako komentáře k tomuto článku spolu s kontaktem na Vás a strukturovaným životopisem.

Polom 2011 - přihlášky

Tady můžete sledovat online přihlášky na nadcházející akci v Polomi.

Běžkování v Jizerkách

Jak již bývá v únoru tradicí, letos opět jsem se zúčastnil akce v Polubném. Letos nově k 12 místům přibyl propojený apartmán o 5ti ložích, který obývala Toužilovic školka :D O pobyt byl vcelku zájem, ale naštěstí jsem se přihlásil včas.Vyrazili jsme v sobotu před polednem, asi o dvě hoďky před ostatními, protože jsem potřeboval jet přes Liberec, kde jsem nechal u Nyče svojí zlomenou salamonku, jsem zvědav, jak se mu to podaří spravit.

   Došlo i na kratší výlet, protože v sobotu bylo fakt nádherné čásko. V neděli už tak pěkně nebylo, ale vzhledem ke krásně umrzlé trati, na které to nádherně fičelo, došlo k objetí Holubníku zprava a tím i k mé největší, 43 km dlouhé porci, které jsem zdolal společně s Piškotem. To takový Míca byl jiný kabrňák, který dokázal v neděli objet obdivuhodných 70km! V pondělí dopadlo asi 5čísel nového sněhu a bylo to znát. Bohužel to ráno neprojeli a tak jsme se hned zkraje trápili. Piškot to u Václavíkovy studánky otočil pro klasičky, já jsem však neměl na výběr. Po chvíli jsem potkal trápícího se Karla s Lukinem na lyžokočáře :) Naštěstí po asi 2 km se to najednou rozjelo, skoro jako předchozí den. Po odlovení keše kousek od zimního kiosku na promenádní cestě u Smědavy, jsem si obkroužil Předěl a poté zakempoval na Smědavě. Úterý bylo ve znamení odpoledního výletu k našim sousedům do Polska, a jelikož jsem měl ráno čas, vyrazil jsem s Edou odlovit nějakou kešku v Kořenově. Nejbližší keš Kamenný hřib, se nám bohužel nepodařilo nalézt, ale s polubenskou zubačkou už jsme byli úspěšní.

polský vláček v Kořenově, směr Jakuszyce

V 13:59 nám s Kořenova společně s Karlem a Lenkou odjížděl vláček do Jakuszyc. Byl to snad jediný přímý vlak, jinak se musí přestupovat v Harachově. Vlak se skládal ze dvou polských nových pěkných vozů a byl zpoloviny zaplněn, především poláky. Za 20 minut jízdy jsme zaplatili Viamontu pouhých 13 korun. Horší by bylo, kdybychom jeli opačně, to bychom museli platit polákům ve zlotých. Vláček nás vyhodil přímo u tratí, na kraji stadiónu v Jakuszycích. Do krásně upravené stopy jsme to měli asi z vlaku asi 20m. Do Orle jsme vyrazili kousek oklikou, ale stejně to bylo pouhých 9km V Orle jsme si s Lenkou dali každý dvě grzane piwa a okolo čtvrté vyrazili zpět přes Jizerku do Polubného. Středa byla pro mě dnem odjezdu, tak už jsem s Piškotem pouze dojel na Kneipu a zpět. 

naše útulna :)

západ slunce nad Jizerkou

Blbost světem vládne…

Jistě se každému z Vás již stalo, že jste někdy něco ztratili, nebo někde zapomněli. Já jsem paradoxně nic neztratil, a přesto jsem se cítil, alespoň z počátku, okraden. Věci se seběhly jako vždy velmi jednoduše.

V pátek jsem jako každý pátek vyrážel do tělocvičny, avšak v důsledku zpoždění jsem přišel až na závěr, kdy se hrál florbal. Po tělocvičně jsme vyrazili do Knihomola, kde slavili narozeniny moji dva velmi dobří přátelé Zdeněk a Havli. Nutno podotknout, že ještě v tělocvičně jsem začal hledat světla na kolo, která, jak se ukázalo, byla v kapse u kalhot. Netušil jsem, že událost se světly je jenom rozběh pro další poněkud větší hledací aféru. Zábava v hospodě hezky plynula a v blíže neurčený popůlnoční čas jsme se chystali platit. Jaké překvapení mě však potkalo, když jsem chtěl platit a zjistil, že nemám peněženku. Následovalo šílené prohledávání všech mých věcí, pochopitelně peněženka nikde. Celý blud o ztracené peněžence nabyl na ještě větší věrohodnosti, když očitý svědek (Lukáš D.) tvrdil, že peněženku viděl položenou na stole. Já pod tlakem důkazů jsem začal zmatkovat a volal policii (ze Závodníkova telefonu, můj byl pro jistotu vybitý).  Hned po volání na policii jsem zablokoval své kreditní karty. Strážníci se dostavili asi do pěti minut, celou záležitost sepsali, vzali si na mě kontakt a chtěli mě odvézt domů, netuše že jsem na kole. Po vysvětlení nedopatření jsem vystoupil z jejich auta a šel zpět do hospody. Tam jsme se sbalili a vyrazili domů spolu se Zdeňkem. Doma jsem po ohlášení, že jsem byl okraden, vzbudil celou rodinu včetně sestry, která mi oznámila, že peněženku mám na stole. Peněženka tam pochopitelně byla…

Ráno jsem hned šel na policii, abych objasnil onu „ztrátu“. Naštěstí celou záležitost se mnou sepisoval příjemný policista, takže vysvětlení celé záležitosti bylo vcelku jednoduché. Když jsem přišel na policejní stanici, zrovna tam byl někdo kvůli vykradené garáži. Po mém vysvětlení, proč jsem zde, pan policista křikl na svého kolegu, ať se jede na vykradenou garáž podívat sám, zatímco on vyřeší „toho Vendelína“, který o nic nepřišel. Jenom jsem mu trochu obtížně vysvětloval, že peněženka byla viděna v hospodě a přitom byla doma. Zaujal mě fakt, že při mé výpovědi, která trvala asi půl minuty popsal rovné 2 strany velikosti A4. Zajímalo by mě, kolik toho policie popíše, jestli výpověď trvá třeba půl hodiny. Je velmi pravděpodobné, že výpověď takové délky by obsáhla jeden středně dlouhý román.  Na závěr konstatoval, že jsme museli být jako horny, a že se už nediví mému skelnému a lehce vypitému pohledu.

Ještě bych rád poděkoval všem zúčastněným, kteří mi pomohl při hledání. Hlavně bych chtěl vyzdvihnout Zdeňka a Bobana, že se mnou byli až do konce, půjčili mi mobil (Boban) a zaplatili za mě útratu (Zdeněk).